Temný případ

True Detective

Plakát k seriálu Temný případ

Temný případ /2014

Tvůrce: Nic Pizzolatto

Režie: Cary Joji Fukunaga

Hrají: Matthew McConaughey, Woody Harrelson, Michelle Monaghan, Michael Potts, Tory Kittles, Kevin Dunn, Alexandra Daddario, Colin Farrell, Rachel McAdams, Taylor Kitsch, Vince Vaughn, Kelly Reilly, Mahershala Ali, Stephen Dorff, Carmen Ejogo, Ray Fisher

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (5)

S02E08

Loučení s Vinci.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (6)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

A už je zase konec. Osm týdnů uteklo jako voda a úvodní znělka Leonarda Cohena naposledy dohrála, abychom se mohli nadobro rozloučit se zkorumpovaným městem Vinci a jeho hrdiny i padouchy. A že to nebude mít Nic Pizzolatto se svým finálním aktem u mnohých jednoduché už naznačily rozbouřené internetové vody více než výmluvně. Ostatně i já jsem se přes svou celkovou spokojenost bál, že tvůrci nedokážou všechny motivy a zápletky efektivně uzavřít. Všechny obavy byly naštěstí marné a HBO mám servíruje hutné a osudové finále se vším všudy.

K ději se toho vlastně ani asi vypisovat nemusí. Frank chce zkrátka nadobro srovnat účty se všemi, kteří ho krutě podrazili, a Ray s Ani po Woodrughově tragické smrti vědí, že jim zbývají jen dvě možnosti. Buď zdrhnout, nebo se chopit poslední šance a očistit své jméno. A asi je vám jasné, co si vyberou. To ale vlastně není důležité. Všem je totiž jasné, že v závěrečném aktu půjde především o poskládání posledních částí do skládačky a vyvrcholení osudů našich oblíbených charakterů. A oboje se Pizzolattovi a spol. povedlo na jedničku.

Přijde mi skoro až obdivuhodně jak šikovně a nenásilně se scenáristovi povedlo všechny indicie, linky a přehršel postav během dvou epizod pospojovat do smyslu dávajícího a fungujícího celku. A šlo to vlastně dosti jednoduše. Ano, kdejaký rejpal při bližším pitvání rozhodně přijde na nějakou nedořešenost a díky velkému množství postav a minimu času, jež některé z nich strávily před kamerou, divákovi chvilku trvá, než si jména dosadí k tomu správnému ksichtu. Také fakt, že úvodní případ zde byl vlastně jen katalyzátorem nadcházejícího chaosu, bude zřejmě i nadále mnohým vadit. Výsledný dojem z uspokojeného uzavření to ovšem nijak nesráží. Obzvláště, když nám ho HBO zase podává ve špičkové režijní péči, jež nám v poslední třetině přináší až nečekaně emotivní a napínavou jízdu. Až v závěru jsem si vlastně uvědomil, jak moc se mi trojice Ray, Ani a Frank za necelé dva měsíce stačila zarýt pod kůži. Počet silných momentů je sympaticky vysoký a devadesátiminutová stopáž uteče až překvapivě rychle.

Závěr druhé série je vlastně svým způsobem opakem té první. Zatímco u Fukunagova sóla mnohem lidem nesedl “jednodušší“ a “šťastnější“ konec, zde se přichází s osobní krvavou tečkou, která zápletky i charaktery víceméně uzavře. I zde by se vzhledem ke konci samozřejmě dalo pokračovat dál, o to zde však vůbec nejde. Důležité je, že jsme zase dostali více než uspokojivý a emotivní závěr, díky němuž jsem na chvilku zapomněl i na nějaké ty letošní chybičky. Pizzolatto totiž přesvědčil, že si všechnu tu kritiku nezasloužil a i přes nějaké to přešlapování měl vše hezky promyšlené. True Detective se tak pro mě stále řadí mezi seriálovou špičku a já už jsem teď zvědavý, s čím přijde šikovný pisálek ve třetím aktu.

Rozsáhlou makrorecenzi od nás čekejte za pár dní.

Diskuze (17)

S02E07

Tunely smrti


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (2)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Holky řikaly, že True Detective 2 je jinde. Oproti první, temně mysteriózní řadě s jejími špinavými burany, je ta letošní spíš takovým zašmodrchaným městským punkem. Punkem, ve kterém se jménami zdánlivě nových a nových postav ohání rychleji než slokami v řízné kytarové vypalovačce. My teď ale společně nebudeme závidět těm, kteří si dají celý příběh hezky v jednom maratonu – a neztratí se v něm. Místo toho se podíváme na předposlední recap výtečné S02E07 - Black Maps and Motel Rooms a pokusíme se zjistit, proč letos Temný případ tolik lidiček nenávidí...

Kdybych měl bejt zlej a tak trochu ignorantsky troufalej, tak prostě napíšu, že se prostě všem hned ze začátku znelíbila Kitschova role pomateného mládence, kterej neví, s kým hupsnout do postele. Ten herec to celý potopil, žejo. Jenomže tak jednoduchý to pochopitelně nebude. Na podobně atypické charaktery už jsou dnes diváci v bedně zvyklí a ví, jak svět kolem nich funguje, jádro problému tak musíme hledat jinde. Někdo říká, že se Pizzolatto ztratil ve vlastním scénáři, další zase argumentuje tím, že je nový případ až mučivě uondaný a tyká si spíš s komorním dramatem nežli drsnou kriminálkou.

