Rick a Morty

Na třetí řadu našeho oblíbeného animáku jsme se pěkně načekali. U tvůrce Community Dana Harmona na to ale už tak nějak musíme být zvyklí (na ten film mimochodem pořád čekáme, #SixSeasonsAndAMovie). Podařilo se šílenému vědci a jeho dysfunkční rodině nepodlézt laťku?

Jak to vidí do_Od:

Jak začít... tak asi od začátku. Když kluci Harmon s Roilandem přišli nečekaně s první epizodou někdy kolem apríla, byl jsem nadšen. První epizoda třetí série byla krutá, vtipná, i seriózně temná. Což jsou přesně ty vlastnosti, které bych si žádal od každé epizody Ricka a Mortyho. Jenže s klasickou premiérou a druhou epizodou už přišlo z mého pohledu první zaváhání, předznamenávající, že tvůrci už to nemají tak úplně na háku.

Jasně, spousta lidi namítne, že mezi animáky momentálně nemá tenhle seroš konkurenci. Imho má a jmenuje se BoJack Horseman, jestli neznáte, rozhodně to zkuste. I kdyby ale neměl, pořád tu je ta ošklivá věc zvaná standard, podle které se chtě nechtě ohlížím zpátky za první a druhou sérií, které byly v porovnání s tou letošní jednoduše lepší. Co víc, ony byly přímo bezchybné! A ano, jakmile pak nejsou tvůrci schopni tyhle nemožné nároky naplnit, ještě navíc po tak dlouhém čekání, logicky přichází zklamání. Sorry, ale jo.

První polovina třetí řady nicméně pořád ok, taková ta klasika na pomezí geniality a "jen super". Historky z Citadely to pak v druhé půlce nakoply a já si bláhově myslel, že to celé bude putovat do provázaného konce s arcizáporákem v podání Evil Mortyho - budu čumět s pusou dokořán, smát se a nakonec přemýšlet. Jenže ne, místo toho to šlo rázem z kopce a to až do samotného finále, které je dost možná nejhorší epizodou vůbec. O tom, jak se tvůrci vykašlali na pořádné zakončený linky rozchodu Beth a Jerryho jsem se ale vypsal v recapu, takže bych se jen opakoval. Inu, nemusí být všem dnům konec a čtvrtá (podle všeho rozšířená) série to zase vytáhne - kéž by! Nebo třeba tvůrci vydají speciální jedenáctý díl, kterým smažou alespoň tu pachuť. Bylo by to od nich hezký. Do té doby... (7/10)

Jak to vidí Sam.Vimes:

Z Ricka a Mortyho se po první řadě stala malá kultovka, po druhé řadě velký hit. Třetí sérii tudíž provázela obrovská očekávání, navíc umocněná dlouhým čekáním (ty první dvě přitom většina z nás dávala maratonem). A s těmi nereálnými nároky exponenciálně rostoucí fanouškovské základy se nová série vyrovnala, když ne nejlíp jak mohla, tak přinejmenším velice důstojně. Tedy, pokud se u seriálu s konspirujícími veverkami a mluvícími okurkami vůbec slovo „důstojné“ dá použít.

Dlouhá preprodukce se rozhodně vyplatila, většina scénářů je vypilovaná téměř k dokonalosti. Seriál tak zvládá do pouhých dvaceti minut klidně narvat přehršel parádních mikropovídek nebo překvapivě komplexní socio-ekonomickou metaforu. Zároveň humor funguje minimálně na třech úrovních – jednak ten vyloženě prvoplánový, pak trochu sofistikovanější hlášky a přirovnání a pod tím hlubší paralely, do toho navíc skryté odkazy a pomrkávání.

