24 hodin

24 hodin jsme v redakci sledovali pravidelně v recapech. Teď je čas podívat se na to, jak se řádění Kiefera Sutherlanda v Londýně povedlo jako celek. A i když jsme na to tři, hádky rozhodně nečekejte.  

Jak to vidí Davies182

Tak si představte, že aby všem ukázal, jak má vypadat ryze akční seriál, musel se Jack Bauer po čtyřech dlouhých letech vrátit do bedny. A rozpoutat tu nefalšované anti-teroristické peklo. Ale víte co, vždyť bych se po těch donekonečna vychvalovaných recapech akorát zbytečně opakoval. Takže to celé v rychlosti naposledy definitivně shrnu, a pokusím se přitom Jackovi znovu dohodit nové, "čtyřiadvacítkou" dosud nepolíbené fandy. Páč nejinak jsem to s Bauerem nakonec měl i já sám. Tedy ano, Live Another Day jsem zhlédnul bez jakékoliv předchozí zkušenosti s Jackovými smrtonosnými dobroudružstvími, a ne, kdo se chce z časových důvodů bavit pouze u poslední řady, vážně nemusí nutně nakoukávat ty předešlé. Věrní fanoušci si pochopitelně více užijí vývoj postav, kulervoucí akční náhul tu ale čeká na všechny bez rozdílu. Devátá sezóna 24-ky by se měla do televizních dějin zapsat jako povinný studijní materiál pro ty budoucí seriálové tvůrce, kteří se touží prosadit u žánru: vyvarovat se scénáristických klišé o nesmrtelnosti postav. Naučit se, že zásobníky nejsou bezedné. Stvořit věrohodné, skutečně nebezpečné záporáky. Umět zručně dávkovat fungující emoce ... a tak dále. Protože jo, Sutherland si mě prostě získal a stačilo mu k tomu dvanáct hodin, což je pouhá polovina klasického příběhu. Bouchačku s founem do rukou hned v S09E01 a následný bezdechý sprint až do finiše? Ale ovšem, vážení! Bauer. Jack Bauer. 

Jak to vidí Spooner

Když stanice FOX před rokem ohlásila návrat legendárních 24 hodin, měla z toho slušná řádka fanoušků asi solidní infarkt. Velkolepé návraty seriálových srdcovek, jež zásadním způsobem ovlivnily směřování většiny televizí, se přeci jen neděje každý den. Zároveň však v některých z nás hlodal malinký červíček, zda není příchod televizní akční ikony až příliš vynuceným pokusem o zvrácení klesajících ratingů a nepokazí si tak tvůrci svoji již výtečně ukončenou sérii. Tyto obavy byly ovšem naprosto zbytečné. Televizní bráška Chucka Norrise se totiž dokázal vrátit v opravdu velkolepém stylu a se všemi prvky, na něž fandové v předešlých sezónách nedali dopustit. Tikot hodin, neutichající napětí od první až do poslední sekundy, naprosto nečekané zvraty, to vše je tady naprostou samozřejmostí. Hlavně se ale vrátila nesmrtelná mašina značky Jack Bauer v podání neselhávajícího Kiefera Sutherlanda, jenž dokáže mrknutím oka vystřílet celou loď a ještě si přitom vypomoct sekáčkem na maso a dalšími příjemnými nástroji. Prostě drsňák, kterého nelze nemilovat.

Tvůrcům se navíc podařilo do svého prověřeného stylu protlačit řadu aktuálnějších témat v čele s hackery vyzrazující státní tajemství či otázkou všudypřítomných dronů. Nové a svěží zápletky pak ještě stačily výtečně zaobalit osudy několika známých charakterů, díky nimž si bude muset řada z vás připravit k závěrečným epizodám i hodně kapesníčků. A možná i náhradní trenky. Vznikl tak téměř dokonale splněný sen všech skalních fandů, který díky svému smrtícímu tempu a non-stop napětí paradoxně osloví i čtyřiadvacítkou dosud nepolíbené diváky. A upřímně, o jakém dalším seriálu můžete tohle v jeho deváté sérii říci? Vypiplanější thrillerovou práci letos v bedně nenajdete a pevně doufám, že minimálně jeden nervy drásající den ještě s Jackem zažijeme.

Jak to vidí Mr. Hlad

Vše podstatné už bylo řečeno, já jen dodám, že 24: Live Another Day mě uchvátilo především tím, že ačkoliv jde kvalitativně o show, která v poslední době ční nad většinou konkurence a v žánru patří k absolutní špičce, pořád má devátá řada ten samý feeling jako předchozí. Kiefer Sutherland jede neustále na sto procent a člověku ani moc nepřijde, že od první sezóny zestárnul o třináct let. Pořád vypadá stejně, pořád mu člověk žere jak tu jeho zarputilost, tak i schopnost a hlavně ochotu vymlátit a vystřílet všechno, co se mu postaví do cesty. Navíc nafasoval i zajímavé spoluhráče. Yvonne Strahovski likvidátorka ve službách CIA jde lépe, než jsem čekal, Michael Wincott si pořád drží záporácké charisma a o to víc mě štve, že na něj v posledních letech filmaři zapomínají, no a Michelle Fairley fanatickou teroristku zvládla naprosto famózně.

Jon Cassar, který točil polovinu dílů a seriál produkoval, tu navíc jasně dává najevo, že 24 je pro něj srdcová záležitost a ví, co mají fandové rádi. Takže jsme se nedočkali žádného experimentování, úliteb ratingům, vyměklosti nebo vysvětlovačkám pro lidi, kteří u minulých řad nebyli. Ani to nevadí. Přesun do Londýna dal tvůrcům nejen atraktivní lokace, ale i možnost začít víceméně od nuly, hodit za hlavu Jackovu minulost a nechat si tu z ní jen to podstatné. Funguje to skvěle a já doufám, že to tak nebylo naposledy. Závěr konec konců k té desítce svádí celkem jednoznačně.

Tentokrát to bude osobní. A tím nemám na mysli jen další osudovou misi Jacka Bauera, ale hlavně tuto recenzi. Kultovní seriál 24 hodin totiž je zřejmě mojí největší seriálovou srdcovkou, díky které jsem poprvé pocítil kouzlo současných seriálů. Hltal jsem každou minutu Jackových nejdelších dnů. Fandil jsem mu pokaždé, když vykřikl Damn it! a miloval jsem ho, když si místo bouchačky vypomohl například pilkou na železo či šroubovákem. Čtyřiadvacítka zkrátka formovala nejen současnou  televizní tvorbu, ale také moji lásku k seriálům, a nebýt Jacka Bauera, tak bych vás zde možná ani neotravoval svými články. Nyní se však tento televizní borec vrací z televizního důchodu, aby minimálně ještě jednou prohnal teroristy a zachránil pár krků. Má však tento hit let minulých ještě v současnosti divákům co nabídnout? To si pište, že má.

Nová série s výstižným podtitulem Live Another Day nás zavede do Londýna a od událostí předešlé řady uplynuly taktéž čtyři roky. Jack Bauer je tedy stále hledaným uprchlíkem, na němž by si nejraději smlsla americká i ruská vláda, a jehož po léta nikdo neviděl. Nyní ale o sobě dává bývalý agent CTU opět hlasitě vědět. Hodlá totiž zabránit atentátu na amerického prezidenta a svého bývalého přítele, Jamese Hellera. Ten přijel do Londýna zlepšit americko-britské vztahy a vyřešit ožehavou situaci ohledně dronů. Jenže právě dálkově naváděné letouny budou tento den hrát až příliš nebezpečnou roli. Jack se tedy musí dát opět dohromady s bývalou parťačkou a současnou hledanou hackerkou Chloe O´Brian a ještě přitom zdrhat před CIA v čele s agentkou Kate Morgan.

Pokud jste si tedy naivně mysleli, že tvůrci po čtyřleté pauze razantně změní svůj styl, tak jste se pekelně spletli. “Dvacet čtyřka“ i v úvodu své deváté řady stále zůstává adrenalinovou a svižnou jízdou, jež diváka ani na chvilku nenudí a neobejde se samozřejmě ani bez klasické politické linky okolo amerického prezidenta. Hodiny opět povědomě tikají, obraz se zase pěkně rozděluje do několika okének a i na Bauerovu obligátní hlášku zde samozřejmě dojde. Ano, v jistém ohledu zde hraje roli nostalgie a radost z návratu mé akční modly. Scénáristé ovšem umí s klasickými proprietami skvěle pracovat a umístit je do aktuálních témat. Kromě ožehavých dronů zde tedy nechybí hackeři vyzrazující státní tajemství. Celá zápletka se navíc sympaticky posouvá na globálnější úroveň a na moment se podíváme i do Afghánistánu. 

Solidně se navíc zatím rozbíhají zápletky na všech frontách. Prezident Heller tak bude muset zase hasit nejednu politickou krizi a zároveň bojovat s zákeřnou nemocí, v místní pobočce CIA díky minulosti agentky Kate Morgan také vládne napětí a se záporačkou Catelyn Stark.... pardon, Margot, si asi také užijeme dost srandy. Otázkou tedy zůstává, zda scénáristé dokážou po osmi sezónách a několikaleté pauze přijít s něčím novým, nebo zda se zajímavě rozjeté linky vydají po jasně vytyčených cestičkách. Tvůrci nás ovšem v minulosti vždy uměli hodně překvapit a přijít se zvratem či úmrtím, které nikdo nečekal. Snad se ho dočkáme i letos.

Co si ale budeme nalhávat, stejně vás všechny nejvíce zajímá, zda na to Jack Bauer stále má. No, zkuste hádat. Ano, Kiefer Sutherland má ve své ikonické roli rozhodně stále co nabídnout a charisma z něj sálá už v první epizodě, kde je většinu stopáže připoután k židli. Televizní pauza navíc slavnému charakteru hodně prospěla, přinesla řadu otázek a udělala z něj ještě nemilosrdnějšího drsňáka, než byl dříve. Také fanoušky oblíbená Chloe O´Brian toho však prožila zatraceně dost a bude zajímavé sledovat jejich nový vztah, jenž už nebude jako dřív. Také nové charaktery se zatím parádně osvědčily. Yvonne Strahovski aka Kate Morgan sice nemusela dostávat na úvod pomalu větší prostor než samotná seriálová legenda, svou roli však prozatím zvládá bez problémů, stejně jako její šéf s tváří Benjamina Bratta. Určitě se pak vyplatí pečlivě sledovat také Johna Boyegu v jedné z vedlejších rolí, jenž zde může divákům předvést svůj talent před výletem do světa Hvězdných válek.

Jack Bauer se tedy dokázal vrátit ve velkém stylu a stanice FOX nám předvedla thrillerovou jízdu, která nám na jejich obrazovkách dlouho chyběla. Pár scénáristických chybiček se zde sice najde a s akcí by tvůrci také nemuseli do budoucna tolik šetřit. Jinak je ale nejdrsnější agent pod sluncem opět ve svém živlu a přichází se vším, co jsme měli na seriálu vždycky rádi. Kdo mu nepřišel na chuť před lety, ten se nebude nejspíš chytat ani letos. Fanoušci ovšem budou mít po konci dvojepizody úsměv od ucha k uchu a budou netrpělivě vyhlížet další díly.

Jack Bauer je asi největší televizní patriot všech dob. Kvůli své zemi už byl závislý na drogách, seděl v čínském vězení, byl postřelen, pobodání, zmlácen, stal se z něho vdovec, ve zlém se rozešel s dcerou, ztratil nespočet kolegů a parťáků a stále nemá dost. Před několika týdny skončil už jeho sedmý den, během něhož zachraňoval USA před teroristy a my se na něj – i když možná trošku pozdě – podíváme. Hned na začátek ale říkám, že spoilerům se nevyhneme.

Vydržet totiž sedm let na špičce není žádná sranda. Zvlášť v akčním žánru. V seriálu 24 hodin už teroristé vyzkoušeli snad všechno. Atentáty na prezidenty i viceprezidenty, smrtící viry, ukradené atomové bomby, vyvolávání válečných konfliktů i útoky na rodinu hlavního hrdiny. Už zkrátka není moc co vymyslet. Možná právě proto se tvůrci rozhodli přesunout děj z Los Angeles do Washingtonu a postavit proti Jacku Bauerovi někoho, koho by rozhodně nečekal. Jak je ale v téhle sérii zvykem, ne všechno je takové, jak to na první pohled vypadá, a tak je jasné, že hon na Jackova bývalého kolegu Tonyho Almeidu a na zařízení, s jehož pomocí může člověk shazovat letadla z oblohy, je jen začátkem dalšího pořádně našlapaného dne, na který Amerika její prezidentka jen tak nezapomenou.

Sedmá sezóna 24 hodin je fofr od začátku až do konce. Fanoušci tohoto seriálu jsou sice zvyklí na to, že hlavní záporák se neobjeví dříve jak v desátém díle, že okolo dvanácté epizody se zažehná jedna hrozba a objeví se jiná (většinou horší) a že až do posledního dílu si člověk nemůže být ničím jistý. Avšak to, co se děje tentokrát, je možná už trošku moc. Zvratů je až příliš, všechno se děje neskutečně rychle a v podstatě není ani čas začít si užívat nějakou atmosféru. Variace na Smrtonosnou past tu trvá pouhé dva díly, hrozba odpálení raket se smrtícím plynem asi tři díly a tak by se dalo pokračovat dál. Snaha budovat napětí tu ustoupila jen lehce nadprůměrně natočeným akčním scénám.

Je to škoda, protože možnosti k hlubšímu propracování charakterů postav by tu určitě byly. Nemluvím teď o necharismatické prezidentce a její poměrně nudné dějové linii, ale o tom, že v sedmé sezóně se nejednou objeví situace, kdy se hrdinové – a logicky i diváci – musí rozhodovat, zda je správné porušovat práva jednotlivce, aby mohla být zachráněna většina. Kvůli zmíněnému zběsilému tempu však bude člověku nejspíš jedno, jestli Jack Bauer a jeho nová parťačka zajatého teroristu ukecají, nebo z něho vymlátí duši. Časem totiž i tenhle jediný pokus o nějakou hloubku mizí v návalu výstřelů a hořících vrtulníků. Je to trochu škoda.

Sedmá série 24 hodin rozhodně není špatná. Pochvalu si určitě zaslouží parádní záporáci, které si zahráli mimo jiné Jon Voight, Will Patton nebo Tony Todd. Stále je to slušná akční zábava, avšak už je jen odleskem toho, co tenhle seriál nabízel dříve. Pořád se v něm něco děje, pořád to šlape od začátku do konce, ale po pár epizodách člověk zjistí, že je mu vlastně úplně jedno, co se stane Kieferu Sutherlandovi a jeho kolegům. Z 24 hodin se stalo regulérní béčko, které nabízí jen a pouze akci a zábavu na čtyřicet minut jednou týdně. Není to sice málo, ale tenhle seriál už mnohokrát ukázal, že má na víc.

Jacku, Jacku... pořád ještě nemáš dost? :) Šestá sezóna se rozeběhla tak slibně, že se člověku ani nechtělo věřit, že má Kiefer Sutherland na čele tolik vrásek a jizev. Po finále pětky (spoilerům se nevyhneme) a nedobrovolné deportaci do Číny se Jack vrací tam odkud přišel, aby znovu rozséval dobro. Připravit se musí na atomovou hrozbu, dalšího Palmera na postu prezidenta, všehoschopné Araby a Rusy a také fakt, že jeho osobní život je opět v troskách. Na jednu sezónu je toho až dost. A přesto se při ní budete tzv. dloubat v nose. Což nijak nesouvisí s absencí Elishy Cuthbert, absentovali spíš kvalitní scenáristé a tentokrát i kvalitní režiséři. Šestka se velmi kvalitně rozeběhla a její první třetinu završil překvapivý nukleární ohňostroj. V tu chvíli se dalo věřit tomu, že autoři show jsou pro vyšší ratingy schopni čehokoliv a to bylo rozhodně pozitivní zjištění, které otevíralo možnosti novým zvratům. Škoda že to bylo jen blafování. Pro další postup byla z KPZ šuplíku vytažena v podstatě kompletní Jackova rodina (táta a bratr), kterou tvůrci nevyužili ani z půlky tak, jak by si zasloužila. Jedinou jistotou byl samotný Jack Bauer, vykopávající superbomby i se superodpalovači skrz dveře v poslední možnou vteřinu. Kieferovi stačilo, aby se v první epizodě oholil a nasadil svůj chraplák - divák byl přibit do konce epizody.
Nikoliv však do konce sezóny. Recyklace všemožných motivů z dřívějška a rádoby prezidentská krize mne odradily natolik, že jsem snad poprvé neukoukal všechny epizody v kuse a dal si pauzu. Jack mě zkrátka začal nudit. Nejen scenáristickými kličkami, ale i o jednu, dvě třídy horší režií než v případě úvodních epizod. Je tu několik "macho" momentů, kdy Jack vlastnoručně vystřílí celou místnost, ale střih a vedení kamery v těchto scénách doslova zabíjí prvotní záměr. Je to jen velký chaos a uspokojení se vám dostane až ve chvíli, kdy někdo z Jackových kolegů přijde na scénu a poplácá hrdinu po ramenou. Smutné, když si člověk vzpomene, jak Kiefer řádil např. ve finále druhé série.
S povděkem však kvituji, že jak 24 hodin, tak Ztracení se letos dočkali razantního úpadku ratingů a sledovanosti, takže producenti v obou případech slíbili razantní změny. V případě Čtyřiadvacítky už to bylo slibováno dříve, ale pátá sezóna byla velkým úspěchem a Kiefer poprvé získal za roli Jacka vysněnou Emmy, takže musela "rekonstrukce" počkat. Což je škoda, protože šestá sezóna je bezkonkurenčně nejslabší. V sedmičce se děj přesune do Washingtonu, dočkáme se nové prezidentky (ne, to není překlep) a CTU nahradí velitelská pobočka FBI. Zní to slibně? Těžko říct... zní to nově. Snad se tvůrci poučí z chyb a pro Kiefera i pro nás bude sedmička štastným číslem.