Tak tohle bylo… divné. Od soumraku do úsvitu je výtečný film. Začne jako špinavá, penězi a střelným prachem zasypaná Tarantinovka, skončí jako hororové déčko s upírskými striptérkami. Dodnes boduje perfektními herci v netypických rolích, senzačními dialogy od Tarantina v nejlepším rozmaru a božím soundtrackem. Není to tříhodinová porce vypointovaných rozhovorů, nýbrž hodinka a půl svižné Rodriguezovy režie. Akční jednohubka, dalo by se doplnit. Přesto dostal Robert Rodriguez nápad vrazit příběh o bratrech Geckových do desetidílného seriálu. Na televizi El Rey, kterou zároveň spoluvlastní. 

Pochopitelně Clooney, Hayek, Keitel i Tarantino jsou pryč. Co pryč není je příběh. Bratři Geckové vyloupí banku, zabijí několik lidí a jedou si s nevinnou rukojmí v kufru na mexické hranice. Unesou tříčlennou rodinku s karavanem a míří si to do mexického baru Kozatý tornádo. Že tamější striptérky nejsou vylepšeny pouze plastickými operacemi, o tom se snad už ani nemusíme zmiňovat. Pilotní díl seriálu se zabývá scénou v obchodě s chlastem, který Seth a Richie vyhodí do povětří. Ve filmu je to typická krvavá tarantinovská scénka, jež se stihne odehrát v pěti minutách ještě před úvodními titulky. V seriálu ji sledujete čtyřicet pět minut. A ano, je to fakt problém.

Jasně, že jsou tady nějaké odlišnosti od filmové předlohy. Bar nevybouchne do povětří tak efektně, přepadení rangeři jsou dva a Seth se domlouvá na záchodě smart-phonem se svojí spojkou. Jenomže hlavní story je prostě stejná a my jsme tak strávili pětačtyřicet minut u dílčího příběhu, v němž jsme prostě věděli, že Richieho střelí do ruky a prodavač i starý polda to na konci ošklivě schytají. Jedinou výraznější novotou je tak postava druhého rangera, Freddyho Gonzaleze, který úvodní přestřelku přežije a do příběhu ještě promluví. Dozvíme se, že má malé dítě a je tak trochu trouba. Jeho linie a vůbec každý dialog, do původního námětu vložený extra, je však očividně „tarantino wannabe“. Dva rangeři si na začátkou povídají v hospodě, vedou dlouhé, divné řeči a oba se tváří děsně vážně. Má to být cool a docela se to i daří. Přesto kdesi vzadu v mozku víte, že si dopřáváte slušnou instantní polévku, ale ne pravou cibulačku s gruyere.

Avšak celé to režíruje Robert Rodriguez a ten vizuál tam prostě je a baví. Přestřelka, ke které celá úvodní tři čtvrtě hodinka chca nechca míří, je velice pěkná a vůbec epizoda odsýpá velmi svižně. Bohužel ale známe námět a Rodriguezův tým se žel bohu nepokusil se v něm nějakým způsobem odlišit. Ano, je zde postava navíc a drobné nuance se doopravdy změnily. Prostředí je však úplně stejné, oblečení i účesy postav taktéž a epesně špatný D.J. Cotrona v hlavní roli vypadá a jedná jako levný imitátor George Clooneyho. Celé je to zatím extrémně svázané předlohou a my moc nechápeme proč. Fanoušci filmu (mezi něž se hrdě řadíme) budou zívat a srovnávat. Ti, co film neznají, by se stejně měli podívat na něj namísto seriálu. Proč? Protože skvělí herci, skvělá hudba a při sto osmi minutách je to prostě akorát tak dlouhá záležitost. Bohužel. A bohudík.