Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Westworld | 2016-2022
csfd  imdb
tvůrce: Jonathan Nolan, Lisa Joy
hrají: Anthony Hopkins, Ed Harris, Evan Rachel Wood, James Marsden, Thandie Newton, Jeffrey Wright

Westworld: 4. řada


ikona
krauset
HBOJonathan NolanWestworld
S dvouletým odstupem se vrací jeden z nejambicióznějších sci-fi seriálů. Má ještě co říct? 

Už od dětství jsem měl pocit, že se zábavní parky přeceňují. A parky Westworldu neučinily nic, aby můj názor změnily. Westworld před šesti lety začal jako izolovaná zábava pro bohaté s velmi malým přesahem do normálního světa. To se ve třetí řadě změnilo, jakmile Delos ztratil nad parkem kontrolu a houf výtvorů uprchl. A tak se z Westworldu stalo městské dystopické sci-fi, v němž umělá inteligence ovládá osudy lidí a směřuje je k jejich konci, aniž by bylo jasné, kam směřuje seriál jako takový. Můžeme nyní po čtvrté sérii říci, že už se násilné rozkoše blíží k násilným koncům?

Jak je pro Westworld typické, i tentokrát to bude s časovými liniemi komplikovanější. Stále lepší a zaprášenější Jeffrey Wright v roli Bernarda (pusťte si Francouzskou depeši!) nahlíží do Dálavy a prohledává vy stylu Dr. Strange všechny možné budoucnosti. Dolores (Evan Rachel Wood) se probouzí jako Christina, která má v popisu práce psát scénáře pro vedlejší nehratelné postavy v jakési videohře, jak se alespoň domnívá. 

Uplynulo sedm let od konce třetí řady a zničení superpočítače s biblickým jménem Rechabeám a Caleb žije šťastně obklopen novou rodinou. Aaron Paul zde předvádí dost možná svůj nejlepší výkon od Breaking Bad, zejména ve výtečné šesté epizodě, v níž se snaží uprchnout z komplexu, kde je vězněn. Maeve (Thandiewe Newton) se zdržuje v chatce v lesích a snaží se být co nejméně nápadná, zatímco její sok William (Ed Harris) pod vedením Charlotte Hale (Tessa Thompson) uskutečňuje plán na ovládnutí lidí i výtvorů. 

Po třetí řadě, která se zdržovala vesměs mimo park, se tentokrát do simulované atrakce vracíme. Nikoliv však na divoký západ, ale do New Yorku 20. let, kdy alkohol tekl navzdory zákazu proudem. I tvůrci seriálu si patrně řekli, že zasloužíme lepší zopakování 20. let, něž jsme dostali v realitě (jak krutým žertem je pandemie a uzavření barů na sté výročí roaring twenties), a tak jeden z parků zaměří právě na dobu prohibice a charlestonu. Jenže co naplat, že jste oblečení jako manželé Fitzgeraldovi, když i zde bují jakási nákaza, která bude mít vliv na svobodu nakažených. 

Westworld ostatně začal jako pojednání o svobodné volbě a schopnosti vidět lidskost v umělé inteligenci. A pokročil k otázkám, zda je možné najít lidskost v lidech. Charlotte nepřestává lámat hlavu nad tím, proč výtvory, se svou nadřazenou inteligencí, tráví dobrovolně tolik času s lidmi a podléhají podobným choutkám jako oni. 

Westworld měl vždy velký problém s distribucí informací. Neumí je dávkovat tak, aby se nemusel uchylovat k dlouhým vysvětlujícím proslovům, a zároveň nemá dost odvahy na to, nechat diváky zcela bezradné. A tak se u něj střídají dlouhé pasáže zmatení s dlouhými pasážemi vysvětlování. Westworld chce být komplikovaný, jeho nit vedoucí labyrintem je zašmodrchaná, ale nakonec se divákova ztracení vždy zalekne, a tak mu jednou za čas v táhlém monologu sdělí, nejen co se děje, ale co to znamená. A přestože se této neobratnosti dopouští i série čtvrtá, uchyluje se k ní výrazně méně často než v řadách předchozích.  

Největší přednost Westworldu momentálně spočívá v režii a designu (průchod připomínajícího Čapí hnízdo budiž výjimkou): New York budoucnosti se zelená vegetací a kontrast mezi rudým modelem a skleněným městem je velmi povedený. Práce se zvuky, zvukové signály a vůbec jejich utkvělost v mysli mi ve své rytmické neodolatelnosti připomínaly Spielbergova Blízká setkání. HBO si nadále dává záležet, aby jeho seriály působily hmatatelně a fyzicky přítomně, postavy se zdánlivě pohybují ve skutečném prostoru a dotýkají se skutečných věcí (porovnej Rod draka a Prsteny moci). 

Je neoddiskutovatelné, že první série svým fokusem a tematickou uceleností předčila všechny následující, a kdyby Westworld skončil jako jednořadá minisérie, pravděpodobně by byl jeho odkaz v dějinách seriálu zabezpečenější. Nicméně, Jonathan Nolan a Lisa Joy nás zavlekli hluboko do tohoto labyrintu a já mám po dlouhé době pocit, že vědí, jak se dostat do jeho středu nebo jak najít cestu ven. Čtvrtá řada možná postrádá vrcholy, jako byla epizoda Kiksuya, ale přichází s poutavou vizí budoucnosti, které se (téměř poprvé) nevyhýbají silné emoce. A podobně jako optimistická Dolores si myslím, že si Westworld zaslouží další ráno. 

--- 

Autor: Tomáš Krause
Foto: HBO

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar8/10

krauset

Nevybíravý pohled na lidskou přirozenost a robotí umělost s vybraným vizuálem. Ač Westworld kvalit první série zřejmě už nikdy nedosáhne, pořád se jedná o seriálovou singularitu, která stojí za vidění.


Hodnocení redakce

  • avatar8/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    hroubek

  • avatar8/10

    Palo111

  • avatar7/10

    Sub-Zero

  • avatar8/10

    Attikus

Westworld: 3. řada


ikona
Redakce
Jak se povedla třetí řada ambiciózní sci-fi, kde se konečně podíváme za hranice parků? 

Jak se povedla třetí řada ambiciózní sci-fi, kde se konečně podíváme za hranice parků?