Inu, přátelé, ono to tak jednoznačné ale opravdu není. Druhá sezóna je dle mého názoru úplně stejně dobrá, ne-li lepší, než byla ta předešlá. Proč? Přijde mi totiž, že se tu na rozdíl od minulého pátrání Rusta s Hartem zbytečně nešponují jinak prvoplánovitě podrazácké a tajuplné scény, a že nás jako diváky Pizzolatto méně tahá za nos. Jednodušeji řečeno je k nám letos dsrný Nic mnohem upřímnější a naučil se lépe pracovat se stavbou děje v tom smyslu, že se mu díky vypiplanějšímu osudovému drajvu každý týden daří zas a znovu překvapovat. Můj osobní tip byl, že zařve někdo jinej.

Podzemními kanalizacemi nasmrádlý Temný případ je tento rok vážně pomalejší, to nikomu neberu. Storyline o promlčené loupeži století, která však začla jako vražda mecenáše, se táhne jako med. A zatímco snad všem okolo Daviese tenhle fakt, zdá se, vadí, já mám med strašně rád a miluju, když si jeho chuť dlouho převaluji na mlsném jazyku. Díky napínavé předposlední části nyní konečně známe všechny podrobnosti o spáchaném zločinu, skládačka do sebe krásně zapadá. Diamanty jsou věčné, Frank pořádně naštvaný a kulky lítají odevšad všude, hlavně ale po našich detektivech. Zatím jsem si užil každou jednu minutu této netradiční desetihodinové gangsterky a pochybuji o tom, že od ní za pár dnů odejdu zklamán!

Diskuze (19)

S02E06

.. a možná přijde i Kubrick.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (3)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Druhá série Temného případu to má s přibývajícími díly u mnohých diváků čím dál těžší a Nic Pizzolatto musí snášet až nespravedlivou porci kritiky. Je tu hodně postav, případ se zatím nikam moc neposouvá, atmosféra první řady je ta tam…no však už jste to taky někde četli. A oponovat jim s tím, že druhá řada je zkrátka záměrně atmosféricky jiná, už ani nemá cenu. I já ovšem musím uznat, že předchozí epizody měly pár mušek. Kriminální linie zde opravdu hraje až druhé housle. Což by ani nevadilo, kdyby se osobní linie některých charakterů nezastavili téměř na mrtvém bodě. Jenže i přesto tyto menší nedostatky si True Detective díky prvotřídní režijní a herecké práci pořád náramně užívám. A nejnovější opět výtečný zářez na tom naštěstí nic nemění.

Po menším vyřízení účtů mezi Rayem a Frankem totiž dostáváme nejen další porci hutných osobních trablů, které tentokrát obstarává hlavně Farrellův zkrachovalý ex-polda, ale především se podíváme čím dál více na zoubek samotnému případu. Ani se totiž rozhodne podívat v utajení na ony tajemné erotické večírky plných hlavounů z celého města. Infiltrovat se coby luxusní prostitutka mezi místní zvrácenou smetánku ovšem nebude zadarmo. Mafián Frank se potom konečně také rozhodne více zapojit do děje a rozjíždí vlastní pátrání.

A zase se na to kouká jedna radost.Pizzolatto se sice ani tentokrát nevyhne již klasickým chybičkám. Tempo je ze začátku možná až příliš pomalé a Frankova soukromá linka jakoby se ocitla ve slepé uličce a až závěr ho dostává zase malinko do hry. Jenže pak přijde na řadu Farrellovo další herecké sólo na téma “jsem v řiti a propadám se ještě hlouběji“ a divák už začíná být zase na koni. Dialogy odsýpají a režie opět předvádí prvotřídní televizní práci. Závěrečná třetina navíc musí alespoň částečně zavřít pusu snad všem pochybovačům. Jestli se totiž v souvislosti s výtečnou přestřelkou mluvilo o vzkříšení starého dobrého Michaela Manna, tady jakoby vstal z mrtvých samotný Stanley Kubrick. Filmovým fandům povědomé prostředí, skvělá atmosféra a zejména hypnotická hudba dají na režijního mistra připomenout v tom nejlepším možném stylu. Ano, v některých výjevech se sice mohlo jít více na dřeň, jinak je to ale seriálová paráda. Ani mě už nepřekvapuje, že má epizodu na starosti šikula Miguel Sapochnik, jenž má na triku i letošní opěvovanou bitvu v Tvrdodomově ve Hře o trůny. Jestli jemu nepřistane brzy na stole nějaká hollywoodská nabídka, tak sním svoji botu.

True Detective zkrátka pořád hraje první kvalitativní ligu. Kriminální linka konečně začíná vykládat karty na stůl, dějí se čím dál zajímavější věci a skoro mi je až líto, že ne každý tuto stále hutnou a emotivní kriminálku dokáže docenit. Pravda, s výhledem na závěrečné dvě části se začínám trochu bát toho, že Pizzolatto nedokáže všechny motivy a přehršel charakterů správně a uspokojivě zakončit. Stále mu však hodně důvěřuju a věřím, že si pro nás nějaký ten trumf ještě schovává. Snad tedy nezklame.

Diskuze (5)

S02E05

Kdo miluje koho?


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (2)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Tragičtí hrdinové se nám po týdnu znovu vracejí na televizní obrazovky. Záhadné vyšetřování zvolna pokračuje. Přesto je však téměř všechno úplně jinak a ukazuje se, jak rád si Pizzolatto hraje se scénářem. Neříkejte ale, že jste to nečekali. I v minulé řadě Temného případu přeci jen došlo na několik fajn hříček s časovou osou vyprávění, nadávání tudíž není na místě. No tak jsme poskočili o dva měsíce, no. Pořád lepší než sedmnáct let jako v případě Rusta a Martyho, ne?