Výtky? Většina epizod je sice brilantních, ale objeví se i několik „jen“ dobrých (jaká hrůza, já vím). Oproti minulé řadě trochu utrpěla rodinná linie a konečně, v desáté epizodě nás místo regulérního finále čekala prostě jen poslední epizoda řady. Což se epizodickému multidimenzionálnímu animáku nedá úplně vyčítat, ale po emocionální podpásovce s Nine Inch Nails z konce druhé řady jsme holt chtěli i letos něco víc. Pořád je to ale fontána šílených i podvratných nápadů, kde i ty slabší díly mají materiálu, že by to konkurenci vystačilo na celou řadu. (8/10)

Jak to vidí Spooner: 

Sakra Ricku, co mi to děláš? Ještě před pár týdny jsem byl přesvědčen, že i třetí dobrodružství Ricka s Mortym si ode mě odnese minimálně devítkové hodnocení. Zdálo se prostě, že tady je všechno v tom nejlepším harmonovském pořádku. I nejnovější štace nám totiž servírovala neuvěřitelný uragán nápadu, geniálních hlášek, ujetostí i nejrůznějších filmových odkazů. To všechno navíc dokázali autoři povětšinou zabalit do extrémní porce děje a divák jenom žasl nad schopností tvůrců narvat tolik událostí do pouhých dvaceti minut. Byla to zkrátka pořád jízda na hodně šílených drogách, po níž jsme vždy chtěli znát jméno Harmonova dealera. Jenže po sedmé (koncepčně asi nejvýjimečnější) epizodě asi scenáristé svého dealera po letech vyměnili a nastal nečekaný zlom.

Tvůrci jako by si najednou přestali být jisti v kramflecích a ztratili půdu pod nohama. Zápletky jednotlivých dílů tak najednou nebyly tak zajímavé a nahuštěné, gagů mířících mimo začalo přibývat a v některých místech se navíc seriál začal i malinko opakovat. A co hůř, hlavní linka okolo Rickovy rodiny navíc ztratila svůj pověstný tah na branku a mnohé věci se zde řešily dosti ploše a zkratkovitě. Což je bohužel nejvíce vidět na slabém finále řady, které v porovnání s nabušeným závěrem dvojky vypadá opravdu jako hodně slabší příbuzný. Tím ale vůbec nechci tvrdit, že by poslední tři epizody byly nějak extrémně špatné, to vůbec. Originálních a svěžích nápadů je tu stále požehnaně a v porovnání s animovanou konkurencí se tu, s výjimkou finále, jede poctivý nadprůměr. 

Jenže Dan Harmon a spol. mě za poslední léta namlsali natolik, že “jen“ poctivý nadprůměr mi v porovnání s předchozími zářezy přijde poněkud slabší. I přes menší nespokojenost však pořád platí, že osobitější a originálnější animák než Rick a Morty v bedně asi jen tak nenajdete a například díl v Citadele si mohu pouštět i několikrát dokola. Jenom zkrátka doufám, že poslední epizody neznačí postupný úbytek nápadů a Rick s Mortym se brzy zase vrátí v té nejgeniálnější formě. (8/10)

Fakt bych chtěl mít takové koule, jako mají tvůrci Ricka a Mortyho. V takovém případě bych vám tady totiž napsal jen pouhé "ty vole" a nechal vás, abyste se s tím už nějak poprali. Koneckonců, přesně takhle se teď jako divák cítím já. Roiland s Harmonem nám naservírovali první epizodu třetí série bez jediného varování a ještě navíc prvního dubna, tedy v den, kdy nesmíte věřit ani vlastní matce, natož cizím lidem na internetu, takže zatímco polovina internetu skáče nadšením, druhá o tom nemá ani páru, třetí doteď stojí v šoku a ta čtvrtá se zoufale snaží k tomu něco napsat. Jenže jestli už jste úvod do třetí řady viděli, sami mi teď nejspíš dáte za pravdu, že to nebude tak jednoduché. Mimochodem, mám ty poloviny správně, že jo?

Okolnosti ale stranou, konečně je to tady, pánové a dámy. Season fucking three. Ačkoliv, technicky se jí dočkáme až v létě a tohle je jenom takové malé entrée, pořád je to tu. A zatraceně, já to teď klidně napíšu, to čekání stálo za to! 

Takže na úvod rychlé opáčko. Rick je v base, Galaktická federace si podrobila Zemi a všichni žerou pilulky. Docela depresivní začátek, který nevyhnutelně musel směřovat k epizodě plné akce, zvrácenného humoru a šíleně zamotaného děje. Dočkali jsme se všech tří? Si piště, že jo.

