Lost znamenal seriálovou hysterii, jakou Amerika dlouho nezažila. První díly si dovolily zaútočit na úplně nejvyšší příčky žebříčků sledovanosti a kult se zrodil prakticky přes noc. Let číslo 815 vyráží na svou dlouhou pouť, aby neplánovaně zapadl do útrob písčité pláže záhadného ostrova. Opravdu neplánovaně? Tak za a) – u Lostu nikdy nevíte na čem jste a pokud se v jednom díle něco dozvíte, velmi pravděpodobně to bude o tři díly později úplně jinak. V tomhle tahání za nos je Abrams mistr a sám jsem překvapen, kolik trpělivosti se mi podařilo do seriálu investovat při naprosto zlomkové návratnosti; Přesto stále hypnotizovaně visím u dalších a dalších příběhů a nechám se trpělivě vodit na provázku jako loutka bez mozku. Protože b) Lost balancuje na neskonale atraktivním pomezí mysteriózní hříčky o tajemných silách a racionálně vyložitelného příběhu, přičemž jednotlivé poměry přelévá natolik pečlivě, aby si tento nejistý statut udržel co nejdéle a dával vzniknout stále šílenějším a šílenějším tezím. Některé záhady vyjdou na povrch hned, některé později, ale většina z nich pravděpodobně nikdy – to je základní motto seriálu, který dnes a denně drásá statisíce důvěřivých mozkoven. Stojí však za to se do něj vložit: Jako jeden z mála totiž pod prsty nadšené a rozsáhlé internetové komunity žije vlastním životem i mimo televizní obrazovku. Kolik možností se probralo, kolik scénářů načrtlo, kolik „znamení“ v jednotlivých záběrech odhalilo – a co z toho byla vlastně pravda. Rád se toho zúčastňuji a nepřipadám si jako magor, půlka světa je v tom totiž se mnou ;). Ať už jste přitakávajícími veterány či objevujícími nováčky, vězte prosté konstatování, že Lost stojí za hřích. Ani ne kvůli sympatickým, dobře vyváženým charakterům a jejich flashbackům, ne kvůli atraktivitě ostrova, za jehož každým rohem čeká něco nového, ne kvůli celkovému pojetí a originálnímu konceptu. Jde o tu dávku nepopsatelného, nezdravě návykového pocitu, že dohromady nevíte, co se děje, ale chcete tomu přijít na kloub. A pokud to Abrams jednou pořádně nevysvětlí, troufám si tvrdit, že mu domů přijde zatraceně velký poštovní pytel plný podezřele tikajících balíčků ;).
Škoda, že nemůžou dát sošku Emersonovi i O'Quinnovi, oba předvedli bravůrní výkon - ale Locke je jasný - když po 5 letech, co jsme znali tu postavu, začne hrát úplně jinou s úplně identickým vzhledem a oblečením a přesto ani jednou jsem si ho nespletl s Lockem (párkrát jsem se dokonce i přistihl, jak jsem si říkal, že mi chybí herec Locka, přesně ve chvíli kdy na scéně byl muž v černém ). Je to výkon hodný všech ocenění