Westworld

Westworld

Plakát k seriálu Westworld

Westworld /2016-?

Tvůrce: Jonathan Nolan, Lisa Joy

Režie:

Hrají: Anthony Hopkins, Ed Harris, Evan Rachel Wood, James Marsden, Thandie Newton, Jeffrey Wright

Přidáte-li si film do Budíčku a my k filmu přidáme článek, budeme vás o tom informovat formou e-mailu či zprávou do Vzkazníku. Druh oznámení si můžete zvolit v nastavení vašeho účtu.

Přispějte na MovieZone

Váš nick na MovieZone:


Proč přispět?        Jiné možnosti plateb

Facebook
Diskuze (7)

2. sezóna

Stále na vrcholu?


Sdílet:

Hra o trůny si dává pohov, místo ní nám letos HBO naservírovala pokračování své druhé napjatě očekávané žánrové pecky. Podařilo se druhé řadě Westworldu udržet vysoko nastavenou laťku?

 

Jak to vidí Spooner:

Já vám nevím. Druhá série Westworldu je bez debat po řemeslné stránce opět velmi nadprůměrným zážitkem, v níž režie většinou šlape, jak má, a soundtrack Ramin Djawadiho opět přináší několik skvělých hudebních coverů. Jenže prvotní jiskra překvapení je pryč a sebejistý scénář je bohužel částečně také fuč. Tvůrci sice umí stále přijít s několika skvělými nápady či příběhovými linkami a prozkoumávání tohoto světa diváka prostě pořád baví. A na rozdíl od první série ubylo logických lapsů a debilního chování postav. Jenže scenáristům chybí nějaký jasný tah na branku, až příliš se tu skáče od čerta k ďáblu a celá sezóna působí hodně roztříštěným a roztahaným dojmem. Až v závěrečné třetině tvůrci jako by chytli ten správný směr. I přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že by se hlavní dějová linka dala zfouknout během pár epizod.

 

Ani práce s postavami už bohužel není tak výrazná a sebejistá jako posledně. Z mnoha hrdinů jsou většinu sezóny ploché a černobílé charaktery, jimž už divák ani příliš nefandí (Dolores a Teddy) a řada v minulosti výrazných a nadějných postav je tu zredukována na minimum a nemají co hrát (Hector a Armistice, Clementine). A i od nováčků jsem čekal malinko více. Což je škoda, protože po herecké stránce kope seriál pořád první ligu. A když se scenáristé na určitou postavu zaměří a naservírují nám příběhově ucelenější epizodu (díly s Williamem, Akečetou a Delosem), je to mnohem silnější a vypiplanější podívaná. Drsné a nekompromisní finále, jež nám konečně naservírovalo i řadu parádních twistů, pak mnohé rozpaky zahnalo. I přesto se ovšem nemohu zbavit dojmu, že to celé mohlo být mnohem ucelenější, napínavější, dravější a s bradou více na podlaze. A kdyby byla finální epizoda závěrem celého seriálu, asi bych se vůbec nezlobil. 7/10

Jak to vidí Sam.Vimes:

Druhá řada Westworldu je s časovými rovinami umírněnější než ta první. Místo dvou prolínajících se (a dlouho nepřiznaných) časových linií je tu jen jedna hlavní linka doplněná o druhou, budoucí, rámující, jež ale zaujímá jen málo prostoru, a všechno se děje v (relativně) jasně definovaných místech na časové ose. Přesto je letošní série méně kompaktní, snad až roztříštěná. Na vině je geografické rozptýlení postav i obrovské množství informací, jež nám tvůrci chtějí sdělit o pozadí fungování parku. Víc než souvislou řadou je tak výsledkem spíš antologie povídek – o samurajském světě, o drsném indiánovi Akečetovi, o Jamesi Delosovi, o rodinném životě Muže v černém atd. Trpí kvůli tomu hlavní dějová linie, jíž pak chybí patřičný drajv.

