Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Euforie | Euphoria | 2019
csfd  imdb
tvůrce: Sam Levinson
režie: Sam Levinson
hrají: Zendaya, Hunter Schafer, Austin Abrams, Alexa Demie, Maude Apatow, Eric Dane,

Euforie: 2. řada


ikona
krauset
euforieeuphoriahbozendaya
„Nekupujte si drogy, děti. Staňte se slavnými a budou vám je dávat zadarmo.“  

Euforie, po Hře o trůny druhý nejsledovanější seriál HBO, je výsledkem třicet let trvající války proti drogám. Dobrá, možná trochu přeháním, jenže Američané jsou drogami nepopiratelně posedlí a jejich neúspěšné potírání dává vzniknout obrovské fascinaci a tematizaci v seriálech a filmech. Možná by pomohlo udělat ze závislosti problém veřejného zdraví namísto kriminalizace. Jenže pak bychom se třeba nedočkali tak vynikajícího seriálu, jakým je Euforie, která se na rozdíl od první řady vydává alespoň maličko i do drogových struktur a obchodu na tomto kalifornském předměstí. 

Druhá série následuje po dvou samorostlých dialogových epizodách, z nichž jedna sloužila k introspekci Rue a druhá Jules. Rue ji stráví hovorem se svým sponzorem z anonymních drogově závislých a sdělí mu, že na světě beztak neplánuje pobýt příliš dlouho. Jules se na prvním sezení terapie zase svěří psycholožce, že už nechce hledat vlastní hodnotu v tom, co si o ní myslí muži, už nechce podléhat vymezení ženskosti mužským zrakem. Otevře se ve velmi silném a psychologicky věrohodném monologu a vysvětlí, že se cítí pod tlakem, protože má oprávněný pocit, že na ní leží osud Rue, jelikož její se odvíjí od toho, zda je Jules k dispozici. 

Rue má naopak pocit, že ji Jules zradila, když odjela v momentě, kdy byla nejvíce zranitelná. Takto vypadá výchozí konfliktní situace na počátku druhé série Euforie. Ale drogy rozhodně nebudou tím posledním, co povede k rozkmotření dalších přátelství. Druhá série se blíže zaměřuje i na starší postavy, ať už jde o Nateova otce nebo o Fezca, citlivého drogového dealera, který nerad sdílí citlivé informace na sociálních sítích. 

Euforii je často vyčítáno, že drogy glorifikuje, že se příliš kochá stavem změněného vědomí. Nesouhlasím. Je možné nějaký jev estetizovat a zároveň postihovat jeho destruktivitu, což Euforie dělá. Naopak právě představa, že na drogách není nic atraktivního, podceňuje jejich zrádnou vábivost a představuje značné neporozumění. Seriál zkrátka diváky nechce didakticky vést od jednoho mentorování k druhému. 

Hrůza závislosti se totiž naplno projeví v páté epizodě, která si u nás vysloužila speciální recap. V ní Rue běhá od čerta k ďáblu, nikde nevítána. Její noční cesta městem, dílem drogový parkour bez kondice a s bolavým břichem, dílem tour po společenském vyhoštění, je otřesnou podívanou. Zendaya si opět touto epizodou velmi razantně říká o herecké ceny, přestože je jinak Rue v této sérii trochu v ústraní. Zajímavý prvek přichází tehdy, kdy se novému kamarádovi svěřuje, že by patrně podlehla drogám, i kdyby nepřišla o otce. Ne všechno v životě je jednoduše příčina a následek. Na druhé straně důraz, jaký klade seriál na scénu pohřbu, tuto tezi problematizuje.  

Euforie není bez důmyslnosti, ale označit ji za realistickou by bylo příliš. Odehrává se v jistém LSD oparu. Euforie je hormonální seriál. Její přepjatost a náhlé střídání serióznosti s fraškou jsou podobné i teenagerským změnám nálad, kdy je vždy to, co se právě děje, to nejvíce důležité – první láska rovná největší láska, hádka s rodiči rovná se nenávist. 

Je to ale právě ve stylizaci, kde pro mě druhá série mírně zaostává za tou úvodní. Chybí mi vizuální provázanost s pohádkou, kterou se vyznačovala řada předchozí. Ve slovech euforie a Férie je zřejmá podobnost, a seriál z ní těžil. A obě – euforie vyvolaná požitím drogy i vstup do pohádkového světa Férie nabízí eskapismus, byť naprosto rozdílného druhu. „Fairie“ čili víla je v angličtině též hanlivý slang pro gaye. 

Ona féričnost se v první sérii promítla jak do barevného ladění, tak do situací: epizody se odehrávají o svátcích, v lunaparku, během maškarního plesu. A maškaráda nás přivádí k masce. Podobně jako je změnitelná identita na maškarním bálu – přeměnou škrabošky, ani naše tělesnost nás nedefinuje plně, je změnitelná. I naše těla jsou oděvem, s nímž se pojí určitá očekávaná role, a maska je možnou metaforou tranzice. Jules, oděná jako z filmu Romeo a Julie Baze Luhrmanna, samé perutě a třpytky, je pak na rozmezí pohádky a divadla. 

Obě série v sobě mají přes značnou dynamickou filmovost trojnásobné užití divadelnosti. V první sérii jde o všudypřítomnou mlhu a jakoby kouřové efekty, už zmíněné masky, pohádkovost a odkazy na Romea a Julii. Obě překlenovací epizody se vyznačují statičností, dialogičností, jednotou místa a času. A druhá řada motiv divadla využívá doslova, když věnuje dokonce dvě celé epizody studentskému divadelnímu představení. 

Divadlo na divadle je mimořádně účinný prostředek, jak postavy donutit čelit minulým činům a konfrontovat je s odrazem vlastní minulosti (ostatně Aryino sledování divadla Braavosu ztvárňujícího smrt Neda a vraždu Joffreyho řadím mezi nejpovedenější aspekty šesté řady Hry o trůny). Lexina hra (rád bych znal rozpočet kalifornských dramaťáků!) se ze satiry stává fraškou, jakmile na jeviště postupně pronikají rozezlení diváci. Lexina hra čerpá ze života. A život do ní razantně vstoupí. 

Není to vždy umění, které v Euforii kopíruje život. Zobrazení milostného vztahu Rue a Jules za pomoci ikonických výjevů z tragických romancí je skvělé, Cassie orámovaná květinami zatímco je sama zlomenou květinou je zase úžasně ironický obraz. 

Euforie mi v mnohém připomíná, hlavně ve svém maximalistickém přístupu, film Láska Gaspara Noého. I jemu bylo vyčítáno, že v době, která upřednostňuje realistická ztvárnění a minimalismus, zpracovává komorní dějiny vztahu nanejvýš okázale. Euforie také nestaví na realismu, a proto mi první série nasnímaná a nasvícená jako horor a evokující férické prostředí přišla koncepčně sevřenější. 

Jako příručka adiktologie seriál neposlouží (to už spíš jako tablo penisů, jejichž frekvence je i na poměry HBO pozoruhodná). Ale to není smysl umění. Euforie je vysoce stylizované drogové teen drama, které Sam Levinson, tvůrce, scenárista i režisér tohoto autorského projektu, a někdo, kdo si sám prošel bojem se závislostí v mládí, opět pojal velkolepě a mrazivě. Euforie možná nezmění vaše vědomí jako obsah kufru Rue, ale nabízí bezpečnější únik. A neméně teatrální. 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (6)

Verdikt

avatar9/10

krauset

Euforie je i podruhé maximalistickým psychotripem, který nabízí vtahující vyprávění z mozaiky teen osudů. Slast, a legální!


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Ragnarok

  • avatar8/10

    hroubek

  • avatar9/10

    Tranda-lina

Euforie: Úvod 2. řady


ikona
Spooner
Aneb jak vypadá opravdu divoký silvestrovský večer. 

Když před více než dvěma lety vstoupila na obrazovky HBO zprvu nenápadná Euforie, asi nikdo netušil, jak velká pecka se na nás řítí. Ze zprvu klasického teenagerského seriálu se totiž vyklubala zatraceně silná a tísnivá výpověď současné mladé generace, v níž se rozebírá vše od drogové závislosti, sexuálních identit až po deprese či vliv sociálních sítí. A to vše v dokonale podmanivém audiovizuálním hávu a řadou momentů, z nichž vám bude dost úzko. A nyní je ten nejvěrnější pohled do duší puberťáků zpátky. A tvůrci ukazují, jak má vypadat naprosto kulervoucí a strhující úvod.

Sam Levinson totiž hned v úvodu ukazuje, v čem spočívaly jeho hlavní devízy během první řady a svým nezastavitelným stylem servíruje události ze silvestrovského večírku, v němž se opět začínají komplikovat vztahy mezi charaktery a samozřejmě se taky buduje půda pro věci příští. Ještě před příjezdem na divoký večírek se tak na drogách plně závislá Rue připlete do Fezcova riskantního kšeftu. A veselo je i poté v baráku plném chlastu, kde se Rue snaží vyhnout bývalce Jules, Lexi zde hledá svou značně opilou ségru Cassie a Fezco zde má také své vlastní plány.

Levinson si tedy opět nebere servítky a přichází s naprosto intenzivní hodinovkou, v níž nejen, že neuvěřitelně tlačí na pilu, ale vlastně i hezky střídá žánry, díky čemuž tentokrát nedojde pouze na tísnivé teenagerské drama a několik úsměvných momentů, první čtvrt hodina je už totiž prakticky mrazivou gangsterkou, u níž vám do smíchu moc nebude. A pak už přichází na řadu režisérova klasická audiovizuální jízda s videoklipovitým feelingem, v němž příběh zběsile přeskakuje mezi jednotlivými charaktery a je to celé natočeno tak vtahujícím stylem, že je výsledek snad návykovější než kdejaká droga.

A přitom to ani tentokrát není dvakrát veselé pokoukání, hned na úvod si totiž některé postavy v podstatě sáhnou na své dno a scénář se s nimi vůbec nepáře. I když se pak může na první pohled zdát, že tentokrát se nejde puberťákům tolik pod kůži a v podstatě sledujeme „jen“ jejich hodně hektický večer, opět se zde s hlavními aktéry a jejich vztahy velmi šikovně pracuje a první díl dává napovědět, že druhá řada bude ještě vyhrocenější než ta předchozí. A těší mě také fakt, že se tu hlavní hvězda seriálu Zendaya i přes stále výtečný výkon netlačí nijak zásadně dopředu a má v podstatě stejně prostoru jako ostatní. 

Druhá Euforie tedy odstartovala na plný plyn a Levinson servíruje další nekompromisní a pořádně naspeedovanou sondu do teenagerského světa, v němž se nebojí opravdu ničeho. A možná toho ukazuje až příliš. Kdyby se trochu ubralo na místy spíše už prvoplánové explicitě, asi by to řadě diváků nevadilo. I přesto však splnil první díl své zadání na jedničku. Dokonale nás uvedl zpět do světa plného drog, chlastu, sexu a osobních traumat, po němž vám nebude zrovna nejlépe, i přesto však budete chtít co nejdřív nášup. Stále ale platí, že každý rodič zamkne po zhlédnutí své pubertální děti pro jistotu do sklepa a jen tak ho mezi vrstevníky nepustí.

Verdikt

avatar8/10

Spooner

Vynikající Euforie je konečně zpátky, teenageři kalí, Rue má opět problémy s drogami… a Sam Levinson nám svou nekompromisní výpověď moderní generace stále servíruje v naprosto špičkovém řemeslném balení s výtečnou kamerou, nezastavitelným tempem a řadou silných scén. Jen houšť!


Hodnocení čtenářů

  • avatar9/10

    Failarth

  • avatar6/10

    Spiker

Euforie: 1. řada


ikona
Spooner
Aneb jak se ze zdánlivě pubertální novinky se Zendayou vyklubala jeden z nejtísnivějších seriálů roku. 

Natočit v dnešní době svým způsobem originální teenagerský seriál je asi stejně tak náročné jako přemluvit Jaromíra Soukupa, aby zrušil aspoň jeden ze svých padesáti pořadů. Prostě to nejde. Kabelovce HBO se to ovšem do jisté míry přeci jen povedlo. Už po pilotu novinky se Zendayou bylo jasné, že tenhle kousek svým stylem slušně rozvíří vody a rozdělí publikum na dva nesmiřitelné tábory. Jenže těch fanoušků bylo, už jen podle rostoucí sledovanosti, nakonec mnohem více, než jsem očekával. Euforie je totiž tak trochu jako… ehm, droga, jež vás svým divokým stylem pohltí. A na konci vám z ní nebude příliš dobře.

 

Euphoria je tím nejtísnivějším a svým způsobem i nejrealističtějším pohledem na mladou generaci, jaký si můžete představit. Nebo spíš možná nechcete představit. Ano, řeší se tu první pohled i věci, na které jsme zvyklí ze všech podobných kousků pro puberťáky, a tvůrci se nevyhnou několika příběhovým klišé. Zároveň se ovšem svým skalpelem v podobě klávesnice v osobních trápeních a moderních problémech šťourají tak detailně, až z toho sami dostanete depku. A až vedle toho bude velebené 13 Reasons Why najednou vypadat jako neškodná pohádka pro děti. Tady se rozebírá drogová závislost, deprese, toxické chování, sexuální problémy, vliv sociálních médií či porna a prostě moderní doba, kdy je zasílání dick picu považováno za standard. Není to příjemné, velmi často budete chtít postavy silně proplesknout a oddychnete si, že jste vyrůstali o nějakou tu generaci dříve. I přesto vás ale seriál, pokud se silně neznechutíte už po pilotu, chytne a až do konce vás nepustí.

 

Může za to zejména divoký klipovitý styl a silná audiovizuální stránka s parádními kamerovými nápady, jež bych zrovna u tohoto kousku nečekal. Právě ona tvůrčí roztěkanost, kdy se často zdánlivě chaoticky přebíhá z postavy na postavu či mezi flashbacky, nutí diváka být neustále ve střehu a nedá vám absolutně vydechnout. Silná režijní stránka pak vynikne zejména ve čtvrté epizodě v lunaparku, kde konflikty bobtnají a tajemství vychází najevo. A člověk se toho i díky skvělé práci s hudbou nedokáže nabažit. 

Scénář pak už jen díky postavě Jules přichází se zápletkami a dějovými kličkami, na něž nejsme od seriálu ze školních lavic zrovna zvyklí.  A zároveň nechá vykoupat postavy v jejich problémech a psychických stavech mnohdy tak depresivním způsobem, až vám samotných bude úzko. Jen škoda, že scenáristům nevydrží toto tempo až do samotného konce a v závěrečných dvou dílech už přichází spíše s těmi okoukanými klišé a často už spíš vynucenými prostředky jak dostat nešťastnou Rue a spol. na ještě větší dno. A tam už se i jindy strhující vizuální stránka začíná malinko okoukávat.

 

Euforie je však i přesto svěží a dosti nepříjemnou výpovědí současné mladé generace, která pro někoho bude sloužit jako ta nejlepší antikoncepce, mladší ročníky ji budou možná považovat paradoxně za cool a ti další ji zatraceně rychle zavrhnou. Do jaké skupiny budete patřit vy, už musíte vyzkoušet sami. Svým stylem a audiovizuální stránkou však Euphoria patří mezi nejvýraznější kousky roku, jenž by opravdu neměl zapadnout. A který nám navíc přestavuje slušný herecký talent Hunter Schafer a Zendayu v její doposud nejlepší roli. A ať už se vám bude tato teen novinka líbit nebo ne, určitě na ni ještě chvilku nezapomenete.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (2)

Verdikt

avatar8/10

Spooner


Hodnocení redakce

  • avatar9/10

    krauset


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    hroubek

  • avatar8/10

    Spiker

Euforie: Pilot


ikona
Spooner
Stojí novinka o současné mladé generaci se Zendayou od HBO vůbec za vidění? 

