The Mandalorian

V úvodních dílech očekávaného Mandaloriana jsem byl na první hraný Star Wars seriál vlastně docela hodný. Uznával jsem kritiku o jednoduchosti, zároveň jsem si ale docela užíval onu westernovou atmosféru a menší dávku drsnosti. Jako jednohubka byl tento námezdní lovec zpočátku velmi fajn. Jenže od seriálu z tohoto univerza jsme chtěli po tolika letech samozřejmě mnohem víc a sázet pouze na variaci na Divoký západ a roztomilého Baby Yodu prostě nestačí. Jenže ani pátá epizoda nedokázala umlčet naše obavy  a pozastavit zklamání. Naopak, Mandalorian působí čím dál matnějším a odfláklejším dojmem.

Titulní hrdina se tentokrát po vesmírném souboji s jedním lovcem odměn dostane dokonce na samotný Tatooine, kde si musí nechat opravit poškozenou loď. K tomu ovšem samozřejmě potřebuje nějaký cash. Spojí se zde proto se začínajícím lovcem odměn, aby společně splnili jednu nebezpečnou zakázku. Vše se ovšem vyvrbí jinak, než se zpočátku zdá.

No, a to je všechno. Příběh se ani po polovině řady stále nijak neposouvá vpřed a tvůrci se místo soustředí na zcela nezajímavé epizodní zápletky, které Mandaloriana jen prostě vždy zavedou na jinou planetu. Příběh je pak tentokrát snad ještě jednodušší a předvídatelnější než posledně a já měl pocit, že koukám na nějakou triviální televizní zápletku z 80. let. Westernová atmosféra se pak v naprosto rutinním režisérském hávu už okoukává a naštve i fakt, že autoři nedokážou pořádně vytěžit až na pár pomrknutí ani prostředí planety Tatooine. Sakra, kde jinde nabrat vděčnější geekovské body, než tady!

Zkrátka a dobře, jak jsem byl zpočátku důvěřivý, po pátém díle i u mě začíná převládat zklamání. Příběh je v podstatě nijaký, zajímavě napsané postavy byste tu hledali marně a sliby o filmovém looku také zmizely v dáli. Ano, sem tam se nějaké solidní efekty objeví. Jinak to však celé vypadá jako nástupce Hvězdné brány.  A to jsme od seriálových Star Wars asi opravdu nechtěli. Ale pořád naivně doufám, že závěrečná třetina dokáže zklamání mnoha fanoušků aspoň trochu rozptýlit.

Ve čtvrté epizodě, jak už napovídá název Sanctuary, se Mandalorian a dítětem snaží najít bezpečné útočiště na zapadlé planetě. Tak jednoduché to ale samozřejmě není, a po setkání s drsnou Carou (Gina Carano), se oba nechávají najmout místními vesničany, kteří potřebují ochranu proti nájezdům banditů.

Vypadá, že celkově jsem zatím s Mandalorianem o chlup spokojenější než kolegové v textech přede mnou. Oceňuji všechny ty známé nebo alespoň povědomé rekvizity, kostýmy a rasy, díky nimž konečně nějaké Star Wars působí, jako že skutečně jde o ten samý svět jako v původní trilogii. A dokážu si užít i ten western ve vesmírných kulisách. Tedy, do jisté míry…

Myslím si totiž, že Favreau zachází až příliš daleko se svou „inspirací“ westerny a samurajskými příběhy (třeba Vlk samotář a mládě nebo v aktuální epizodě „remakovaných“ Sedm samurajů / statečných). Stylový koncept málomluvného vesmírného pistolníka bez tváře se tak trochu překlápí mezi RPG (včetně vylepšování inventáře a vedlejších misí), kde ovšem ovladač drží někdo jiný, a až moc okázalými poctami žánru. Byla by škoda zůstat jen u toho.

Rukopis Jona Favreaua, režiséra Iron Mana, je v Mandalorianu zřejmý, a to tím, že se tu pořád něco vykovává. A ten otupující rytmus kování nějak ladí s mým rozpoložení, protože i já se cítím lehce otupen už po třech více méně půlhodinových epizodách.

Třetí epizoda je pro mě někde mezi první, která se mi nelíbila, a druhou, která se mi vlastně líbila docela dost i tím, že si dala záležet na záběrech horizontu planety a byla zasazená v prostředí, čímž byl protagonista nucen řešit problémy, které nevyplývají automaticky z hlavní lovecké zápletky – vskutku bilbovský návrat z výpravy za kořistí k rozkradenému interiéru potěšil.

Ve třetí epizodě Mandalorian doručí zelenou telekinetující zásilku do rukou objednatele a pořídí si nové brnění, ale trápí ho výčitky svědomí. Jak jen je ta kulička odšroubovaná z páčky roztomilá… Dozvíme se sice i něco dalšího o klanu Mandalorianů, ale ocenil bych detailnější ponory do jejich mytologie. Pořád nechápu, jak přesně funguje. Například pokud někdo zradí kodex, pomáhají si proti vnějšímu nepříteli jako rodina, nebo toho jedince zavrhnou. A proč? A že by u mě Deborah Chow, režírující třetí epizodu, vzbudila nějaká velká očekávání před svým Obi-Wanem, to říct nemůžu.   

Pro mě je zatím The Mandalorian dost průměrná podívaná. Ale očekávání, že půjde o čímkoliv převratnou věc, se mi zdála přehnaná vždycky. Ostatně, pětihvězdičkové Star Wars jsme nedostali už čtrnáct let. 

Streamovací služba Disney+ si pro fandy Star Wars připravila na pátek překvapení. Jenže ti z něj mají asi dost rozporuplné pocity. Tím prvním překvápkem je fakt, že jsme se tento týden dočkali už druhého dílu Mandaloriana (odteď již ale „jen“ každý pátek!), což mnoho diváků jistě potěšilo. Co je ale většinou tolik nepotěšilo, je nevídaně krátká stopáž pouze půlhodinové epizody. Už minulá čtyřicetiminutovka mnohé šokovala, tentokrát však u Disneyho krátili ještě mnohem více. Není to prostě stopáž, kterou bychom od prvního hraného Star Wars seriálu čekali. Dá se za tak krátkou dobu vůbec rozjet pořádné epické dobrodružství?

No, možná by se i dalo, kdyby tvůrci po příběhové stránce konečně šlápli na plyn. Pokud totiž doufáte, že druhá epizoda nakopne děj razantně vpřed, představí konečně pořádné vedlejší charaktery a rozšíří svůj svět, musíte čekat dál. V nové epizodě se totiž titulní postava se svým nečekaným zeleným společníkem snaží opustit planetu. Jawové bohužel rozeberou jeho loď a on se snaží dostat ze všech sil součástky zpátky. Ano, to je v podstatě všechno. Děj tu dosud prakticky neexistuje, což je věc, kterou bych u takto vyhlíženého seriálu a první výrazné vlaštovky Disney+ opravdu nečekal. Vadí mi také celková prozatímní prázdnost zdejšího SW světa, kde si tvůrci stále vystačí jen s pochodováním po poušti. A nedělá mi radost ani krátká stopáž, kvůli níž má divák pocit, že tvůrci nedávají látce tak velkou péči, jakou by si zasloužila.

Jenže i přes tyto výrazné výtky jsem se vlastně celou dobu příjemně bavil. Mandalorian si stále udržuje poctivou westernovou atmosféru, sázka na tajemného osamělého hrdinu zatím funguje a po řemeslné i vizuální stránce to mají u Mickey Mouse prostě pod kontrolou.  Také malinko drsnější a nekompromisnější styl (bodycount je opět hodně solidní) novince svědčí a ani skutečnost, že se tu v podstatě nemluví, není na škodu. Mandalorian se zkrátka snaží být jiný a malinko dospělejší než většina Star Wars produkce. A i přes řadu mušek to vlastně docela vychází.

I po druhé epizodě tak převládá malé rozpolcení. Na jednu stranu jsem se u svižné půlhodinovky ani na minutu nenudil a westernový drsnější styl mi sedí. Na tu druhou ovšem chápu všechny negativnější reakce. A ani mě netěší dosavadní nedějovost a fakt, že tento díl byl prostě příliš krátký.  Mandalorian zkrátka jede tak trochu na volnoběh, a i když se zatím u jeho eskapád bavím, s podobným přístupem to nemusí trvat věčně. Tak snad Disney nevytasil všechny trumfy a co nejdříve se šlápne do pedálů.