Velcoro shodil kníra a přestal chlastat, Ani se potýká s následky obvinění ze sexuálního harašení na pracovišti a taťkovatící Woodrugh se připravuje na plnění nejzodpovědnějšího džobu na světě. Pokud jste se ovšem těšili na jakékoliv depresivnější následky z fatální přestřelky v minulém díle, smůla. Tvůrci sice na první pohled házejí vše za hlavu a nechávají diváky napospas vlastní fantazii, opak je ale pravdou. O šrámy na psychice hrdinů rozhodně nepřijdeme, jen je holt neuvidíme hned zkraje S02E05 – Other Lives.

Týden, kdy bude jinak thrillerový True Detective bavit i ryze dramatickou linií, prostě jednou přijít musel. Epizoda, kterou HBO v neděli večer odvysílala, tak sice nebyla plná střílení ani krvácejících policistů, napětí ani výpovědní hodnotu jí ale upřít nelze. Všem čtyřem hlavním postavám (Frank rozjíždí kšefty z mládí, aby vůbec přežil) se totiž konečně dostáváme naplno pod kůži a lze vidět, jak si Pizzolatto své charaktery postupně opatrně piluje.

Nová část tak možná neoslní dechberoucími scénami, zapamatováníhodných dialogů je v ní ale požehnaně. Francis s Jordan vás donutí přemýšlet o vlastním (ne)šťastném vztahu a živobytí, Raymond odzbrojí svou potřebou lásky k nevlastnímu synovi a Antigone dnes byla napsaná vyloženě tak, aby potěšila co nejvíce zarputilých feministek. Anebo míří všechno výše vypsané naprosto mimo váš soucit, a trápí vás např. "jen" rodinné vztahy? Inu, i na tohle Nic myslí a skrze Kitschova Paula servíruje jedno znamenité pohrdání vlastní matkou...

Takže vlastně žádné změny, všichni naši oblíbenci jsou pořád totálně v zádeli. Případ však ještě ani zdaleka neskončil zapadlý v archivu, kriminalita ve Vinci nespí a mrtvoly se kupí dál – to, že je nevidíte, neznamená, že tam někde nejsou. Třeba v opuštěné kadibudce uprostřed lesa, kam jezdil tajně špásovat nebožtík z první epizody. Hodně jsme se toho dozvěděli! Za sebe říkám, že se nám tu rýsuje nepřiznaný sequel Eyes Wide Shut, a to by bylo, abychom se z toho ve finále všichni nepo-. No neposadili na zadek!

Diskuze (9)

S02E04

Peklo propuká.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (4)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

A že to trvalo, co? Nová epizoda s podnázvem Down Will Come přinesla zatím jednoznačně nejvypjatější sekvenci druhé řady Temného Případu. Vinci PD si tuto akcičku rozhodně za rámeček nedá a něco mi říká, že tohle ještě bude mít škaredou dohru pro naše hlavní postavy. Pro nás to na druhou stranu znamená slibnou vlaštovku naděje, že ty skutečně epické momenty jsou teprve před námi. Děj momentálně eskaluje velice rychle a ačkoliv mi celé to vyšetřování (ve smyslu předváděné policejní práce) přijde o úroveň slabší, než tomu bylo v první řadě, příběh a jednotlivé charaktery si užívám o mnoho víc. Jsou barvitější, živější, akčnější. Mám o ně strach. Fandím jim. Zkrátka jsem v tom s nimi.

Ale popořadě. Potvrdilo se víceméně to, o čem se mnozí fanoušci domnívali už od začátku a to fakt, že jedna z postav řeší tak trochu osobní dilema – být, či nebýt homosexuál, toť otázka. Taylor Kitsch to opravdu nemá jednoduché. Na rozdíl od Farella nebo Rachel McAdams, se nemůže opírat o podporu fanoušků, jeho postava zatím neměla moc co říct a herecký rejstřík, se kterým operuje, má také své limity. V akci je to naštěstí úplně jiná pohádka. Zde mu tu zbraň, přesnost a hněv mísící se strachem věříte ze všech nejvíc. Za tuto epizodu má u mě zkrátka takové malé plus a snad už se jeho výkon bude odteď pouze zvedat. To u zbylých charakterů pokračujeme dál pěkně z kopečka. Alespoň po dějové stránce. Mafián Vince Vaughna se snaží zuby nehty udržet si svou pozici hlavního bosse, detektivka Ani Bezzerides by na druhé straně chtěla spíše pravý opak. Její pozice byla dosti otřesena a něco mi říká, že si to nenechá jen tak líbit – aneb tady si někdo koleduje o slušný výprask. V pozoru a střízlivý zatím zůstává i Farrelův Velcoro, kterého jeho blízké setkání s brokovnicí zcela jasně probudilo a osobně to zatím považuju za jednu z nejlepších věcí, které se mohly přihodit. To, plus, kde je sakra Alexandra Daddario, když jí potřebujeme?

Teď už ale k tomu nejzásadnějšímu. Vyšetřovací skupina dostala tip, kde by se právě mohl nacházet jeden z hlavních podezřelých. Ten je podle všeho velice nebezpečným členem mexického kartelu a logika tedy praví, že si není radno příliš zahrávat. Jenomže zásahovka jaksi nemá čas a tak prostě musí detektivové jednat sami. Co následuje pak, je jeden velký průser. Důležité je, že je to velice dobře natočený průser, který si absolutně nebere žádné servítky a ukazuje jednu z nejkrutějších policejních akcí vůbec. Pizolatto a HBO jsou doslova smrtící kombinací a těžko říct, kolik takto nekompromisních momentů si pro nás ještě připravili.