Jak to vidí Spooner

Tak to zase nevyšlo. Třetí série Westworldu mi dávala celkem dlouho naději, že napraví pachuť po naprosto matné dvojce. Byla totiž většinu času o poznání svižnější, dravější a nechyběl jí tah na branku. Scénář dokázal skvěle načrtnout jednotlivé linie i konflikty mezi postavami a objevilo se zde také několik příjemných a svěžích nápadů. To vše ve stále nejlepším řemeslném hávu s božím soundtrackem a neselhávajícím obsazením (Ed Harris a Tessa Thompson za mě letos vládnou), do něhož nakonec skvěle zapadli i nováčci Aaron Paul a Vincent Cassel. A stalo se zde toho asi tak 5x více než za celou minulou řadu. Jenže co je to platné, když jsme se v závěru místo geniálního vyústění, šokujících point a chytrého zodpovězení mnoha otázek dočkali celkem solidního kvalitativního pádu.

Poslední třetina totiž posílá slibně rozjetý děj v podstatě do kytek a je… no, vlastně dost pitomá. Zatímco první sezóna nabídla takřka dokonalé finále, v němž vše skvěle zaklaplo dohromady a Jonathan Nolan s Lisou Joy nám dokázali i vyrazit dech, zde se už tvůrci vydávají skoro do béčkových vod. Celá ta rádoby překombinovanost a hra s divákem nakonec nabídla v podstatě ty nejjednodušší vyústění, jež jsou triviální a splachují do záchodu nejen různé motivy či samotné dějové linky, ale také vývoj některých postav. Nad pitomostí úplného finále jsem pak musel v jistých momentech už takřka kroutit hlavou. Svět budoucnosti je tu pak vlastně poměrně nevyužitý, prázdný a kromě pár záblesků ho prakticky vůbec neprozkoumáme. 

Zamrzí pak také opravdu odfláknuté akční scény, jež v závěrečných epizodách působí až toporně a nechtěně směšně. Což je zrovna věc, kterou bych čekal, že si na HBO pohlídají. Potitulková scéna už jen moji pachuť a pocit čím dál větší béčkovosti bohužel potvrdila. Příchod do skutečného světa se tedy seriálu nakonec moc nevydařil a místo nového směru pro televizní hit jsme dostali produkčně vymazlenou, ale jinak promarněnou příležitost. Pokud se ovšem přestanete koukat po šesté epizodě, možná budete přeci jen spokojeni. 6/10

Jak to vidí Sam.Vimes

Druhá řada Westworldu se mi líbila víc než kolegům, na třetí mám ale velmi podobný názor. Seriál má pořád velmi dobré, charismatické herce (letos hlavně Cassel a Harris, ale ani Aaron Paul se neztratil). Dále hezkou kameru i výpravu, která si dala záležet na nalezení nových lokací, jež vypadají futuristicky, a výborný Djawadiho soundtrack, který v motivech pro svět budoucnosti připomíná Jean-Michela Jarreho a dodává i několik nových vynikajících coverů. Ještě v první polovině to celé vypadalo hodně slibně. Ale.

Postavám vůbec nevidíme do hlavy, jejich motivace nejsou vesměs nic moc, značná část dialogů spočívá jen v tom, že si něco navzájem vysvětlují. Kvůli tomu působí Westworld poněkud odtažitě, mnohé zvraty nebo emocionální momenty nefungují tolik, jak by měly, a táhnou je spíš herci než scénář. Ač tvůrcům nechci upřít chytrou scenáristickou práci v určitých motivech a některé dobře fungující zvraty a odhalení, jindy zase čím dál tím častěji zabrušují do vod béčkového sci-fi.

A nakonec ani prostředí skutečného světa není vytěženo ani zdaleka tak dobře jako parky v minulých řadách. Tehdy divák hltal každý střípek informací o zákulisí parku nebo dokonce o vnějším světě. Nakonec toho z něj ale vlastně zas tak moc nevidíme, zjednodušeně jen jednu mocnou umělou inteligenci a jeden drogový trip. Vlastně bych se nejradši vrátil zpátky do Delosu. 7/10

Jak to vidí krauset

Nejrozporuplnější seriál současnosti. Ve druhé i třetí sérii Westworldu jsou dlouhé monotónní pasáže, kdy už mám pocit, že sledování vzdám, jen aby se tam stalo něco zajímavého, co opět připoutá mou pozornost. Mohl bych přestat, ale nejde mi to. Vystihla to Dolores v poslední epizodě: „Svobodná vůle existuje, jen je s ní kříž.“ Tematicky mě Westworld baví ohromně, ale jen první sérii pokládám za opravdu dobře napsanou. A i když byla pro mě ta třetí zábavnější než druhá a dávám jí o číslo vyšší hodnocení, zároveň musím podotknout, že mám tendenci tu druhou respektovat víc. Už kvůli geniální epizodě Kiksuya. 

První polovina série je vítanou revitalizací konceptu, ale téměř úplné odhození parků – tedy toho, co dělá Westworld unikátním – nechápu. Mimochodem, nepřijde vám podivné, že se za celu dobu využil v podstatě jen divoký západ a nacisty okupované město? Což jsou asi dvě nejnudnější lokace, kam by se moderní člověk chtěl podívat. Nicméně poté, co se v této sérii objevili tvůrci Hry o trůny jako inženýři výtvorů, se George R. R. Martin nechal slyšet, že by se mu epizoda zasazená do Západozemí zamlouvala. 

Do poloviny série, kdy se zápletka ve světě, který je futuristickým odkazem Blade Runnera (androidi v lidském světě) a 1984 (vševidoucí a všeovládající entita), teprve buduje, funguje série velmi dobře. A to i emocionálně (Charlotte), ale jakmile se dostaneme do koncovky, vyjde plně najevo, jak slabé motivace většina postav má. Maeve je vyplýtvaná, o co se snaží Bernard, netuším. Dále chabá akce – výtvory mají dokonalou umělou inteligenci, ale lidští ozbrojenci zřejmě fasovali tu videoherní, proč se tam proboha nikdo nekryje?! –, ale ta nikdy nebyla silnou stránkou Westworldu (akce se – podle mě nespravedlivě – vyčítá Chrisovi, ale Jonathan je v ní mnohem horší).