Dialogy jsou opět smrtící, za každou hláškou se skrývá další význam a scénář je celkově tak vypiplaný, že prostě musím kroutit hlavou - na kolika drogách asi musí frčet, aby s tímhle přišli? Ne, vážně, unikátní schopnost být extrémně "meta" ještě chápu, ale tady už jsme v nějaké pokročilejší verzi, ve které se hlavním motorem seriálu z ničeho nic stala sečuánská omáčka z McDonaldu, pro kterou byste po pár větách z úst hlavního magora vraždili. Tohle zkrátka není normální. 

Ale co si sakra stěžuju, vždyť ono to svým způsobem nebylo normální nikdy. A přesně proto to všichni včetně mě milují. Úvod do třetí řady se tak od předchozích dobrodružství nijak příliš neliší, jenom je akčnější, promyšlenější, vtipnější a taky o řád temnější. Ať už je to Rickova (smyšlená) vize dne, kdy přišel o svou ženu, vzpomínání na původní dimenzi, nebo překvapivé finále. Jinými slovy, jestli něco dokážu ocenit, tak je to viditelná snaha nespokojit se se standardem, ale nutit se dělat věci jinak a hlavně pak líp. Byť neznám nikoho, kdo by si po konci druhé řady myslel, že to ještě lépe jde. Inu, podle mě náš ještě čekají mnohá překvapení. A jestli k tomu scenáristé potřebovali tolik času, tak ať. Tohle prostě bylo naprostý žrádlo.

.
.
.

Ty vole.

Když jsem s kolegou do_Od před pár týdny seděl na pivku a vzájemně jsme se ujišťovali v tom, jak moc je animák Rick a Morty boží, docela mě překvapilo, jak byl psací parťák rád, že se výsledné recenze nakonec ujmu já. Tušil totiž, že ani u druhé série by ty největší chvalozpěvy nedokázaly správě popsat ony jedinečné kvality a šílený humor, jimž věčně ožralý génius Rick Sanchez a jeho pubertální vnuk Morty disponují, a zase by se uchýlil k trefnému obrázkovému popisu. A já mu nyní musím dát za pravdu. Popsat totiž neznalému divákovi tento naprosto originální, šílený a do jisté míry i zvrácený styl humoru, jenž se vymyká jakýmkoliv měřítkům, je vlastně takřka nemožné. I ten sebelepší popis vám tento nevšední zážitek popíše asi tak z pětiny. Já se o to ale přeci jen malinko pokusím.

Říci totiž o galaktických dobrodružstvích Ricka, Mortyho a zbytku zdánlivě obyčejné rodinky pouze to, že patří mezi to nejoriginálnější, nejvtipnější a nejosobitější, co jste za poslední roky mohli v bedně vidět, totiž ani zdaleka nestačí. Taková neustálá smršť gagů, bizarních i naprosto svěžích nápadů či pomrknutí na ty největší filmové klasiky, totiž doopravdy nemá obdoby. Při sledování obou řad seriálu jsem si několikrát řekl, že Rick a Morty je vlastně takový splněným snem všech sci-fi fandů, který konečně přináší na obrazovky i ty jejich nejzvrhlejší sny a představy. Jen se nějakým zázrakem podařilo nápady milionů sci-fi geeků nacpat do hlav dvou lidí. Divák má totiž při sledování neustále pocit, že tvůrčí dvojice Dan Harmon a Justin Roiland musí být buď neuvěřitelně geniální, nebo si při psaní napomáhá užíváním všech známých i neznámých drog. A správné jsou nejspíš obě možnosti. Tak nějak si totiž nedokážu představit, že by normální lidská mysl dokázala ze sebe v takovém množství chrlit jeden nezapomenutelný gag za druhým a i v druhé řadě překvapovat totálně šílenými zápletkami, u nichž nemáte šanci odhadnout, jakým směrem se vyvinou.

Druhá řada pak nejen, že nepolevuje z geniality svého rok starého předchůdce, ona naopak ještě začíná přitvrzovat a šlapat na pedál zdravému rozumu. Upřímně jsem se totiž malinko obával, aby tvůrcům po neuvěřitelně našlapané první řadě už nezačal docházet dech. Přeci jen, udržet dva roky po sobě úctyhodné tempo jednoho geniálního gagu za minutu je prakticky nadlidský výkon. Harmonovi s Roilandem se to však stejně povedlo. A aby toho nebylo, tak svoji nevysychající studnu na hlášky povýšili ještě o úroveň výš. Scenáristům jakoby po první sérii ještě více narostlo sebevědomí a nebáli se nepřipraveného diváka v té správné knockoutovat nečekaně depresivní a, vzhledem k nastavenému universu, i dosti vážnou scénou. Ano, depresivní konec třetí epizody se mi bude přehrávat v hlavě dlouho, stejně jako šokující cliffhanger v samotném finále, jenž dokáže strčit do kapsy i řadu špičkových dramatických kousků. A to beze srandy.