Jinými slovy byla dnešní epizoda parádní. Když ji srovnám s minulým týdnem, kdy jsem byl lehce na vážkách ohledně jistých otázek a odpovědí, musím uznat že tentokrát jsem víceméně v klidu. Ukázalo se, že se tvůrci nebojí šlápnout na plyn, když je to potřeba a to je jedině dobře. Dokonce už se mi v hlavě začínají pomalu rýsovat i nějaké teorie ohledně finále, ačkoliv jde zatím o pouhé spekulace. Vsadím se, že dnešní fotoalbum zvedlo pár obočí i u dalších lidí, nebo ne? Tak či tak, půlka za námi – půlka před námi a očekávání jsou na maximu. Tak pojďte, pánové a dámo. My jsme ready.

Diskuze (8)

S02E03

Bon voyage


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (3)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Elvis, šlapky a hroutící se království. Takhle nějak by se dala shrnout dnešní epizoda s podtitulem Maybe Tomorrow. Pokud vás po závěru minulého dílu nejvíce zajímalo, jak se tvůrci poprali s brokovnicí a létajícím Farrelem, pak se vysvětlení dočkáte hned v úvodu. A po shlédnutí třetí epizody nejspíš dorazíte k názoru, že ačkoliv šlo o na první pohled celkem slušný cliffhanger, pointa byla někde maličko jinde. Temné případy bohužel nejsou roztahovací a k jejich vyšetření potřebujete naprostou policejní špičku. Podle toho, co jsme ale zatím viděli, mezi ni žádný z detektivů *ještě* nepatří. A tak je třeba jednat. A to rychle. Jak nejlépe vyčistit špinavého poldu? Krátký pokec s tátou a hudba od krále samotného. Říkejme tomu „Pizzolatto style.“

Jak legendy říkají, the show must go on. V nejnovější epizodě se mrkneme, jak si žije takový průměrný starosta středně velkého průmyslového města, kdo mívá na záchodě zbraň u hlavy, jak se staví sen, co po nocích provádí vojáci, když jsou delší dobu sami a v neposlední řadě také navštívíme novou zubní ordinaci Vince Vaughna. To vše v klasicky rozvláčném tempu, špinavé atmosféře s opět vynikajícím hudebním podkresem a perfektními herci. Čímž se dostávám tak trochu k jádru věci. Ten základ prostě funguje. Tvůrci si pohlídali, aby struktura – alespoň částečná, zůstala zachovaná. Problém ale začínám mít tak trochu s dějem. Baví mě to a moc, ne že ne. Jenomže jsme tři díly in a začíná to být čím dál víc zamotanější. Už nastává pomalu čas, na nějaké odpovědi, nemyslíte?

Dočkáme se jich? To je momentálně má největší obava. Jistě, spisovatel a scenárista Nic Pizzolatto by na nás snad nevyrukoval s příběhem, který bude na konci ještě otevřenější, než naposled. Jenže mohl by. Přece jenom, HBO. Každopádně je ještě brzy na to vynášet nějaké soudy. Opatrnost je však doporučena. Do té doby budu Vinci Vaughnovi baštit každé gesto, každý zadumaný pohled a dokonce i každou rvačku. Ať už je její výsledek sebevíc nepravděpodobný. Co se mi líbí však byla její příčina. Hned jsem si vzpomněl na dříve zmíněný The Wire. Vlastně, začíná mi to ten prohnilý Baltimore připomínat stále víc a víc. Několik policejních složek proti sobě, korupce na nejvyšších místech a gangsteři, kteří si libují v chaosu a bezvládí. Můj vysněný svět. Nikdy bych však nevěřil, že v něm bude figurovat i takhle drsná Rachel McAdams. Double score!

Po kvalitativní stránce zatím nikam nepadáme, jak někteří v diskuzi horlivě naznačují. Ani ale nestoupáme, což si zase ti druzí jen horko těžko zvládají připustit. Prostě se jenom vezeme po rovince a všichni čekáme, kdy to konečně příjde. Nějaký ten epický moment, scéna, sekvence, ve které nám jako zázrakem z nebes tvůrci vytřou zrak a opět nás donutí nahlas říct, kdo má ty největší koule v showbusinessu. Troufnu si říct, že to bude příště? Rozhodně ne. Při momentálním vývoji a obecně éře, v jaké žijeme, bych se ani trochu nedivil, kdybychom následujících šedesát minut strávili o rok později v manželské poradně s panem a paní Semyonovými. Asi bych se bavil, já bych ale nejdřív rád rozlouskl tenhle případ. Jediné co můžu, je doufat. A jak jste na tom vy?

Diskuze (22)

S02E02

Ptačí píseň


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (2)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

No ty bláho. Tohle nejde jinak. Pochopitelně hned začneme přesně tím laciným "ptačím" cliffhangerem, který na nás nová epizoda z ničeho nic vybalila. Vážně má Pizzolatto tak veliký koule, že s nima může machrovat před celým televizním světem? Ale co tedy ty promo fotky z policejní akce v pozdějším díle, kterými nás HBO sytilo před několika týdny? Takže jaká je vaše teorie? Nebyla to pravá brokovnice, nýbrž jakási zvrácená erotická pomůcka? Jednalo se o střelivo ze solného roztoku? Nebo měl borec neprůstřelnou vestu? Kde je další epizoda, když ji člověk potřebuje?!