To ale neznamená, že by Westworld pořád nebyl obrovsky zajímavou podívanou. Jonathan Nolan a Lisa Joy vytvořili komplexní svět, z nějž nám minule předhazovali spíš jen drobečky a letos jej konečně začali odhalovat naplno (byť to místy s expozicí snad až přeháněli, vzhledem ke kvalitě jejího obsahu jim to rád odpustím). Exteriéry, produkční design i kostýmy berou dech, herecky je to stále špička a Ramin Djawadi složil další várku skvělých hudebních aranží. 8/10

Jak to vidí krauset: 

Filmům Christophera Nolana se občas vyčítá, že jsou v nich postavy jakoby figurkami, že pouze reprezentují ideje, které je třeba někam dostat a někde střetnout. Takový dojem mám ale mnohem víc z projektu jeho bratra Jonathana. To on si viditelněji vodí postavy tam, kam potřebuje. Někdo je ve Westworldu hostem, někdo hostitelem, ale loutkami jsou všichni. 

To samozřejmě může být záměr, někteří namítnou. Velkým tématem Westworldu je ostatně svobodná vůle, její limity a iluzivnost. Přesto si myslím, že každý seriál potřebuje silné postavy, jejichž rozhodnutí budou popohánět děj vpřed, ne naopak. Tohle je tolik vštípené do našeho chápání dramatu, s tím Westworld jen tak nepohne. Jonathan Nolan a Lisa Joy se snaží ignorovat konvenční narativní postupy, ale bohužel do nich opakovaně sklouzávají v místech, kde to nejvíc ústí v klišé. Odmítají klasickou empatii s postavami, ale přinášejí málo nového, na čem by se dalo vtahující drama postavit.  

 

V desáté epizodě druhé řady směřují v podstatě všechny postavy do tzv. Dálavy (Valley Beyond) a my snad také směřujeme k několika odpovědím. A i když se nám jich dostane, uspokojen se necítím. Z celé série jen dvě epizody (4. a fenomenální 8.) fungují jak samy o sobě, tak jako součást celku. Nemyslím tím, že epizody musí být ucelené hodinové filmy, ale měly by každá sama o sobě poskytovat potěšení ze zhlédnutí. I kdyby finále zpětně celou sérii několikanásobně pozvedlo (což se nestalo), tak to pro mě neospravedlní půltucet bludných epizod. 

V poslední epizodě je navíc přítomno mnoho z opakujících se problémů Westworldu. Štiplavě trapné výroky plné odhodlání, v tomto případě Charlottino: „Šlápněte na to – buď zničíme my je, nebo oni nás.“ Naprostá absence diváckého pojmu prostoru. Jak je Westworld velký, kdo má jaký náskok, kudy se putuje, jaká nebezpečí na hrdiny cestou číhají? Z přírody může kanout velké drama, ale tady je úplně nevyužitá. Výtahy pryč z parku jsou samozřejmě vždy příhodně umístěné.

Proč řekne Dolores Muži v černém, že ho potřebuje – a v příští scéně už ho nepotřebuje? Proč lidé posadí Clementine na koně, když říkají, že musí spěchat? Je to maličkost a vzejde z toho dobrá scéna jakési čtvrtinové Apokalypsy, ale opravdu se musel ten spěch zdůrazňovat? A tak je to pořád. Jak mám uvěřit ve fiktivní svět, kde se neustále mění pravidla hry – nejzřetelněji Maeve a její stále sílící schopnosti. Westworld si libuje v citacích a parafrázích. Nepoužil ale rčení, které ho vystihuje skoro nejlíp: „když se chce, všechno jde“. 

Epizody Westworldu jsou strašně dlouhé, a to říkám jako někdo, kdo zbožňuje rozšířené verze filmů. A přesto mám pocit, jako kdyby byla série v polovině, jak málo se toho událo. Finále, které má 90 minut a obsahuje potitulkovou scénu, toho muselo řešit příliš. Někdy došlo až k trojitým zvratům, mnoho z nich není špatných, ale je jich na prostor jedné epizody příliš. Zvraty a odhalení nejsou úplně uspokojivé, protože je nešlo z ničeho odhadnout a není čas je nechat doznít. 