Právě tyto momenty pak naplno ukazují, že Rick a Morty není jen neuvěřitelně našlapanou komedií s vtipnými postavičkami. Kromě záchvatů smíchu a bolestí břicha ve vás totiž umí překvapivě vyvolat i emoce a servírovat postavy, jež se vám vryjí pod kůži tak hluboko, že se o to může veškeré animované konkurenci jen zdát. No, a potom nám servírují také Jerryho, jednu z nejgeniálnějších vedlejších postav kreslené historie. Ten se již během první série změnil z pouhého přihrávače v jeden z nejvděčnějších charakterů, jenž se vždy dostal do těch nejabsurdnějších situací. Teprve v druhé řadě jakoby si však scenáristé začali uvědomovat, jak velkého idiota mají vlastně na skladě, a začínají postavu nejlínějšího a nejblbějšího člověka v galaxii ždímat až na dřeň. Není tak vůbec výjimkou, kdy  je právě on největší hvězdou celé epizody.

Zkrátka a dobře, Rick a Morty je jeden velký televizní úkaz. Možná si říkáte, že to je na jeden animák až příliš velký hype. Já si ovšem vážně nedovedu z posledních let vybavit seriál, v němž by nebylo ani jedno hluché místo, jeden slabší fór a téměř každá epizoda neťukala na brány geniality. Ne, tohle není hype, u Ricka a Mortyho to je prostě a jednoduše fakt. Největší animovaná šílenost historie pak není jedinečná pouze svým stylem, ale právě skutečností, že svůj nečekaný loňský úspěch dokázali tvůrci povýšit ještě o level výš. Doufám tedy, že vám dával tento popis nepopsatelného aspoň trochu smysl. A pokud ne, tak máte aspoň o důvod víc tuhle seriálovou povinnost konečně dohnat. O tomto klenotu si totiž nestačí číst, tohle se prostě musí vidět!

A kdo už to m*KRK*á za sebou, jistě se teď ptá, j*KRK*ak chci k něčemu takovému sakra psát recenzi. A máte pravdu. Nejde to. Tohle se dá jen stěží p*KRK*opsat. Musí se to vidět. A čím míň toho budete dopředu znát, tím l*KRK*íp. Takže tentokrát jen stručně a poděkovat mi budete moct později. *KRK*

Tohle je Rick

a tohle je Morty.

Rick hodně chlastá

a Morty rád sleduje telku.

Oba žijí ve stejném domě,

jako Mortyho sestra a rodiče.

Rick je věděc,

zatímco Morty chodí teprv do školy.

Ta je ale pro pitomce a tak Rick s oblibou tahá Mortyho do jiných dimenzí, kde společně blbnou.

Občas je to nevinné,

jindy se to zvrhne.

Tak či tak, tvůrci vás svojí schopností brutálně zacházet za čáru nikdy nepřestanou překvapovat.

A přesně to je na tom taky to nejlepší.

Nakonec tedy, už střízlivý, řeknu jediné. Jděte a sjeďte to. Jedenáct dílů po dvaceti minutách vám zabere sotva půl dne. A půl dne s těmahle postavama prostě stojí za to. Nikdy jsem se nebyl schopný zapojit do obecného adorování Simpsonů, protože jsem viděl sotva tucet dílů a nechápal širší souvislosti. Ten seriál má asi milion epizod a nakoukávat to všechno by teď už byla nejspíš doživotní výzva. Jsem si navíc jistý, že se v posledních letech už musí chtě nechtě opakovat. A to je nuda. Tohle je nadruhou stranu nové. Pěkně to voní a dobře to chutná. Navíc to nikdo z vašich kamarádů nezná, takže potom, co jim o tom řeknete, vás budou mít za hrdinu. Nebo naprostého magora. Tak či tak je to povinnost, kterou si vážně nechcete nechat ujít. Tak směle do toho, adorování začíná a druhá řada už je co nevidět tady.