Třetí Euforie je pár dnů za námi a s ní Sam Levinson definitivně ukončil i celý seriál. Okolo závěrečné sezóny bylo už od počátku poměrně rušno. Změna stylu nesedla v prvních dílech jak kritikům, tak divákům a ohlasy byly značně rozporuplné. Postupem času si však Levinsonův přístup začal usazovat a řada diváků si k trampotám Rue, Cassie, Natea a spol. přeci jen našla cestu. Jak si třetí Euforie vedla v naší redakci?

Jak to vidí Spooner

Nádherně natočený chaos. Třetí řadě Euforie se po naprosto intenzivních a stylisticky konzistentních prvních dvou řadách dá vytknout řada věcí. Ano, Sam Levinson už definitivně začal upřednostňovat formu před obsahem a změnil teenagerské drogové drama v žánrový pastiš, v němž se potkává gangsterka s westernem i filmy z 50. a 60. let. Tento přechod dává na jednu stranu smysl – skok do jiného žánru tu totiž hezky zrcadlí skok už tak zmatených a ztracených postav do reálného dospělého života, kde dostávají jednu ránu za druhou. Na druhou stranu ale dokáže svými žánrovými hrátkami působit často hodně roztříštěně a chápu, že ne každému divákovi tento přístup sedne.

Nový styl však stále výtečně ladí k ústředním motivům seriálu okolo drogové závislosti, moderních technologií či toxických vztahů. Celé je to navíc i díky 65mm formátu opravdu náramně nasnímané, některé záběry jsou podmanivé a i Hans Zimmer vykouzlí v závěru řadu silných tónů. Zendaya je coby Rue znovu bezkonkurenční, Sydney Sweeney dává do své role doslova všechno, Alexa Demie získává hodně prostoru a nebojí se ho využít, Colman Domingo naprosto válí i na omezené stopáži a Adewale Akinnuoye-Agbaje alias Alamo je ukázkovým záporákem.

Jenže zatímco gangsterská a OnlyFans zápletka táhnou, je tu také řada linií a postav, co tu jsou v podstatě navíc. Jules si tu pořád jen maluje, a kdyby se Lexi se svými hollywoodskými trampotami vůbec neobjevila, vlastně by se nic nestalo. I kvůli těmto zápletkám a řadě značných scenáristických berliček má třetí sezóna místy problémy s tempem a v některých epizodách je poměrně nekonzistentní. Pak ale přijde pasáž, v níž Levinsonova podvratnost a žánrová hravost jedou na plné obrátky, a divák hnedka třetí Euforii odpustí mnohé. Završení teenagerské ságy se kvalitám prvních dvou řad sice nerovná, pořád se ale jedná o sebevědomou autorskou vizi, na niž je zábavné se koukat. 7/10

Jak to vidí Hroubek

Příliš pozdě, příliš jinak. Vůbec se nedivím, že jsou někteří diváci zklamaní nebo rovnou znechucení. To, že se seriál musel posunout někam jinam, muselo být všem jasné, protože kdyby tak neučinil, tak by se točil v kruhu. Problémem je z mého pohledu směr a provedení, jímž se rozhodl jít. První dvě řady řešily lásku, drogy a jak zvládnout všechny starosti, které máte, když jste puberťák. Třetí řada je mnohem temnější, drsnější a ošklivější. Hlavními tématy jsou převážení a obchodování s drogami, OnlyFans a podsvětí. Příběh se s hlavními charaktery vůbec nemazlí, a to do takové míry, až jsem měl místy pocit, že nesleduji Euforii, ale další spin-off Breaking Bad.

A tady se ukazuje z mého pohledu největší problém celé třetí řady. Tvůrce Sam Levinson chce vyprávět o ošklivých věcech, chce upozornit na problémy, do kterých se mladí lidé dostávají, chce předat nějakou sociální kritiku atd. Ví, co chce říci, jen forma, jakou to říká, není úplně kompatibilní s jeho vypravěčskými schopnostmi. Levinson je šikovný tvůrce, o tom žádná. Jen spousta scén působí jako póza. Hezká a působivá na povrchu, ale uvnitř prázdná. A to je pro mě osobně dost zásadní problém. Třetí Euforie vypadá nádherně a je vidět, že se Levinson některými záběry kochal – hrou stínů, světla a barev.