A polemizujeme dál, s S02E02 – Night Finds You na to totiž máme právo. Pod drn se sice v tomto případě s postřeleným asi jen tak nepodíváme, bylo by ovšem záhodno, poslat frajera minimálně na dva díly na jednotku intenzivní péče, co říkáte? Aby si dal nutnou ozdravnou pauzu. Tedy pokud opravdu nešlo o tu sůl, jak se polovina internetu chytře domnívá. A ještě jedna věc: laciné to sice možná bylo, na mě osobně ale ty dva výstřely fungovaly perfektně a vážně jsem neměl potřebu se smát. Spíš mi za tu minutu vletělo do šokem otevřené pusy několik hmyzíků.

Že už byste raději popojeli? Brokovnice byla fajn, celou novou část Temného případu si ale pro sebe s přehledem ukradl Vince Vaughn. Každá postava zde dostává svou pravidelnou dávku stopáže (nikoli však spravedlivou, chce to více skvělého Taylora Kitsche), přičemž jakmile se na scéně objeví Vaughnův zlotřilý kápo, na všechny ostatní rázem zapomenete. Už úvodní monolog o sklepě dokonale odzbrojí, a pak už se divák jen veze: naštvaný Frank v továrně, vyhrožující Frank na parkovišti, znuděný Frank na diskotéce, znechucený Frank v baru s Velcorem... Je toho hodně a Vince teď začne konečně dostávat nabídky dramatických rolí, ne jen se dokolečka plácat v přiblblých letních komediích. Doufejme!

Během druhé sezóny True Detective ale spolehlivě mrazí i z dialogů. Trojka zdeptaných vyšetřovatelů tuší, že někdo tam nahoře chce, aby se celý případ spíše nevyřešil než došel zdárného soudního konce, čemuž adaptibilní Velcoro a spol. přizpůsobují jejich smýšlení. Těším se na epickou scénu, kdy si naši hrdinové konečně uvědomí, že spolu musí navzdory rozdílným povahám spolupracovat, aby si navzájem kryli záda. Raymond je falešný křivák, Antigone trpí traumaty z dětství a Paula stíhají hrůzy z války. Každý sám za sebe nestojí za starou belu, ale jak se jednou opijí do němoty, rozbijí si tlamy a všechno si náležitě vyříkají, máme tu losangelský policejní sbor snů. Vsaďte se.

Diskuze (41)

S01E08

Vítejte v Carcose.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (6)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

A už je konec. Seriálový fenomén posledních dvou měsíců, který si díky svým vysokým kvalitám a lahůdkově ponurému příběhu získal nespočet fanoušků po celém světě, definitivně uzavřel svou první kapitolu. Sledovanost stoupala závratně s každou další epizodou, natěšenost diváků na závěrečný díl navíc zapříčinila menší výpadek internetové služby HBO GO a samotní fandové vymysleli takovou spoustu konspirací a teorií, že z nich musí Nic Pizzolatto s Cary Fukunagou padat smíchy ze židle ještě teď. Bylo tedy tak nějak jasné, že finále bude o něco jednodušší, než si ho diváci vysnili. O to je však rozloučení s Martym a Rustem působivější.

Tvůrci tedy v závěrečném aktu rozhodně nepřicházejí s žádným šokujícím odhalením či twistem, jenž by nám všem vyrvalo čelisti z pantů. Ostatně, o to ani tvůrcům nešlo, jelikož na to už v minulých dílech rozkryli až příliš mnoho karet. Pizzolatto a spol. zkrátka na rozdíl od zástupu seriálových fanatiků zůstali oběma nohama pevně na zemi a naservírovali nám atmosférické vyřešení celého případu plné dechberoucích scén, v němž však stále hraje prim vztah mezi dvojící za pravdou se honící detektivů.

Právě závěr věnovaný Hartovi s Cohlem je pak nejen tou nejsilnější pasáží napětím přetékající finální epizody, ale hlavně nebývale emotivním a důstojným završením celé série, které ve mně bude rezonovat asi ještě hodně dlouho. Ano, některé linky zůstaly malinko otevřené a fandové mohou bojovat s menším rozčarováním. Vše, co chtěli tvůrci uzavřít, se jim ovšem povedlo ukočírovat tím nejlepším možným způsobem. Věřím, že až se část malinko zklamaných fandů vyspí z této menší kocoviny neodpovídající jejich ideálům, tak tento závěr s dalším zhlédnutím náležitě ocení.

True Detective si tedy i po svém zakončení udržel status jednoho z televizních vrcholů posledních let, v němž byl herecký koncert obou hereckých hvězd a komplexní Fukunagova režie jen lahodnou třešničkou na dortu. Pár otázek do následujících měsíců nám ale přeci jen zůstává. S jakým temným příběhem se Nic Pizzolatto vytasí příště? Jaké herecké tváře uvidíme v hlavních rolích? Kdo nahradí na režisérské židličce Cary Fukunagu? A připočte si letos Matthew McConaughey ojedinělý hattrick v podobě Oscara, Emmy a Zlatého glóbu? Ještě štěstí, že tyto otázky jsou již mnohem příjemnější.

P. S.: Klasickou recenzi od nás tentokrát nečekejte. Po naší několikatýdenní masáži už stejnak asi tušíte, jak vysoké hodnocení by od nás seriál vyfasoval. Nejeden tematický článek si ovšem od nás ještě přečtete.

Diskuze (10)

S01E07

Žlutý král za "rohem".


