Nic Pizzolatto si vzal k srdci kritiky druhé série True Detective a vrátil se k tomu, co fungovalo poprvé. Alespoň na první pohled. Mahershala Ali a Stephen Dorff vyšetřují pohřešování dvou dětí a stopy nevedou příjemným směrem. Bude se opakovat motiv pedofilie mezi mocnými?
Jak to vidí Spooner
Nic Pizzolatto vlastně dělal všechno proto, aby se divákům po rozporuplné druhé sérii co nejvíce zavděčil a vrátil se kvůli tomu ke kořenům. Jenže právě tento krok, jenž se zpočátku zdál jako největší síla třetí řady, je nakonec spíše jeho největší slabinou. V úvodních epizodách vypadá vše slibně. Temná atmosféra by se dala krájet, případ nechává diváka v napětí, scénář pomalu předkládá jednu indicii za druhou, střídání mezi třemi časovými liniemi funguje a ústřední dvojice vyšetřovatelů za Rustem a Martym příliš nezaostává (a Stephen Dorff podobnou roli potřeboval jako sůl). Jenže později si Pizzolatto začne podobností s prvním Temným případem spíše podrážet nohy. Nejen, že začne být příběhově malinko čitelný, ale čím víc divák obě řady srovnává (a že to každého aspoň jednou napadne), tím více tento ročník onen pomyslný souboj po režijní a scenáristické stránce prohrává.
Režie sice stále jede hezké kriminální řemeslo, zároveň nám ovšem neservíruje prakticky žádný emotivní či zapamatováníhodný moment, z něhož bychom se posadili na zadek a totálně nám odpálil bulvy. Zatímco předchozí sezóny měly podobných pasáží několik, zde na něco podobného budete čekat marně. Již tak pomalé tempo seriálu se navíc v druhé polovině ještě více rozmělní, příběhová a dialogová vata přibývá s každou epizodou a děj místo toho, aby začal eskalovat, se spíše zastavuje na místě a s divákem příliš nehne. A to právě kvůli extrémně pomalému tempu, které mnoha lidem nesedne a začne je pomalu ale jistě ubíjet. A finále, kde se i přes sympatickou pointu v tempu už spíše couvá a rozhodně nenabízí plně uspokojivé vyvrcholení, rozporuplné pocity bohužel ještě více podtrhuje. True Detective i napotřetí zůstává, zejména díky atmosféře a parádním hereckým výkonům, nadprůměrným kouskem. Zklamání a pocitu, že “jednička“ už prostě nikdy nebude překonána, se však člověk prostě neubrání. 7/10

Jak to vidí Sam.Vimes
Říct, že naprosto souhlasím s kolegou Spoonerem a rovnou předat slovo dál, by asi nestačilo, co? Třetí Temný případ nabízí velice zajímavý tým detektivů odehraný špičkovými Mahershalou Alim a Stephenem Dorffem. Opírá se o prvotřídní produkční hodnoty a znovu musím vypíchnout, jak vynikající práci odvedli maskéři na „starém“ Alim nebo zmínit neokázalé kamerové a střihové finesy při přechodem mezi časovými rovinami. Kriminální zápletka se v prvních epizodách rozjíždí velmi slibně a s ní i pochmurná atmosféra zahalující celý případ. Ale…
Ale nevydrží to. Od vynikajícího prvního dílu tempo v třetí řadě čím dál tím víc zpomaluje a tento trend se bohužel drží až do konce, místo aby to v závěrečných epizodách začalo zase gradovat. Vyprávění pak už není ani tak pomalé, jako spíš přímo rozvleklé a divák začne chtě nechtě přemýšlet, jestli se to nedalo stihnout během asi tak poloviční stopáže. V kontextu čehož začne být trochu na obtíž i předtím tak pěkně fungující střídání časových rovin. A i přes jednu moc pěknou katartickou scénu v závěru se Nicovi Pizzolattovi povedlo svůj třetí temný případ mnohem lépe předestřít než jej potom rozkrýt. 7/10

Jak to vidí krauset
Detektivka bez záhady. I tak by se dala charakterizovat třetí řada True Detective. Je to totiž mnohem víc než mysteriózní krimi vztahové drama spletené s případem důkladněji než tělo panenky rozdávané na Halloween. Je to příběh o tom, jak se na rodině podepíše detektivní práce, zvlášť když se ona rodina dala dohromady díky tragickému případu. „Vždycky tu bylo to velké tajemství mezi námi. A to, že ty a já – to, kým jsme dohromady, naše manželství, naše děti – to všechno se váže k mrtvému chlapci a pohřešované dívce.“ To Amalia a Wayne jsou totiž jádrem třetí série. Abyste si ji co nejvíc užili, musíte přistoupit na to, že seriál je mnohem víc True Detective než Temný případ, že o postavy jde na prvním místě. Ostatně první série končila osobní katarzí Rusta, ale z celé konspirace se vyřešil jen drobek, jen tolik, aby to dalo parťákům spát.
A totálně uspokojivá není ani třetí série, byť se toho ve finále dozvíme více. Není jako první, i když se to po úvodu zdálo. Rozehrává na první pohled stejný typ pedofilního případu, a přece sleduje něco jiného a nabízí jiný typ uzavření. Nakonec nás Pizzolatto se stopami vodil za nos. Stále zůstávají nedořešené otázky, například proč přesně July volala. Ale na tom tolik nesejde. Důvodů, proč chválit, je mnoho: Mahershala Ali, který přebíral druhého Oscara, když běželo finále, Stephen Dorff a jeho příběh o tom, jak se z něj stal pejskař, ohromně zdařilá práce se světlem (od úplňku po lampy a hořící popelnici), originální střihy mezi stářím a mládím skrze pohledy do zrcadel, a hlavně podvrácení představ o tom, na co lze dát důraz v detektivním příběhu. A ani to minulé náhodné vyslechnutí klíčové informace Tomem není tak fatální přešlap, protože na něm nakonec pramálo záleželo.
Finále se neubrání momentům béčkovosti (pohřeb), ale nakonec neucukne a těsně před koncem uhodí. Když máte Alzheimera, čas je přerušovaný kruh. 8/10
Jak to vidí do_Od
Řeknu to takhle, snahu nastínit osobní životy detektivů jsme už měli úspěšně v první sérii, o něco méně úspěšně ve druhé sérii a Pizzolatto to znovu zkouší i tady. Rozdíl oproti předchozím řadám je v tom, že tentokrát kvůli tomu jde do pozadí i samotný případ - a to podle mě není dobře.
Zatímco tři časové linky působí skvěle ze začátku, protože najednou je před vámi obří historie, kterou díky výtečně napsaným postavám toužíte odkrýt, ke konci je to spíš na škodu, protože skoky v čase už nejsou tolik důležité, některé věci působí spíš expozičně, a místo dlouhých souvislých odpovědí přichází jen marná snaha věci zahrát do outu, a tvářit se při tom strašně chytře. Co se vyšetřování týče, vygraduje na konci šesté epizody, zbylé dva díly jsou pak už jen snahou dojít k nějakému rozuzlení. Pointou je, že tenhle závěr nejde vůbec na ruku, vybaluje totiž chabou ukázku smíření se s nějakými životními realitami a doufá, že to divák bude automaticky akceptovat. Budiž, kdyby tomu předcházelo několik hodin zcela jiného seriálu, možná by to šlo přijmout. Jenže tady ta náhlá změna žánru působí nešikovně, vychtěně a hlavně zrazuje ty, kteří doufali v o něco přímočařejší rozřešení.
Já jsem ten poslední, kdo by si stěžoval na tvůrčí snahu o originalitu. Tady mám ale pocit, jakoby Pizzolatto neuměl věci dotáhnout do konce, neustále chtěl něčím překvapovat, něco si dokázat, a kvůli tomu jeho tvorba trpí. Přitom postavy, atmosféru i dialogy umí napsat perfektně. Ve finále jsem tak spíš zklamanej, protože zpětně i ty pro mě málo výrazné Sharp Objects měly lepší detektivní část než třetí série Temného případu. Všechno ostatní přitom šlapalo. 7/10
Luxusní článek. Radost ho číst.
Keďže údajne tvorcovia HIMYM budú producen...
Výborný článok! Keby sa splnilo sfilmovani...
ja (s hanbou?) musím priznať že som to zis...
Docela by mě zajímalo jak pojmou zkázu Núm...
Super témátko, zvědavost každopádně zvýšen...
Ja sa z hanbou musím priznať, že som až pr...
Taky se těším. Bude to fajn.
Tyhle projekty miluju a jsem rád, že Netfl...
Trailer hodně potěšil a na druhou (i třetí...