Ale k čemu je dokonale vypadající scéna, když se na ni obsahově a pocitově nenaladíte? K čemu je, že Sydney Sweeney v každé druhé scéně vypadá jako bohyně, když je to falešné a prázdné jako zlatokopky na OnlyFans? Levinson si neuvědomil, že jistá formální stránka, kterou se v prvních dvou řadách Euforie prezentoval, není úplně přenositelná na temnější a vážnější příběh. A to samé platí o černém humoru. Tohle není coenovka a Levinson má do nejlepší formy bratrů Coenů také daleko. Černý humor čistě z mého pohledu funguje tak 50 : 50. Levinson zbytečně zlehčuje to, co se de facto snaží kritizovat a na co upozorňuje, což je trochu paradox. Samozřejmě stále platí, že po audiovizuální stránce je to žrádlo, jen já jsem s příběhem někdy lidsky bojoval, protože mi přišel rozpolcený.

Co se týče hereckých výkonů, tak tady je to trochu složitější. Zendaya je opět fantastická a znovu všem předvádí, jak moc je šikovná a talentovaná herečka. Sydney Sweeney není jen hezkou tvářičkou, ale i skvělou herečkou. Opět se výtečně převtělila do natvrdlé Cassie a dala jí tolik hereckých poloh, které není snadné uvěřitelně zahrát. Alexa Demie má mnohem více prostoru než minule, a i ona má mnohem větší herecké výzvy. Pan Eko Adewale Akinnuoye-Agbaje dostal velmi šťavnatou roli a neskutečně moc si ji užil a vychutnal. V každé scéně na sebe strhává pozornost a má radost ze svého charakteru. V minulých řadách si mé srdce získala Maude Apatow, tady ale nemá žádnou zajímavou scénu a je prakticky nevyužitá. Totéž platí i pro Hunter Schafer, která má několik silných scén, ale kdyby tady nebyla, tak se nic nestane. Mnohem méně prostoru než minule má i Jacob Elordi. Jeho Nate si projde hodně ošklivými věcmi, a to, co se mu stane, neudělá dobře lidem, kteří trpí klaustrofobií a ofidiofobií (strach z hadů).

Třetí Euforie je po audiovizuální stránce velmi zajímavé a působivé dílo. Místy je opravdu radost sledovat konkrétní scény a momenty. Osobně jsem si užil i jisté myšlenky a sdělení, které tato řada chtěla sdělit – víru, vykoupení, to, že všichni dostaneme to, co si zasloužíme... případně pohled z jiné perspektivy na OnlyFans, prostituci atd. Těch zajímavých myšlenek je tu dost. Někdy jsou vytěženy na maximum, jindy kloužou po povrchu. A jsou tu i případy, kdy se něco jen nakousne a pak to nemá žádné vyústění nebo význam pro děj či postavy. Euforie se svým způsobem rozloučila důstojně a rozhodně jde o seriál, který má co říci k jistým závažným tématům. To, že finální řada je jiná a diváci očekávali něco jiného, je věc druhá. 7/10 

Jak to vidí morbofry

Na rovinu přiznávám, že si aktuálně nevzpomínám na jiný případ, kdy by se nějaký seriál ze série na sérii takhle radikálně (nejen) žánrově vyvinul, resp. proměnil. Z novodobého „Beverly Hills 90210 pro náročné” se po dvou řadách (první vynikající, druhá solidní) najednou stalo cosi, co spíš než (pře)stylizované teenage drama připomíná něco na způsob Breaking Bad, The Wire, Narcos, částečně možná i Sicario nebo některé temnější coenovky. Z lyrické, na psychologii zaměřené generační výpovědi s vysoce nadprůměrnými produkčními hodnotami tvůrci v čele se Samem Levinsonem uhnuli k téměř regulérní gangsterce (okořeněnou zřetelnými westernovými prvky), v níž nekompromisně dupli na plyn. A svoje (anti)hrdiny, kteří se coby studenti střední školy museli vypořádávat primárně sami se sebou (se svými traumaty, touhami, závislostmi apod.), hodili do masomlýnku, jaký zřejmě nikdo nečekal. Tentokrát jim totiž jde doslova o holé přežití.

