24 hodin jsme v redakci sledovali pravidelně v recapech. Teď je čas podívat se na to, jak se řádění Kiefera Sutherlanda v Londýně povedlo jako celek. A i když jsme na to tři, hádky rozhodně nečekejte.  

Jak to vidí Davies182

Tak si představte, že aby všem ukázal, jak má vypadat ryze akční seriál, musel se Jack Bauer po čtyřech dlouhých letech vrátit do bedny. A rozpoutat tu nefalšované anti-teroristické peklo. Ale víte co, vždyť bych se po těch donekonečna vychvalovaných recapech akorát zbytečně opakoval. Takže to celé v rychlosti naposledy definitivně shrnu, a pokusím se přitom Jackovi znovu dohodit nové, "čtyřiadvacítkou" dosud nepolíbené fandy. Páč nejinak jsem to s Bauerem nakonec měl i já sám. Tedy ano, Live Another Day jsem zhlédnul bez jakékoliv předchozí zkušenosti s Jackovými smrtonosnými dobroudružstvími, a ne, kdo se chce z časových důvodů bavit pouze u poslední řady, vážně nemusí nutně nakoukávat ty předešlé. Věrní fanoušci si pochopitelně více užijí vývoj postav, kulervoucí akční náhul tu ale čeká na všechny bez rozdílu. Devátá sezóna 24-ky by se měla do televizních dějin zapsat jako povinný studijní materiál pro ty budoucí seriálové tvůrce, kteří se touží prosadit u žánru: vyvarovat se scénáristických klišé o nesmrtelnosti postav. Naučit se, že zásobníky nejsou bezedné. Stvořit věrohodné, skutečně nebezpečné záporáky. Umět zručně dávkovat fungující emoce ... a tak dále. Protože jo, Sutherland si mě prostě získal a stačilo mu k tomu dvanáct hodin, což je pouhá polovina klasického příběhu. Bouchačku s founem do rukou hned v S09E01 a následný bezdechý sprint až do finiše? Ale ovšem, vážení! Bauer. Jack Bauer. 

Jak to vidí Spooner

Když stanice FOX před rokem ohlásila návrat legendárních 24 hodin, měla z toho slušná řádka fanoušků asi solidní infarkt. Velkolepé návraty seriálových srdcovek, jež zásadním způsobem ovlivnily směřování většiny televizí, se přeci jen neděje každý den. Zároveň však v některých z nás hlodal malinký červíček, zda není příchod televizní akční ikony až příliš vynuceným pokusem o zvrácení klesajících ratingů a nepokazí si tak tvůrci svoji již výtečně ukončenou sérii. Tyto obavy byly ovšem naprosto zbytečné. Televizní bráška Chucka Norrise se totiž dokázal vrátit v opravdu velkolepém stylu a se všemi prvky, na něž fandové v předešlých sezónách nedali dopustit. Tikot hodin, neutichající napětí od první až do poslední sekundy, naprosto nečekané zvraty, to vše je tady naprostou samozřejmostí. Hlavně se ale vrátila nesmrtelná mašina značky Jack Bauer v podání neselhávajícího Kiefera Sutherlanda, jenž dokáže mrknutím oka vystřílet celou loď a ještě si přitom vypomoct sekáčkem na maso a dalšími příjemnými nástroji. Prostě drsňák, kterého nelze nemilovat.

Tvůrcům se navíc podařilo do svého prověřeného stylu protlačit řadu aktuálnějších témat v čele s hackery vyzrazující státní tajemství či otázkou všudypřítomných dronů. Nové a svěží zápletky pak ještě stačily výtečně zaobalit osudy několika známých charakterů, díky nimž si bude muset řada z vás připravit k závěrečným epizodám i hodně kapesníčků. A možná i náhradní trenky. Vznikl tak téměř dokonale splněný sen všech skalních fandů, který díky svému smrtícímu tempu a non-stop napětí paradoxně osloví i čtyřiadvacítkou dosud nepolíbené diváky. A upřímně, o jakém dalším seriálu můžete tohle v jeho deváté sérii říci? Vypiplanější thrillerovou práci letos v bedně nenajdete a pevně doufám, že minimálně jeden nervy drásající den ještě s Jackem zažijeme.

Jak to vidí Mr. Hlad

Vše podstatné už bylo řečeno, já jen dodám, že 24: Live Another Day mě uchvátilo především tím, že ačkoliv jde kvalitativně o show, která v poslední době ční nad většinou konkurence a v žánru patří k absolutní špičce, pořád má devátá řada ten samý feeling jako předchozí. Kiefer Sutherland jede neustále na sto procent a člověku ani moc nepřijde, že od první sezóny zestárnul o třináct let. Pořád vypadá stejně, pořád mu člověk žere jak tu jeho zarputilost, tak i schopnost a hlavně ochotu vymlátit a vystřílet všechno, co se mu postaví do cesty. Navíc nafasoval i zajímavé spoluhráče. Yvonne Strahovski likvidátorka ve službách CIA jde lépe, než jsem čekal, Michael Wincott si pořád drží záporácké charisma a o to víc mě štve, že na něj v posledních letech filmaři zapomínají, no a Michelle Fairley fanatickou teroristku zvládla naprosto famózně.

Jon Cassar, který točil polovinu dílů a seriál produkoval, tu navíc jasně dává najevo, že 24 je pro něj srdcová záležitost a ví, co mají fandové rádi. Takže jsme se nedočkali žádného experimentování, úliteb ratingům, vyměklosti nebo vysvětlovačkám pro lidi, kteří u minulých řad nebyli. Ani to nevadí. Přesun do Londýna dal tvůrcům nejen atraktivní lokace, ale i možnost začít víceméně od nuly, hodit za hlavu Jackovu minulost a nechat si tu z ní jen to podstatné. Funguje to skvěle a já doufám, že to tak nebylo naposledy. Závěr konec konců k té desítce svádí celkem jednoznačně.