Tradičním problémem Westworldu je to, že tamní svět a spřádané plány jsou natolik složité i pro jeho obyvatele, že si postavy musí pořád něco vysvětlovat. Kognitivní složku je třeba mít při sledování neustále otevřenou. A přitom, když je potřeba emoce, tak ji tvůrci umí napsat, většinou se však díváme jen na figurky deklamující vlastní záměry. V seriálu vede příliš málo postav rozhovory nemotivované technickými aspekty zápletky, a tak se o trojrozměrnost musí postarat charisma herců – a v téhle sérii stojí za zmínku Tessa Thompson, Vincent Cassell a jako vždycky Ed Harris. Nemluvě o tom, že většina z postav je bez smyslu pro humor. Hra, při niž se pořád diskutuje o pravidlech, takže nikdy neplyne, neskýtá strhující zábavu. „Nikdy jsem ji úplně nechápala. Ani její plán.“ Nejsi sama, Maeve. 6/10

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar6/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar7/10

    do_Od

Westworld: Úvod 3. řady


ikona
Spooner
Jak začala nová řada hvězdně obsazené sci-fi od HBO? Vyplatil se krok novým směrem? 

Když před lety vtrhlo na obrazovky HBO westernové sci-fi Westworld, byl z toho možná ještě větší hit než tamní kravaťáci doufali. Skvěle využitý svět, plno otázek, vrstevnatá zápletka, labužnické obsazení… prostě velký úspěch na všech frontách. Druhá série však diváky už malinko rozdělila a zanechala po sobě rozporuplné reakce. A ani já jsem z ní nezakrýval své zklamání. Příběh se točil dlouho v kruhu, scenáristické postupy se začaly okoukávat a své udělal také moment překvapení, jenž už byl prostě pryč. Na třetí sérii jsem byl ovšem i přesto velmi zvědavý a to zejména kvůli tomu, že se v ní opouští lokace futuristického zábavního parku a dostáváme se naplno do skutečného světa budoucnosti. Tak nějak jsem doufal, že změna lokace by mohla být pro seriál potřebným svěžím větrem, v němž tvůrčí duo Jonathan Nolan a Lisa Joy ukážou další porci nápadů a fakt, že má tato látka ještě hodně co nabídnout. Jenže úvodní díl mě o tom dvakrát nepřesvědčil.

Jak už víme z konce minulé řady, Dolores se dostala do reálného světa, kde už rozjíždí svůj tajemný plán. K němu mimo jiné patří seznámit s bohatým Liamem, jehož otec vytvořil menší technologický zázrak, s kterým má hlavní postava nejspíš své vlastní plány. Pak je tu také Bernard, jenž se po krvavých událostech stáhl do ústraní a žije pod falešnou identitou na útěku. A zároveň se ze strachu každou chvíli raději ujišťuje, že ho neovládá právě Dolores. Jenže jeho skrývání netrvá příliš dlouho. A pak je tu ještě nováček Caleb. Kriminálník, jenž by si rád našel poctivou práci, ale zatím musí brát samé špinavé kšefty. A jeden takový ho brzy zapojí do velmi nebezpečné hry.

První díl nové série je pak typickým úvodem do nového světa s načrtnutím budoucích zápletek a zejména opětovným shledáním s postavami a jejich aktuální situací. Prostě podobné schéma, jaké jsme u HBO zažívali vždy například u Hry o trůny. Jenže zde to prozatím bohužel příliš nefunguje. Nejen, že se divák vlastně až průběžně rozpomíná na všechny události z minulých řad a dá mu vlastně i dost práce si na všechno vzpomenout či neztratit se v dosavadním příběhu (doporučuji si dát před zhlédnutím nějaký výživný recap), ale orientaci v ději mu navíc neulehčuje ani roztříštěné vyprávění, v němž se zmateně přeskakuje od jedné postavy ke druhé a epizoda tak vlastně nedrží pořádně pohromadě.

Jednotlivé zápletky se tu pak rozvíjí velmi, ale opravdu velmi, pomalu a vlastně po prvním díle nebudete mít tušení, co nás vlastně čeká. To je na jednu stranu dobře, nalomené diváky ovšem úvodní přešlapování a zmatená režie spíše ještě více rozladí. Samotný svět budoucnosti je však naštěstí na televizní poměry z vizuálního hlediska správně chladný a odtažitý, nabízí pár milých futuristických vychytávek a rozhodně tu je slušný potenciál do budoucna. Z řemeslného hlediska si pak kromě zmiňované režie není moc na co stěžovat a po stránce vizuální či soundtracku se tu pořád hraje nejvyšší seriálová liga. A to samé bude nejspíš platit i herců, kteří mají své role zkrátka už v malíku. Jen nováček Aaron Paul má ještě co dohánět, aby hlavním tahounům seriálu stačil; jeho charakter zatím nezaujal tolik, jak jsem očekával. Na druhou stranu mě těší účast mého televizního oblíbence Tommyho Flanagana ze Sons of Anarchy.

Začátek třetí řady Westworldu zkrátka není úplně nejjistějším startem a zejména z režijního hlediska je to celé až překvapivě roztříštěné. Tempo je pomalé, zápletka bohužel také nikam nespěchá, a i když se zde nahazují zajímavé otázky, pořád se bojím opakujícího scenáristického schématu. Doufám však, že v tomhle směru mají tvůrci schováno ještě pár trumfů v rukávu. Měli by je ovšem začít tasit co nejrychleji. Sledovanost šla totiž oproti premiéře minulé sezóny dolů o víc jak 50 % a je vidět, že rozpaky z poslední návštěvy Westworldu byly značné. Jenže místo toho, aby si autoři diváky získali zpátky svižným a jistým rozjezdem, najelo se podle mě na až příliš ospalý a opatrný rozjezd. Snad tedy duo Nolan/Joy toto zaváhání co nejdříve napraví a ukážou, že odchod z parku byl opravdu tím správným směrem. 

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar6/10

Spooner

Westworld: 2. sezóna


ikona
Redakce
Jak se nám v redakci nakonec líbila druhá řada seriálového megahitu? Vládne spokojenost? 

Hra o trůny si dává pohov, místo ní nám letos HBO naservírovala pokračování své druhé napjatě očekávané žánrové pecky. Podařilo se druhé řadě Westworldu udržet vysoko nastavenou laťku?

 

Jak to vidí Spooner:

Já vám nevím. Druhá série Westworldu je bez debat po řemeslné stránce opět velmi nadprůměrným zážitkem, v níž režie většinou šlape, jak má, a soundtrack Ramin Djawadiho opět přináší několik skvělých hudebních coverů. Jenže prvotní jiskra překvapení je pryč a sebejistý scénář je bohužel částečně také fuč. Tvůrci sice umí stále přijít s několika skvělými nápady či příběhovými linkami a prozkoumávání tohoto světa diváka prostě pořád baví. A na rozdíl od první série ubylo logických lapsů a debilního chování postav. Jenže scenáristům chybí nějaký jasný tah na branku, až příliš se tu skáče od čerta k ďáblu a celá sezóna působí hodně roztříštěným a roztahaným dojmem. Až v závěrečné třetině tvůrci jako by chytli ten správný směr. I přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že by se hlavní dějová linka dala zfouknout během pár epizod.

 

Ani práce s postavami už bohužel není tak výrazná a sebejistá jako posledně. Z mnoha hrdinů jsou většinu sezóny ploché a černobílé charaktery, jimž už divák ani příliš nefandí (Dolores a Teddy) a řada v minulosti výrazných a nadějných postav je tu zredukována na minimum a nemají co hrát (Hector a Armistice, Clementine). A i od nováčků jsem čekal malinko více. Což je škoda, protože po herecké stránce kope seriál pořád první ligu. A když se scenáristé na určitou postavu zaměří a naservírují nám příběhově ucelenější epizodu (díly s Williamem, Akečetou a Delosem), je to mnohem silnější a vypiplanější podívaná. Drsné a nekompromisní finále, jež nám konečně naservírovalo i řadu parádních twistů, pak mnohé rozpaky zahnalo. I přesto se ovšem nemohu zbavit dojmu, že to celé mohlo být mnohem ucelenější, napínavější, dravější a s bradou více na podlaze. A kdyby byla finální epizoda závěrem celého seriálu, asi bych se vůbec nezlobil. 7/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Druhá řada Westworldu je s časovými rovinami umírněnější než ta první. Místo dvou prolínajících se (a dlouho nepřiznaných) časových linií je tu jen jedna hlavní linka doplněná o druhou, budoucí, rámující, jež ale zaujímá jen málo prostoru, a všechno se děje v (relativně) jasně definovaných místech na časové ose. Přesto je letošní série méně kompaktní, snad až roztříštěná. Na vině je geografické rozptýlení postav i obrovské množství informací, jež nám tvůrci chtějí sdělit o pozadí fungování parku. Víc než souvislá řada je tak výsledkem spíš antologie povídek – o samurajském světě, o drsném indiánovi Akečetovi, o Jamesi Delosovi, o rodinném životě Muže v černém atd. Trpí kvůli tomu hlavní dějová linie, jíž pak chybí patřičný drajv.

To ale neznamená, že by Westworld pořád nebyl obrovsky zajímavou podívanou. Jonathan Nolan a Lisa Joy vytvořili komplexní svět, z nějž nám minule předhazovali spíš jen drobečky a letos jej konečně začali odhalovat naplno (byť to místy s expozicí snad až přeháněli, vzhledem ke kvalitě jejího obsahu jim to rád odpustím). Exteriéry, design i kostýmy berou dech, herecky je to stále špička a Ramin Djawadi složil další várku skvělých hudebních aranží. 8/10

Jak to vidí krauset: 

Filmům Christophera Nolana se občas vyčítá, že jsou v nich postavy jakoby figurkami, že pouze reprezentují ideje, které je třeba někam dostat a někde střetnout. Takový dojem mám ale mnohem víc z projektu jeho bratra Jonathana. To on si viditelněji vodí postavy tam, kam potřebuje. Někdo je ve Westworldu hostem, někdo hostitelem, ale loutkami jsou všichni. 

To samozřejmě může být záměr, někteří namítnou. Velkým tématem Westworldu je ostatně svobodná vůle, její limity a iluzivnost. Přesto si myslím, že každý seriál potřebuje silné postavy, jejichž rozhodnutí budou popohánět děj vpřed, ne naopak. Tohle je tolik vštípené do našeho chápání dramatu, s tím Westworld jen tak nepohne. Jonathan Nolan a Lisa Joy se snaží ignorovat konvenční narativní postupy, ale bohužel do nich opakovaně sklouzávají v místech, kde to nejvíc ústí v klišé. Odmítají klasickou empatii s postavami, ale přinášejí málo nového, na čem by se dalo vtahující drama postavit.  

 

V desáté epizodě druhé řady směřují v podstatě všechny postavy do tzv. Dálavy (Valley Beyond) a my snad také směřujeme k několika odpovědím. A i když se nám jich dostane, uspokojen se necítím. Z celé série jen dvě epizody (4. a fenomenální 8.) fungují jak samy o sobě, tak jako součást celku. Nemyslím tím, že epizody musí být ucelené hodinové filmy, ale měly by každá sama o sobě poskytovat potěšení ze zhlédnutí. I kdyby finále zpětně celou sérii několikanásobně pozvedlo (což se nestalo), tak to pro mě neospravedlní půltucet bludných epizod. 

V poslední epizodě je navíc přítomno mnoho z opakujících se problémů Westworldu. Štiplavě trapné výroky plné odhodlání, v tomto případě Charlottino: „Šlápněte na to – buď zničíme my je, nebo oni nás.“ Naprostá absence diváckého pojmu prostoru. Jak je Westworld velký, kdo má jaký náskok, kudy se putuje, jaká nebezpečí na hrdiny cestou číhají? Z přírody může kanout velké drama, ale tady je úplně nevyužitá. Výtahy pryč z parku jsou samozřejmě vždy příhodně umístěné.

Proč řekne Dolores Muži v černém, že ho potřebuje – a v příští scéně už ho nepotřebuje? Proč lidé posadí Clementine na koně, když říkají, že musí spěchat? Je to maličkost a vzejde z toho dobrá scéna jakési čtvrtinové Apokalypsy, ale opravdu se musel ten spěch zdůrazňovat? A tak je to pořád. Jak mám uvěřit ve fiktivní svět, kde se neustále mění pravidla hry – nejzřetelněji Maeve a její stále sílící schopnosti. Westworld si libuje v citacích a parafrázích. Nepoužil ale rčení, které ho vystihuje skoro nejlíp: „když se chce, všechno jde“. 

Epizody Westworldu jsou strašně dlouhé, a to říkám jako někdo, kdo zbožňuje rozšířené verze filmů. A přesto mám pocit, jako kdyby byla série v polovině, jak málo se toho událo. Finále, které má 90 minut a obsahuje potitulkovou scénu, toho muselo řešit příliš. Někdy došlo až k trojitým zvratům, mnoho z nich není špatných, ale je jich na prostor jedné epizody příliš. Zvraty a odhalení nejsou úplně uspokojivé, protože je nešlo z ničeho odhadnout a není čas je nechat doznít. 

Když se Dolores a Bernard dostanou do Výhně (Forge), kde jsou uložena data o všech návštěvnících parku (jak nám Bernard kolegiálně připomene), zjistí, že je v lidech opravdu možno číst jako v knize. Test věrnosti dlouho selhával, protože bylo na lidi nahlíženo jako na obrovsky komplexní. A oni jsou ve skutečnosti prostincí a k jejich vystižení stačí 10 247 řádek algoritmu. Člověk, tvrdí Westworld, je v podstatě obalený pud sebezáchovy.  

Na celé sérii se podepsala nešťastná dramaturgie plná přerušovaného vypravování, kdy se potenciálně dramatické či emocionální věci dějí v pořadí, které jim nesvědčí, jen proto, aby se seriál zdál „záhadný“ a „chytrý“. Časových vrstev je nadbytek, zapomnělo se ale na vrstvy v charakterizaci. Všechny postavy si prochází neustále přibližně dvěma rozpoloženími. Pro jednu je to smutek-strach, pro další smutek-odhodlání, pro jinou zmatek-zlost. Podepisuje se to na herectví, jelikož i skvělí herci opakují pořád stejné výrazy. Stejná situace, stejný pohled, stejný hudební podkres. Ne bikamerální mysl, bikamerální mimika.

Postavy skoro vůbec nemluví o ničem, co by se netýkalo děje. Nikdy si nepovídají o maličkostech, nevtipkují. Takové ty drobné momenty, které pomáhají dodat postavám trojrozměrnost a kterých je Hra o trůny a (další top dramata) plná, tady skoro úplně chybí. I komorní momenty jsou zvláštně umělé, třeba když si Muž v černém povídá s dcerou, ale je to spíš výměna monologů než dialog. Jako kdyby show napsal android a pak do ní chtěl dát zpětně „vřelé“ momenty, jež musel pracně odkoukat.

Druhá řada měla samozřejmě i světlé momenty. Dozvěděli jsme se, že Westworld je jedna velká sběrna osobních dat, že se herní linka téměř nemění, aby byly reakce hostů porovnatelné. Scény denní rutiny Jamese Delose, příběh Akečety, zpomalený útok býků v poslední epizodě, svítání nad krajinou stojí za vidění. Ale na nějakých 11 hodin je to moc málo. 

 

První série předvedla, že si výtvory zaslouží humánní zacházení, protože svým vlastním způsobem prožívají utrpení. Druhá série je ambicióznější. Říká, že výtvory jsou humánnější než lidé, protože mají potenciálně svobodnou vůli, jelikož se mohou vědomě měnit a vylepšovat. Přitom to ale ne zcela odpovídá tomu, co jsme zatím viděli (Teddyho odmítání změny). Scenáristé jsou chvílemi v podobně nekomfortní situaci, jako když tvůrci Sherlocka museli napsat Sherlockovu sestru, zdaleka nejchytřejší osobu na planetě. Na to nelze stačit. 

Co mi bylo na Westworldu od začátku nepříjemné (i když se mi první série líbila), bylo podávání seriálu jako protipólu „hloupé televize“. Komu se nelíbí Westworld, musí preferovat "přihlouplé akčňáky". Ale čím dál víc jsem přesvědčen, že si Westworld plete komplikovanost s komplexností. Westworld má přes všechnu zdánlivou chytrost a záhadnost vlastně docela malou víru ve své diváky. Není schopen rozvíjet záhady obrazem a dialogy, nechat nás nadobro hádat. Místo toho střídá dlouhé nesrozumitelné úseky s vše vysvětlujícími monology. Tenhle kontrast záhadnosti a vysvětlování mi přijde jako jeden z nejnesnesitelnějších postupů, které jsem kdy v rámci quality TV viděl.    

Má-li roztříštěnost vyprávění vést k tomu, abychom jako výtvory začali pochybovat o struktuře reality, neberu to. Podobně jako mnoho jiných věcí ve Westworldu, i toto zní slibněji jako koncept. Westworld možná nechce být klasickým dramatem. Ale funkční postavy, to není banalita. A toto drama sui generis, o které se tvůrci pokouší, má daleko k plnohodnotné alternativě. 

Dolores ke konci desátého dílu říká: „Už si nechci hrát na kovboje a Indiány. Chci jejich svět. Svět, který nám upřeli.“ V tom se shodneme. I přes rozčarování jsem zvědavý na třetí sérii, jež by mohla ve smyslu volnosti nabídnout něco zcela nového. Nicméně druhá řada seriálu o vědomí je pro mě bez duše.  5/10

Verdikt

avatar7/10

Redakce


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    xvladax

Westworld: Úvod 2. řady


ikona
Redakce
Jak se povedl dlouho očekávaný návrat předloňské sci-fi pecky od HBO? 

Westernový sci-fi seriál Westworld inspirovaný filmem ze 70. let jsme vyhlásili nejlepší seriálovou novinkou roku 2016. Na pokračování jsme si ale museli počkat celý loňský rok a ještě kus toho aktuálního. Jestli se čekání vyplatilo, zjistíte na vlastní oči v pondělí, kdy první epizoda druhé řady dorazí na obrazovky i do některých kin, naše dojmy si ale můžete přečíst už dnes.

Jak to vidí Sam.Vimes

Po skoro jeden-a-půl-roční pauze od první řady je úvodní díl té druhé v prvním plánu logicky připomenutím kdo je kdo, kde ho nebo ji zanechalo předloňské finále a co teď chce. Což zvládá dostatečně elegantně na to, aby se obešel i bez koláže „v minulých dílech jste viděli“. Nebyl by to ale Westworld, jak ho známe, aby zároveň nestíhal i alespoň druhý plán, takže ani vyprávěcí struktura epizody není zase tak přímočará, jak by se nejdřív mohla zdát.