Závěrečná sezóna hitu ze stáje HBO přišla po několikaleté pauze, což se propsalo i do děje. Postavy už mají střední dávno za sebou a nyní se musejí potýkat s realitou dospělého života. A touto realitou je pro většinu z nich především shánění peněz. Ať už na život v totálním blahobytu (Nate a Cassie), či na pouhé zachování vlastní existence (Rue). Už od první epizody je ale jasné, že v některých případech se honba za penězi a „bezstarostným” životem maličko zvrtne… A na řadu nastoupí gangsteři s kvéry, kteří se s ničím moc nemažou.

Rozhodně tedy ne s rozmazlenou zlatou mládeží, která do té doby důkladně znala v podstatě jen různorodé vztahové „problémky”, posh večírky a sociální sítě. Teď však musí čelit albánským lichvářům, drogy dealujícím náckovským redneckům či černošským pasákům se zlatými revolvery (parádní Adewale Akinnuoye-Agbaje coby charismatický hlavní padouch Alamo). Zároveň nám seriál ukáže, jak se stát hvězdou OnlyFans (fanoušci Sydney Sweeney dostanou slušnou porci „fap” materiálu). Zlehka také nahlédneme, jak to v současnosti funguje v Hollywoodu (škoda nepříliš využité Sharon Stone ve vedlejší roli producentky). Tahle dějová linka (věnována zejména Lexi) je tu ale viditelně tak trochu do počtu. Oproti ostatním nedostala příliš prostoru a její vyznění také nemá žádný zásadní dopad. 

Fakt, že se na třetí řadu čekalo čtyři roky, souvisí s tím, proč je trojka zároveň i koncem. Z tří klíčových protagonistů (Zendaya, Sydney Sweeney, Jacob Elordi) se během posledních pár let staly obrovské filmové hvězdy (přičemž Sweeney a Elordimu kariéry nakopla právě Euforie). Jejich nabité diáře byl problém sjednotit. Zároveň dává smysl, že už se nikomu z nich aktuálně asi příliš nechtělo obětovat svůj čas pro „pouhý” televizní seriál. 

Absolutně rozumím lidem, které tahle řada svým pojetím a posunem kompletně zklamala. Vývoj stálých hlavních postav je nepochybně diskutabilní. Cassie byla trochu blbka i dříve, ale tady je z ní už zcela dutohlavé „bimbo”, které v životě naplňuje jen do absurdna dovedená představa princeznovského života. A kterému přijde jako strašně bezva nápad, že si bude vydělávat svlékáním, ne-li přímo prostitucí (a že „díky” tomu se stane slavnou). Přinejmenším tohle by mělo každému, kdo není stoprocentní odpůrce jakékoliv formy, resp. vlny feminismu, připadat ze strany tvůrců jako čirá misogynie. Hojně kritizován je také přístup k Jules (Hunter Schafer). S ní jako kdyby tvůrci snad už ani nepočítali a pak jí jen narychlo spíchli linku, z níž také nic moc kloudného nevyplyne. Nejhorší řada? Celkově asi ano. Zároveň pravděpodobně nejzábavnější, nejšpinavější a možná i nejtemnější. A pochopitelně nejvíce problematická. Nabídne toho až překvapivě hodně a prakticky vždy ve vysoké řemeslné, technické i herecké kvalitě. Jako celek ale působí spíš jako žánrově odlišný spin-off než regulérní pokračování. 7/10