Když se Dolores a Bernard dostanou do Výhně (Forge), kde jsou uložena data o všech návštěvnících parku (jak nám Bernard kolegiálně připomene), zjistí, že je v lidech opravdu možno číst jako v knize. Test věrnosti dlouho selhával, protože bylo na lidi nahlíženo jako na obrovsky komplexní. A oni jsou ve skutečnosti prostincí a k jejich vystižení stačí 10 247 řádek algoritmu. Člověk, tvrdí Westworld, je v podstatě obalený pud sebezáchovy.  

Na celé sérii se podepsala nešťastná dramaturgie plná přerušovaného vypravování, kdy se potenciálně dramatické či emocionální věci dějí v pořadí, které jim nesvědčí, jen proto, aby se seriál zdál „záhadný“ a „chytrý“. Časových vrstev je nadbytek, zapomnělo se ale na vrstvy v charakterizaci. Všechny postavy si prochází neustále přibližně dvěma rozpoloženími. Pro jednu je to smutek-strach, pro další smutek-odhodlání, pro jinou zmatek-zlost. Podepisuje se to na herectví, jelikož i skvělí herci opakují pořád stejné výrazy. Stejná situace, stejný pohled, stejný hudební podkres. Ne bikamerální mysl, bikamerální mimika.

Postavy skoro vůbec nemluví o ničem, co by se netýkalo děje. Nikdy si nepovídají o maličkostech, nevtipkují. Takové ty drobné momenty, které pomáhají dodat postavám trojrozměrnost a kterých je Hra o trůny a (další top dramata) plná, tady skoro úplně chybí. I komorní momenty jsou zvláštně umělé, třeba když si Muž v černém povídá s dcerou, ale je to spíš výměna monologů než dialog. Jako kdyby show napsal android a pak do ní chtěl dát zpětně „vřelé“ momenty, jež musel pracně odkoukat.

Druhá řada měla samozřejmě i světlé momenty. Dozvěděli jsme se, že Westworld je jedna velká sběrna osobních dat, že se herní linka téměř nemění, aby byly reakce hostů porovnatelné. Scény denní rutiny Jamese Delose, příběh Akečety, zpomalený útok býků v poslední epizodě, svítání nad krajinou stojí za vidění. Ale na nějakých 11 hodin je to moc málo. 

 

První série předvedla, že si výtvory zaslouží humánní zacházení, protože svým vlastním způsobem prožívají utrpení. Druhá série je ambicióznější. Říká, že výtvory jsou humánnější než lidé, protože mají potenciálně svobodnou vůli, jelikož se mohou vědomě měnit a vylepšovat. Přitom to ale ne zcela odpovídá tomu, co jsme zatím viděli (Teddyho odmítání změny). Scenáristé jsou chvílemi v podobně nekomfortní situaci, jako když tvůrci Sherlocka museli napsat Sherlockovu sestru, zdaleka nejchytřejší osobu na planetě. Na to nelze stačit. 

Co mi bylo na Westworldu od začátku nepříjemné (i když se mi první série líbila), bylo podávání seriálu jako protipólu „hloupé televize“. Komu se nelíbí Westworld, musí preferovat "přihlouplé akčňáky". Ale čím dál víc jsem přesvědčen, že si Westworld plete komplikovanost s komplexností. Westworld má přes všechnu zdánlivou chytrost a záhadnost vlastně docela malou víru ve své diváky. Není schopen rozvíjet záhady obrazem a dialogy, nechat nás nadobro hádat. Místo toho střídá dlouhé nesrozumitelné úseky s vše vysvětlujícími monology. Tenhle kontrast záhadnosti a vysvětlování mi přijde jako jeden z nejnesnesitelnějších postupů, které jsem kdy v rámci quality TV viděl.    

Má-li roztříštěnost vyprávění vést k tomu, abychom jako výtvory začali pochybovat o struktuře reality, neberu to. Podobně jako mnoho jiných věcí ve Westworldu, i toto zní slibněji jako koncept. Westworld možná nechce být klasickým dramatem. Ale funkční postavy, to není banalita. A toto drama sui generis, o které se tvůrci pokouší, má daleko k plnohodnotné alternativě. 

Dolores ke konci desátého dílu říká: „Už si nechci hrát na kovboje a Indiány. Chci jejich svět. Svět, který nám upřeli.“ V tom se shodneme. I přes rozčarování jsem zvědavý na třetí sérii, jež by mohla ve smyslu volnosti nabídnout něco zcela nového. Nicméně druhá řada seriálu o vědomí je pro mě bez duše.  5/10

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
7/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (1)

Úvod 2. řady

Chaos přebírá kontrolu


Sdílet:

Westernový sci-fi seriál Westworld inspirovaný filmem ze 70. let jsme vyhlásili nejlepší seriálovou novinkou roku 2016. Na pokračování jsme si ale museli počkat celý loňský rok a ještě kus toho aktuálního. Jestli se čekání vyplatilo, zjistíte na vlastní oči v pondělí, kdy první epizoda druhé řady dorazí na obrazovky i do některých kin, naše dojmy si ale můžete přečíst už dnes.

Jak to vidí Sam.Vimes

Po skoro jeden-a-půl-roční pauze od první řady je úvodní díl té druhé v prvním plánu logicky připomenutím kdo je kdo, kde ho nebo ji zanechalo předloňské finále a co teď chce. Což zvládá dostatečně elegantně na to, aby se obešel i bez koláže „v minulých dílech jste viděli“. Nebyl by to ale Westworld, jak ho známe, aby zároveň nestíhal i alespoň druhý plán, takže ani vyprávěcí struktura epizody není zase tak přímočará, jak by se nejdřív mohla zdát.

Už tady nepůsobí tak silně jako minule to kouzlo objevování nepoznaného a dychtivé hltání jakýchkoliv střípků informací o světě a postavách. Přeci jen už jde o návrat do již rozjetého univerza a tvůrci do konce řady na většinu hlavních otázek odpověděli. To ale v globále rozhodně není špatně, jakkoliv mám třeba Ztracené rád, je jen dobře, že Nolan a spol. mají své záhady pečlivě promyšlené a postupně je osvětlují. A pomalu už uvádějí i otázky pro aktuální řadu, zatímco jen tak mimochodem vykrývají některé potenciální útoky diváků na logiku děje.


Samozřejmostí je stále velice vysoký produkční standard. Výborní herci, výprava i kostýmy, působivá hudba (nechybí ani mechanické piano) i vysoká obrazová kvalita, která bez problému ustojí i kinoprojekci. První epizoda druhé řady sice nenabídne nic vyloženě strhujícího, ale jako nový úvod funguje bezchybně. V tuhle chvíli k divácké radosti bohatě stačí návrat do světa westernového parku, a opětovné shledání s nebohým Bernardem, emancipovanou Dolores nebo Mužem v černém, který konečně hraje hru za podmínek, jež ho zase baví. A nepochybuji, že v příštích týdnech se to rozjede ještě víc. 8/10

 

Jak to vidí Spooner

Sázka na jistotu. Asi tak by se dal v jedné větě shrnout návrat do světa Westworldu. Tvůrčí duo Jonathan Nolan a Lisa Joy se nesnaží v prvním díle šokovat diváka překvapivými zvraty či vyhrocenými scénami. Tady jde zkrátka o pozvolný návrat do známého světa, v němž si probereme, kde se po konci minulé série všichni konkrétně nachází, načrtnou se nové příběhové linky a samozřejmě také otázky. A vzhledem k více než rok a půl dlouhé pauze přijde podobný start docela vhod. I přes menší rozkouskovanost to díky skvělé režii, bezkonkurenčnímu castingu a štědrému rozpočtu HBO funguje stále skvěle. Peníze jsou na pokračování seriálového megahitu vidět na každém zrnku písku a (jak jsme se sami přesvědčili) jedná se o jeden z mála seriálů, jež si velké plátno opravdu zaslouží. 

 

Tvůrci nám navíc servírují jednu parádní scénu za druhou a divák se nemá prakticky kde nudit. A když nuda hrozí, nastoupí jeden z parádních hudebních motivů, při němž Ed Harris nasadí svůj černý klobouk, a divák má hned úsměv od ucha k uchu. První díl pak naznačuje, že nás tentokrát čeká nejspíš malinko přímočařejší sezóna, v níž se bude spoléhat hlavně na chaos a válku. I když je velmi pravděpodobné, že scenáristé ještě schovávají zatraceně hodně trumfů a mou teorii o přímočarosti brzy vyvrátí. Jediné, co tak zamrzí, je absence nějaké opravdu kulervoucí scény či ještě vyhrocenějšího a šokujícího závěru, po němž bych ihned nemohl dospat na další epizodu. A také, že ten prvotní moment překvapení z první sezóny už tady samozřejmě není. I přesto se ovšem zdá, že Nolan a spol. mají své dílo stále plně pod kontrolou a nás čeká zase řemeslně vypiplaná jízda plná překvapení. 8/10

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
8/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (25)

1. série

"These violent delights have violent ends."


Sdílet:

Westworld je u konce, pokračování druhé řady se podle slov tvůrců oficiálně dočkáme opravdu až v roce 2018, a přestože by se nyní chtělo začít zoufale smutnit, zbývá nám předtím udělat ještě jednu poslední věc. Napsat obří recenzi. Takže tady to máte, hezké čtení a nezapomeňte dát v diskuzi vědět, co na seriál říkáte vy. Největšího hejtra pak kolega Davies182 odmění pozváním na pivo!

Jak to vidí do_Od

Dámy a pánové, Anthony fucking Hopkins! Možná mám teď jenom děravou paměť, nicméně nevzpomínám si, kdy naposledy dokázal jeden herec tak fantasticky zastínit zbytek obsazení. Kór v době, kdy se do seriálové produkce hrne jedna hvězda za druhou. Na jednu stranu je to maličko škoda, protože Rachel Evan Wood nebo Jeffrey Wright si tu hlubokou poklonu zaslouží zrovna tak, co se ale dá dělat. Hopkins byl zkrátka famózní. Jeho ďábelský výkon v roli ředitele a jednoho z původních zakladatelů parku mi ještě pár týdnů rozhodně nedá spát a to především proto, že jeho pravá podstata byla geniálně maskována v podstatě až do samotného finále - a to mě osobně jako diváka položilo.

Jo, ten největší twist, který mi první série Westworldu nabídla, a na kterém jediném podle mě v téhle senzační sci-fi story záleží, je právě ona skutečná motivace Hopkinsova charakteru. S ní to nejenže dává celé smysl, zároveň to ale staví seriál do zcela nového světla. Vzpoura / probouzení umělé inteligence v kontextu tohoto poznání najednou přestává působit jako nějaká jednoduchá záležitost a místo ní se o teď první řadě bude mluvit jako o komplikovaném androidím originu, kde lidé hráli celou dobu druhé housle, aniž by si to byli dlouhou dobu ochotní připustit. A ta myšlenka je pro mě stejně tak fantastická, jako je děsivá. Možná i proto jsem na konci neprojevil emoce svým klasickým způsobem, ale místo toho jsem jen uvnitř křičel hrůzou.

Když to pak vezmu zpětně, na seriálu jsem vlastně nenašel nic, co bych mu nějakým způsobem mohl vytknout. A určitě by mě pak ani ve snu nenapadlo, že nejlibovější soundtrack tohoto roku složí zrovna Ramin Djawadi. A to prosím pěkně říkám i přesto, že ho mám rád. Hudba k Westworldu byla podobně jako výkon Anthony Hopkinse jak z jiného světa a ony nepříjemné vtíravé klavírní melodie k tomuhle žánrovému střetu mezi sci-fi a westernem už snad ani nemohly padnout lépe.

