Star Trek: Discovery

Nový přírůstek do světa Star Treku, očekávaný prequel Discovery, vzbuzoval již od svého pilotu velmi, ale opravdu velmi rozdílné a rozporuplné reakce. Zatímco jeden tábor oceňoval svěží a neokoukaný přístup na poli seriálových kousků této kultovní značky, ti ostatní bědovali nad řadou nelogičností, nevýraznou hlavní hrdinkou a tím, že už to prostě není ten starý dobrý Star Trek. A ne, rozhodně tak nenadávali jen zarytí Trekkies. Rozdílné názory pak panovaly i u nás v redakci, když to seriál kvůli rozčarování několika redaktorů dotáhl i to žebříčku největších loňských zklamání. Až nyní má ovšem za sebou Discovery konečně finále první série a já můžu prohlásit, že o žádnou tvůrčí potupu či prohru se nakonec nejedná. I když mnohé výhrady zklamaného tábora na druhou stranu dosti chápu.

Nejdříve si probereme ty klady. Jestli se totiž tvůrcům Discovery něco rozhodně nedá upřít, je to odvaha vydat se v tomto seriálovém vesmíru zcela novým směrem. Máme tu novou možnost cestování pomocí revolučního spórového pohonu, díky čemuž se dostaneme i tam, kam se Star Trek v minulosti nikdy nepodíval, a místo cestování po neprobádaných končinách vesmírů se zde řeší otevřený válečný konflikt s Klingony. A navrch tu není hlavním hrdinkou kapitán lodi, ale v podstatě žena na pokraji systému, které hrozí za její předchozí činy vězení. Discovery zkrátka nabízí do značky konečně řadu změn a nových prvků, jež se podařilo do seriálu zakomponovat poměrně efektním a svižným způsobem.

Seriál je totiž v podstatě mixem klasických Star Treků, v němž dojde i na tradiční epizodní zápletky, a moderního hávu Abramsových celovečeráků. Tato směs pak na mě překvapivě dobře fungovala, na lodi hvězdné flotily se pořád něco děje a divák se nemá v podstatě kde nudit. Když pak Discovery přeskočí ve své druhé polovině nekompromisně do Abramsova stylu, v němž zůstane až do finále, měl jsem místy opravdu úsměv od ucha k uchu. Druhá půle nejen, že se vydá směrem, jenž jsem vůbec nečekal, navíc však přichází s řadou twistů, které jsme v historii tohoto univerza ještě opravdu neviděli. A některé z nich jsou fakt překvapivé a skvěle fungují. Tvůrci prostě několikrát ukázali, že mají odvahu posunout tuto značku neočekávaným směrem a připravili si pro nás velmi odsýpající podívanou.

Jenže i přesto, že je příběh v jistém směru odvážný, má jednu zásadní vadu. Nevyplatí se u něj moc přemýšlet. Autoři sice nezapřou nápady a zajímavé myšlenky, samotné realizace scénáře ovšem často velmi pokulhává. Logických lapsů se zde najde bohužel opravdu požehnaně, dialogy mnohdy šustí víc, jak zmačkaný papír, a i když se nepovažuji za Trekkie či sci-fi rýpala, tak mnohdy mi připadalo, že tvůrci si tamní zákonitosti (např. cestování spórovým pohonem) mění tak, jak to zrovna kvůli ději potřebují. Scénář pak sice dokáže překvapit pečlivě připravenými zvraty, následně s nimi ovšem zachází velmi ukvapeně a nedokáže jejich vyústění proměnit do uspokojivého konce. To je případ zejména neskutečně odfláklého třinácté epizody, kde je osud jedné z hlavních postav prodán tak chladně a uspěchaně, že pořád někteří diváci doufají, že se tento charakter vrátí. I když je ona šance logicky prakticky nulová.

Ani v práci s postavami si nejsou scenáristé zrovna jisti v kramflecích. Vztahy mezi některými z nich příliš nefungují a divák si tak k nim nemůže vytvořit ani pořádné pouto. I když to je na druhou stranu chyba i hereckého obsazení, jenž vychází tak padesát na padesát. Máme tu božího Jasona Isaacse, jenž si to v nejvděčnější roli Gabriela Lorcy strašně dává, a záda mu kryje i sympatický Anthony Rapp či Doug Jones a seriálová jistota James Frain v roli Sareka. Jenže na druhé straně tu máme i pár tváří, jež si roli v tak důležité sérii opravdu neobhájili. Ano, mluvím samozřejmě o tolik kritizované Sonequě Martin-Green, jež je bezpochyby největším castingovým failem loňského roku. Ta zde svůj matný stín z Živých mrtvých svým jedním výrazem opravdu nepřekročila a Michael je díky ní vlastně dosti nesympatickou postavou, které divák ani nedrží palce. A to je u hlavní hrdinky seriálu docela problém. Sonequa má pak štěstí, že Shazad Latif aka Ash Tyler je ještě větší herecké dřevo bez špetky charismatu než ona. Sledovat však jejich milostné tokání je kvůli tomu docela utrpení.

 

Bryan Fuller je šikulka. Ten kluk nám toho už tolik dal... od jeho scenářů ke starým trekům, přes epizody Pushing Daises (Řekni, kdo tě zabil), až k dohlížení nad novým Hannibalem, Americkými bohy a nakonec i oživeným Star Trekem. Star Trekem, který po napsání hlavní dějové linky a úspěšného rozjetí celého projektu opustil, aby se mohl plně věnovat dítku Neila Gaimana (za což mu jsem taky neskonale vděčný). Je to prostě obětavý chlapík, ale hlavně, hlavně má zatraceně velký talent na to najít to správné téma, které později spojí s tím správným světem. A Discovery je ve svých první dvou epizodách přesně o tomhle jevu.

Nový Star Trek je dost možná nejambicióznější seriálový počin z tohoto světa, není se tedy čemu divit, že třináctidílná série začíná varovným "probuzením" Klingonů, které dává tušit poměrně nekompromisní střet s Federací a tím nevyhnutelně i válku. Teda, alespoň pokud se někomu nepovede tomuhle eventu předejít.

Střih, seznamte se s kapitánkou Georgiou a jejím prvním důstojníkem Michael Burnhamovou. Michael je holka, první člověk, který prošel slavnou vulkánskou vejškou (ta škola, kde o pár let později vystuduje i Spock), a kvůli dlouhému soužití s Vulkánci je v ní ten emotivní člověk maličko upozaděný. Nebo si to alespoň myslíte, až do chvíle, kdy se po první krátké misi (která krásně ukazuje, že nový Star Trek myslí tím správným směrem) opuštěná posádka lodi Shenzhou (název odkazuje na čínský vesmírný program, v překladu ale může znamenat i "božské plavidlo", obojí je cool) dostane do mexického stando-offu přesně s těmi nebezpečně připravenými Klingony, které jsme viděli v úvodu. A pak se začnou dít věci.

Najednou je hlavní postava (obsazená nesympatickou Sashou z Walking Dead) perfektně nečitelná, protože se ve flashbacích dozvídáme něco málo o tom, jak zahynuli její rodiče, zároveň potkáváme jejího vulkánského mentora a do toho ji sledujeme v současnosti bojovat v hlavě s tím, co je morálně správné rozhodnutí, a co je jenom emotivní touha se pomstít. Do toho se vrství motivace záporáků, motivace vedlejších postav a celý konflikt pomalu - a možná bych měl tuhle část zdůraznit, fakt od toho nečekejte akční sci-fi, jako byly nové filmové Star Treky - graduje až do explozivního finále. * * * Kde se to zase zastaví, zresetetuje a míří do opravdového finále (konec druhé epizody), které napoví, že Discovery nebude žádná srandovní jízda vesmírem. Což je nepochybně dobrá zpráva pro všechny, kdo od nového treku čekali trochu temnější, dospělejší podívanou.

Samozřejmě nemůžu mluvit za fanoušky původních nekonečných seriálů - neviděl jsem je, až na pár epizod, které si ale volím raději nepamatovat. Stejně tak nehodlám nový Star Trek vyzdvihovat do nebes, úplně perfektní to není, jak jsem řekl - hlavní postava je dle mého miscast, kostrbaté herectví ale z nějakého důvodu předváděli i všichni ostatní. Navíc mi docela vadí způsob, jakým tvůrci pracují se závěry jednotlivých epizod - každá prozatím končí cliffhangerem. Což právem vyšlo z módy, ostatně stejně jako střih uprostřed scény - prapůvodně asi kvůli reklamám - na Netflixu ovšem naprosto ohavný & otravný efekt, který jen vyhazuje z koncentrace.

Mimo to si novinka Bryana Fullera (znovu opakuji, fakt zasloužilý člověk) a Alexe Kurtzmana (to je zase pro změnu nijak zasloužilý člověk) drží jak vysokou technickou laťku (efekty jsou skromné, ale sympaticky designované), tak i perfektní styl, viz. nádherné přelety kamer, které tomu propůjčil strejda J. J. 

Kolem a kolem tak výrazně lepší úvodní dojem, než tomu třeba bylo u seriálu The Expanse. Jistě, ten později mile překvapil, Star Trek je vůči němu ale pořád mnohem čistší, duchaplnější a taky jednoznačně návykovější. Je definitivně o čem mluvit, což je samo o sobě velké plus, takže rovnou můžete počítat s pravidelnými recapy, taky je ale na co koukat. Prostě perspektivní vyhlídky. 

P. S. závěrečný dialog rozhodl o té slabší osmičce místo silnější sedmičky.