Terapie je jedním z těch seriálů, jimž jsme se na TVzone pohříchu příliš nevěnovali. A sám musím uznat, že je to přeci jen škoda. Malinko přehlížený kousek od HBO, v němž Karel Roden coby psychoterapeut zpovídal své pacienty, byl totiž v uplynulých dvou řadách poctivou řemeslnou jistotou, která dokázala na diváka útočit silnými a vypointovanými dialogy či skvělou režií. Někteří rýpalové mohou namítnout, že za kvality tento kousek vděčí zejména izraelskému originálu BeTipul či americké předělávce V odborné péči s Gabrielem Byrnem. Jenže i předělávat se musí umět s grácií a za režijní um či práci se skvělými herci může tuzemské HBO děkovat zejména šikovnými českým ručičkám v čele s Petrem Zelenkou a spol. Na podzim se pak psychologická sonda vrátí se svou třetí, a podle všeho i závěrečnou, řadou. A po dvou dílech, které byly promítnuty na filmovém festivalu v Karlových Varech, to vypadá, že tady bude kvalitativní laťka zachována.

 

Tvůrci přitom měli před sebou ještě těžší úkol než v minulosti. Museli se totiž už obejít bez izraelské předlohy a přijít se svým vlastním scénářem a originálními příběhy. Jenže scenáristé dávali při “opisování“ originálu tak dobrý pozor, že si jeho styl dokonale osvojili a rozdíl na první pohled opravdu nepoznáte. I zde se totiž budou probírat hodně závažná témata a budou nám servírování hodně zajímaví a komplikovaní pacienti. Jednou z nich pak letos bude výborná Zdena Studenková coby stárnoucí a pomalu vyhasínající zpěvačka, jež za psychologem přijde kvůli svým “výpadkům“. A i když se scénář v tomto případě evidentně malinko inspiroval jednou z linií třetí série zmiňovaného amerického remaku, diváka to ve výsledku příliš trápit nemusí. Dialogům totiž pořád nechybí ten správný drajv, emoce ani tah na branku. Tvůrci se navíc rozhodli odlišit také tím, že přidali špetku humoru. A právě ono mírné odlehčení a ironické hlášky Studenkové fungují v její linii na jedničku.

 

Mnohem silnější a emotivnější jízdu, v níž asi nebude na srandičky místo, pak nabídne linie muže s tváří Vojtěcha Dyka, jenž se však cítí býti v nitru ženou a chce proto projít náročnou proměnou. Jen musí přijít na to, jak to říci manželce a své dceři. Právě tato zápletka by pak mohla podle všeho být tím nejsilnějším pilířem třetí série. A navíc právě zde se dobře ukazuje jedna z největší sil české Terapie, a to již zmiňovaná bezchybná práce s herci, díky níž dokáží režiséři vyždímat neskutečné výkony i od tváří, od nichž byste to nikdy nečekali. A zatímco v minulých řadách to platilo např. o Michaele Tomešové či Lukáši Hejlíkovi, zde to bude, alespoň pro mě, případ právě Vojty Dyka. Toho jsem vždy upřímně považoval za malinko přeceňovanou mediální hvězdičku s pár fajn výkony. To, co ovšem zatím předvádí v kůži transsexuála, mě docela posadilo na zadek. Klasicky (záměrně) odměřený a chladný Roden tak na něj dosud musí důstojně koukat z hodně velké dálky. Jestli bych měl jmenovat ten hlavní důvod, proč dát Terapii i potřetí šanci, řekl bych právě Dykův bezchybný výkon.

 

Třetí Terapie se zkrátka ve Varech uvedla ve stále stejně sebejistém a kvalitním světle. Dialogům možná v některých momentech chybí důraz či správná emoční tečka, to ale scenáristé dosud skvěle vyvažují sázkou na zase zcela odlišná témata a malinko ironický humor. Po režijní stránce je pak vše zase na svém místě. Petr Zelenka i režijní posila Matěj Chlupáček jsou na první pohled nenápadní, jejich práce s detaily, dialogy i herci ovšem ani nadále neomrzí. A jestli nám i další linky pacientů nabídnou tak silná témata a parádní výkony (objeví se v nich např. Marek Taclík či Jenovéfa Boková) máme se asi i tentokrát nač těšit. Terapie by tedy i do třetice měla být skvělým konverzačním dramatem a precizním tuzemským nadprůměrem. Jen škoda, že si na ni počkáme až do podzimu.