Už tady nepůsobí tak silně jako minule to kouzlo objevování nepoznaného a dychtivé hltání jakýchkoliv střípků informací o světě a postavách. Přeci jen už jde o návrat do již rozjetého univerza a tvůrci do konce řady na většinu hlavních otázek odpověděli. To ale v globále rozhodně není špatně, jakkoliv mám třeba Ztracené rád, je jen dobře, že Nolan a spol. mají své záhady pečlivě promyšlené a postupně je osvětlují. A pomalu už uvádějí i otázky pro aktuální řadu, zatímco jen tak mimochodem vykrývají některé potenciální útoky diváků na logiku děje.


Samozřejmostí je stále velice vysoký produkční standard. Výborní herci, výprava i kostýmy, působivá hudba (nechybí ani mechanické piano) i vysoká obrazová kvalita, která bez problému ustojí i kinoprojekci. První epizoda druhé řady sice nenabídne nic vyloženě strhujícího, ale jako nový úvod funguje bezchybně. V tuhle chvíli k divácké radosti bohatě stačí návrat do světa westernového parku, a opětovné shledání s nebohým Bernardem, emancipovanou Dolores nebo Mužem v černém, který konečně hraje hru za podmínek, jež ho zase baví. A nepochybuji, že v příštích týdnech se to rozjede ještě víc. 8/10

 

Jak to vidí Spooner

Sázka na jistotu. Asi tak by se dal v jedné větě shrnout návrat do světa Westworldu. Tvůrčí duo Jonathan Nolan a Lisa Joy se nesnaží v prvním díle šokovat diváka překvapivými zvraty či vyhrocenými scénami. Tady jde zkrátka o pozvolný návrat do známého světa, v němž si probereme, kde se po konci minulé série všichni konkrétně nachází, načrtnou se nové příběhové linky a samozřejmě také otázky. A vzhledem k více než rok a půl dlouhé pauze přijde podobný start docela vhod. I přes menší rozkouskovanost to díky skvělé režii, bezkonkurenčnímu castingu a štědrému rozpočtu HBO funguje stále skvěle. Peníze jsou na pokračování seriálového megahitu vidět na každém zrnku písku a (jak jsme se sami přesvědčili) jedná se o jeden z mála seriálů, jež si velké plátno opravdu zaslouží. 

 

Tvůrci nám navíc servírují jednu parádní scénu za druhou a divák se nemá prakticky kde nudit. A když nuda hrozí, nastoupí jeden z parádních hudebních motivů, při němž Ed Harris nasadí svůj černý klobouk, a divák má hned úsměv od ucha k uchu. První díl pak naznačuje, že nás tentokrát čeká nejspíš malinko přímočařejší sezóna, v níž se bude spoléhat hlavně na chaos a válku. I když je velmi pravděpodobné, že scenáristé ještě schovávají zatraceně hodně trumfů a mou teorii o přímočarosti brzy vyvrátí. Jediné, co tak zamrzí, je absence nějaké opravdu kulervoucí scény či ještě vyhrocenějšího a šokujícího závěru, po němž bych ihned nemohl dospat na další epizodu. A také, že ten prvotní moment překvapení z první sezóny už tady samozřejmě není. I přesto se ovšem zdá, že Nolan a spol. mají své dílo stále plně pod kontrolou a nás čeká zase řemeslně vypiplaná jízda plná překvapení. 8/10

Verdikt

avatar8/10

Redakce

Westworld: 1. série


ikona
Redakce
Jak nakonec dopadla jedna z nejdiskutovanějších novinek tohoto roku? 

Westworld je u konce, pokračování druhé řady se podle slov tvůrců oficiálně dočkáme opravdu až v roce 2018, a přestože by se nyní chtělo začít zoufale smutnit, zbývá nám předtím udělat ještě jednu poslední věc. Napsat obří recenzi. Takže tady to máte, hezké čtení a nezapomeňte dát v diskuzi vědět, co na seriál říkáte vy. Největšího hejtra pak kolega Davies182 odmění pozváním na pivo!

Jak to vidí do_Od

Dámy a pánové, Anthony fucking Hopkins! Možná mám teď jenom děravou paměť, nicméně nevzpomínám si, kdy naposledy dokázal jeden herec tak fantasticky zastínit zbytek obsazení. Kór v době, kdy se do seriálové produkce hrne jedna hvězda za druhou. Na jednu stranu je to maličko škoda, protože Rachel Evan Wood nebo Jeffrey Wright si tu hlubokou poklonu zaslouží zrovna tak, co se ale dá dělat. Hopkins byl zkrátka famózní. Jeho ďábelský výkon v roli ředitele a jednoho z původních zakladatelů parku mi ještě pár týdnů rozhodně nedá spát a to především proto, že jeho pravá podstata byla geniálně maskována v podstatě až do samotného finále - a to mě osobně jako diváka položilo.

Jo, ten největší twist, který mi první série Westworldu nabídla, a na kterém jediném podle mě v téhle senzační sci-fi story záleží, je právě ona skutečná motivace Hopkinsova charakteru. S ní to nejenže dává celé smysl, zároveň to ale staví seriál do zcela nového světla. Vzpoura / probouzení umělé inteligence v kontextu tohoto poznání najednou přestává působit jako nějaká jednoduchá záležitost a místo ní se o teď první řadě bude mluvit jako o komplikovaném androidím originu, kde lidé hráli celou dobu druhé housle, aniž by si to byli dlouhou dobu ochotní připustit. A ta myšlenka je pro mě stejně tak fantastická, jako je děsivá. Možná i proto jsem na konci neprojevil emoce svým klasickým způsobem, ale místo toho jsem jen uvnitř křičel hrůzou.

Když to pak vezmu zpětně, na seriálu jsem vlastně nenašel nic, co bych mu nějakým způsobem mohl vytknout. A určitě by mě pak ani ve snu nenapadlo, že nejlibovější soundtrack tohoto roku složí zrovna Ramin Djawadi. A to prosím pěkně říkám i přesto, že ho mám rád. Hudba k Westworldu byla podobně jako výkon Anthony Hopkinse jak z jiného světa a ony nepříjemné vtíravé klavírní melodie k tomuhle žánrovému střetu mezi sci-fi a westernem už snad ani nemohly padnout lépe.

Westworld byl zkrátka plný překvapení a po problémové produkci, kdy mu už téměř nikdo něvěřil a HBO jednoduše potřebovala, aby to byl hit, jsem v konečném důsledku hrozně rád, že se můj instinkt nemýlil. Seriál roku to pro mě není, ačkoliv herecky i scénářem se tomu blíží, nicméně pecka jako hrom to je definitivně a osobně už se nemůžu dočkat, až se k nově osvobozenému světu Dolores a spol. v roce 2018 vrátíme. Někdo snad ne? (10/10) 

Jak to vidí Sam.Vimes

O ďábelsky dobrém Anthony Hopkinsovi jste si už přečetli, o paralelách se Ztracenými se o něco níž rozepisuje kolega Spooner. Za sebe bych pochválil hlavně práci s narací. Jonathan Nolan a spol. dobře vědí, že už nestačí přijít s jedním šokujícím zvratem à la „někdo ze zaměstnanců je android“ a čekat, že to publikum posadí na zadek. Místo toho rozehrávají mnohovrstevnatou partii více žánrů, časových linií a skrytých motivací. A až na výjimky (k chování dvou techniků u Maeve mám pořád výhrady) se nakonec roztřepená příběhová vlákna zase spojují a vše do sebe zapadá. Až mám trochu výčitky, že jsem v průběhu seriálu na pár místech propadl „malověrnosti“ a měl tendenci vytýkat jako nedotaženost něco, co bylo pečlivým záměrem. Ani nevím, kdy naposledy jsem měl takovou chuť si něco okamžitě pustit celé znova a odchytávat detaily, jež mi napoprvé unikly.


Stejně tak si je Nolan vědom toho, jak funguje sledování seriálů v digitálním věku a průběžné diskuze a konspirační teorie na fórech (sám ostatně chodí třeba na reddit). Cokoliv by scenáristé mohli vymyslet, na internetu se to objeví v ještě šílenější podobě, viz třeba mystické teorie u první řady True Detective. Když tedy dojde na nějaké odhalení či výslovné potvrzení, nepodává se to divákovi jako šokující moment. Ne, ten šok a překvapení jsou směřovány na konkrétní postavy v daných scénách, zatímco divákovi může stejně tak spadnout čelist jako si jen spokojeně pokývat hlavou. Ostatně, stejně jako u dobré detektivky tam náznaků bylo roztroušeno dost a rozhodně ne náhodou. Přezíravou reakci „pff, to jsem věděl už dávno, nuda“ by to každopádně vyvolat nemělo.

Za pochvalu stojí ještě citlivá práce s žánry. U sci-fi je to asi jasné, on tady ale krásně funguje i western. A to i přesto, že je to „jenom jako“. Dál už jen telegraficky, protože toho hodně zaznělo už v recapech: herci jsou výborní, Anthony Hopkins samozřejmě vládne, příliš za ním ale nezaostávají ani Ed Harris, Jeffrey Wright, Evan Rachel Wood nebo i trochu zastíněný, leč velice přesný Jimmi Simpson (William). Soundtrack patří k tomu nejlepšímu, co televize nabízí, režii drží pevně v rukou lidé, kteří dobře vědí co dělají, a produkční hodnoty jsou na tradičně velmi vysokém HBO standardu. Po Vinylu a šesté Hře o trůny je Westworld jejich další letošní trefou do černého. (9/10)

 

Jak to vidí Spooner

Pamatuji si to, jakoby to bylo teprve včera. Televiznímu světu vládl fenomén jménem Ztraceni a já byl tehdy ještě coby seriálový panic naprosto uchvácen. Na internetu jsem po každé epizodě trávil nespočet hodin pročítáním nejrůznějších teorií či rozebíráním toho nejmenší detailu. I když si pak spousta lidí myslela o seriálu cokoliv, já byl tímto světem plným tajemství a otázek naprosto unesen a dokonale vtažen. O to více mě mrzelo, že podobnou posedlost teoriemi a neopakovatelný zážitek už jsem od té doby u seriálu snad nikdy neprožil. Tedy až doteď.  A nepřekvapivě je u toho v roli producenta opět J. J. Abrams.

 

Právě Westworld ve mně tuto závislost opět naplno probudil. Nabídl nám totiž zatraceně lákavý svět plný otázek a záhad, v němž musíte dávat pozor na každý detail či precizně napsanou větičku. A vy jim to v tomto strhujícím a řemeslně precizním podání budete hltat každou vteřinu. Ano, doba od kultovních patálií na ostrově přeci jen trošku pokročila. Mnohé twisty proto diváka kvůli pročítání internetových teorií neposadí na zadek tak, jak by si Jonathan Nolan a spol. přáli. I přesto vám ovšem několikrát příjemně vyrazí dech a zcela závěrečné odhalení je pak opravdu scenáristickým klenotem. Na rozdíl od tajuplného ostrova se zde navíc otázky zbytečně nekupí, ale naopak na ně tvůrci postupně a pozvolna odpovídají a ke konci už nám zase tolik otazníků nezbude.

 

Jenže i přes dokonalý svět, perfektní dialogy a um udělat ze seriálu tu pravou seriálovou závislost má scénář k dokonalosti daleko. Je totiž vyloženě škoda, že si tvůrci musí mnohdy lacině pomáhat scenáristickými berličkami či idiotským chováním postav (dvojice dementních vědatorů by se se svým intelektem hodila spíše do filmů Zdeňka Trošky), aby se děj posunul o něco vpřed. Tyto scenáristické chybičky pak ambiciózní podívanou místy degradují na pouhé sci-fi béčko. Linka okolo Meave snad nemohla být zpracována více křečovitě a nešikovně.

Jenže ten zbytek je po všech stránkách tak dokonale seřízeným strojem, že mu tyto menší mušky rádi prominete Na zbytku se totiž opravdu hledá chyba hodně těžk. A to, ať už jde o bezkonkurenční obsazení v čele s lahůdkovým Hopkinsem, prvotřídní výpravu, parádní soundtrack či řemeslně vypiplanou režii. HBO zkrátka zase jednou ukázala konkurenci, jak opravdu vypadá ta první seriálová liga po všech směrech a jak se mění nechutně velké ambice v ještě větší hit. Já budu Westworldu už jen díky tomu návratu seriálu plného otázek a nadšeného diváckého spekulování, kdy budete zažraně rozebírat téměř každé zrnko písku, asi ještě hodně dlouho vděčný. (8/10)

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (25)

Verdikt

avatar9/10

Redakce


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Aken Takato

  • avatar9/10

    hroubek

  • avatar7/10

    Spiker

  • avatar9/10

    IZFNP

  • avatar9/10

    Epkeen

Westworld: Pilot


ikona
do_Od
Westworld je tu! Povedlo se HBO přijít konečně s dalším velkým hitem? 

