Pán času

Psali jsme o tom už od ledna, letošním Vánočním speciálem definitivně končí Peter Capaldi i showrunner Steven Moffat. Navíc se objeví před kamerou Moffatův kolega Mark Gatiss, ještě naposled společnice Bill a především úplně první inkarnace Doctora v podání Davida Bradleyho. Očekávání byla vysoká.

Dvanáctý Doctor je vážně zraněný a snaží se oddálit novou regeneraci. Na jižním pólu potkává prvního Doctora, těsně před jeho první proměnou, do toho se přimotá ještě Bill a britský kapitán z první světové války (Gatiss) a anomálie v čase. Víc o zápletce prozrazovat nebudu, ostatně stejně jde spíš jen o kulisu pro interakce dvou Doctorů a loučení s dvanáctkou.

Speciál ukazuje prakticky všechno, co k seriálu patří: Humor, tentokrát stavěný především na kontrastu původního Doctora, starosvětského a zakotveného v britských šedesátých letech, s jeho současnou, hravější, ale taky mnohem zkušenější a ošlehanější verzí. Silné emocionální momenty, ať už je to Capaldiho poslední proslov nebo když (ke zděšení prvního Doctora) na chvíli prosvitnou temnější stránky osobnosti jeho postavy. A trochu hřejivé lidskosti, skrze zápletku s Gatissovým kapitánem. Navíc i pár milých odkazů na starší (i hodně staré) díly a samozřejmě jako vždy famózní orchestrální soundtrack.

Triky na pár místech nejsou úplně dokonalé (myšleno filmově dokonalé), ale Doctor Who byl vždycky jednou z těch výjimek, kde více je skutečně více a byla by škoda příliš krotit scénář kvůli rozpočtu. Většina epizody vypadá velice dobře (a fantasticky oproti některým dílům i ještě s Tennantem) a to, že je z některých scén až příliš vidět natáčení v ateliéru, mě opravdu netrápí, zmiňuji to jen pro úplnost. Rozloučení s představitelem hlavní role i s významnou částí tvůrčího týmu se zkrátka nadmíru povedlo. Teď už zbývá jen čekat na plnohodnoutnou premiéru Jodie Whittaker.

Po víc než roční pauze vyplněné jen Vánočními speciály je Doctor Who zpátky. Jak už jsme několikrát psali, desátá řada je poslední štace pro showrunnera Stevena Moffata, jehož pak vystřídá Chris Chibnall z Broadchurch, i pro dvanáctého Doctora Petera Capaldiho. Hlavně je to ale první řada pro novou společnici Bill v podání Pearl Mackie.

Právě jejímu představení je věnován nový díl, samotný Doctor i epizodní zápletka jsou tentokrát trochu víc v pozadí. Přestože se mi Bill z trailerů moc nezdála, nakonec si mě hodně rychle získala. Ne-prvoplánová a s velkou jiskrou, přesně jak by společnice měla být. A taky je na holky. „Aspoň něco“, říkají si ti fanoušci, kteří by chtěli Doctora Who zase progresivnějšího a čekají kdy se konečně regeneruje jako žena. Mimochodem, tomu nápadu jsem se docela dlouho bránil, teď si ale říkám a proč sakra ne?

Zpátky k aktuální epizodě. Moc nechápu, proč se tam ještě pořád motá bezkrevný Nardole. Podle všeho se ale i nadále motat bude, byť ne v úplně každém díle. Příběh je jinak takovým doctorovským standardem, dočkáme se i vtipné variace na nováčkovo první seznámení s TARDIS, Capaldi je pořád super a stejně tak jeho hudební téma.

Úvod nové řady se zkrátka povedl a slibně se jeví i nová společnice. Přesto je myslím dobře, že napřesrok se zase dočkáme něčeho radikálněji jiného. Zajímavé věci nás ale podle střípků z trailerů čekají ještě i letos a já doufám, že Capaldiho před odchodem ještě čeká alespoň jedna doopravdy strhující scéna.