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (2)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Tady se už pomalu začínají vytrácet úsměvy namlsaných diváků, kteří z epizod čtyři až pět hromadně kolabovali blahem. Střídání časových rovin, šokujících odhalení, geniálních scén na jeden záběr a metafyzických rovin skrytých v Rustových monolozích totiž ustupuje něčemu mnohem konvenčnějšímu. Stále se sice jedná o jednu z nejlepších televizních věcí posledních let, ale přiklonění posledních dvou dílů ke klasickému procedurálnímu vyprávění s jednou časovou rovinou může většině diváků připadat jako zbytečné zvolnění tempa a ztráta dějové nahuštěnosti. Snad to má ale Nic Pizzollato promyšlené a v závěrečném díle nás čeká nějaký dechberoucí twist.
 
 

Nebo také ne – vše se totiž točí v kruhu a postavy nakonec nemusí dojít žádného vytouženého cíle ani odpočinku. Hypotézy a teorie ohledně identity vraha a samotného závěru se množí jako houby po dešti a chudák divák má tak nastavenou laťku očekávání, že může být posledním dílem jen trpce zklamán, protože vysněných konců je jednoduše až příliš. Aktuální dvojice dílů (a ten sedmý zvláště) můžeme vnímat spíše jako přípravu na finále, kde by se mělo několik nitek splést dohromady a Rust by měl konečně narušit svůj cyklus. Za zdaleka nejlepší moment zhlédnutého dílu samozřejmě patří návštěva pomatené báby, která Temný případ opět vrátí do pozice okultního a mysticky znepokojivého zážitku, že to, co sledujeme, není jen obyčejná detektivka spoléhající na odhalení viníka, nýbrž něco, co rámec pouhého vyšetřování převyšuje. 
 
 

Kromě děsivého sledování zrnitého videa z VHS fanouškovské diskuze určitě rozohní samotný závěr s odhalením identity „zjizveného obra“, což potvrzuje výrok scenáristy, že jsme vraha mohli vidět už v prvních dvou dílech. Finální příjezd lodičky sice nerozsekal jako jiné cliffhangery, ale i tak je půda pro šokující (?) závěrečnou epizodu připravena více než solidně. Hlavně pokud se podíváte na její půlminutové preview, které vznáší jednu zásadní otázku – dočkáme se na konci doteku nadpřirozena?
Diskuze (63)

S01E06

Temný a temnější.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (1)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Ledy tají. Tedy alespoň nabýváme takového pocitu. Zatímco doteď se Temný případ kymácel od jednoho podezřelého ke druhému a v každém dílu jsme nacházeli nová stébla, šestka jakoby nás přeci jen směrovala ke konkrétnímu cíli. Po divokém páté epizodě, kde jsme se výrazně posunuli v dějové hierarchii a dočkali se řady klíčových point, šestka s názvem Haunted Houses je spíše dovětkem. A to takovým, že kdybychom vám měli popsat čistě vývoj případu masového vraha, z šestého dílu by příliš vět nepocházelo. Přesto je v některých ohledech klíčový. Proč?

 

Především nám totiž dovyprávěl historii přátelství a partnerství Rusta a Martyho. Už už jsme chtěli psát, že se Temný případ vymyká valné většině seriálů, v nichž se ženské hrdinky chovají jako husy. Pak ale přišla na scénu Martyho (byť podváděná) manželka a ostentativně svedla Rusta. To nás zavedlo k roztomilé bitce, symbolicky zakončené rozbitým světlem na Rustově pick-upu. Ten jakoby v poslední scéně oznamoval divákům, že se toho za ta léta vlastně až tak moc nezměnilo a my jsme se právoplatně tetelili blahem. A vlastně i tvůrcům trochu odpustili, že Rustovo pátrání i dvojitý ceres od šéfů by se daly shrnout během několika minut. A mini-epizodka Martyho s postavou hranou nám dobře známou Lili Simmons? Not hot. Její prsa už máme dostatečně vykoukaná z Banshee a proto se jí Alexandru Daddario z dřívějších epizod překonat nepodařilo.

 

Je vlastně překvapivé, že po šesté epizodě z osmi zřejmě už tušíme, kam cesty vedou. Dokonce si troufáme tvrdit, že nějaký ujetý cliffhanger v poslední epizodě by projektu škodil a namísto něj bychom brali nějakou zajímavou velkolepou scenérii. Každopádně je Pizzolato v nepříjemné situaci. Ať už jeho konec případu bude sebelepší, fanoušci už si dávno vysnili nějaký pro ně půvabnější.

Diskuze (20)

S01E05

Všechno se točí v kruhu.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (4)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Doposud jsme měli co dočinění s obzvláště temnou detektivkou s dvojicí nestabilních vyšetřovatelů, jejichž primárním cílem bylo rozlousknout případ zavražděné Dory Langové. Přidané osobní linie (Martinova nevěra, Rustovy problémy s drogami) byly vlastně jen takovou přidanou hodnotou, která rozvíjela charaktery a usvědčovala nás v tom, že nic není černobílé. V aktuálním díle The Secret Fate of All Life však nastal zlom, kdy se z ponurého a pomalého vyšetřování, které občas ozvláštnil nějaký stylový pohyb kamery (viz dechberoucí šestiminutovka na konci čtvrtého dílu), stává doslovná noční můra s filosofujícím apelem na diváka, jenž převrací naruby vše, co jsme doposud věděli.
 