Westworld byl zkrátka plný překvapení a po problémové produkci, kdy mu už téměř nikdo něvěřil a HBO jednoduše potřebovala, aby to byl hit, jsem v konečném důsledku hrozně rád, že se můj instinkt nemýlil. Seriál roku to pro mě není, ačkoliv herecky i scénářem se tomu blíží, nicméně pecka jako hrom to je definitivně a osobně už se nemůžu dočkat, až se k nově osvobozenému světu Dolores a spol. v roce 2018 vrátíme. Někdo snad ne? (10/10) 

Jak to vidí Sam.Vimes

O ďábelsky dobrém Anthony Hopkinsovi jste si už přečetli, o paralelách se Ztracenými se o něco níž rozepisuje kolega Spooner. Za sebe bych pochválil hlavně práci s narací. Jonathan Nolan a spol. dobře vědí, že už nestačí přijít s jedním šokujícím zvratem à la „někdo ze zaměstnanců je android“ a čekat, že to publikum posadí na zadek. Místo toho rozehrávají mnohovrstevnatou partii více žánrů, časových linií a skrytých motivací. A až na výjimky (k chování dvou techniků u Maeve mám pořád výhrady) se nakonec roztřepená příběhová vlákna zase spojují a vše do sebe zapadá. Až mám trochu výčitky, že jsem v průběhu seriálu na pár místech propadl „malověrnosti“ a měl tendenci vytýkat jako nedotaženost něco, co bylo pečlivým záměrem. Ani nevím, kdy naposledy jsem měl takovou chuť si něco okamžitě pustit celé znova a odchytávat detaily, jež mi napoprvé unikly.


Stejně tak si je Nolan vědom toho, jak funguje sledování seriálů v digitálním věku a průběžné diskuze a konspirační teorie na fórech (sám ostatně chodí třeba na reddit). Cokoliv by scenáristé mohli vymyslet, na internetu se to objeví v ještě šílenější podobě, viz třeba mystické teorie u první řady True Detective. Když tedy dojde na nějaké odhalení či výslovné potvrzení, nepodává se to divákovi jako šokující moment. Ne, ten šok a překvapení je směřováno na konkrétní postavy v daných scénách, zatímco divákovi může stejně tak spadnout čelist jako si jen spokojeně pokývat hlavou. Ostatně, stejně jako u dobré detektivky tam náznaků bylo roztroušeno dost a rozhodně ne náhodou. Přezíravou reakci „pff, to jsem věděl už dávno, nuda“ by to každopádně vyvolat nemělo.

Za pochvalu stojí ještě citlivá práce s žánry. U sci-fi je to asi jasné, on tady ale krásně funguje i western. A to i přesto, že je to „jenom jako“. Dál už jen telegraficky, protože toho hodně zaznělo už v recapech: herci jsou výborní, Anthony Hopkins samozřejmě vládne, příliš za ním ale nezaostávají ani Ed Harris, Jeffrey Wright, Evan Rachel Wood nebo i trochu zastíněný, leč velice přesný Jimmi Simpson (William). Soundtrack patří k tomu nejlepšímu, co televize nabízí, režii drží pevně v rukou lidé, kteří dobře vědí co dělají, a produkční hodnoty jsou na tradičně velmi vysokém HBO standardu. Po Vinylu a šesté Hře o trůny je Westworld jejich další letošní trefou do černého. (9/10)

 

Jak to vidí Spooner

Pamatuji si to, jakoby to bylo teprve včera. Televiznímu světu vládl fenomén jménem Ztraceni a já byl tehdy ještě coby seriálový panic naprosto uchvácen. Na internetu jsem po každé epizodě trávil nespočet hodin pročítáním nejrůznějších teorií či rozebíráním toho nejmenší detailu. I když si pak spousta lidí myslela o seriálu cokoliv, já byl tímto světem plným tajemství a otázek naprosto unesen a dokonale vtažen. O to více mě mrzelo, že podobnou posedlost teoriemi a neopakovatelný zážitek už jsem od té doby u seriálu snad nikdy neprožil. Tedy až doteď.  A nepřekvapivě je u toho v roli producenta opět J. J. Abrams.

 

Právě Westworld ve mně tuto závislost opět naplno probudil. Nabídl nám totiž zatraceně lákavý svět plný otázek a záhad, v němž musíte dávat pozor na každý detail či precizně napsanou větičku. A vy jim to v tomto strhujícím a řemeslně precizním podání budete hltat každou vteřinu. Ano, doba od kultovních patálií na ostrově přeci jen trošku pokročila. Mnohé twisty proto diváka kvůli pročítání internetových teorií neposadí na zadek tak, jak by si Jonathan Nolan a spol. přáli. I přesto vám ovšem několikrát příjemně vyrazí dech a zcela závěrečné odhalení je pak opravdu scenáristickým klenotem. Na rozdíl od tajuplného ostrova se zde navíc otázky zbytečně nekupí, ale naopak na ně tvůrci postupně a pozvolna odpovídají a ke konci už nám zase tolik otazníků nezbude.

 

Jenže i přes dokonalý svět, perfektní dialogy a um udělat ze seriálu tu pravou seriálovou závislost má scénář k dokonalosti daleko. Je totiž vyloženě škoda, že si tvůrci musí mnohdy lacině pomáhat scenáristickými berličkami či idiotským chováním postav (dvojice dementních vědatorů by se se svým intelektem hodila spíše do filmů Zdeňka Trošky), aby se děj posunul o něco vpřed. Tyto scenáristické chybičky pak ambiciózní podívanou místy degradují na pouhé sci-fi béčko. Linka okolo Meave snad nemohla být zpracována více křečovitě a nešikovně.

Jenže ten zbytek je po všech stránkách tak dokonale seřízeným strojem, že mu tyto menší mušky rádi prominete Na zbytku se totiž opravdu hledá chyba hodně těžk. A to, ať už jde o bezkonkurenční obsazení v čele s lahůdkovým Hopkinsem, prvotřídní výpravu, parádní soundtrack či řemeslně vypiplanou režii. HBO zkrátka zase jednou ukázala konkurenci, jak opravdu vypadá ta první seriálová liga po všech směrech a jak se mění nechutně velké ambice v ještě větší hit. Já budu Westworldu už jen díky tomu návratu seriálu plného otázek a nadšeného diváckého spekulování, kdy budete zažraně rozebírat téměř každé zrnko písku, asi ještě hodně dlouho vděčný. (8/10)

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
Diskuze (38)

Pilot

Shakespearovská klasika


Sdílet:

Jonathan fucking Nolan! To jen tak na úvod, abychom se všichni mohli naladit na tu stejnou vlnu. Nebudu teď psát, jak jsem to už od začátku tvrdil. Jak jsem tvůrcům, mezi které patří mimo jiné i J. J. Abrams z pozice výkonného producenta, celou dobu věřil. Jak jsem seriál hrdě bránil i během toho posledního, dodnes jednoznačně nejpodezřelejšího odkladu. Zkrátka a dobře, někdo měl pravdu (já) a jiní se zbytečně hrozili (nebudu jmenovat Spoonera, protože si to nezaslouží). Pojďme se přes to všechno už ale konečně přenést a povědět si, jak moc, MOC dobré to vlastně na úvod bylo.

Pro ty z vás, kteří to doteď nevěděli, seriálový Westworld je novou adaptací stejnojmenného knižního románu od Michaela Crichtona. O tu první se shodou okolností postaral samotný spisovatel, když jí v roce 1973 natočil jako svůj filmový debut. U nás poměrně zapomenutý snímek má ve světě značný following, není tedy divu, že se ho v minulosti pokoušelo oživit hned několik různých autorů. Do cílové rovinky to ale dotáhl až mladší z bráchů Nolanů (Temný rytíř, Person of Interest) a ten si pro své vyprávění zvolil formát HBO, tedy "víc, než jen televize." No a jak to tak vypadá, zvolil správně.

Hned na úvod tak sype na diváky jednu otázku za druhou a příliš se nestará o nějaké odpovědi, protože za a) nemusí a za b) na to přijde čas později. Dává tím šikovně vzpomenout na časy Ztracených nebo z nedávné doby třeba Pozůstalých, což je jenom a jenom dobře. Zároveň ale dělá i plno dalších a pro nás momentálně důležitějších věcí.

Začněme postavami a začněme těmi zápornými, protože na Eda Harrise v roli muže v černé (mrk, Temná věž, mrk) jsem se třepal víceméně od první fotky na tom luxusním skalním vrcholku. Momentálně o něm vím zhruba tolik, co jsem věděl před pilotní epizodou, tak nějak mi to ale vůbec nevadí, protože jeho postava sleduje zjevně vyšší cíle, které začnou dávat smysl později. Podstatné je, že je to chladný a prohnaný bastard, který pod sebou nikoho dalšího nemá a tak zatím jedná hezky sám za sebe. Jak moc chaotické nebo naopak promyšlené jeho činy budou, to se teprve uvidí, momentálně z něj ale dostávám hodně mrazivý pocit a čuchám záporáka roku.

Dále tu jsou postavy, jež kategoricky nelze zařadit ani do kladných, ani do záporných. Dolores (božská Evan Rachel Wood) a pan stvořitel (Anthony Hopkins). Ani u jedné z nich nedokáže divák po celou dobu pilotu odhadnout, co přesně si myslí a přesně to z nich dělá výborné neznámé, které s naší rovnicí s nejvyšší pravděpodobností ještě pořádně otřesou. Jako poslední jsou pak na řadě dobráci, kam spadá kovboj Jamese Marsdena a vědátor Jeffreyho Wrighta. Vtip je v tom, že ani oni ale vstříc složitějším myšlenkám nemusí zůstat nutně dobří. A to mě vede zatím k tomu největšímu pozitivu, které jsem si na Westworldu našel.

Nic není předem nalinkované a nic tu nemá jasně dané místo. Atmosféra seriálu je nepříjemně matoucí, čemuž pomáhají i dokonalé klavírní covery známých písní, které se hezky střídají společně s tím, jak se střídá i děj. Mimochodem, děj v rovině Westworldu se točí stále dokola, zatímco děj mimo Westworld (se scenáristy, ochrankou, vědci a dalšími, kteří pomáhají Westworld řídit) je vyprávěn chronologicky. Jediné, co do určité míry spadá pod škatulku náhody, jsou návštěvníci Westworldu, kteří kartami míchají momentálně asi nejvíc. Je toho každopádně dost a aby to člověk všechno správně pojmul, je třeba u seriálu dávat pozot. Na druhou stranu, čekal někdo něco jiného?

Ten seriál si zcela očekávaně zakládá na tom, že je chytřejší, než vy. Díky dialogům a chytře poskládaným detailům ovšem není příliš těžké tenhle fakt akceptovat a nezkoušet mu vzdorovat. Ono nakonec to beztak bude o té jízdě, která nás čeká, spíš než o nějakých odpovědích. Koneckonců, lidstvo podle všeho dosáhlo svého evolučního vrcholu (alespoň toho intelektuálního, zase tak špatné jako v Interstellaru to není) a kdo by v takovém případě nechtěl sledovat, co přijde pak nebo jakým způsobem se s takovým uvědoměním si lidé vypořádají. Jinými slovy, spousta myšlenek, které před nás Westworld klade, je tak hezky provokativních, že nejde o nich nepřemýšlet. A jakmile vás seriál donutí nad něčím přemýšlet, je to imho výhra. 

Pokud bych to tedy měl shrnout, Westworld ustál nejen moje vysoká očekávání, on je dokonce překročil. Nepříjemná atmosféra se rychle zažere pod kůži, vizuál je i na poměry HBO vskutku prvotřídní a vzhledem k tématu, které budou tvůrci očividně do poslední detailu dále řešit, jsem na další díly nesmírně zvědavý. Na to plus na nářek internetových citlivek, až dojde k proklamované scéně s orgií. Pokud totiž znásilnění ve stodole mimo záběr bylo pro některé z nich příliš, vybouchne jim z téhle budoucí scény nejspíš hlava. Ona ta Hra o trůny bude nakonec přece jen kafíčko v porovnání s tím, co nám nemilosrdně ukáže Westworld. Taky se už nemůžete dočkat? 

Vaše hodnocení
Nejlepší
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
Nejhorší
Hodnotit můžete až po přihlášení.
Verdikt
Hodnocení filmu:
9/10

Hodnocení u podobných filmů:
Hodnocení zbytku redakce:
Hodnocení čtenářů: (0)
© Copyright 2000 – 2018 Všechna práva vyhrazena.