Jak to vidí filmfanouch 

Třetí série Euforie je jiná. Tečka za tímto seriálem se připravovala tak dlouho, že mnozí už přestali věřit, že vůbec vznikne. Nakonec však dorazila a rozhodně nezapadla. Ústřední postavy si už v prvních dvou řadách prošly řadou bolestivých a nepříjemných zkušeností, nyní jsou však oficiálně dospělé a jejich problémy nabývají ještě komplikovanějších rozměrů. Někdo se zaplete do drog, někdo objeví svět OnlyFans, někdo ztroskotá ve snaze podnikat a někdo bojuje s vlastními ambicemi. Hrdinové mezitím dospěli stejně jako herecké schopnosti jejich představitelů, díky čemuž dokáže být tato série mimořádně emocionálně působivá. Mnozí diváci mohou mít problém s výrazným odklonem od předchozích řad, třetí série si však navzdory změnám stále zachovává identitu staré dobré Euforie.

Sam Levinson zde jako tvůrce předvádí dílo, které může na část publika působit až přehnaně stylizovaně. Srovnání s tvorbou Quentina Tarantina přitom nejsou úplně od věci. Třetí série byla natáčena na klasický filmový materiál, na soundtracku se podílel Hans Zimmer a výsledkem je dojem, že sledujeme spíše velkolepý hollywoodský film než televizní seriál. Měřítko vyprávění se rozšiřuje po všech stránkách a Levinson se nebojí diváka průběžně překvapovat kontroverzními scénami ani nečekanými zvraty v osudech jednotlivých postav. Přestože se místy pohybuje na hraně vlastní ambicióznosti, stále zůstává autorem, který své postavy dokonale zná, a jejich vývoj proto působí přirozeně a uvěřitelně. Erotika zde navíc neslouží pouze jako marketingové lákadlo spojené s účastí Sydney Sweeney, která pravidelně přitahuje pozornost bulvárních médií. Stejně jako v předchozích řadách plní důležitou dramatickou funkci a je nedílnou součástí vyprávění. Seriál tak svůj základ neopouští, naopak mu zůstává věrný.

Významnou roli budou i tentokrát hrát očekávání diváků. Někteří mohou být zklamáni tím, že Nate už nepůsobí jako ten starý Nate nebo že Jules v podání Hunter Schafer tentokrát dostává podstatně méně prostoru. Před několika lety by také jen málokdo očekával, že Euforie získá téměř neo-westernový nádech. Přesto právě tento překvapivý směr funguje lépe, než by se mohlo zdát. Dějí se zde absurdní věci, Cassie v podání Sydney Sweeney v rámci své linky spojené s OnlyFans zachází stále dál a dál a Adewale Akinnuoye-Agbaje hraje hlavního antagonistu Alama s intenzitou, která připomíná postavy vystřižené z tarantinovských filmů. Přesto vše jako celek drží pohromadě. Seriál navíc dokáže důstojně vzdát hold hercům Angusi Cloudovi a Ericu Daneovi, kteří se závěru této série nedožili.

Podnětů ke kontroverzi je zde více než dost. Často však vycházejí spíše z neochoty části publika přijmout, že se seriál vyvíjí a mění. Euforie je i ve své třetí řadě působivou výpovědí o střetu s dospělostí a nebezpečími, která s ní přicházejí. Sam Levinson si možná ukousl větší sousto, než dokázal zcela zpracovat, a některým tématům by prospělo více prostoru. Ani ve svém závěru však seriál nezrazuje vlastní identitu. Jde o výrazný odklon od toho, na co byli diváci zvyklí, výrazný odklon ale automaticky neznamená špatnou cestu. V tomto případě rozhodně ne. Jeden z nejvýraznějších seriálových fenoménů posledních let se tak možná loučí v podobě, kterou by čekal jen málokdo, odchází však důstojně, sebevědomě a stále s vlastní tváří. 8/10

--- 

Autoři: Milan Rozšafný, Pavel Hrubeš, Roman Freiberg, Tomáš Bejvl
Foto: HBO
Zdroj: HBO