 

Poté, co domněle (a pomocí jedné zatajené kličky) zbaví svět sériového vraha Reggieho Ledouxe, nastávají pro Rustyho a Martina pohodové časy - sblížení s manželkou, nalezení nové přítelkyně, užívání si slávy…a taky trochu více propadávání se do vlastní nicoty. Rust to vlastně velmi přesně popisuje v jednom ze svých dalších pesimistických monologů z přítomné linie, kdy tvrdí, že „Smrt vytvořila čas, aby ho mohla zabít.“ a také něco o točení lidských osudů v kruhu, z něhož není úniku, protože realita nás vždycky dostihne. Čím dál více mám takové tušení, aby i celý Temný případ nezůstal nevyřešen a my jako diváci se nikdy nedozvěděli, kdo je skutečným vrahem – když se nad tím zamyslíte, tak tady vlastně o nějakou konstrukci příběhu ani nejde. Spíš o to, jakým způsobem jsou dané věci nahlíženy a jak je nemožné najít skutečnou pravdu (a podstatu). Netočí se vlastně samotné postavy pořád v tom stejném kruhu (viz neustálé ježdění autem tam a zpátky bez pořádného skutečného výsledku)?
 
 

Z předchozích polemických řádků je ale stále jasné, že Temný případ je aktuálně zřejmě nejlepším televizním počinem posledních let a dost možná seriálovou událostí roku. Způsob, jakým nás Nic Pizzolatto a Cary Fukunaga provázejí svým hypnotickým labyrintem, je totiž naprosto jedinečný a troufl bych si říci, že na poměry televizních produkcí i ojedinělý. S takovou filosofickou šlehou a temnou studií charakterů jsme měli na posledy dočinění…kdy vlastně?

A teď pojďme diskutovat o tom, co přesně představuje linie v přítomnosti.
Diskuze (51)

S01E04

Respekt!


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (7)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

To bylo ale nekonečné čekání, co? Temná kriminálka True Detective si dala kvůli borcům ze Super Bowlu na týden pauzu, což byla po mrazivém závěru třetí epizodu zpráva opravdu nemilá a někteří diváci se již jistě pohybovali na hranici infarktu. To je však na druhou stranu hodně dobré znamení. U jakého seriálu jste totiž naposledy nemohli napětím dospat na další díl? U Ztracených, Perníkového táty či nejlepších sezón Dextera? Už je to zkrátka sakra dlouho, co nás nějaký projekt takhle posadil na zadek a nejnovější čtvrtý zářez ony pocity ještě více stupňuje.

Z příběhu se samozřejmě nesluší prozradit skoro nic. Prostě vám musí stačit, že Rust s Martinem se vydávají po stopě svého hlavního podezřelého a tvůrci nám opět předvádějí stejně brilantně natočenou podívanou, jako v přecházejících třech hodinkách. Atmosféra je nepopsatelně ponurá, postavy si sahají na čím dál hlubší dno, dialogy jsou lahůdkové a i v té lince ze současnosti nás asi brzy čeká nejedno překvapení. Prostě zase precizně natočená deprese, na níž jsme si stačili již během předcházejících dílů zvyknout. Jenže pak to přijde.

Závěrečná třetina totiž už takhle nevídaný zážitek nakopává ještě o třídu výš a diváka nechá jen šokovaně čumět na obrazovku. Hlavně poslední výrazně akčnější desetiminutovka patří mezi nejintenzivnější a nejvíce dechberoucí pasáže, jaké jsem v televizi za několik poslední let viděl. Po technické a režijní stránce jde navíc o tak skvěle natočenou záležitost, že i Alfonso Cuáron musel po scéně téměř bez jediného střihu na Cary Fukunagu zoufale shánět telefon a následně mu skládat jednu poklonu za druhou. Další důkaz toho, že HBO není obyčejná televize a z True Detective se stává ojedinělý televizní zážitek.

Temný případ tedy stále patří mezi současnou seriálovou špičku a po polovině série si už nějak nedokážu představit, že by si tvůrci svoji temnou pecku něčím hodně pokazili. Nic Pizzolatto má totiž ještě rozhodně v rukávu několik šokujících trumfů, jež nám zase vytřou zrak, to mi věřte. Takže se nebojte i nadále přicházet se svými vlastními teoriemi a vesele diskutujte. Tento seriál si to zaslouží. A teď mě omluvte, jdu si na uklidněnou pustit radši nějakou pohádku.

Diskuze (55)

S01E03

Ještě temnější.


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (5)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Minulý týden jsem se na druhou epizodu Temného případu díval s partnerkou. Třetí část atmosférického celku jsem již viděl sám. Ne, nezabil jsem ji. I když by to plně zapadalo do chmurné, zvrácené atmosféry zmíněného seriálu. Jen ona, tak jako řada dalších mých známých, prostě odmítla týdenní pauzy mezi epizodami a zařekla si zbytek kriminálky HBO zhltnout později na jeden zátah. Jaký to pozoruhodný jev na scéně! Žádné krájení metru, kdy se fandové nemohou dočkat dalšího dílu. Temný případ už rozezněním úvodní písničky od The Handsome Family nastoluje tak silnou atmosféru, že vás to zkrátka nutí vydržet to napětí, vyhýbat se spoilerům a užít si to „až pak někdy“, zato celistvě.

 

„The Locked Room“ – třetí fáze osmidílné skládačky – ostatně hovoří v prospěch tohoto trendu. Temný případ se totiž plouží, nechává vás unášet příběhem, a když kombinuje primární (kriminální) a sekundární (vztahovou) linku, není to otravné ani vatové. Jenomže zatímco sekundární linii si zapamatujete snadno, té primární týdenní pauzy přeci jen kapičku škodí. Když se Martin Woodyho Harrelsona chová jako maskulinní blbec, honící se za ženskými, a Rust Matthewa McConaugheyho jako prvotřídní hrbící se podivín, je vše v pořádku a chytnete se cobydup. Ale v detektivním případu, kde hrají prim jména obětí a drobné detaily, trávíte ty dramatické chvíle lovením v paměti, kdo byl ten a kdo se jmenoval tak. Tedy něčím, co by se vám při „maratonu“ nestalo a čím si přeci jen nechtěně ukrajujete celkový zážitek.

 

A ten je přitom stále na hranici dokonalosti. Je až obdivuhodné, s jakou grácií jsou schopni tvůrci prodat i přeci jen trochu zdlouhavé dialogy o náboženství a životních hodnotách. Přeci jen, první polovina „The Locked Room“ se nese v hodně ležérním a vztahovém duchu. Jenomže Pizzolatto/Fukunaga dávkují atmosféru po kýblech, postupně gradují a nakonec odzbrojí tak neortodoxním výjevem, že by jej čekal skutečně jen málokdo. Je kritikovým trestem popisovat, co přesně na Temném případu po pouhých třech hodinách příběhu tak adoruje. Je to totiž ten pocit při sledování. To svíravé odporno, kterému přitom není pomáháno modrými filtry ani záběry zmasakrovaných míst činu. 

Fuj. Chci další díl.

Diskuze (7)

S01E02


Sdílet:

Hodnocení čtenářů: (7)
Moje hodnocení:

Hodnotit můžete až po přihlášení.

Je čas započít novou diskuzi. V historicky nejkomentovanější recenzi v rámci TVZone se kromě podobností Temného případu se švédským Mostem probíralo, jestli stojí za to psát recapy na jednotlivé díly, ať už tohoto nebo jakéhokoliv seriálu. Osobně si myslím, že u projektu tohoto rozsahu a uchopení (filmová struktura rozdělená na osm hodinových epizod) stojí za to jednou týdně formou krátkého textu (ne recenze) informovat o tom, jak se zápletka dále vyvíjí, případně sdělit čtenáři nějaké zajímavosti, vlastní postřehy a očekávání. Samozřejmě to neřekne nic nového, ale cílem je spíše vyvolat diskuzi pod článkem, kde by se mohli čtenáři podělit o vlastní názory ohledně epizody. A snad určitě pochopíte, že na rozdíl od stávajících rychlokvašek jako Agents of SHIELD nebo Almost Human (na to jsme psali posledně) má tenhle recap ojedinělé kriminálky s filmovým lookem a famózním McConaugheym a Harrelsonem alespoň nějaký smysl.

 

Druhá epizoda Seeing Things na to jde totiž rovnou zostra – žádné zdlouhavé vysvětlování, ale přímé navázání na cliffhanger z pilotu (už z toho důvodu bych chtěl někdy vidět celý tenhle osmihodinový kolos v rámci jednoho maratonu a bez přerušení). Tvůrce seriálu Nick Pizzollato nás podobně jako v kvalitním detektivním románu provází jednotlivými kapitolami se sevřenou vyprávěcí strukturou, kde každá scéna slouží svému účelu. Kromě dalších indícií ve vyšetřování případu Dory Langové, které se táhne velmi, ale velmi pozvolným tempem bez pořádných závěrů (že by zde byla cítit marnost Zodiaca?), se v druhé části prohlubují hlavně samotné charaktery detektivů Rusta a Martina, kteří se každý propadají do své vlastní „temnoty“.

 

Zde se samozřejmě zúročuje hlavní přednost seriálu a tím je vyprávění ve dvou časových rovinách pomocí výslechu, které se velmi ladně prolínají do jednoho celku (voiceover z budoucnosti dokresluje děj z minulosti apod.), které nám dovolí nahlédnout do myslí postav. Nejvíce to zde odnáší Martin, který se v prvním díle vybarvil jako prototyp správňáckého a spořádaného detektiva s idylickou rodinkou, a nyní se ukazuje, že vlastně svým „lékem“ na fungující manželství není o moc lepší a vyrovnanější než jeho kolega Rust. Fukunagovi se navíc daří těchto scén využít v působivých kontrastech, jako když Martina ve sluncem zalitém ránu budí dcerky, načež se rodinná idylka promění ve scény plné deprese, zoufalství a sebepohrdaní při podvádění manželky. Lépe na tom není ani Rust, jehož  „drogová“ závislost a nespavost se začíná projevovat ve vizuálně dechberoucích halucinacích, které rozhodně do budoucna nevěští nic dobrého.

 

Působivý cliffhanger v kostele navíc dává tušit, že se hodně rychle dočkáme nějakého posunu nebo zvratu v případu, který může zamíchat aktuálním rozestavěním postav. Nejlepší na tom pořád je, že nejde jen o jednoduchou detektivku – kromě samotného vyšetřování dostáváme navíc komplexní rozbor zla v člověku líznutý mnoha existenciálními a metafyzickými přesahy (které evokuje nejen pomalé tempo, ale i působivé „vyprázdněné“ záběry), které dávají seriálu potřebnou druhou vrstvu. „Člověk je ten nejkrutější tvor.“ Ano, a já se osobně nemůžu dočkat, až mi to Temný případ potvrdí.

P.S. Je tam stará Percyho Jacksona a je nahá.

© Copyright 2000 – 2019 Všechna práva vyhrazena.