Třetí řada Mandaloriana dospěla do své poloviny. Po "odbočce" z minulého týdne, která se mně osobně opravdu hodně líbila, se opět vracíme naplno na Mandalore. Moc dlouhý výlet to ale tentokrát není, protože tvůrci si na nás připravili klasickou (skoro) půlhodinovou jednohubku. Výplňových epizod jako je tahle, jsme sice už v Mandalorianovi viděli možná až příliš mnoho, a ani tato není svým hlavním tématem nijak zajímavá a řešit jen to, byla by úplně zbytečná. Naštěstí toho ale skrývá a nabízí mnohem víc než jenom obyčejnou hrdinnou výpravu.

Grogu se začíná učit mandalorianskému způsobu života a podstupuje svůj první trénink. Syn Paze Vizsly, Ragnar, o jeho schopnpstech hlasitě pochybuje, což se mu brzy vymstí. Jednak tím, že mu Grogu dá na budku, a pak proto, že přiletí drak, který tentokrát neunese princeznu, ale právě Ragnara. Zkušený drakobijec Din se společně s horolezkyní Bo-Katan postaví do čela záchranného týmu, jehož cílem je samozřejmě proniknutí do drakova doupěte a zachránění nebohého chlapce dřív, než bude sežrán hladovými dráčaty... A vám je asi jasné, jak to celé dopadne.    

Grogu mezitím navštěvuje kovárnu, kde kovářka neustále kutí brnění. A to v Groguovi probudí vzpomínky... na chvíle, kdy na Corusantu probíhalo plnění Rozkazu 66, takže znovu dojde i na temnější atmosféru (á la Pomsta Sithů) a světelné meče. Grogu je z chrámu Jediů (a následně i z Corusantu) zachráněn Jediem Kelleranem Beqem, který může vzdáleně připomínat Vy-Víte-Jakého Gungana, protože ho hraje Ahmed Best. A já jsem rád, že ve Star Wars konečně hraje někoho normálního. Dá se předpokládat, že tyhle flashbacky do minulosti Grogua i mytologie Star Wars budou i nadále pokračovat, což by bylo skvělé. 

Znovu v přítomnosti se neustále rozvíjí také mytolgoie národa Mandalorského a jejich Mythoasura. A zejména po působivém závěru této epizody je myslím více než jasné, že druhá polovina řady se obojímu bude věnovat ještě mnohem víc. A mohlo by to být opravdu zajímavé. Potvrzuje se, že Bo-Katan Kryze minimálně tuhle sérii potáhne a sehraje ještě nemalou roli. Což je dobře jednak kvůli skvělé Katee Sackhoff, i kvůli tomu, jak je to skvěle napsaná postava, jejíž linka mě baví mnohem víc, než ta Dinova. 

Ačkoliv jsme zase po delší době dostali díl, který by vlastně ani existovat nemusel, stejně jako v případě několika podobných zápletek v prvních dvou řadách, je i tahle blbůstka docela zábavná. Budování mytologie navíc tvůrcům opravdu jde a atmosféru Star Wars má ten seriál pořád skvělou a možná i čím dál lepší. Čtvrtá epizoda je tradičně skvěle natočená a corusantský flashback je navíc náramnou vizuální lahůdkou, která jistě potěší nejedno oko a duši a i ta akce byla zase zatraceně příjemná (porovnávat ji s minulými díly ale samozřejmě nelze). A ti z vás, kteří miule při probačním programu umírali nudou, ocení jubilejní dvacátou kapitolu tohoto příběhu ještě více, protože tentokrát to uteče jako voda.

---