K smíchu

Jim Carrey si letos zkusil hlavní roli v televizním seriálu pod tvůrčím dohledem Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli) a vznikla z toho jedna z nejzajímavějších televizních novinek roku.

Kidding (K smíchu) sleduje Jeffa Picklese (Carrey), moderátora klasického pořadu pro malé děti Mr. Pickles' Puppet Time, jemuž se za poslední rok prakticky zhroutil život – zemřel mu syn a opustila jej manželka, která právě začíná nový vztah. Poslední, co mu zbývá, je milovaná práce, jenže značka „Mr. Pickles“ má příliš velkou cenu na to, aby ji ohrožoval psychicky čím dál tím labilnější skutečný muž, jenž se za ní skrývá. Jeffův otec a zároveň producent pořadu si už připravuje záložní plány pro Jeffovo nahrazení, a i když chápe, že by to pro duševní stav jeho syna mohla být poslední kapka, ten ho svým chováním tak trochu tlačí do kouta.

Jim Carrey zase jednou dokazuje, že je mnohem víc než jen komik s gumovým ksichtem, a exceluje i ve vážnější roli. Tím spíš, když je mu už pomalu k šedesáti, přibylo mu vrásek a když se na chvíli přestane usmívat, dokáže být pořádně intenzivní. S přehledem podává Jeffovo jemné vystupování i čím dál častější projevy smutku nebo vzteku a zkrátka celé jeho nervové hroucení. Ani jeho herečtí kolegové ale samozřejmě nezaostávají, byť je Jim s přehledem zastiňuje.

Kidding by se dalo popsat jako tragikomedie, ale není to úplně výstižné. Převažuje každopádně tragédie a když už dojde na komedii, jde kolikrát o docela černohumorné nebo absurdní scény (např. scéna s papouškem). Celková atmosféra je spíš melancholická než vyloženě depresivní, ale tím spíš pak ty depresivní momenty vyzní.

Seriál je zajímavý i formálně a nabízí nápaditou kameru (třeba záběr komponovaný jako průhled skrz dva domy) nebo filmařsky i režijně náročné scény jako třeba dopad Jeffova pořadu na jednu fanynku, který mohl být natočen jednoduše jako koláž, jenže místo toho jde o komplikovaný kamerový oblet s mimo záběr bleskurychle měněnými kulisami. Jindy zase zakončí jeden díl určitou scénou, která je první pohled působivá sama o sobě, a pak věnuje celý další díl flashbacku, jen aby se na konci mohl vrátit ke stejnému výjevu a divák teď dokonale věděl, až jak moc silný moment to je. Kidding obecně hýří nápady, ať už jde o prolog jedné epizody s ukradeným autem či japonskou verzi Jeffova pořadu, ale i nečekanými až absurdními pointami, jako ta s neodepisováním na zprávy.

Gondry, jenž vlastnoručně režíroval polovinu epizod, společně s Carreym předkládají vtahující náhled na citlivého muže, který se pomalu dostává ke kritickému bodu pod vlivem osobní tragédie a sílícího konfliktu mezi idealizovanou, zjednodušenou postavou pro děti a živým, trojrozměrným, dospělým mužem, který se od ní čím dál tím víc vzdaluje. Kidding má potvrzenou druhou sérii, závěr první řady se ale dá chápat stejně dobře jako cliffhanger i jako finální katarze.

Jim Carrey je známý především díky svým komediálním rolím, o to působivější jsou pak ale jeho výkony, jež podává v těch vážných. Nyní spojil síly po Věčném svitu neposkvrněné mysli již podruhé s francouzským režisérem Michelem Gondrym a vydali se do seriálových vod s tragikomedií Kidding.

Jeff Piccirillo alias Mr. Pickles je oblíbeným moderátorem pořadů pro malé děti, kde je učí barvy nebo jednoduché počty. Zároveň je to muž, který před rokem přišel o dítě, zbývající syn si jej neváží, žena ho opustila a on se stejně musí postavit před kameru a tvářit se, že je v pořádku.

Kdyby byl Jeff muzikantem nebo spisovatelem, pomohl by si s vyrovnáváním se s osobní tragédií třeba natočením depresivního alba nebo napsáním knihy. Jenže on dělá pořad s maňásky a obřími loutkami, takže když se pokusí promluvit o smrti k dětem sice jemně, ale bez bezvýznamných eufemismů, dostane se do konfliktu se svým otcem, producentem pořadu. Ten má sice pochopení, ale zároveň nechce ohrozit multimilionovou značku, kterou Jeff představuje.

První epizoda je převážně expoziční, přesto toho za těch třicet minut stopáže stihne relativně hodně. Stručně vysvětlí to zásadní z minulosti a převážně už nechá postavy, aby se představily samy, spíše tím co udělají, než jen co řeknou. Kromě výše zmíněných uvede ještě Jeffovu sestru, která pro něj dělá loutky, a jejího manžela s dcerou, plus několik vedlejších figur a v cameo roli sebe sama se objeví mj. Conan O'Brian.

Zajímavý (byť rozhodně ne jedinečný) je na Kidding právě ten jeden rok časového posunu od tragédie. Díky němu vidíme Jeffa v době, kdy už by „měl“ nějak normálně fungovat – lidé kolem to ostatně zvládají – a vyrovnat se s něčím, s čím se vyrovnat doopravdy nedá. A on nemůže. Naopak pomalu začíná ztrácet příčetnost.

Kidding není one-man show, ale Carrey ve svých scénách stejně bez námahy stáhne veškerou pozornost na sebe. Tohle je přesně ta tragikomická poloha, která mu tolik sedne, zvlášť teď, když už je trochu starší a pomačkanější. Zatím byla řeč převážně o vážné rovině seriálu, první díl ji ostatně i prodává víc. Ale stejně jako dokáže bez varování udeřit emocionálně tvrdou scénou, tak suše vypálí i hlášku nebo absurdní vtip.

Tady se již pouštím na tenký led věštění po pouhém jednom dílu, ale řekl bych, že ač Kidding není pro široké publikum automaticky přístupné – přeci jen se tady řeší na jednu stranu mrtvé dítě a na druhou stranu sex v kostýmu koně – ti, kteří u seriálu skousnou obojí, budou bohatě odměněni.