Yep, začla druhá sezóna – že s těmi seriály letí čas rychleji, než by se nám všem pozdávalo? Když před rokem startovala první řada Rodriguezova zbytečného upířího výletu do televize, ochutnal jsem pilot. A naštval mě, dost. Tudíž jsem raději s From Dusk Till Dawn skončil, ani jsem s ním vlastně pořádně nezačal: o zbytek epizod se v recapech postaral Krasa. Dnes, zčerstva po S02E01 – Opening Night, konstatuji, že... jde o nejzbytečnější seriál v historii digitálního vysílání.
S prvním filmovým Od soumraku do úsvitu už tahle epizodní břečka nemá vůbec nic společného – možná s jeho pokračováním, které v brzké době bohužel stále neplánuji. Jde tu každopádně o to, že se z jedné čtvrtiny všech postav z minulé řady (přelouskal jsem děj na wikipedii) staly mrtvoly, ze druhé upíři, ze třetí mýtičtí bojovníci proti zlu, a z té poslední... ta tu má svou vlastní zločineckou linii, odtrženou od jakékoliv smysluplné reality.
Spousta z vás by nejspíš klidně mohla tvrdit, že asi nejsem úplně kompetentní k tomu, hodnotit S02E01 bez předchozího zhlédnutí 1. sezóny. Tak jako určitě, ale snad kurňa pořád poznám vymydlenou televizní tupárnu, když jí vidim. Sorry. FDTD sice má nějaký spád a neoplývá zrovna blitkoidním vizuálem hodným stanice SyFy, přesto se ale jedná o rádoby zábavný slepenec pitomých dialogů, klišoidního mytologického příběhu a špatných akčních scén.
Jestli něco upírům jó nesluší, tak je to za vlasy přitažená rozvětvená fantasy mytologie. To, co bylo ve filmu jen decentně naznačeno a fungovalo jako mystery omáčka na pozadí kulervoucího akčního hororového thrilleru, je nyní v seriálu nafouknuto do olbřímí trapné bubliny. Snad splaskne co nejrychleji, Dannyho Treja aka oživeného indiánského bojovníka Země poslouchajícího rap totiž v bedně vážně vídat nepotřebuju. Ani v podobě brakové guilty pleasure.