Jonathan fucking Nolan! To jen tak na úvod, abychom se všichni mohli naladit na tu stejnou vlnu. Nebudu teď psát, jak jsem to už od začátku tvrdil. Jak jsem tvůrcům, mezi které patří mimo jiné i J. J. Abrams z pozice výkonného producenta, celou dobu věřil. Jak jsem seriál hrdě bránil i během toho posledního, dodnes jednoznačně nejpodezřelejšího odkladu. Zkrátka a dobře, někdo měl pravdu (já) a jiní se zbytečně hrozili (nebudu jmenovat Spoonera, protože si to nezaslouží). Pojďme se přes to všechno už ale konečně přenést a povědět si, jak moc, MOC dobré to vlastně na úvod bylo.

Pro ty z vás, kteří to doteď nevěděli, seriálový Westworld je novou adaptací stejnojmenného knižního románu od Michaela Crichtona. O tu první se shodou okolností postaral samotný spisovatel, když jí v roce 1973 natočil jako svůj filmový debut. U nás poměrně zapomenutý snímek má ve světě značný following, není tedy divu, že se ho v minulosti pokoušelo oživit hned několik různých autorů. Do cílové rovinky to ale dotáhl až mladší z bráchů Nolanů (Temný rytíř, Person of Interest) a ten si pro své vyprávění zvolil formát HBO, tedy "víc, než jen televize." No a jak to tak vypadá, zvolil správně.

Hned na úvod tak sype na diváky jednu otázku za druhou a příliš se nestará o nějaké odpovědi, protože za a) nemusí a za b) na to přijde čas později. Dává tím šikovně vzpomenout na časy Ztracených nebo z nedávné doby třeba Pozůstalých, což je jenom a jenom dobře. Zároveň ale dělá i plno dalších a pro nás momentálně důležitějších věcí.

Začněme postavami a začněme těmi zápornými, protože na Eda Harrise v roli muže v černé (mrk, Temná věž, mrk) jsem se třepal víceméně od první fotky na tom luxusním skalním vrcholku. Momentálně o něm vím zhruba tolik, co jsem věděl před pilotní epizodou, tak nějak mi to ale vůbec nevadí, protože jeho postava sleduje zjevně vyšší cíle, které začnou dávat smysl později. Podstatné je, že je to chladný a prohnaný bastard, který pod sebou nikoho dalšího nemá a tak zatím jedná hezky sám za sebe. Jak moc chaotické nebo naopak promyšlené jeho činy budou, to se teprve uvidí, momentálně z něj ale dostávám hodně mrazivý pocit a čuchám záporáka roku.

Dále tu jsou postavy, jež kategoricky nelze zařadit ani do kladných, ani do záporných. Dolores (božská Evan Rachel Wood) a pan stvořitel (Anthony Hopkins). Ani u jedné z nich nedokáže divák po celou dobu pilotu odhadnout, co přesně si myslí a přesně to z nich dělá výborné neznámé, které s naší rovnicí s nejvyšší pravděpodobností ještě pořádně otřesou. Jako poslední jsou pak na řadě dobráci, kam spadá kovboj Jamese Marsdena a vědátor Jeffreyho Wrighta. Vtip je v tom, že ani oni ale vstříc složitějším myšlenkám nemusí zůstat nutně dobří. A to mě vede zatím k tomu největšímu pozitivu, které jsem si na Westworldu našel.

Nic není předem nalinkované a nic tu nemá jasně dané místo. Atmosféra seriálu je nepříjemně matoucí, čemuž pomáhají i dokonalé klavírní covery známých písní, které se hezky střídají společně s tím, jak se střídá i děj. Mimochodem, děj v rovině Westworldu se točí stále dokola, zatímco děj mimo Westworld (se scenáristy, ochrankou, vědci a dalšími, kteří pomáhají Westworld řídit) je vyprávěn chronologicky. Jediné, co do určité míry spadá pod škatulku náhody, jsou návštěvníci Westworldu, kteří kartami míchají momentálně asi nejvíc. Je toho každopádně dost a aby to člověk všechno správně pojmul, je třeba u seriálu dávat pozot. Na druhou stranu, čekal někdo něco jiného?

Ten seriál si zcela očekávaně zakládá na tom, že je chytřejší, než vy. Díky dialogům a chytře poskládaným detailům ovšem není příliš těžké tenhle fakt akceptovat a nezkoušet mu vzdorovat. Ono nakonec to beztak bude o té jízdě, která nás čeká, spíš než o nějakých odpovědích. Koneckonců, lidstvo podle všeho dosáhlo svého evolučního vrcholu (alespoň toho intelektuálního, zase tak špatné jako v Interstellaru to není) a kdo by v takovém případě nechtěl sledovat, co přijde pak nebo jakým způsobem se s takovým uvědoměním si lidé vypořádají. Jinými slovy, spousta myšlenek, které před nás Westworld klade, je tak hezky provokativních, že nejde o nich nepřemýšlet. A jakmile vás seriál donutí nad něčím přemýšlet, je to imho výhra. 

Pokud bych to tedy měl shrnout, Westworld ustál nejen moje vysoká očekávání, on je dokonce překročil. Nepříjemná atmosféra se rychle zažere pod kůži, vizuál je i na poměry HBO vskutku prvotřídní a vzhledem k tématu, které budou tvůrci očividně do poslední detailu dále řešit, jsem na další díly nesmírně zvědavý. Na to plus na nářek internetových citlivek, až dojde k proklamované scéně s orgií. Pokud totiž znásilnění ve stodole mimo záběr bylo pro některé z nich příliš, vybouchne jim z téhle budoucí scény nejspíš hlava. Ona ta Hra o trůny bude nakonec přece jen kafíčko v porovnání s tím, co nám nemilosrdně ukáže Westworld. Taky se už nemůžete dočkat? 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (38)

Verdikt

avatar9/10

do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Memphis

  • avatar8/10

    hroubek

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace