Čtyřiadvacítka je ovšem unikátním příkladem série, která se nedá dost dobře hodnotit po několika zhlédnutých dílech. Je jasné, že časomíru a "okénkování záběrů" lze dostat do krve stejně rychle jako vzkříšení Kiefera Sutherlanda, který do role zapadnul s neobyčejným nasazením a okamžitě se z něj stala televizní superhvězda. Seriál však po první sezóně neusnul na vavřínech a zaútočil vynikajícím druhým ročníkem, který podle mého skromného názoru zůstává dodnes nepřekonaný. Ultimátní zápletka, vynikající herci ve vedlejších rolích (především Dennis Haysbert jako prezident Palmer), věčně zmatená Elisha Cuthbert jako Jackova dcera, ale především posun televizní zábavy blíž k filmovým zítřkům. Nejen že se 24 nebál ostřejších zákroků, při kterých se Jack sháněl po pilce na železo a vlídné nápisy upozorňovaly na fakt, že slabší povahy by měly jít raději na kafe, audiovizuální stránka brzy překročila hranice neškodné televizní zábavy a solidní rozpočty umožňovaly nejen kvalitní přestřelky a honičky, ale především vznik neotřelého stylu, který k seriálu napevno připoutal miliony fanoušků. Jack je ultra macho a kdyby někdy měl John Rambo potomka, zřejmě by vypadal nějak takhle.
Čtyřiadvacítka se snaží balancovat na hranici mezi jakž takž realistickým pojetím tajných služeb a nadpřirozenými schopnostmi jednoho überagenta. Po většinu času se to daří a to i přesto, že Surnow s Cochranem poslední dobou trpí na nedostatek nápadů. I slabší čtvrtá a pátá sezóna jsou ale silným televizním nadprůměrem a Jackův osud se vyvíjí tak zajímavě, že vysoké ratingy nadcházejících dílů jsou takřka samozřejmostí. I když po nedávno odfinišované páté sezóně už nečekám nějaký výrazný posun směrem k první a druhé sezóně (obě byly svým způsobem výjimečné), držím Jackovi všechny palce a předem chci varovat nevinné čtenáře před tím, že v diskuzi se velmi pravděpodobně bude spoilerovat ostošest.