Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Stranger Things | 2016
csfd  imdb
tvůrce: Matt Duffer, Ross Duffer
režie: Matt Duffer, Ross Duffer, Shawn Levy
hrají: Winona Ryder, David Harbour, Millie Bobby Brown, Natalia Dryer, Matthew Modine

Stranger Things: 4. řada


ikona
Redakce
netflixstranger things
Hawkins a jeho obyvatelé čelí zatím nejděsivějšímu protivníkovi... a Jedenáctka je daleko a bez schopností. 

Po víc než měsíčním čekání od prvních sedmi epizod teď už máme za sebou i finále letošní řady netflixovského hitu. Jak se tedy nakonec celá čtvrtá řada povedla?

Jak to vidí Sam.Vimes:

Čtvrtá řada ještě před premiérou prvních dílů překvapila mnohem delší plánovanou stopáží, než měly předchozí série. Ono to jinak ani moc nešlo, vzhledem k tomu, na kolik postav vyžadujících vlastní dějové linky mezitím obsazení nabobtnalo. A kravaťáci z Netflixu jistě tyto plány vděčně odsouhlasili, s vidinou o kolik víc zhlédnutých hodin pak budou moci vykázat v měsíčních statistikách. Dufferovi se každopádně s větším měřítkem poprali velmi dobře. Částečně rezignovali na epizodní strukturu – jistě, každá část je zakončena nějakou působivou scénou a některé díly mají jasné téma (vzpomínání na Billyho, vztah Jedenáctky s „tátou“ z laboratoře).

To se ale obvykle týká jen jedné z dějových linek, zatímco ty ostatní prostě jen jedou dál, bez ohledu na rozdělení dílů. První a do značné míry i druhá epizoda slouží především jako expozice, ukazují nám, kam se naše závěrem třetí řady rozdělené postavy posunuly. Jediný menší zádrhel v tempů přichází ve chvíli, kdy se děj již začíná rozjíždět, ale postavy jsou stále roztroušené v malých skupinkách po jedné až třech. Naštěstí se pak začnou zase spojovat, až se zastavíme na třech hlavních dějových linkách. Všechny podstatné dospělé postavy jsou soustředěny na záchrannou misi v Rusku, což byl velmi dobrý scenáristický tah. Příběhy jako Stranger Things vždycky fungují nejlépe, když děcka jedou po vlastní ose, nezatížena zodpovídáním se rodičovským figurám. A zároveň tím Joyce a Hopper dostali smysluplnou zápletku k řešení.

V první řadě Stranger Things začínaly s generací dětí (Willovi kamarádi) a generací dospívajících (Jonathan, Nancy). Teď už jsou i z nejmladší generace teenageři a s jejich dospíváním potemněl i seriál. Hlavní padouch Vecna vypadá skutečně děsivě, atmosféra zhoustla a některé hororové výjevy přidaly na explicitnosti. S rostoucí popularitou seriálu narostl i jeho rozpočet, a ač jeho nezanedbatelnou část spolklo dražší covidové natáčení, pořád je to na výsledku vidět. Kromě více lokací, na něž se podíváme, a armádní techniky, hlavně na objemu trikových scén a množství času, který s hrdiny strávíme ve světě Vzhůru nohama.

Osmdesátková stylizace pořád jede na maximum, a to ve všech rovinách. Nejen v kostýmech, účesech (chudák Will), rekvizitách (maska z Halloweenu, meč z Conana), cameích (Robert Englund), ale i v příběhu (posun v ději skrze hledání v historii výpůjček VHS kazet, co může být víc 80s?) nebo v tématech – celá hysterie bohabojných občanů ohledně Dračího doupěte vychází ze skutečného případu, kdy bylo několik mladíků neprávem odsouzeno, protože byli „divní“. A samozřejmě v hudbě, ať už je to Kate Bush, Metallica nebo původní soundtrack opírající se o mimopozemsky znějící synťáky. Občas ta vypulírovaná, koncentrovaná osmdesátkovost jde na hranici únosnosti, tím jak je osmdesátkovější než kdy osmdesátá léta kdy byly. Ale nikdy nejde za ni. Jediné, co se osmdesátkovému zasazení vymyká, je myšlení a jednání hlavních hrdinů, které odpovídá současnosti. Což je v rámci žánru naprosto v pořádku, nejde o dobové drama, nicméně na zmínku to stojí.

Nejsilnější jsou Stranger Things tradičně v neskutečně sympatických postavách a v solidních až výborných výkonech, jež odvádějí jejich mladí představitelé. Každý z hrdinů má větší nebo menší, ale vždy dostatečně nosnou, dějovou linku. Ať už je to Max a její truchlení pro bratra, s nímž většinu života neměla dobrý vztah, nebo Will, u něhož vyčlenění a jistá nadbytečnost jako postavy jsou samy o sobě tématem, nebo Jonathan a jeho útěk k trávě, nebo milostné trable Steva a Robin… I přeplněné obsazení seriálu stejně potřebuje nové přírůstky – jednak čerstvou krev, jednak někoho, komu se bude všechno vysvětlovat. Eddie je ovšem snad nejlepší novou postavou, kterou Stranger Things zatím představily. Strhává na sebe veškerou pozornost jako manický vůdce Hellfire Clubu, dobře funguje jako rival pro Dustinovo přátelství se Stevenem, dostal nejednu dobrou hlášku i působivou scénu a hlavně – Dufferovi s ním dokázali i jednoduché schéma o nalezení odvahy vytěžit až na dřeň. Celkově nejsem tak bezmezně nadšený jako kolegové níže, ovšem spokojený jsem hodně a souhlasím, že čtvrtá řada jsou zatím nejlepší Stranger Things. 8/10

 

Jak to vidí Diego.Dorlan:

Stranger Things se k nám vrátily po dlouhých třech letech v opravdu velkém stylu. Nebyl jsem původně velkým fanouškem rozdělení čtvrté řady na dva svazky. První svazek (sedm epizod) byl ovšem takřka dokonalým zážitkem a v měsíční pauze před druhým svazkem (finální dvě epizody o masivní délce více než čtyř hodin) jsem se těšil každý den, až uvidíme, jak bratři Dufferovi zvládnou zakončit tento komplexní příběh s obrovským počtem postav a dějových linek. Ani v nejdivočejších představách bych ovšem nečekal až takto epický zážitek.

Tvůrci zvládli na výbornou propojit dějové linky tolika postav, na tolika místech, způsobem, který nejen že dával smysl, ale držel mě na okraji sedačky po celou dobu sledování. Napříč seriálem jsem prožíval boj s Vecnou spolu s družinou a tvůrci rozhodně nešetřili na silných momentech v žádném bodě. Zejména čtvrtá epizoda s názvem "Dear Billy" byla vedle finálních dvou epizod hodně silným a emocionálním zážitkem.

Opět nás mohl mimo jiné také těšit dokonalý soundtrack, který mi velmi rychle rozšířil hned několik playlistů. Zejména jsem měl radost ze skvělé práce s postavami. Ať už těmi, jež známe a máme je rádi, tak stejnou mírou se povedlo představit a zapojit nové postavy. Hlavně mám na mysli Eddieho, který si našel cestu být jednou z nejlepších a mých nejoblíbenějších postav mezi tak silnou konkurencí. Za zmínku stojí také práce s hlavním antagonistou. V prvních epizodách se nám dostávalo velmi hutné, až hororové atmosféry. Vecna po celou dobu seriálu působil děsivě a osudovost tohoto střetu opravdu nebyla prázdným trailerovým trikem.

Kdybych měl po výborném začátku série nereálná očekávání od posledních dvou epizod, což jsem rozhodně neměl, tak bych stejně koukal s otevřenou pusou. Čtvrtá řada Stranger Things potvrzuje, že příběh party z městečka Hawkins je jednou z těch zdaleka nejlepších věcí, jaké můžeme v současnosti sledovat. Samotná čtvrtá řada byla pak neuvěřitelným zážitkem. Takovým zážitkem, že jsem v posledních letech neviděl na poli seriálů nic, co by se tomuto skvostu blížilo. 10/10

 

Jak to vidí tomasmy:

Čekání na čtvrtou sérii Stranger Things bylo opravdu, opravdu dlouhé, ale náramně se vyplatilo, neboť tahle vlajková loď Netflixu potvrdila nejen to, že je stále nejlepším seriálem současnosti, ale zároveň tentokrát přišla s pravděpodobně nejlepší sérií. Po odlehčené třetí sérii se seriál vrací ke svým hororovým kořenům takovým způsobem, že takhle strašidelný opravdu dosud nebyl. A navíc je tak strašně dobrý i po stránce scénáře, že si ani nemusí jinak obhajovat obří stopáž jednotilivých epizod, která je ve finále dokonce monumentální. 

Já jsem se totiž opravdu nenudil snad ani minutu. Bavila mě každá scéna, každý záběr, každý dialog. A ono se skutečně není moc co divit, neboť každá konverzace je naprosto špičková. Ty humorné tady obstarává opět patrádně fungující dvojice Steve a Dustin, ale i nové postavy v tomhle směru přispívají svou nemalou troškou do mlýna. Jistě, možná bych snad i našel něco, co by se dalo vyhodit, zejména v dějových linkách s Joyce a s Hellfirem Clubem, ale myslím, že by se v rámci celé série jednalo maximálně o minuty. Radost, kterou mívám ze sledování Stranger Things už od první série totiž ještě nikdy nebyla tak veliká a to, co Dufferovi i zbytek tvůrčího týmu předvádějí, je skutečně něco, co by mohli okoukat tvůrci jiných seriálů. Jenom si to vezměte - kromě dialogů tu máme opět fascinující vizuální stránku Upside Down světa, oproti které je třeba ta z první série pouhým slabým čajíčkem. Potom skutečně skvostného a řádně děsivého záporáka, fantastické prohlubování mytologie celého seriálu (zápletka s Vecnou vlastně vysvětluje všechno, co se v seriálu od prvního dílu stalo a zapadá to do sebe naprosto dokonale, je vidět, že to chlapci mají vymyšlené minimálně stejně dobře, jako Rowlingová Harryho, a to se počítá!). Jenom je škoda, že sedmá epizoda je natolik silná, že vlastně tvoří předčasný vrchol série. 

Kromě zajímavého a opravdu atmosferického a napínavého příběhu, který mnohokrát přinese nejeden šok, musím zmínit i herce. Největšími tahouny i nadále zůstávají Winona Ryder a David Harbour, ale téhle série naprosto vládnou Millie Bobby Brown a (zejména!) Sadie Sink, která konečně dostala pořádnou příležitost rozjet to naplno, a jen potvrdila, že talent fakt má. Za zmínku rozhodně stojí také Jamie Campbell Bower, jenž hereckých poloh také předvedl celou řadu a Robert Englund v hostující (ale o to významější) roli. Tvůrci se také tentokrát inspirovali významnými (pop)kulturními kusy 80. let, ve čtvrté sérii pracovali hlavně s odkazem Noční můry v Elm Street, a jistě vás nepřekvapí, že i tentokrát budu jen chválit. Kromě toho, že Freddym Kruegerem je inspirován samotný Vecna i jeho modus operandi, dočkali jsme se celé řady dalších pomrknutí, včetně několika na jinou slavnou sérii - na Halloween.

Také soundtrack je stále naprosto dokonalý - a není to jen Running Up That Hill, ale i všechny ostatní zvolené songy i původní hudba. Právě soundtrack dělá i v této sérii už tak parádní atmosféru ještě lepší. protože spojení hudby a děje v tomhle seriálu prostě funguje na výbornou. Stejně tak musím pochvalit i povedenou akci (zejména tedy v posledním jako-jeden-Harry-Potter-film-dlouhém dílu) a tu neskutečnou epičnost, osudovost a emocionální nálož, kterou Dufferové opět servírují. Nejvýrazněji samozřejmě v posledních třech dílech, ale epické, osudové a emocionální momenty jsou snad v každé kapitole. A tak to má být. Spojení řádné hororové atmosféry, humoru, akce a rodinného a teenage dramatu je funkční a vyvážené a všechno dohromady prostě dokonale klape a já se vůbec nebojím, že by ta poslední série snad byla do počtu. A potom, co Dufferovi předvedli v té aktuální, o tom snad nemůže pochybovat nikdo, protože je dechberoucí a v mnoha ohledech kulervoucí. 10/10

---

Autoři: Ondřej Kubín, Jakub Kratochvíl, Tomáš Mysliveček
Foto: Netflix

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (5)

Verdikt

avatar9/10

Redakce


Hodnocení redakce

  • avatar10/10

    do_Od

  • avatar10/10

    Diego.Dorlan


Hodnocení čtenářů

  • avatar6/10

    max452

  • avatar4/10

    Tomino

  • avatar8/10

    Os

  • avatar8/10

    hroubek

  • avatar10/10

    Nazgul

  • avatar7/10

    Spiker

  • avatar9/10

    DarkSith

  • avatar9/10

    elusindar

  • avatar9/10

    Adasin

  • avatar8/10

    Sub-Zero

  • avatar10/10

    slord

  • avatar8/10

    Tranda-lina

Stranger Things: První část 4. řady


ikona
Spooner
Noční můra v městečku Hawkins. 

Tak už se fanoušci – a vlastně i Netflix, který v neveselých časech nutně potřebuje nové předplatitele – konečně dočkali. Trvalo to dlouhé tři roky, ale seriálový megahit Stranger Things je po náročném natáčení a covidových odkladech zpět v plné síle. A ještě ambicióznější a velkolepější než kdykoliv dřív. Bratři Dufferové moc neskrývali, že tentokrát chtějí jít ve svém vyprávění ještě dál a (jak se na seriálovou událost sluší) být ještě větší, a to prakticky ve všech směrech – rozpočtem a počtem nových lokací počínaje a opravdu tučnou stopáží jednotlivých epizod konče. Neukázalo se však spíš nakonec, že méně je někdy více a nerozsypaly se Dufferovým jejich ambiciózní plány jako domeček z karet? A nedochází Stranger Things už po tolika letech dech? Na obě otázky naštěstí existuje stejná odpověď: Rozhodně ne!

Čtvrtá řada nás zavede mezi oblíbené tváře rok po uplynulých událostech. Jedenáctka s Willem, Joyce a Jonathanem se přestěhovali do Kalifornie, kde se mladá hrdinka snaží začlenit mezi nové spolužáky. Jenže se jí to moc nedaří, ačkoliv se snaží svého kluka Mikea, jenž se za ní chystá na jarní prázdniny, přesvědčit o opaku. Na střední škole chce zapadnout i mladá partička z Hawkins, Lucas to zkouší přes basketbalový tým, Dustin zase v odstrčeném klubu Hellfire holdujícím hraní Dungeons & Dragons. Jenže v „prokletém“ městečku to začne brzy zase vřít. Dochází totiž k tajemným a velmi brutálním vraždám, do víru událostí se brzy zapojí všichni staří známí včetně Stevea, Robin či Nancy a ani osazenstvo z Kalifornie se nebude nudit. Aby toho nebylo málo, Joyce dostane velmi nečekaný balíček z Ruska.

Dalo by se říct, že se scénář i napočtvrté drží stejného mustru a podobných prvků. Máme tu tajemnou hrozbu z odvráceného světa a postavy se rozdělí na několik skupinek a dějových linek, které se v pozdějších dílech začnou čím dál více propojovat a dávat dohromady. To vše samozřejmě za doprovodu dokonalé osmdesátkové atmosféry. Jenže i přesto je čtyřka v mnoha věcech trochu jiná. Návrat oblíbených hrdinů je tentokrát podstatně temnější, přibylo hororovějších pasáží, a i když se divák stále několikrát zasměje, ve výsledku už není Stranger Things tak feel-good kouskem jako v minulosti. Naopak, scénář výrazně přidává na napětí, osudovosti a divácký pocit, že se vážně jedná o avizovaný „začátek konce“ se autorům daří budovat poměrně zručně.

Což se dá ostatně říct i o samotné mytologii a seriálovém světě, s nímž pracují i díky prodloužené stopáži velmi šikovně a pro diváky téměř až návykově. Po nutně pomalejším úvodu se totiž čtvrtá řada rozjede na plné obrátky, díky několika rozdílným dějovým linkám se člověk vskutku nenudí, tempo některých epizod se ani na vteřinu nezadrhne a dojde i na několik opravdu nečekaných či dojemných momentů a zvratů, po nichž se fanoušek nemůže dočkat další nálože. A můžeme za to vděčit nejen poutavému příběhu, retro atmosféře či čím dál lépe šlapající mytologii, ale samozřejmě také postavám. 

Pravda, hrdinů je tady víc než na orloji a kdybychom o pár tváří přišli (Lucasova sestra, čím dál zbytečnější Will), asi by to nikomu nevadilo. Zbytek osazenstva však přirostl divákům za ta léta neuvěřitelně k srdci a tvůrci i herci toho umí patřičně využít. Člověk si tak snadno vychutná každou jejich slovní výměnu, pošťuchování a samozřejmě se o ně ve správnou chvíli i pekelně bojí. Millie Bobby Brown je v roli Jedenáctky pořád parádní, buddy chemie mezi Gatenem „Dustinem“ Matarazzem a Joem „Stevem“ Kerrym je neuvěřitelná, Maya Hawke coby Robin jim v počtu hlášek šlape na paty a nejvíce pozornosti na sebe letos poutá výtečná Sadie Sink aka Max. A takhle bych mohl ve chvále pokračovat s většinou ansámblu. A aby toho nebylo málo, tak přidávají navrch i špičkového záporáka, jehož budete s každou další minutou žrát (a zároveň se ho bát) čím dál více.

Sebejistější však nejsou pouze herci ve svých rolí, ale také samotná režie, která jede na absolutní maximum. A je jedno, jestli sedí na režijní židličce samotní bratři Dufferové, Shawn Levy či režisér Predátorů Nimród Antal. Tady se točí po řemeslné stránce takřka seriálová špička, jež je z hlediska atmosféry či výpravy často více osmdesátková než filmy z 80. let a po kamerové i vizuální stránce se jedná o výtečnou podívanou, na níž je vidět každý dolar z dost štědrého rozpočtu. Je až úsměvné, že epizody Shawna Levyho vypadají asi tak o třídu dráž a velkolepěji než jeho nedávný Projekt Adam, a vlastně než tak 80 % netflixovské produkce. Fakt, že se tu opět jede s odkazováním na tehdejší filmové pecky až na doraz (tentokrát hlavně na vlně Noční můry z Elm Street), je pak u Stranger Things už samozřejmostí.

Jediným menším problémem, který se čtvrtou sérií dosud mám, je ta propíraná dlouhá stopáž čítající u většiny epizod kolem 80 minut. Na jednu stranu dává extrémní nálož minut navíc smysl. Když totiž chcete efektně rozšiřovat mytologii a máte ke všemu na skladě takřka 20 důležitých postav, potřebujete dát každé z nich dostatečný prostor. Scenáristé naštěstí práci s charaktery zvládají na sto procent a s některými si vážně hrají jedna radost. Na druhou stranu, i přes větší stopáž je stejně několik z nich upozaděno a takový Mike, Jonathan a Will hrají dosud druhé housle. I přes tyto důvody jsem se pak nemohl zbavit dojmu, že menší prostříhání by jistým epizodám prospělo, pár vedlejších podzápletek je tu vlastně zbytečných a tempo některých dílů zejména v jejich půlce malinko zpomaluje. A kdybychom dostali klasickou várku 50minutových kousků o více dílech, asi by se také nic nestalo.

I přesto se povedla první část čtvrtých Stranger Things téměř na jedničku a fanouškovská závislost šlape na maximum. Bratři Dufferové se sice na první pohled drží zajetého schématu, i přesto přidávají minimálně hororový nášup navíc. Nápady ani osmdesátková inspirace jim rozhodně nedocházejí, po řemeslné stránce tu vše šlape téměř dokonale a napětí i zvraty šponují autoři v sedmé epizodě tak efektně, že bude čekání na druhou část série (neboli poslední dva díly) opravdu dlouhé. Už aby tu byl červenec!

---

Autor: Milan Rozšafný
Foto: Netflix 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (12)

Verdikt

avatar8/10

Spooner

Megahit Stranger Things je zpátky a v plné síle! Hororovější, temnější, napínavější a osmdesátkovější než když dřív. A samozřejmě i s parádními postavami a scénářem, který ani ve čtvrté sezóně nepřestává překvapovat a překypovat nápady. Jen dlouhé stopáže jednotlivých epizod ve výsledku až zbytečně přibržďují tempo. I přesto nám ovšem Jedenácka a spol. stále servírují popcornový seriálový hit, jak má být!


Hodnocení redakce

  • avatar10/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    crom

  • avatar8/10

    hroubek

  • avatar9/10

    DarkSith

  • avatar9/10

    bukrr

  • avatar9/10

    Adasin

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Stranger Things: 3. řada


ikona
Diego.Dorlan
Jak se nám líbil návrat možná největšího seriálu tohoto léta? 

Stranger Things se v minulosti stalo jedním z garantovaných hitů. První série si získala srdce diváků téměř okamžitě. Druhá série sice nebyla bez výtek, ale i tak představovala skvělou zábavu. Nyní za sebou máme sérii s pořadovým číslem tři. A hlavní otázkou tedy je, zda dostála extrémnímu očekávání fanoušků?

V této sérii již značně narostl počet protagonistů a z toho důvodu, byl děj této řady rozdělen na tři, potažmo čtyři, hlavní dějové linky, přičemž v každé z nich figuruje skupina postav, která byla velmi dobře vybrána pro dané specifické dobrodružství. Toto tvůrčí rozhodnutí mi osobně velmi sedlo, ale reálně trvalo asi první tři díly, než se začne všude něco dít a úvod třetí série byl díky tomu poněkud pomalejší. Od čtvrtého dílu se ovšem děj na plno rozjíždí napříč všemi dějovými linkami a až do finále nesundá nohu z plynu.

Děj se oproti minulým sériím sice tolik nemění, ale upřímně, kdo čekal, že se oblíbená parta z Hawkins bude snažit o něco přehnaně originálního? Tvůrci již po první sérii prohlásili, že mají ze samotného Upside Down naplánováno mnohem více věcí, a myslím si, že tuto zvrácenou dimenzi nebudou ani v budoucnu opouštět. Někomu možná přijde nepříjemná dimenze již ohraná, ale tvůrcům se daří rozšiřovat již ustanovené věci a dále s nimi pracovat takovým způsobem, že se rozhodně nemáte šanci nudit, nebo si myslet, že jste už viděli všechno zajímavé.

Toto budování světa spolu s růstem a rozvojem postav tak funguje velmi dobře, kdy sice naši hrdinové musí bojovat s podobným nepřítelem, ale už to nejsou ti stejní hrdinové, které jsme viděli v minulých sériích. Téma vyrůstání a opouštění určitých věcí na úkor jiných, převážně více dospělých témat zvládla třetí řada naprosto na výbornou. Ať už se jedná o hlavní dětskou partu, Steva a Robin či Hoppera a Joyce, nikdo z nich není na konci série tou stejnou osobou, jakou byl na začátku.

Důležitým aspektem seriálu je samozřejmě retro styl. Ten nejen že dodává seriálu nádech nostalgie a v rámci moderní konkurence vlastní identitu, ale také poskytuje jistou diváckou toleranci a pochopení, díky které se tvůrci mohou opravdu kreativně vyřádit. Umíte si představit zápletku Dustina, Steva a Robin v jakémkoliv jiném období? Nebo hlavní překážku, jež stojí Hopperovi v cestě? Já také ne. Dnes už si tvůrci nemohou dovolit vytvořit takovouto zápletku a tvářit se, že je vše v pořádku, ale u Stranger Things to prostě a jednoduše funguje.

Často jsou teď v důsledku třetí řady slyšet ohlasy od diváků a kritiků, kteří očekávali něco více, než jsme dostali, ale za sebe musím říct, že jsem od seriálu dostal přesně to, co jsem očekával. V závěru tedy snad nezbývá nic jiného než třetí řadu doporučit všem fanouškům předchozích dvou sérií. Stranger Things se pomalu ale jistě stávají standardem pro dobrou zábavu a garantovaným letním hitem. Seriál se sice neobejde bez jakýchkoliv neduhů, ale ty jsou za mě spíše drobným mráčkem na jinak čisté obloze města Hawkins. Pokud jste tedy ještě neviděli třetí řadu anebo dokonce celý seriál, tak máte nejvyšší čas tento neduh napravit.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (10)

Verdikt

avatar9/10

Diego.Dorlan


Hodnocení redakce

  • avatar10/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar7/10

    Tomino

  • avatar9/10

    Spiker

  • avatar10/10

    Dathomir.

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Stranger Things: Úvod 3. řady


ikona
Spooner
Největší hit Netflixu je konečně zpátky! Jak moc se nám zatím líbí? 

Tak už je to konečně tady! Na třetí sérii Stranger Things jsme si museli počkat skoro dva roky a Netflix si dal s pokračováním jednoho z největších seriálových hitů současnosti pořádně na čas. Už hodně povedená trailerová kampaň však dala tušit, že nás nejspíš čeká nejen jedna z největších událostí léta, ale celého roku. Zároveň ovšem mnozí diváci doufali, že tentokrát už tvůrci přijdou s novými nápady a nezačnou se točit v kruhu. A jelikož mám za sebou úvodní tři díly a klasický netflixovský maratón je tedy v plném proudu, mám už o nové řadě trochu lepší obrázek.

 

Od událostí minulé sezóny uběhlo několik měsíců a v městečku Hawkins se toho docela dost změnilo. Vyrostlo zde sice moderní obchodní centrum, které je narvané k prasknutí a tamní omladina zde tráví většinu času, zároveň se ovšem ve městě zavírají všechny malé obchody a lidem se tamní situace nelíbí. Také naši dětští hrdinové se ale změnili. Mike randí s Eleven, Lucas zase s Max a spíš než hraní ve sklepě s Willem a Dustym je zajímají holky a hraní si na dospěláky. Což samozřejmě v partě nedělá dobrotu. Tajemné zlo z Upside Down však stále neřeklo poslední slovo a v městečku se začnou dít tajemné věci, jichž si začnou všímat všechny známé charaktery. Smrtící hrozba si pak navíc najde nového hostitele.

 

Hned na úvod se pak sluší přiznat, že žádná razantní změna či odvážný krok novým směrem se ani protentokrát nekoná. Naši hrdinové sice budou nejspíš bojovat i s trochu jinou formou zla a nepřátel zde bude o něco více, koncept a osvědčené postupy ovšem zůstávají prakticky stejné. I zde se toho v první epizodě, jež je tak spíše příjemným znovushledáním se starými známými, nic moc nestane, aby se pak začaly rozjíždět dětské trable (tentokrát puberta a první lásky) a následně se postavy rozdělí do několika skupinek, kdy je každá na stopě nějakému tomu tajemství. Prostě tradiční start, na který jsme u Stranger Things zvyklí. Žádné velké novinky zde tedy opravdu nečekejte. Jen už atmosféra není tak tajuplná až hororová a celé je to mnohem diváčtější, popcornovější a stále silněji se zde tlačí na retro stránku.

Což jsou věci, jež by možná některé diváky mohly odradit. Jenže tvůrci nám to servírují v tak řemeslně sebejistém a zábavném hávu, že prostě zase neodoláte. Netflix navíc do své dojné krávy logicky pumpuje čím dál více peněz a na seriálu je to samozřejmě znát. Tempo je svižné, budování napětí jde režii taky od ruky a zmiňovaná sázka na osmdesátky stále funguje na jedničku. Navíc má scénář stále velký trumf v podobě neskutečně sympatických postav, které už člověku prostě přirostly k srdci a každý si zde našel svého oblíbence. I když je pravda, že i v tomto případě scenáristé mnohdy až příliš tlačí na pilu a dělají z některých postav v jistých scénách zbytečně pitomce (Hopper).

 

Netflix zkrátka v úvodu nové řady vsadil na jistotu a naservíroval divákům to, co mají nejraději. Ne, řeči o tom, že by třetí série mohla být konečně jiná, se prozatím nepotvrzují. A je jen na každém z vás, jestli vám to vadí, či ne. Karty jsou ovšem rozdané slušně, otázek i potenciálních konfliktů je celá řada a tahle sebranka by nás bavila, i kdyby jen celou epizodu hrála Dungeons & Dragons. Nesmíme navíc zapomenout na to, že seriálový megahit má vždy ve zvyku se rozjíždět právě kolem čtvrtého dílu. Pokud se tedy tvůrci budou i nadále držet svých tradic a nyní hezky vytahovat své trumfy, máme zde možná založeno na další velkou diváckou spokojenost.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Verdikt

avatar7/10

Spooner


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    hroubek

Stranger Things: 2. řada


ikona
do_Od
Povedlo se tvůrcům zopakovat malý loňský zázrak? 

Slibuji, že příští rok už vám o Stranger Things bude psát někdo jiný. Ostatní z redakce se na to ale letos vybodli, takže holt na své první dojmy z druhé řady budu muset přece jen ještě jednou navázat já sám – o to předvídatelnější tahle recenze asi bude. Byl jsem totiž spokojený už po dvou dílech a ani ten zbytek s mojí spokojeností nijak zvlášť nezamával. Nicméně pár výhrad by se tady našlo, a jelikož jsem minule začínal od toho dobrého, vezmeme to dneska za opačný konec.

Sedmá epizoda. Je mi naprosto jasné, že tohle bude letos asi nejdiskutovanější část druhé série Stranger Things a tak nemá cenu to odkládat. Tzv. „backdoor pilot“ obecně v seriálech slouží k tomu, aby se skrz něj představily nové postavy, od kterých by se pak tvůrci mohli odpíchnout při tvorbě nového seriálu. Jestli Netflix plánuje spin-off Stranger Things, nebo se jen bratři Dufferové rozhodli expandovat svůj svět a položit základy pro budoucí sezóny, to momentálně nikdo neví – jisté je ale jedno, všichni mají na kontroverzní epizodu nějaký názor.

Za sebe můžu říct, že jsem k podobným věcem často velmi shovívavý. Nevadila mi kalifornská epizoda s Jessem z Gilmorek a přimhouřil jsem oko i tady. Eleven je stále jedna z nejzajímavějších postav a její cesta k sebepoznání dávala pro takhle vystavěnou sérii smysl. Ano, možná to na někoho mohlo působit dojmem, že tam je akorát proto, aby mohla na konci Millie Bobby Brown zahlásit, že se vrací pomoct svým kamarádům. Příliš nepomohly ani klišovité vedlejší postavy punkerů, nebo hodně levná zápletka s odplatou. V rámci příběhu to však bylo nejen skousnutelné, ale taky především nečekané odbočení – což je asi hlavní důvod, proč se celá epizoda dá v klidu akceptovat.

A protože už jsem to nakousl, tak u příběhu rovnou zůstanu. Druhá série se často tváří, že se v mnohém opakuje. V pravdě už by ale nemohla být rozdílnější. Jenom fakt, že tvůrci záměrně rozbili dynamiku mezi dětmi odloučením Jedenáctky od hlavní dějové linky, víceméně vše mění. Dokonce ani ústřední postava mladého Willa, který se stal opět terčem teroru z Upside Down, nezažívá to samé, jako loni. Tentokrát je celou dobu přítomný, a právě skrze něj obří kouřové monstrum z obrácené reality většinu času bojuje proti lidem na opačné straně. Napětí kolem Willa funguje skvěle, a byť jsou některé ze zvratů s ním spojených předvídatelnější, než bych si asi přál, pořád je s nimi zacházeno dost citlivě na to, aby fungovaly.

To samé pak platí i o nových postavách dívky Max nebo jejího násilného bratra. Tvůrci nám z jejich pozadí nikdy nenabídnou příliš informací a tahle clona pak funguje obzvlášť ke konci, kdy se postavy opět začínají skupit a zápletky proplétat do mocného finále. Vtip je v tom, že zatímco všichni bojují o holý život, děti přitom nezapomínají taky dospívat – v téhle rovině scénář přímo exceluje a to je pak znát nejvíc při samotném závěru na plese (na fantastický písničkový výběr už mi asi nezbydou řádky, tak chválím aspoň zde). Hrdinou večera (a téhle recenze) ale prostě musí být Samvěd Křepelka.

Ani tolik Mirek Dušín, jako prostě obyčejný, uzemněný chlapík, který je tak obyčejný, až je vlastně ze všech nejodvážnější. Herec Sean Astin od Pána prstenů mírně ztatkovatěl, to ale vůbec nevadí, na Boba se totiž hodí perfektně a snad až na ten trošku přihlouplý osud jeho postavy (za který ale on nemůže), byla radost s ním trávit čas. Jenom škoda, že tvůrci ani v jeho případě nedokázali zatlačit trochu víc na ty emoce. A tím se vlastně dostáváme k závěrečné pointě.

Emoce. Věc, která ve druhé řadě bohužel zásadně chyběla. Ne snad, že by tam žádné nebyly, převážná část ale spadala do té dospívací roviny a nikoliv do boje s gigantickou tornádovou kobylkou. A to je jednoznačně špatně, protože to, co se mnou dokázala provést první série, se s tímhle nedá srovnávat.

Přesto, když se ohlédnu, pořád převažuje to dobré. Druhá řada byla vtipnější, akčnější, líp vygradovaná a zavřela dveře na místech, kde si to fanoušci přáli. Evoluce postav proběhla na jedničku (taky najednou všichni milujete Steva?) a pro třetí sérii mají tvůrci čistý štít. Za mě tedy spokojenost, velká, a těším se na příště.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (7)

Verdikt

avatar8/10

do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Tomino

  • avatar10/10

    hroubek

  • avatar10/10

    Spiker

  • avatar10/10

    Pozitkar

  • avatar9/10

    Zichyn

  • avatar9/10

    Dathomir.

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Stranger Things: První dojmy


ikona
do_Od
Někdo by měl rychle zavolat Krotitele duchů, v Hawkinsu už totiž opět straší! 

Jo, tohle mi chybělo. Čekání na novou řadu Stranger Things bylo dlouhé, příliš dlouhé. O to sladší je však ten pocit, když zapnete Netflix, kliknete na tlačítko přehrát a o pár vteřin a jeden akční prolog později jste konečně zpátky doma. A jelikož mám za sebou první dvě epizody, můžu vám teď na pár odstavcích krátce nastínit, jak se tvůrcům povedlo zneškodnit bombu jménem maximální divácká očekávání, co bylo myšleno tím „nepoužitým materiálem“, o kterém bratři Dufferové mluvili po premiéře první série, a taky jak je sakra možný, že je to celé pořád tak sakra dobrý.

Potenciál světa a toho, co se v něm děje, vám krátce ukáže už úvodní honička mezi mladou partou lupičů a policií města Pittsburg. Je to přesně tady, kdy vám hned zkraje dojde, že komornost malého městečka Hawkins a dojemného příběhu o ztraceném Willu Byersovi a jeho přátelích a rodině je pryč. Tohle je větší, mnohem větší. Naštěstí na vás ale tvůrci v prvních dvou epizodách nijak nespěchají a místo toho s chladnou hlavou a pevnou rukou krouží kolem známých postav, takže se s nimi můžete znovu v klidu sžít. A protože se blíží výročí událostí s Demigorgonem, je si na co zvykat.

Ústřední postavou se znovu zdá být malý Will, který prožívá nemilé „epizody“, během kterých se v mžiku oka ocitá zpátky v Upside Down. Tam na něj mimochodem zírá něco, co vypadá jako by si to odskočilo z destrukce světa v Cloverfieldu, aby to rozsévalo teror i v televizi. Tyhle incidenty pak Willa jenom dál posouvají pryč od jeho už o něco míň hysterické (ale furt divné – Winono, přestaň brát ty drogy, sakra!) matky a bráchy, kteří o něj mají přirozeně starost. Naštěstí pro něj tu jsou pořád jeho kamarádi.

Doufám, že nejsem sám, koho sledování téhle party kluků vrací vzpomínky do vlastního dětství. Ať už je řeč o společném hraní videoher, lámání rekordů, obyčejných věcech, ze kterých děti dokáží vyrobit ty největší detektivky, nebo postávání na školní chodbě a sledování vysněných dívek, tvůrci mají práci s nostalgií jednoduše v malíku a jsem hrozně rád, že na to ve druhé sérii úplně bez problému navazují. A když už jsme u toho navazování, úvod nezapomíná ani na řešení některých nevysvětlených záležitostí z minula. Tak například, kdo a co všechno ví, #justiceforbarb a v neposlední řadě i kam zmizela Eleven. Scénář zkrátka nezapomíná na nic a zatím se zdá, že tu je v pozadí skutečně nějaký větší plán, podle kterého se jede (a pojede i další 3 řady) – což je jednoznačně pozitivní zpráva.

Asi nejlepší věcí na celém návratu je ale opět atmosféra. A nemyslím tím jen cool osmdesátkovou stylizaci, perfektní výběr písniček, nebo boží práci s Halloweenem jako takovým. Mám na mysli ten neurčitý pocit, kdy nikdy tak úplně nevíte, co se stane dál. Občas si s vámi režie hraje, provokuje vás falešnou lekačkou tady, nebo bezohledným řidičem tamhle, stále si přitom však drží svoje trumfy těsně u těla a vás přitom baví i napíná zároveň. Je to taková hra na kočku a na myš a věřte mi, v tomhle případě jste vy ta myš. Za mě tak doposud velká spokojenost, které nemám téměř nic co vytknout. Jo, je fakt, že minule jsem byl dohnán k slzám už v úvodu a seriál na mě působil mnohem hororověji. Zde to naopak nahrazuje pomalejší tempo a pečlivější práce s charaktery. Něco mi ale říká, že o to působivější to bude, až nás kočka konečně chytí do svých drápů.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (13)

Verdikt

avatar9/10

do_Od


Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Stranger Things: 1. řada


ikona
do_Od
Opravdu se nový seriál od Netflixu tak povedl? 

Tak to vypadá, že letošní rok bude na parádní seriály skutečně asi nejbohatší, co za poslední roky pamatujeme. Zatímco v kinech totiž člověk marně vyhlíží vyložené pecky, v televizi si naopak z těch seriálů nedokáže vybrat, protože všechny zní skvěle, většina z nich má výborné ohlasy a pokaždé se najde někdo, kdo ten či onen seriál doporučí klasickou větou „tohle prostě musíš vidět.“ Na tomhle místě bych vám teď rád řekl, že pro vás mám konečně zaručený návod, jak to udělat, abyste si na všechny ty výborné seriály mohli vyhradit čas a přitom se nemuseli vzdát svých pracovních míst, rodiny, přátel, či dospělého života obecně. Jenže neřeknu, protože sám nemám páru. Co vám ale můžu říct a o čem se teď chci chvíli bavit je fakt, proč byste měli ihned všeho nechat a jít se okamžitě ponořit do kouzelného světa nového seriálu od Netflixu, tajemných Stranger Things. Důvod je přitom prostý. Tohle prostě musíte vidět!

Hawkins, Indiana, 1983. Parta kluků hraje Dungeons & Dragons, když se náhle ocitnou před složitou volbou. Použít ochranné kouzlo a bezpečně utéct, nebo riskovat smrt a zakouzlit ohnivou kouli, která při správném hodu kostkou může pekelného Demogorgona porazit? Jejich osudy visí na vlásku, když v tom se ozve jeden z vůbec nejděsivějších lidských zvuků na světě. Něčí matka. Rázem je po zábavě a chlapci se pomalu vydávají na svých kolech domů. Cestou ale malý Will Byers naráží na něco… něco podivného. Něco, co ho vyděsí natolik, že padá z kola a zbytek cesty musí běžet po svých. Výše zmíněné něco ho ale záhy dostihne a ubohý Will z ničeho nic zmizí, aniž by po sobě zanechal nějaké výraznější stopy. Následujícího rána se Willova matka (Winona Ryder) snaží Willa najít, jenže marně. Je tak vyhlášeno pátrání, do kterého později zasáhne nejen šerif malého městečka (David Harbour), ale také Willovi dětští přátelé, Mike, Dustin a Lucas. A během tohoto krátkého úvodu, který jsem vám zde právě vypsal, se můžou stát jenom dvě věci. Buď se do seriálu zamilujete, nebo zjistíte, že nebude nic pro vás.

Kvality mu přitom upřít nelze. Podstatné je, že všechno o čem seriál vypovídá a jakým stylem pokračuje, je obsaženo už v těch úvodních minutách, takže pokud někdo náhodou zjistí, že to přece jen není úplně jeho šálek kávy, další díly na tom příliš nezmění a klidně může jít o dům dál.

V zásadě jde o to, že od začátku na vás dýchne určitá atmosféra, která je až příliš povědomá na to, abyste si k ní ihned neutvořili jakýsi vztah. A ten vztah se bude odvíjet podle toho, jestli jste v dětství zbožňovali filmy jako E.T. volá domů, Rošťáci nebo třeba Stůj při mně. Pokud ano, máte už vlastně z půlky vyhráno. Zbytek pak  bude záviset na tom, jak dokážete ocenit nečekaný mix tajemna, staromilského drama, ale také i hororu. Nemá cenu vám lhát, u některých pasáží jsem osobně byl celkem nervózní a jiné zase byly tak intenzivní a emotivní, že jsem ihned šel do kolen. Slabší povahy jako já si u telefonátů ze záhrobí, v kombinaci se zoufalostí matky, která právě přišla o dítě, příliš klidu rozhodně neužijí. Paradoxně jsem za to ale byl rád. Fakt, že ve vás nějaké audiovizuální dílo dokáže vyvolat podobně silné emoce je vždycky působivý. Kdyby to ale byla jediná známka toho, že sleduji něco unikátního…

Nene, už někdy od čtvrté epizody bylo jasné, že tady tvůrci hrají s mnohem lepšími trumfy, než které by divák běžně čekal. Byla by opravdu škoda tvrdit o Stranger Things, že těží pouze z odkazování na oblíbenou filmovou éru, že bratři Dufferové jen využívají obdobných žánrových kliček, jako desítky jiných vypravěčů před nimi. Jo, Stranger Things tohle všechno zohledňuje, zároveň ale buduje něco zcela originálního. Svého. A pak na tom také staví. Mluvím o scénáři, který na první pohled zasypává příběh řadou nepodstatných událostí a postav, které ale záhy začnou dávat smysl, nebo jinak posunou děj dále kupředu. Nic tak není navíc a všechno parádně graduje až do samotného závěru. Až teprve v posledních dvou epizodách začnou tvůrci vytahovat svá esa, i když už se třeba dějové linky ze začátku propojily kolem páté, šesté epizody, teprve v onom dvoudílném finále z toho všichni těží naplno. A mezitím vším - mytologie, jakou jste už dlouho nezažili.

Mimochodem, seriál má krom vynikající ústřední para-linky i parádní vedlejší zápletky. Ať už je to ta vyšetřovací (vzpomněl jsem si na první řadu Temného případu, ačkoliv tady ani zdaleka nešlo o nějaké velké krimi, spíše tak jen snahou postav dojít k nějakým odpovědím), která se dále větví a víceméně je stále v popředí, nebo třeba linka se Studenou válkou, která s tím vším na určitém levelu souvisí, ale je to spíš známka doby, ve které se seriál odehrává a funguje jen jako doprovodný strašák. A překvapivě zábavně podaný je i jeden teenage románek, který se postupně krásně rozplete ve slušnou lekci do života, aniž by přitom působil nějak klišovitě. 

Už to zase zbytečně natahuji, jenže já bych si opravdu neodpustil, kdybych další odstavec nevěnoval ještě postavám a hercům. Obzvlášť, když k téhle oblasti putuje zároveň i má jediná výraznější výtka (ačkoliv jak vám později dojde, s tou výrazností se to má tak všelijak). Zatímco totiž dětští herci, především díky skvěle napsaným dialogům a uvěřitelným motivacím a chování, překvapivě excelují (přičemž ze všeho nejvíc si to dává mlaďounká Millie Bobby Brown v roli tajemné Jedenáctky), dospělí jsou tentokrát kapánek pozadu. A nemluvím teď ani tolik o drsňácké postavě minulostí spráskaného šerifa v podání Davida Harboura (další throwback k dětství, tedy pokud máte rádi ten McClaneovský typ mužů), nebo o podezřelém vědci Dr. Martinu Brennerovi s tváří Matthew Modineho (Temný Rytíř Povstal), který svými úsměvy a velice málo slovy ztvárňuje jednoho z těch lepších záporáků poslední pětiletky, protože oba svým způsobem splnily přesně to, co se od nich očekávalo. Mluvím bohužel o Willově matce, často až příliš labilní Joyce (Ryder). Jistě, tady to přehrávání zrovna jde chápat a dokonce ani neříkám, že jsem jí v určitých chvílích nefandil, nebo s ní dokonce nesoucítil (znova, ty telefonáty!), většinu času jsem se s ní ale jednoduše nebavil tolik, jako s ostatními. Jo, to byla má připomínka. Má jediná připomínka. Malá, titěrná, prakticky neviditelná. Sorry, zbytek jsem si zkrátka… zamiloval?

Asi už to tak bude. Viděl jsem toho letos dost na to, abych už mohl pomalu začít srovnávat a v hlavě si dávat dohromady nějaký ten žebříček toho nej za poslední rok a zatímco takový American Crime Story nebo druhá řada Daredevila jednoznačně dominovaly a budou na konci roku hodně vysoko, Stranger Things měl i něco jiného. Těžko se to popisuje, ale dalo se s ním, nebo spíše s jeho postavami spojit i na jiném levelu, než jen obyčejná fantazie, či prostý respekt. Je to seriál, který má na to vás opravdu pohladit. Zároveň není těžké mu už od začátku uvěřit, že vás jednou nezklame. Je to seriál, který vám chce vyprávět něco neuvěřitelného, ale přitom jednoduchého. A jakmile vám dojde, že to vypráví naprosto bezchybně, s citem a nakonec i nevídanou důmyslností, jen těžko se ubránite dojmu, že jste skutečně zažili něco jedinečného. Nejen proto se zatím jedná o nejlepší novinku roku. Dalším důvodem je pak soundtrack. Na další chválu už ale nezbylo místo, takže musíte vzít zavděk alespoň tímto odkazem a teď už na nic nečekejte a běžte se na seriál konečně podívat.  Je to strašně příjemná záležitost, na kterou jen tak nezapomenete. A kvůli tomu za to určitě stojí.

Verdikt

avatar10/10

do_Od


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    acheron

  • avatar10/10

    Aken Takato

  • avatar10/10

    Tomino

  • avatar9/10

    hroubek

  • avatar10/10

    IZFNP

  • avatar9/10

    Zichyn

  • avatar10/10

    Dathomir.

  • avatar10/10

    ZAJDA.

Stranger Things: První dojmy


ikona
Sam.Vimes
Jak se povedly tajemné Stranger Things od Netflixu? 

Neflix dominuje čím dál tím větší části seriálového trhu a nové série titulů ze své vlastní tvorby vypouští už málem každý druhý týden. Politický House of Cards, vězeňské Orange is the New Black, drogové Narcos, marvelovské komiksovky Daredevil a Jessica Jones… a teď čerstvě porce osmdesátkového mysteriózna pod názvem Stranger Things.


Americké maloměsto, rok 1983. Parta kluků, geeků, tak trochu společenských vyděděnců, hraje Dungeons & Dragons (Dračí doupě). Pozdě večer skončí s hraním a rozjedou se na kolech domů. Jeden z nich ale narazí na něco a pak beze stopy zmizí. Matka s místním šerifem se ho zoufale snaží najít a své vlastní pátrání rozjedou i jeho tři kamarádi. Nestačí? Taky jsou tu tajné vládní experimenty, pro které stojí za to zabíjet, podivná holka s oholenou hlavou a pravděpodobně telekinetickými schopnostmi a něco ve stínech, kvůli čemu mizí lidé.


Stranger Things se mohou chlubit krásným osmdesátkovým feelingem. Nejen časovým zasazením příběhu (pochopitelně), ale i tím žánrovým mixem mysteriózního dramatu, sci-fi s pár málem hororovými prvky a klukovského dobrodružství. To vše je navíc podpořeno vynikajícím, atmosférickým soundtrackem. Hlavně ale celé to osmdesátkové ladění nepůsobí samoúčelně, nejde jen o pouhé brnkání na strunu nostalgie. A i když se tu zjevně míchá spousta vlivů a inspirací, Stranger Things dokáží být své, dojem laciné kopírky tu nehrozí.

Dětští herci často bývají kamenem úrazu, tady se ale casting rozhodně povedl a já jim nemám co vytknout. Když už, tak bych spíš zmínil Winonu Ryder v roli matky zmizelého kluka, která snad až trochu přehrává. Jenže vzhledem k situaci její postavy ten projev není zas tak nepochopitelný, takže tady bych počkal s verdiktem až na konec série.


Stranger Things se svým rozjezdem podařilo zaujmout a zaháčkovat diváka. A podle náznaků z trailerů asi ještě dojde na hodně zajímavé věci. Netflix zkrátka vyprodukoval další sympatický seriálový kousek. A ta (solidní) sedmička v číselném hodnocení na konci je v tuto chvíli spíš jen provizorní a s dalšími epizodami má značný potenciál stoupat výše.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (8)

Verdikt

avatar7/10

Sam.Vimes


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    acheron

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace