Ray Donovan

Nedá mi to a musím začít zostra: hanba vám, pokud jste snad už dávno nezačali s jedním z nejzábavnějších seriálů posledních let! Ray je prostě kabrňák. Ultimátní klaďáckej badass. Pro mě osobně je dokonce Schreiberův Donovan až takovým frajerem, že zrovna na čestné stráži vystřídal Lucase Hooda z Banshee v mém pomyslném TOP 10 seriálovém žebříčku. A protože jsem / jsme tu už na Rayovo triko napsal/i tolik chvály, až to pomalu hraničí se zdravým (recenzentským) rozumem, a většina z vás stejně ví, o koho se jedná, nebudu tentokrát zhodnocení aktuálně ukončené 3. řady nijak zbytečně natahovat. Jdeme na to.

Život v Los Angeles mohl bejt naprosto bájovej. To byste ale nesměli dělat špinavou prácičku jako Ray. Jeho kariérní šlamastyky dokáží solidně zavařit i někomu, kdo má pro strach uděláno, oplývá hromadou svalů a večeří s nejmocnějšími lidmi ve městě. Starat se o blaho místních celebrit a zbohatlíků holt občas znamená pořádně si zašpinit ruce – často i od krve. Prostřední z Donovanovic bráchů je tzv. "napravovač", což znamená, že pokud jste zrovinka v afektu omylem někoho zabili a máte dost peněz, Ray vás z toho bez cavyků vyseká: příklad.

V takové zákony opovrhující branži navíc platí, že cokoliv se může podělat, podělá se. Doslova a pokaždé. Připočtěte si k tomu také nemilý fakt, že máte na krku neustálý dohled nad svéhlavým tatínkem v kůži Jona Voighta – který se rozhodl znepříjemnit vám svým nezodpovědným chováním život – a vyjde vám zdánlivě neřešitelná rovnice. Ray už se svou náročnou prací a sobeckým fotříkem jakž takž přežil dvě celé sezóny, letos šlo ale do tuhého. Na scéně se totiž objevila arménská mafie. Mimo jiné...

Mick začal kšeftovat s koksem a lehkými děvami a připletl se někam, kam rozhodně neměl. Jenže Ray na podobné prkotiny momentálně nemá čas: jednoduše není v jeho silách, aby hlídal každý Mickův okolízničující krok. Rozkmotřil se s jedním z nejlepších přátel a skvělým kolegou v jednom, žena i děti jím opovrhují, a náš oblíbený bouchač zůstává sám. Na vlastní osamocené triko se ale nejede dlouho, o slovo se totiž hlásí Ian McShane alias Andrew Finney. Ray má záhy novou práci pod losangelským multimilionářem číslo jedna. A protože Finney vychoval drzou ambiciózní dceru Paige (Katie Holmes), začnou se brzy dít sakra nepříjemné věci... Je to napínák!

Tohle už nejsou jen problémy, ale katastrofy.Jenomže přátelé, pořád jsme jen na začátku popisu všech potíží, do kterých tento rok Schreiberův drsoň zabředl! Jestliže něco aktuální řadu ze stáje stanice Showtime zdaleka nevystihuje, pak je to slovo "klídek". Tady lítá zákeřný Parkinson, támhle zase Bunchyho pletky s podezřele krásnou masochistkou Teresou, a v neposlední řadě nesmíme zapomínat ani na neuvážené Bridgetino randění s univerzitním profesorem. Ray neví, kam skočit dříve, a komu dát jen výchovnou facku, pěstí mezi oči nebo rovnou vpálit kulku do hlavy. Skladba jedné epizody zde vypadá zhruba tak, že se neustále běhá odněkud někam, a divák nestačí nasávat vzduch do plic.

Sranda je, že když očima přelétnu těch pět bleskurychle (v nadšení!) sepsaných odstavců výše, může se zdát, že je tohle jedna z nejspoileroidnějších recenzí na TVZone. Ale to je právě hloupost, ve skutečnosti jsem totiž nevykecal vůbec nic. Nejen, že jsem si v záloze schválně nechal tunu dalších postav, důležitých podzápletek a strhujících dějových kliček, ale nevyzradil jsem ani nic ze samotného finále. A právě poslední Rayova hodinka dělá z letošní Donovanovic odysey osudové vyvrcholení, na jaké se nezapomíná: mistrovské protnutí dramatu, akce a lehce ironické komedie. Mohlo by se zdát, že nám tvůrci před pár dny naservírovali vrchol seriálu. Blbost. Tihle borci umí psát a Ray Donovan je jedním z velmi mála projektů, o jejichž kvalitativní budoucnost se určitě nebojím.

Už je zase tady. Drsnější, mlčenlivější, naštvanější a opuštěnější, než kdy dřív. Kdo že? No přece náš oblíbený řešič průserů americké smetánky, Ray Donovan. Ten se v uplynulých dvou letech stal jednou z mála seriálových jistot letních měsíců, který nám přinášel pravidelnou dávku vypjatých momentů, skvěle napsaných postav a hereckého koncertu Lieva Schreibera a Jona Voighta. Závěr druhé řady sice u mě malinko zaostal za vysokým očekáváním a scenáristicky začínaly Rayovy trable malinko drhnout, i přesto však budila třetí řada velkou natěšenost. A tvůrci hned od počátku ukazují, že vysokou kvalitativní laťku ani do třetice podlézat nehodlají.¨

Z příběhového hlediska nás navíc hned od počátku čeká několik změn. Od událostí předchozí řady totiž uplynulo již několik měsíců a některé charaktery se posunuly poněkud nečekaným směrem. Z Raye se stal vlk samotář, jenž se nadobro odstřihl od svého chráněnce Ezry, svých parťáků, ale také vlastní rodiny. Nyní se však bude muset vypořádat s nečekanou životní ztrátou a do toho sfouknout těžký kšeft od miliardáře v podání charismatického Iana McShanea. Ani u ostatních ovšem není nic při starém. Kvůli Terryho pobytu ve vězení se tak provozu rodinné tělocvičny musel zhostit sám Bunchy, což mu nejspíš způsobí nemálo problémů. Rayova ženuška Abby pak začíná z manželova mlčení malinko bláznit a starý dobrý Mickey si snaží hrát ve svém novém obydlí na hodného souseda a strýčka od vedle. Provokovat ho se ale pořád nevyplácí.

Změn je tu zkrátka na první pohled víc než dost. Po kvalitativní stránce je ovšem vše naštěstí při starém. Scénář si tak pro nás připraví nejen několik překvapení, ale hned na začátek také řadu slušně emocionálních scén, jako vždy odsýpající dialogy, a především nové postavy a nadějné linie do budoucna. Ian McShane se tak na úvod představí jako ta správná mašina na charisma, s kterou zažije titulní hrdina asi hodně zábavy, a já osobně se nemůžu dočkat, co všechno nám tato castingová volba do černého předvede. No a pak se nám tu ještě na obzoru rýsuje zajímavá zápletka s knězem/vyšetřovatelem, jenž bude tentokrát místo ďábla asi vymítat samotného Raye. Zajímavými zápletkami zkrátka scenáristé hned na začátek nešetří.

Celé to pak samozřejmě dostáváme zabaleno v té nejlepší režijní péči. Ano, tempo je zase dosti pomalé a jedná se vlastně jen o úvodní oťukávání, v němž se toho zase tolik nestane. Jenže k prvnímu dílu pomalejší jízda výtečně sedí a charakterům to jenom prospívá. Ostatně právě na znovushledání se starými známými stojí epizoda nejvíce. Tvůrci i herci opět dostávají ze svých postav maximum a já osobně jsem ani netušil, jak moc mi tahle pošahaná rodinka během uplynulého roku chyběla. Liev Schreiber si svým všeříkajícím pohledy pro sebe zase krade každý záběr, zevlování Jona Voighta snad nikdy neomrzí a Bunchy na pozici šéfa tělocvičny také slibuje velkou zábavu. Charaktery prostě stále fungují na jedničku. Jen když se na scéně objeví Rayovi rozmazlení fakani, začíná být jako vždy malinko problém. Obzvláště neustále si stěžující a mravokárná Bridget by si zasloužila zavřít do nejhlubšího sklepa, kde by jí Avi dal malinko drsnější lekci slušného chování.

Ray Donovan je zkrátka zpátky a vypadá to, že nás čeká přesně taková výtečná zábava, jako v minulosti. Kosti se lámou, konflikty se kupí a miliardářská rodinka dá našemu oblíbenému bouchačovi nejspíš pořádně zabrat. Náběh na další nabušenou sezónu bychom tedy měli. Teď si to jen zase malinko nepokazit scenáristickými kiksy a až příliš rozvláčným tempem.

Vytopili vás sousedi? Čmajznul vám zloděj v centru města šrajtofli? Výplata pořád nikde ale nájemné se neúprosně blíží? Nebo jste jenom před odchodem do práce zapomněli vypnout sporák? Zkrátka pěti slovy: myslíte si, že máte problémy? Tak to neznáte Raye Donovana. Protože Ray nejenže řeší vlastní rodinné trable, on z nich navíc za (velké) peníze tahá i ostatní. A my si teď povíme, jak s tímhle pánem trefilo Showtime hřebíček přímo na hlavičku.

Takovouhle firmu byste vážně nechtěli, tomu věřte. Ray sice na první pohled vypadá spokojeně, lebedí si s telefonem u ucha za stolkem v malé soukromé kanceláři a dělá férového bosse svým dvěma kumpánským zaměstnancům. Za zdánlivou pracovní idylkou se ale skrývá hodně špinavá dřina, jaká by po celodenní směně umořila klidně i Arnolda v nejlepších letech. Tohle chce koule na správném místě.

Už první sezóna ukázala, že v Showtime mají pod čepicí. Lievu Schreiberovi přitom stačilo přihrát další herecké eso v kůži Jona Voighta, a začala se rodit seriálová nádhera. Za maximální pálkou pro první Donovanův maraton (viz níže) si bez výčitek stojím i rok po premiéře, podobně novátorský počin televizím chyběl jako sůl. Momentálně tedy v bedně zčerstva odstartoval Rayův druhý mnohadílný zářez a zpomalovat se podle všeho rozhodně nebude.

Protože jestliže lze S02E01 nečím bezpečně charakterizovat, pak je to přímo smrtící scénáristický drajv. I když se vlastně jen zametají drobky z minula, pořád to znamená hromadu průserů v podobě vyprázdněných zásobníků, bolístkových rvaček nebo zakrvácených hadrů. Schreiberův anti-hrdina je ale v jednom kole nejen kvůli stresující šichtě a rozhádané rodině. Na obzoru se totiž znovu objevuje také věčně hladové FBI a nová postava Hanka Azaria...

Drajv úvodní epizody je nebezpečně návykovýPrávo a pořádek? Přesně s těmito dvěma slovy se Rayova nátura odjakživa ukázkově rozchází. Místního šéfa federálů zatraceně štve, že mu někdo dělá bordel v domovském městě. My jako diváci máme obrovské štěstí, že tím někým je právě Donovan. Bude se uklízet svinčík po Mickeym. Bezstarostným Mickeym, který si užívá drog, chlastu, moře a sluníčka v teplých amerických krajinách. A je za stále stejnou – s prominutím – svini, o čemž se nemile přesvědčí jeho černošský synátor na plánované návštěvě.

Úkol zní jasně: netouží-li se juniorova famílie pravidelně stávat obětí vykalkulované šikany ze strany FBI, musí Donovan senior bleskurychle do chládku. Takže jen co Ray ošéfuje jednu rudou zakázku a zprdne vlastního synka za to, že ve škole mrzačí spolužáky, jede se na výlet do jižanských barů. Se sdviženým ukazováčkem podotýkám, že zbytek epizody chcete určitě vidět sami – a pokud jste s Donovanovými ještě ani nezačli, tak pochopitelně s komplet první řadou v předvoji. Rayovo nekompromisní chování ostříleného profesionála a jeho pracovní sarkasmus dostávají úplně stejně, jako kdysi Houseovo bezpáteřní hláškování a sebestředná ironie.

Úvod druhé sezóny jsem zhlédnul den po premiéře. Od té doby ve vzpomínkách marně pátrám po jakémkoliv mínusu, který by se dal konečnému zhodnocení připlácnout na čelo. Přes osmačtyřicet hodin nemohu přijít na jediný nedostatek, jedinou vrásku na domláceném obličeji tohoto seriálového šviháka. Ray by svědomitě řekl: "Srát na to!". A je to pravda. Proč si tu desítku zbaběle schovávat, když nám Showtime opět servíruje dokonalost samu.

Titulek recenze nereflektuje autorův pohled na show. To jen že touhle peprnou větou Raye svérázně častuje jeho vlastní televizní žena, a z celé hlášky se záhy možná nechtěně stalo poměrně výrazné poznávací znamení seriálu. Osobitý Liev Schreiber totiž v neuspěchaném Rayi Donovanovi propůjčil úctyhodné charisma bezskrupulóznímu týpkovi, který sice tahá ostatní lidi z průšvihů, na vlastním rodinném pískovišti si ale pořádek zřizuje jen stěží. 

Napravování křivd minulosti zde ve spojení s každodenními trably nájemného likvidátora, řešiče problémů a vymahače v jednom funguje přímo znamenitě. Nedočkal jsem se letos napínavějšího dramatu, operujícího přitom s tak jednoduchou premisou jako je "pár nudných týdnů ve společnosti netypického Američana". Jenomže Ray má kromě nelehké práce a vyčerpávajících rodinných povinností také spoustu šrámů nejen na těle, ale i na duši (ehm), a právě ty přichází v tu nejnevhodnější dobu jitřit přisprostlý tatík v břitkém podání Jona Voighta.

Stokrát nic umořilo vola. A přesně na tohle přísloví musí Schreiberův charakter často myslet, aby se mu nestalo osudným. Vždyť už na samém konci první sezóny stačilo takhle málo, aby se nešvary s fotříkem vyhrotily do průseru vesmírných rozměrů, který by následně pohltil snad i celé Los Angeles. Hříchy minulosti, dotírající FBI, nebezpečné kamarádšofty a nepohodlná mrtvola kněze v jedné posilovně odstartují sled událostí, jež divákovi nedá vydechnout. A to se tu vlastně stále jenom kecá - jestli jsme se za dvanáct epizod dočkali dvou kulek do hlavy, bylo to hodně.

Protože ano, tenhle úchvatný seriál staví v jádru především na postavách a dialozích, které mezi sebou zúčastnění bez ustání vedou. Tak třeba linie s Rayovou dcerou (která kupříkladu v mírně obměněné podobě šeredně skřípe ve spřáteleném Homelandu) zde díky hektickému jobu ústředního Donovana najde své uplatnění, a nepůsobí rušivým dojmem. Je totiž v širším měřítku další z kvanta nepřehlédnutelných patálií, které je nutné briskně vyřešit.

Jon Voight se snaží, ukrást si celou show pro sebeO doslova opalizujícím herectví trojice Schreiber-Malcomson-Voight již bylo napsáno mnoho. Osobně pak mohu četné chvalozpěvy kritiků s klidem zopakovat, a zazpívat je možná ještě o oktávu výše. Aby o nich bylo pořádně slyšet. Liev se po desítkách více či méně výrazných hollywoodských rolí takzvaně konečně našel, zrzavá Paula o sobě dává vědět nejen fanouškům Zelené Míle, a Voight... ten je kapitolou sám o sobě. Vrásčitý, prošedivělý démon si v tuctech záběrů krade celou show čistě pro sebe, ve finální epizodě pak do sebe všechno perfektně zapadne. Na takhle brutální houpačku s diváckými sympatiemi nikde jinde nenarazíte.

Kdo dokáže rozpoznat prvotřídně vystavěné drama, umí ocenit absenci jakýchkoliv hluchých míst ve více než desetihodinové stopáži, a nevadí mu sprostá slova, trocha krve či důmyslně prodávaná brutalita, nemůže nad hodnocením pod odstavcem ani v nejmenším ohrnovat nos. Říkejte si tomu, jak chcete: gangsterka, thriller, komedie, krimi, drama... Ray Donovan zdařile kombinuje vícero žánrů. Také proto je zcela jedinečný.

Liev Schreiber patřil vždy bez pochyby mezi herce, jenž si diváckou pozornost rozhodně zaslouží. Charismatu má na rozdávání a o svém nemalém hereckém talentu nás také dokázal již několikrát přesvědčit. Je tak docela s podivem, že se tomuto urostlému chlapíkovi dlouho vyhýbaly výrazné hlavní role a většinou nás tak dokázal potěšit jen, v neméně dobrých, vedlejších partech. Na svou velkou hereckou příležitost, v níž by mohl všechny přesvědčit o svém nesporném talentu, ovšem dlouho čekal. Vypadá to však, že čekání se nakonec vyplatilo a v očekávaném seriálu stanice Showtime Ray Donovan dostal konečně roli, kterou si zaslouží.

Titulní postava Raye je totiž tím správně šťavnatým charakterem po všech stránkách. Náš hrdina se živí v Los Angeles jako řešič problémů. To je takový ten člověk, kterému celebrita či nějaký ten pracháč zavolají, když se probudí v posteli s mrtvolou nebo je pronásleduje nebezpečný stalker. Ray pak společně se svým týmem a baseballovou pálkou všechno zařídí, uklidí, odpraví a klient může většinou v klidu spát dál. Ve svém oboru prostě patří ke špičce, i když jeho postupy nejsou samozřejmě zrovna dvakrát legální. Doma už se mu však tolik nedaří, jeho manželství s Abby je stejně proměnlivé jako současné počasí, rodina si nemůže zvyknout na nový domov a ani jeho bratři na tom nejsou zrovna nejlépe. A aby toho nebylo málo, tak z vězení je po dvaceti letech propuštěn jeho otec, jenž by chtěl prý napravit staré křivdy a sblížit se s Rayovou rodinou. Jenže věřte někomu, kdo hned na začátku odpraví kněze. Titulní drsoň tak nechce o žádném sbližování ani slyšet, jelikož tajemné křivdy a bolest z minulosti stále bolí jako čerstvé.

Hned na začátku hodnocení asi můžeme bez nějaké většího překvapení konstatovat, že jedním z největších kladů úvodního dílu je právě titulní postava řešiče průserů. Ray Donovan je ten správně nečernobílý charakter s drsnou visáží, jenž vám dokáže pomoct, ale také se umí chovat jako pěkný hajzl. Zároveň pak vidíme v jeho očích onu bolest a šrámy z minulosti, díky nimž Donovanovi již teď fandíme. Zkrátka tahoun seriálu, jak má být a já osobně si nedovedu v této roli představit nikoho lepší, než právě Liev Schreibera. Tomu už po pouhém pohledu nemáte problém věřit, že je vám schopen urvat hlavu a ještě s ní pomocí své baseballky trénovat odpaly. Schreiber si pro sebe krade všechnu pozornost již od první vteřiny a je bezchybný také v malinko emotivnějších pasážích. Fakt, že mu záda kryje neméně skvělý Jon Voight, snad ani nemusím zmiňovat. Ostatně celý casting se prozatím povedl na jedničku.

Postava Raye je tím správně šťavnatým charakterem po všech stránkách.Chválou hlavního trumfu však naštěstí rozhodně nekončíme. Hned od začátku je totiž jasné, že tady se nám tvůrci snaží naservírovat nový hit, jenž na kabelovce Showtime nahradí letos končícího vraždícího miláčka Dextera. Režie má spád, atmosféra slunného, ale ne zas tak idylického, LA je báječná a divák se ani na minutu nenudí. Scénáristé pak efektivně představí všechny vedlejší postavy a zajímavé vedlejší linie, aby i ten méně chápající divák věděl, že zde se během první sezóny nudit nebudeme. Problém je ale v tom, že tvůrci možná až příliš tlačí na pilu a těch charakterů a vedlejších zápletek je na první díl už trochu moc. Ray tak musí kromě situace s blížícím se otcem a všudypřítomné práce řešit také trable s truchlícím blízkým přítelem, chlastajícím bratrem či nadrženou zpěvačkou. První díl proto místy působí spíše roztříštěným dojmem a vůbec by nevadilo, kdyby si scénáristé některé charaktery a linky šetřili až do dalších dílů.

I přes Rayovu netradiční práci a problémy kolem ní se nám ovšem novinka stanice Showtime profiluje hlavně jako hutné rodinné drama. A po této stránce to zatím funguje na jedničku. Vztahy mezi ne zrovna šťastnou rodinkou jsou napjaté, trauma z dětství zde nemá jen titulní postava a rodinní kostlivci ze skříně se zde budou evidentně sypat ve velkém. Tohle zkrátka nebude žádná rodinná omáčka ve stylu hezkých českých hřejivých seriálů. O emoce tady zřejmě nebude nouze a nic nemusí být navíc na první pohled takové, jak se zdá.

Už vám asi všem došlo, že pilotní díl ambiciózní novinky se hodně povedl. Tvůrci si sice možná pro začátek ukousli až příliš velké sousto, ovšem i tak baví pilot od začátku do konce a navrch nám představí charismatického hrdinu, jenž jako náhrada za loučícího se Dextera funguje výtečně. Na Showtime zkrátka umí produkovat silné charaktery a další seriálový hit je tak zřejmě na cestě.