Euphoria patřila letos mezi novinky od HBO, u níž jsem dlouho nevěděl, zda se na ni těšit, nebo bát. Spojení teenagerského dramatu s kabelovou jedničkou zní malinko podivně a také hlavní hvězda seriálu Zendaya pro mě nikdy nepatřila mezi zajímavé herecké tváře. Upoutávky však slibovaly celkem temný a svěží náhled do života dnešních náctiletých a první ohlasy se pohybovaly od nadšení, až po totální znechucení. Což většinou naznačuje osobitou a neotřelou podívanou, která evidentně nesedne každému. Na jakou stranu tábora jsem se po pilotu zařadil já? No, svým způsobem jsem zatím někde uprostřed.

 

V Euforii sledujeme příběh středoškolačky Rue, která již od dětství trpí psychickými problémy a je závislá na drogách. Po děsivém předávkování a času stráveném na odvykačce se dívka konečně vrací domů, s drogami se jí ovšem dvakrát skoncovat nechce. Rue tak stále znuděně proplouvá životem od jedné drogy ke druhé, dokud nepotká nováčka ve městě, tajemnou Jules. Společně se svými spolužáky pak zažívají nejen problémy se závislostí, ale také láskou, sexem, vztahy či vlastními rodiči.

Prožívají je však v daleko temnějším pojetí, než jsme od teenagerovských dramat zvyklí. Tady nás nečekají žádné klišé či feel-good atmosféra, tvůrci jdou totiž v pohledu na totálně povrchní mladou generaci totálně na dřeň. Sex, drogy a spol. jsou zde povinností a to vše dostáváme v klipovitém podání s několika odvážnými scénami i se zatraceně zajímavou prací s kamerou. Už první minuty ostatně dost vyzkouší, zda tuhle tripovou jízdu budete chtít absolvovat. Ano, pilot Euforie je zatraceně neotřelý a originální a chvíli vám bude asi dost nepříjemné na něj koukat. A to nejen kvůli mnoha ne zrovna pěkným scénám, ale také kvůli tomu, že moc sympatických postav zde vlastně nenajdete. Spíš si budete říkat, že vlastní dítě radši necháte přes střední školu zamčené ve sklepě.

 

Jenže i když není zrovna příjemné se na tuhle povrchní sebranku koukat, stále má divák pocit, že jako náhled do současné mladé generace se trefuje úvod až nečekaně do černého. A i přes svou nesympatičnost vás bude zajímat, jak se charaktery vybarví do budoucna či jaká emociální pekla je čekají. A že je zde už v pilotu nakročeno mnoha zajímavými směry. Teenagerská hvězdička Zendaya ze Spider-Mana zde pak svým znuděným výrazem zatím skvěle zapadá. Uvidíme, jestli v dalších dílech dokáže naplno vystoupit ze svého stínu a přesvědčí o svých hereckých kvalitách.

 

Ano, Euphoria rozhodně není pro každého a vůbec se vlastně nedivím tomu, že tento divoký tvůrčí styl někdo prostě nedá. Postavám máte chuť dát (minimálně) pár facek, neustálé vyprávění o sexu už někdy vyznívá spíše samoúčelně a přechody mezi jednotlivými charaktery místy působí děsně chaoticky. Do totálního nadšení mám tedy i já daleko. Jenže i přesto se jedná o jeden z nejoriginálnějších a nejzajímavěji nasnímaných pilotů za poslední rok, jenž ve mně navíc i po pár dnech od zhlédnutí docela rezonuje. Což se nestává u prvních epizod moc často. Až další díly ovšem ukážou, jestli se z Euforie vyklube mrazivá zpověď současné mladé generace, nebo jen pozérská klipovitá nuda. Zatím sázím na tu první možnost.

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar7/10

Spooner


Hodnocení čtenářů

  • avatar8/10

    CAPS_LOCK

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace