Živí mrtví

Určitě to znáte. Všichni, kterým se na pivu sem tam svěřím, že pořád držím televizní partu s Rickem a jeho kámošema, se mě s vykulenýma očima následně ptají na jediné: jak se na to sakra můžu pořád dívat, když se z Živých mrtvých za poslední léta stala bezbřehá mýdlová opera bez děje a jakéhokoli vývoje? Na což já odpovídám (a nestydím se za to), že jsou pro mě zombíci v podstatě jediným seriálovým guilty pleasure, které momentálně sleduji. Že je to moje osobní R-ková mutace Ordinace v růžové zahradě. Že hranou verzi rád srovnávám s comicsem. No a v neposlední řadě také rád argumentuji tím, že se na jednu sezónu vždycky objeví tři, čtyři brutální scény, co mě pokaždé dostanou. Platí ale tohle všechno i pro 7. sezónu?

O mnohých filmech a pochopitelně i seriálech můžeme říci, že po zhlédnutí zrají jako víno. Jak stárnou, dostávají se divákovi více pod kůži, a s opětovným zkouknutím v nich lze pokaždé najít něco nového, co překvapí. Po nové řadě The Walking Dead si ovšem uvědomuji, že to samé lze tvrdit i naopak: tahle show normálně vyhnívá. Jak to? Hodnocení totiž klesá čím dál níž uměrně tomu, jak moc nad seriálem a jeho jednotlivými částmi přemýšlím. Ďábelský Negan (ďábelštější než Guvernér!) a jeho krvelačná banda nestydatých poskoků uzurpovali místo v bedně zombíkům, a naši hrdinové se protentokrát nebojí nakažlivého kousnutí – spíš mají nahnáno z toho, kdy přijde datum dalšího výpalného v podobě surovin, které musejí Spasitelům odevzdávat. Zní to jako nuda? A každý díl je horší a horší...

Je to naneštěstí opravdu přesně tak. Mírného zlepšení jsme se dočkali v podstatě jen v samotném závěru sezóny, před ním to ale byl děs, běs. Že už po úmorném bloumání po kolejích za branami Terminu nemůže do telky dorazit nic rozbřehlejšího? Kéž by. Tohle máslo někdo namazal na tolik krajíců chleba, že by se z toho zalknul i Bilbo Pytlík. Čerstvých 16 epizod vyplňuje až příliš často tak moc dějové vaty, že by se z ní dala vycpat armáda plyšovejch zombíků. V životní velikosti. Dialogová sláma se mlátí jako o život a nikoho nezajímá, že už si postavy po letech snad ani nemají co říci. Většinou dokonce jen apaticky mlčí. Tvůrci do nás cpou bezduché průpovídky pod nátlakem hlava nehlava, a když pro změnu přijde akce, vypadá jako ze šestákového románu o nesmrtelných pistolnících. Takhle ne.

Já ale nechci jenom nadávat. Srovnávání s comicsem mě furt baví, jako guilty pleasure to stále funguje na jedničku, a dokonce i ta kulervoucí scéna jednou za čas dorazí. Jenom už to prostě není takový terno, jak jsme byli zvyklí ze začátku. Z časů, kdy se ještě sázelo na mrtvý děcka, Daryla s raketometem anebo Ricka v berserkr módu, požírajícího nepřátele zaživa. Letos snad ani dokonce žádnou cool scénu nepamatuji, resp. mě rozhodně nic neodzbrojilo tak, jak (možná) tvůrci plánovali. Takže co se povedlo? Vydařila se jedna extrémně chutná sandbox epizoda Ricka s Michonne a vyjukanou srnkou, na jedničku byl psychologický vývoj několika postav (Eugene, brečící Daryl, Tara), a Jeffrey Dean Morgan většinu stopáže fakt jakože bavil, a bavil hodně. Vychrtlý maniak s křivákem a baseballovou pálkou obehnanou ostnáčem prostě válí.

Tak už se fanoušci konečně dočkali! Po měsících horečného spekulování a úspěšného utajování tvůrců je tu napjatě očekávaná sedmá série Živých mrtvých, aby konečně přinesla vyústění dle mého hodně laciného cliffhangeru. Jaká z hlavních postav tedy nakonec udělala divákům pápá pod ostny Neganovy zlověstné pálky? A předvádí nováček Jeffrey Dean Morgan opravdu takové herecké sólo, jak se od něj očekávalo? Držte si klobouky, recka, v níž se tentokrát logicky nevyhneme spoilerům, je tady. Pokud si tedy nechcete pokazit překvapení, tak se čtením ihned přestaňte.

Pořád jste tady? Tak vězte, že oním vyvoleným odpadlíkem se stal drsňák Abraham. Což byla volba, která mě osobně napadla tři vteřiny po naskočení závěrečný titulků minulé řady. Tím ale “překvapení“ od tvůrců nekončí. Aby se totiž Negan ukázal jako ten správný megazáporák, udělá o pár minut později krvavý mozeček i z nebohého Glenna. Tvůrci tak evidentně chtěli přijít jak s šokujícím úmrtím, tak zároveň ctít comicsovou předlohu. Já si ovšem pořád myslím, že nám minimálně jedno z těchto úmrtí mohli tvůrci ukázat už v závěru minulé řady. Jednak by byl závěr minulé řady mnohem silnější a navíc scenáristé stejně příliš nepřekvapili a odpravili charaktery, od nichž se to víceméně čekalo.

Neganova popravička tak nakonec příliš diváckého nadšení nejspíš nevyvolá, a to taky kvůli tvůrčímu stylu. Scenáristé jsou totiž stále věrní své nemilé tradici a onen moment pravdy natahují, co nejvíce to jde. A to navíc tím úplně nejlacinějším způsobem. Je pak evidentní, že režie chtěla divákům naservírovat co nejdepresivnější a nejemotivnější díl. Snaha o co největší proud slziček je však tak prvoplánová a plná klišé (nedělní večere? Wtf?), že se kdekdo spíše pousměje. Když se ovšem Živí mrtví nesnaží o co největší ubulené drámo, zase taková tragédie to není. Konflikt mezi Rickem a Neganem má totiž obrovský potenciál. Vyhrocené scény typu Carlova ruka či Rickovo řádění sekerou potom fanoušky přeci jen potěší o něco více.

Sedmá série navíc vytahuje jeden opravdu veliký trumf, kvůli němuž se vyplatí zombíky sledovat i nadále. Ano, uhodli jste správě, je jím Jeffrey Dean Morgan. Ten si svého Negana opravdu vychutnává, zbytek obsazení přehrává tak o dvě herecké ligy a seriálový hit mění ve svou velkou one man show.  Morgan se zkrátka stává obrovskou castingovou trefou a tou nejlepší volbou, kterou mohli tvůrci seriálu udělat. Díky jeho neskutečnému charismatu totiž zůstanou u seriálu i diváci, kteří by ho jinak už nejraději zabalili. Tedy aspoň do chvíle, než začnou scenáristé s jeho parádní postavou dělat psí kusy, jak mají občas ve zvyku.

Úvod sedmé řady tak zanechává velmi smíšené pocity. Snaha o šokování diváků a přehnané emoce se sice míjí účinkem. Tempo je ale, jak už je u startu Živých mrtvých zvykem, smrtící, v brutalitě a gore efektech se tentokrát štáb opravdu vyřádil a kdykoliv se objeví na scéně Morganův záporák, má divák úsměv od ucha k uchu. Doufejme tedy, že si pro sebe bude krást v sedmé štaci co nejvíce prostoru a potenciál, jenž se skrývá v jeho krvavém řádění, využijí tvůrci naplno. Po minulých zkušenostech se toho však malinko bojím.

Živí mrtví se plahočí dál. Taky už se začínáte nudit? Smůla. Rick Grimes se o lepší svět nepřestane snažit nikdy. Na to dává kabelovka AMC herci Andrewu Lincolnovi až příliš tučný honorář za epizodu, než aby se známý televizní obličej v nejbližší době odporoučel z našich obýváků. Jsem si jistý, že na tomto faktu nic nezmění ani laciný cliffhanger finále 6. série, který hnul před pár dny mnoha fandům žlučí. Položte si teď ale otázku: budete u toho za rok zase chtít být?

Žádné změny. Na cca pět skrz naskrz průměrných epizod i nadále připadá jedna kulervoucí část, která v divácích pokaždé zažehne jiskru falešné naděje a způsobí, že tohle zdravé jádro nad seriálem snad nikdy nezlomí hůl. Zíív. Prostě se koukat budete. Proto na TVZone nepřestáváme datlovat nemrtvé recapy: zombíci holt táhnou a fandů mají pořád několik milionů, v České republice pak díky comicsům klidně i několik desítek tisíc. Má ovšem jejich hraná forma stále co nabídnout?

Akce je pouze na efekt a stále podle stejné šablonyNa první pohled se zdá, že co se minimálně technické stránky věci týče, je v The Walking Dead všechno v naprostém pořádku. Režie rozhodně nevypadá jako něco, co by vyplodil Uwe Boll, kamerové oblety jsou znepokojivě šmakózní, herci (i když nemají co hrát) se snaží a většinou ze sebe nedělají úplné pitomce, a hudbu skládá oceňovaný McCreary. Co ale televizní post-apokalypse plné chodících mrtvol škodí zdaleka nejvíce, je apatická grupa vyhořelých scénáristů. Kirkmana mezi nimi nehledejte.

Právě Robert Kirkman aka člověk, který původním papírovým zombies před dlouhými léty vdechnul život, už dnes totiž se seriálem nemá prakticky nic společného. Vizionářský Frank Darabont je taktéž stále v úvodních titulcích, takže si nejspíš dokážete představit, co mám na mysli. Je to jen reklama. Jak se od projektu vzdálí jeho duchovní otec, začíná zde najednou něco opovážlivě smrdět – vyhřezlá střeva klopýtajících mtváků to ale bohužel nebudou. Takže to napíšu na plnou klávesnici aneb z příběhu Živých mrtvých se v bedně s konečnou platností stala tupá, rozbředlá nuda.

Na tomto místě se teď opět vracíme k troufalé statistice ze začátku recenze, tj. ona jedna výborná epizoda na pět tragických. Tento nikoli z prstu vycucaný výpočet šel krásně vidět na první polovině sezóny před vánočním mid-season finále. V Alexandrii (alias baště klidu uprostřed lesa zombií) se vedly slámu mlátící dialogy, děj se posouval v podstatě jen od Darylovy rozbité motorky k docházející mouce v kuchyni a zpátky. Naprosto vážně. Z hororové hrozby se stala kulisa, strach z kousanců šel stranou. Divákovi bylo nicméně jasné, že se schyluje k průseru. Schylovalo se k němu ale asi takovým tempem, že by jeden našel víc andrenalinu u sledování šnečích závodů...

Nejnebezpečnější nejsou zombie, ale zfanatizovaní lidéAč chtěli nebo ne (hádám že spíš ne), měli Živí mrtví mnohem častěji blíže k jakési vysokorozpočtové latinsko-americké telenovele, nežli k oblíbené 1. sérii napínavého hororu před šesti lety. V souvislosti s její premiérou si tenkrát vedení takového konkurenčního HBO mohlo vytrhat všechny vlasy na hlavě (to byla atmosféra!), dnes už tu ale kromě macatých koláčů sledovanosti vážně není skoro nic k vidění. Akce je pouze na efekt a podle stejné repetitivní šablony, charaktery se nijak nevyvíjejí. Těch prvních osm částí bylo vážně za trest. A pak... pak se nemrtví vrátili.

Zlom přišel vlastně okamžitě v prvním díle po zimní pauze. Tvůrci znenadání rozpoutali akční inferno a nemilosrdně odpravili několik vedlejších postav, do pořádné šlamastyky se ovšem dostali i ústřední herečtí miláčci. Proč jsme museli přes šest dlouhých hodin čekat na podobné známky dechberoucího napětí a dramatický přísun neředěné krve? Na obrazovky se konečně vrátilo něco, čemu se dalo říkat zábava. Alexandrie už najednou není tak bezpečná. Suroviny docházejí, je třeba vyrážet za novými klidně i několik dlouhých mil daleko. Hodně daleko od domova za známé hranice, kde číhá nové, zatím nejsmrtelnější lidské nebezpečí...

Tak už se chytáte? Máte recht, 6. řadě není snadné připlácnout jednoznačný bodový verdikt. Kdo přetrpěl dějovou vatu v její první půlce, tomu se scénáristé – pozdě ale přece – odvděčili hned několika za sebou následujícími našláplými díly. Od února nás sledování The Walking Dead zas po dlouhé době bavilo, fakt. O to víc proto aktuálně zamrzí skutečnost, že se v posledních dvou hodinách opět sklouzlo k prachsprosté dramaturgické výplni. Jak to? Inu, čekáme přeci svorně na sedmý mrtvácký rok! Právě až v něm se totiž všem zvědavcům naplno představí hrozivý fanatický vůdce žoldáků Negan v kůži Jeffreyho Deana Morgana. Zatím poslední letošní čtvrthodinu si pro sebe krade s přehledem. Nedýchal jsem. Uf. To rozhodování vám (nevěrným) nezávidím.

Je to vlastně každý rok ta samá písnička. Na úvod každé nové série megahitu The Walking Dead přijdou jeho tvůrci s pořádně našlapanou epizodou, která se vlastně nedá popsat jinak, než akční chul. Rick a spol. střílí a sekají hlavy, jak zběsilý, zombíci i lidi padají po desítkách a konflikty postav parádně fungují. Zkrátka lákadla na nadcházející řadu, v nichž se navíc podaří nastínit hlavní témata, jedna báseň. Co na plat, že se potom seriál povětšinu času utápí v dialogovém bahně a atmosférický potenciál předlohy dokážou scenáristé vyždímat jen místy. Svůj účel tyto startující epizody plní a i diváci, jež to chtěli s nekonečnými zombíky zabalit, se zase nechají zlákat tvůrčími sliby. Není proto žádné překvapení, že přesně tuhle taktiku zvolili tvůrci i tentokrát. Jen jim to do šestice až překvapivě nevychází.

Již první scéna přitom láká na další našlapanou a strhující jatka nemrtvých. Rick a ostatní obyvatelé Alexandrie se tu ocitají před rozsáhlým lomem, který je zaplaven dosud největší armádou zombíků v dějinách seriálu a divákovi je jasné, že bude sranda. Jenže to, co mají hrdinové vlastně v plánu, se dozvídáme v průběhu epizody pomocí flashbacků, jež nám napoví, jak to v kdysi mírumilovné komunitě aktuálně vypadá. A samozřejmě to není žádná idylka. Někteří místní obyvatelé by se totiž nového nekorunovaného lídra Ricka rádi zbavili. On se svou věrnou družinou je chce zase pro změnu konečně připravit na ten hnusný svět tam venku. No, a do toho přichází starý známý Morgan, jenž zjišťuje, že si s hlavním hrdinou už nerozumí tolik, co před lety.

Námět zkrátka láká na další strhující jízdu, v níž nebude o dusnou atmosféru nouze a spadne u toho i patřičný počet zombie hlav. Jenže to se tentokrát nestane a start šesté řady se tvůrcům po slibném úvodu začíná sypat pod rukama. Čert vem to, že se slibované řežby nakonec téměř nedočkáme a celá tahle část se skládá jen z toho, že se postavy snaží nemrtvé někam dovést. Akce zde byla ostatně vždy spíše příjemným bonusem, i když místy hodně vítaným a potřebným. Problém už ovšem tkví v tom, že tato linka postrádá takřka jakékoliv tempo, je až nesnesitelně natahovaná a vlastně se v ní nic moc nestane. Divák se pak nemůže zbavit dojmu, že je celá zápletka okolo hladových mršin až neskutečně vycucaná z prstu a je tu vlastně jen tak z povinnosti a aby fanoušek dostal alespoň menší porci akce.

Ani v samotné Alexandrii však zatím nepanuje taková spokojenost, jako v loňské řadě. Zatímco v minulých epizodách se tvůrcům podařilo vytvořit slušnou hutnou atmosféru mezi původními obyvateli městečka a našimi starými známými a vytvořit mezi nimi to správné napětí, zde jakoby všechno spláchla voda. Slibná atmosféra je v tahu, konflikty mezi charaktery nefungují a na řadu hned na začátek přicházejí nikam nevedoucí dialogy či naprosto zbytečné scény. Potenciál celé linky v Alexandrii najednou zůstává po hříchu nevytěžen a divák jen doufá, že se vše již brzy vrátí do hutných kolejí z konce řady.

Také některé flashbacky, jichž je tu zkrátka až příliš, se dosti míjí účinkem, stejně jako zvolený černobílý vizuál. Nic proti tvůrčímu úmyslu, ale The Walking Dead nikdy nepatřil mezi seriály, jež by vynikaly svým vizuálem a tento styl to bohužel potvrzuje. Místy to totiž vypadá opravdu hnusně. Jediné, co zde tak prozatím funguje vztah mezi Rickem a Morganem a jejich pomalu rostoucí konflikt, jenž je jedním z hlavních lákadel nové řady. Aspoň že tady dostanou fandové přesně to, co očekávali.

Živí mrtví zůstali zkrátka i přes evidentní tvůrčí snahy daleko za očekáváním a vůbec se jim nepodařilo navázat na slibný konec minulé série. Výtečná atmosféra je pryč, režie si taky vybrala svoji slabší chvilku a známé charaktery bohužel už nebaví tolik, jako v minulosti. Samotný závěr se sice snaží epizodě napravit reputaci a nastiňuje, že teprve příště nás možná čekají ty pravé jatka. Jestli s nimi dorazí i postrádaná atmosféra a pořádné konflikty do budoucna, však zůstává otázkou. Šance na nápravu tu i po ospalém začátku ovšem rozhodně pořád je.

S televizními Živými mrtvými je to jako s dávno prošlou bonboniérou: divák nikdy neví, kdy narazí na další nechutný kousek. Myšleno ovšem jako jednoznačný zápor – řeč je o kvalitě, nikoliv o akčních scénách. A tenhle nemilý trend se seriálu drží stále dokolečka. Dokonce už i skalní fandové si jakž takž zvykli, že na jeden totálně peckový díl tu připadne, pět, šest podprůměrných epizod. Vede z téhle zapeklité scénáristické situace vůbec nějaká schůdná cesta? Překvapivě ano. Rovnou skrze Alexandrii!

Právě tak se totiž jmenuje jedna satelitní osada blízko spásného Washingtonu DC, kam naše parta veteránů před nějakými plus minus čtyřmi seriálovými hodinami dorazila. To, co se celou uzívanou řadu tvářilo jako nadmíru pomatené trmácení se od jednoho lesního keříku ke druhému, se náhle transformovalo do silně atmosférického komorního dramatu ve staronových kulisách. Takže zpátky ke kořenům? Přesně. Dokonce nám i symbolicky oholili Ricka!

Bouchejte šampaňské, znepokojivý feeling první sezóny je v plné parádě zpátky. Návykovější než kdy dříve a také mnohem osudovější. Ruku na srdce – kdy naposledy jsme na nové části The Walking Dead čekali s očima připíchnutýma na kalendáři, a kdy to bylo posledně, co jsme se vůbec na další epizody vyloženě těšili? Ano, je to už nějaká doba. Ale jak trnitá cesta k proměně vedla! Stojím si za tím, že do kanceláří AMC onehdá zavítal sám Kirkman, aby ze začátku katastrofální pátou řadu zase pořádně nakopnul.

První polovina průšvih, druhá velká parádaNyní chceme zapomenout. Chceme hrozně moc zapomenout na podzimní nudu v kostele, atlantské nemocnici a celkově i v okolních bezvýrazných lesích. Rickova rozdělená skupina se mátožně dlouho toulala po nijakých loukách, mýtinách a údolích, a je s podivem, že se v tu dobu Živým mrtvým zaslouženě nepropadala sledovanost. Trio brečící Daryl, brečící kněz a brečící Eugene bylo často na pěst, a v momentech, kdy jsme měli s jednotlivými postavami soucítit, jsme je spíše chtěli předhodit zombiím. A pak přišel Aaron. A zachránil nás všechny.

Neúnavný náborář pro jednu z posledních lidských bašt, tedy zmíněnou Alexandrii, dorazil vážně na poslední chvíli. Bytelnou zdí obehnaná osada sice může na první pohled snadno suplovat za Guvernérovo Woodbury, ale nenechte se zmást. Pozornému divákovi rychle dojde, že tady se na lumpárny nehraje. Zdejší obyvatelé jsou naopak tak dokonale odtrženi od post-apokalyptické venkovní zkázy, až jsou si nevědomky sami sobě tím největším nebezpečím. Najednou je čas na okázalé večírky, drbání sousedů, vaření lasagní a zalévání květin na zahrádce před verandou. Bude tahle ignorantská idylka tvat věčně? Kde všude uvidí lehce paranoidní Rick hrozby, se kterými bude dle jeho názoru nutné co nejdříve zatočit? A komu tu vlastně doopravdy šplouchá na maják? Poslední hodinová část napoví.

Vidíte moc dobře a pod posledním odstavcem se na vás v recenzi vážně mračí modrá šestka. Jakkoli se totiž s návratem sugestivního komorního dramatu, romantických podzápletek a vibrujícího napětí do The Walking Dead vrátila nezaměnitelná atmosféra, tak na TVZone holt neodpouštíme. Nikdy. Zatímco první polovina sezóny byla čirým dějovým a dialogovým utrpením (šílená zívačka!), ta druhá show kupodivu opět posunula směrem, kterým se za rok budeme chtít zase s radostí vydat. Jen ten nemastný neslaný cliffhanger si tvůrci mohli odpustit. Jako by měl pravý konec přijít až za týden.

Seriálový megahit The Walking Dead to má v poslední době u diváků dost složité. Jedna skupina se stěžuje na přetrvávající nudu, ohrané charaktery i po většinu doby prázdné a natahované dialogy. Ti druzí tyto neduhy zase omlouvají tvůrčím pokusem o realistickou atmosféru a právě důrazem na oblíbené postavy. A takhle bychom s argumenty jednotlivých stran mohli pokračovat do nekonečna. Ostatně, i já s kolegou Daviesem jsme se díky neshodám nad kvalitami neživého hitu zasekli u nejednoho společného pivka. Sledovanost ale stále trhá rekordy, většina amerických diváků si u tohoto postapokalyptického pohledu nadále spokojeně pomlaskává a zombící tak budou fanouškovské vášně vzbuzovat ještě pěkně dlouho. Úvod páté sezóny je navíc správně nářezovou ukázkou toho, proč se na Živé mrtvé stále dívají i někteří škarohlídi.

Nabušenější vstup do nové kapitoly seriálu si totiž fanoušci snad ani přát nemohli. Začínáme samozřejmě přesně tam, kde jsme Ricka a většinu jeho neohrožené skupinky na jaře opustili, tedy v osamělém vagónu ne zrovna mírumilovného Terminusu. Domnělé útočiště se pro naše hrdiny změnilo v nehostinné místo ovládané lidmi s malinko vytříbeným jídelníčkem. Pokud se ovšem opět bojíte nástupu pomalého tempa a několikadílného vykecávaní s místním šéfem Garethem, jste tentokrát krutě na omylu. Stačí totiž hrstka hladových zombíků a přidat k nim jednu Carol se znalostmi MacGyvera a krvavý boj o přežití může zase začít nanovo.

A je to boj o kahánek opravdu strhující. Pryč je zdlouhavé hledání zbylých členů bandy a nudné chození od borovice k borovici, při němž dialogy šustí papírem. Tvůrci se zkrátka po delší době zase rozhodli posunout naše hrdiny malinko vpřed a připravit si pro nás výrazně akčnější epizodu. A vychází jim to téměř na jedničku. Tempo je strhující od samého začátku, napětí by se dalo krájet katanou a pro zbytečné povídání zde není místo. Když už pak na nějaké to vykecávání přeci jen dojde, tak dávají dialogy mnohem větší smysl než v předchozích dílech. Akce si pak drží svůj standard a o brutální rozmašírování zombie hlav zde není nouze.

Také po scenáristické stránce si start páté řady zaslouží pochvalu. Ano, najde se zde pár momentů a logických lapsů, jež si o nějaký ten posměšný úšklebek stále říkají. Ostatně, jako vždy. Zároveň však scénář dokáže nakopnout charaktery vstříc novým dějovým zítřkům a zatím to vypadá, že se příběh bude posouvat tím správným směrem. Představení nového záporáka Garetha pomocí náležitě umístěných flashbacků má také ten správný efekt a známé postavy jsou po delší době zase o něco zajímavější. Chladný boj o holé přežití jim zkrátka svědčí více, než okoukané vysedávání v lese či opuštěných staveních. I díky tomu na diváka následující emotivní scény mají přesně ten správný dopad. Úvod nové zombie kapitoly tak ze všeho nejvíce připomíná začátek třetí série se zabráním vězení. Také zde totiž přišli tvůrci s adrenalinem nabitou hodinkou, v níž nebyla nouze o napínavou akci i nadějné nastínění budoucího děje. Pokud by pokračoval i zbytek páté zombie řežby v podobných šlépějích jako zmiňovaná, doposud nejlepší, sezóna, asi by si stěžoval jen málokdo.

Obavy z toho, že se Živí mrtví po počátečním masakru vrátí zpět do vyšlapaných kolejí a bude následovat zdlouhavé přešlapování na místě, jsou sice stále veliké. Jako efektní lákadlo na další etapu Rickovy nesmrtelné bandy však působí první epizoda výtečně. Level zábavnosti jede na maximum, příběh i postavy vás po delší době zase zajímají a díl skončí dříve, než stačíte říci Terminus. A to říkám jako člověk, který se po velkém zklamání ze čtvrté řady původně ani na seriál nechtěl dívat. Možná právě proto mě návrat do Kirkmanova světa tak příjemně překvapil. Stanice AMC má tedy nakročeno velmi nadějně a minimálně úvodní epizoda zklame asi málokoho. 

Tak jsme se všichni konečně prokousali tou čtvrtou sezónou. Doslova. Zombíci i lidé. A zatímco ti první si s neměnným apetitem pochutnávají na přívalech neopatrných nebožtíků, druzí výše zmínění se naopak začínají seriálem pomalu ale jistě přejídat... V recapech jsme se již nicméně nad pohnutým osudem Darabontova dítka nazlobili dost, aktuální recenzi však pro čtenáře TVZone zplodil věrný fanoušek původního comicsu. Pointa? Inu, oni na tom ti Živí mrtví vážně nejsou zdaleka tak špatně, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Horko těžko bych nečtenáře comicsu přesvědčoval o tom, proč je vlastně jeho televizní adaptace na pokračování stále fajn. Takže na to musím jít od lesa: počítat s tím, že neznalce nezajímají rozdíly oproti papírové verzi. Ne – chcete jednoduše vědět, proč hrané The Walking Dead směřuje tam, kam směřuje. Proč je to taková "nuda". Proč jsou tam všichni ukecaní. Kam se vytratil horor... a tak dále. Mýlím se snad? Je mi to jasný. Takže se něčeho držte, odpověď na všechny položené otázky je překvapivě nabíledni.

Živí mrtví totiž nejsou hororem. Nikdy ani pravým hororem nebyli. Jak Kirkman, tak Darabont měli v úvodu Rickova putování jasný cíl: postarat se o uvěřitelnou post-apo atmosféru. Ano, běhají tu zkrvavení zombies, co na potulujícího se hrdinu mohou vyskočit v podstatě odevšad, a mělo by to být jaksi adekvátně napínavé. Žádný z tvůrců ale nikdy netvrdil, že má být seriál čistokrevným odvarem třebas Romerova světa. Mysleli jste si, že téma nemrtvých rovná se permanentní strach? Vystřízlivění občas pořádně bolí.

Vězte tedy, že je ono nejdůležitější slůvko v kontextu s celou show stanice AMC ve skutečnosti trochu jiné, než by asi většina diváků očekávala. Je jím... "drama". Kirkman dává v originálním comicsu jasně najevo, že titulními živými mrtvými jsou zde lidé, ne uslintané nestvůry. V bedně se pouze jede v zajetých kolejích. Vyděšení přeživší se tu dennodenně dohadují o tom, že si mohou dávno kopat hrob, že všechno stojí za prd, a že nemohou nikomu věřit. Lidé se stávají větší hrozbou než monstra samotná. Kdo někdy hrál například survival akci DayZ, pochopí.

Démonický Guvernér se rozhodl, že si zahraje na vojáčky. V životní velikosti. Stačilo nafasovat jeden mírumilovný tank a odkrouhnout pár Rickových kámošů, a dějí se věci. Start třetí řady schválně atakoval chovem prasátek či pěstováním zeleniny, aby se následně docílilo většího šoku během twistu s katanou. Přišla zimní pauza, dostali jsme zrezivělé koleje a stromy. Spoustu stromů. Proč teď mnoha fanouškům přijde, že se v téhle zombárně jen bezcílně hážou mrtvoly do žita?

Horor se nekoná. Je libo vypiplané drama se zajímavými charaktery?V případě kamerou sejmutých The Walking Dead se totiž stalo to, že se zcela nepřekvapivě nestalo vůbec nic. Oblíbené postavy prchají po pádu vězeňských zdí před nebezpečím, poněvadž setrvávat na jednom místě je hloupost. A mluví se. Řeší se, jací jsou ostatní svině, a že kvůli konzervě s fazolemi můžete snadno skončit pod drnem, dostane-li na ně neodbytnou chuť váš do-té-doby kamarád. Další důležitá otázka se potom nabízí sama, aneb jak vzdálený je vlastně seriál od reality? Dejme tomu, že by se něco podobného opravdu přihodilo (meh), a vám zrovna stál za zády štáb s kamerou. Myslíte si, že by byl každičký jeden den bojem o přežití? Věříte tomu, že by na ono skrývání se a zdánlivě bezduché tlachání ruku v ruce s postupným vývojem charakterů, adaptujících se na nastálou situaci, nedošlo? Prdlajz. Došlo. Proto jsme se dočkali otřesného shánění antikoncepce, Darylovy chlastací epizody, Tyreeseho a Caroliny zastávky v lesíku nebo Grimesova půlhodinového schovávání se pod postelí.

Místo recenze trocha polemiky? Proč ne. Buďme rádi za tuto rádoby realističnost, se kterou tvůrci na diváky sem tam vyrukují. Nikdo nás od první řady nekrmil sliby, že se můžeme těšit na nefalšované hororové hody. Je to o postavách a o tom, co s člověkem udělá ztráta společenských zábran. Nezastírám, že jsem si Živé mrtvé vždycky uměl jak se patří vychutnat – pár idiotským scénám navzdory. Bylo by ale chybou spílat scénáristům za návrat k survival kořenům z úvodní sezóny, kdy se díl za dílem šlape po kolejích a čeká na zázrak. Všichni jsme už dávno mrtví. Smiřte se s tím. A užijte si to.

Třetí řada zombie fenoménu stanice AMC Živí mrtví byla nejdřív skvělá, potom dobrá a na závěr přespříliš schematická. Přesto se jednalo o nejlepší dosavadní sérii a velkou satisfakci pro ty, kteří byli zklamaní z nekonečného žvatlání, tolik specifického pro řadu druhou. Čtvrtý rok se zombiemi od Franka Darabonta navazuje i nenavazuje na dosavadní závěr seriálu. V tom si Rick Grames a jeho vězeňská partička přestěhovala zbylé občany Woodbury do svého komplexu a začala s vytvářením regulérní komunity přeživších. Ve fungl nové epizodě „30 Days Without an Accident“ se sice přesuneme v čase dopředu, ovšem ve starém dobrém prostředí vězení se toho za tu dobu příliš nestalo. Staří hrdinové se za dobu naší nepřítomnosti seznámili s novými, započali nové zvyky, přerozdělili role, postavili zahrádku s rajčaty a začali chovat prasata. Nestalo se nic, z čeho by se nám motala hlava a čemu bychom nerozuměli. Čas jen líně pokročil.

První díl čtvrté řady postrádá obvyklou nablýskanost úvodních epizod. Loni jsme pilotu trojky udělovali absolutní hodnocení a nemohli jsme se nabažit, kolik akce se v do té doby spíše užvaněném seriálu najednou urodilo. „30 Days Without an Accident“ je taktéž akční díl, ovšem my už jsme zkrátka na vysokou úroveň akce zvyklí a nebyli jsme z ní tudíž překvapeni. Chybí razantní změna lokace, představení výrazné nové postavy nebo cliffhanger, který se dotkne těch postav, s nimiž to táhneme již čtvrtým rokem. Vítáme zkrátka znovu věznici, nepředvídatelného Ricka a Daryla, toho nejlepšího z party, ve vcelku obyčejném dílu „těch dobrých“ Živých mrtvých. Kdo chce novoty a řadu překvapení, tentokrát se prostě nedočká.

Dějové linky jsou ale přesto zajímavé. Rick potká v lesích zanedbanou přeživší a vcelku nebanálně si s ní povídá o všem možném. Daryl, Michonne, Glenn a další jdou prozkoumat obchodní dům a najít nějaké zásoby do svého improvizovaného městečka. V této linii se dočkáme mimojiné skvělé scény, v níž nemrtví propadávají ztrouchnivělou podlahou a ohrožují ústřední hrdiny. Dočkáme se i jedné smrti, ovšem ta je vykonstruována poněkud uměle pro úvodní epizodu a nevážou se k ní tak pražádné emoce. Samotný závěr s onemocněním jedné z nových postav dává prostor otázkám. Přenáší se nemoc i bez kousance od nakaženého?

„30 Days Without an Accident“ vlastně nenabídla nic zásadního, spíše oprášila hrdiny a každému zásadnímu nechala svých několik minut na scéně. Hororová telenovela se každopádně rozehrála v tempu a na líné epizody z druhé řady tak asi můžeme už nadobro zapomenout. Dočkali jsme se i dalšího přívalu skvělých masek, to když se k věznici dostavila celá horda nemrtvých. Jen po úvodní epizodě nemáme potřebu psát sáhodlouhé artikly a fandovsky fabulovat. Nejedná se o jeden z těch pilotů, které k tomu svádějí. Máme však chuť si zase za týden naladit AMC a pokračovat v té prohnile rozehrané hře a zkoumat, s jakými problémy si naši zkušení lovci zombií budou muset poradit příště. A jak se první díl čtvrté řady populárních Živých mrtvých líbil vám?

Po šestnáctém dílu třetí řady hororového dramatu Živí mrtví můžeme s klidem v duši konstatovat, že uplynulá sezóna převýšila dvě předcházející o průměrně velkou hlavu. Tento suchý fakt však v podstatě nevyžadoval žádný extra výkon. Zatímco první série byla kluzká jako hlava Petra Lessyho, v druhé řadě jsme zápasili s pilulkami na potrat (!) a otravným Asiatem přicházejícím o panictví. Třetí série znamenala příchod producentky a scénáristky Nichole Beattie, která navzdory svému pohlaví výrazně přispěla k drsné, chlapské sáze, z níž si již nelze utahovat. Pokud jste četli pár našich epizodních článků, zřejmě jste zaznamenali znatelnou koncentraci pochval. Ostatně pilotní epizodě jsme nadělili plný počet, což ani zpětně nepovažujeme za přehnanou a emocemi hnanou nálepku. Navzdory tomu se nyní ve štítku hodnocení krčí sedmička. Čím si autoři pošlapali výtečný start a proč měla třetí řada Živých mrtvých sestupnou tendenci.

Nemáme rádi půlení seriálů. Živí mrtví se nám představilo rutinně v podzimní premiéře a po osmém dílu se nám až do února kamsi vzdálilo. Kdybychom měli napsat minirecenzi již v prosinci a zhodnotit esprit a tíživost úvodního osmera dílů, zřejmě bychom tasili devítku a šilhavě pokukovali po absolutnu. Jenomže stejně jako právníkům ze Suits, kteří senzačně našlapaných deset dílů po pauze dehonestovali šestidílným přílepkem, se i nahnilým zombiím nepodařilo udržet si top formu. A důvody jsou absolutně prosté. První polovina série je napěchovaná nepoznaným. Ústřední skupinka dobíjí vězení a nachází po čase stálý a bezpečný úkryt. Michonne a Andrea přicházejí do Woodbury, kouzelného městečka, v němž jakoby se zastavil čas. Poznáváme Guvernéra a jsme vcelku významně poznamenáni smrtí dvou hlavních postav. Finále osmého dílu, kdy se party Ricka a Guvernéra poprvé střetnou, je výtečně vygradované a diváky dráždí i zajímavým bratrským shledáním.´

Zbylé osmičce, na kterou jsme netrpělivě čekali až do února, by však mnohem více slušela stopáž čtyř epizod. Část, v níž se Rick s Guvernérem vybavují na neutrálním území, ta, v níž Guvernér nahání zoufalou Andreu anebo i odbočka s Rickovým návratem domů. Živí mrtví roku 2013 bohužel rozmělnili tempo několika epizodami, v nichž hrály prim dvě anebo tři postavy, čímž se okamžitě vytratila původní dynamika a různorodost. David Morissey vtisknul do Guvernéra dávku zdravé anglické povrchnosti. Jen je škoda, že tvůrci příliš brzy odhalily zvrhlé já jeho postavy. Ta dvojakost v úvodu série, kdy jsme vcelku chápali některé jeho netradiční metody a nevěděli, zda mu náhodou nemáme i fandit, se bohužel v druhé půlce převrhla do čirého šílenství. Veškerá psychologie, vínka a soužití s Andreou, jakoby rázem neexistovala. Pokud nám autoři chtěli vylíčit, že Guvernérovi zkrátka a jen přeskočilo, pokusili se o to dost nedomrle.

Naopak zalíbení jsme našli v nápadu vytvořit z postavy Andrey jakýsi průnik mezi oběma tábory. Finálová scéna ve Woodbury tak výtečně funguje a navzdory mnoha otevřeným liniím je důstojnou tečkou za třetí řadou. Zároveň je zřejmé, že chystané čtvrté pokračování nebude disponovat již takovou diferenciací a v podstatě začne tam, kde jsme prvního dubna opustili Rickovu partu. I z toho důvodu nám šestnáct dílů připadá jako příliš objemná porce. Zvláště protože nám bylo neustále naznačováno, jak epické přijde finále a ono to nakonec tak „žhavé“ nebylo. Třetí Živí mrtví zkrátka kopulovali předčasně a některé únorové díly tak působily jako nechtěný, avšak komerčně nutný přístavek.

Třetí řadě Živých mrtvých nelze upřít mnoho kvalitních aspektů. Dialogy téměř postrádají plytkost a emoce jsou dávkovány v rozumné uvěřitelné míře. Zatímco v druhé řadě se člověk pro jednu akci musel prokousávat minutami dialogů, nyní teče krev ze zombií efektně i efektivně. Bohužel sestupný trend kvality působí na celkové hodnocení mnohem důrazněji, než kdyby z blat vystoupil seriál na mýtinu. Druhá polovina je delší než mužství Dalibora Jandy a velmi dynamické první polovině tak podráží nohy. Dřívější napadení věznice Guvernérem, odstranění nových postav kolem Tyreese a ponechání senzačního cajdáku od Toma Waitse na úplný závěr. To by teprve ve vzduchu zaváněla devítka. Takto je to jen spokojená, avšak v závěru lehce nahnilá sedmička. 

Akční horor televizní stanice AMC Živí mrtví, patří k bezesporu nejoblíbenějším současným seriálům v Americe. Zatímco evropští diváci, včetně naší redakce, byli z druhé sezóny poněkud uzoufáni, zámořští diváci tento komiksový přepis baští i s navijáky. V rámci krátké rekapitulace se sluší zavzpomínat na již zmiňovanou loňskou řadu. V té se skupinka kolem Ricka shodou náhod dostala na obydlenou farmu, poněkud nevybíravě se připojila k tamějším lidem… a pak se děsivě dlouhou dobu řešily vztahy. Jak se šikmooký Glenn vypořádá se ztrátou panictví, pozře Lori prášky na potrat a sní hlavní hrdina Rick vajíčka zapomnění? To podstatné by se z původních třinácti dílů vešlo do čtyř epizod a ani ty by možná nehýřily nijak závratným tempem.

Přesto všechno si však seriál drží jistou grácii. Možná za to můžou unikátní masky zombií, na televizi výtečně zpracovaná akce a více méně monopolní postavení podobného konceptu. Že těchto vyjmenovaných kladů bylo zvláště v druhé řadě vskutku pomálu, je věcí druhou. Úvodní epizoda premiérové třetí série nás však dovedla navnadit famózně. Tvůrci se evidentně rozhodli zviklat i ty největší pesimisty a v rámci čtyřicetiminutovky pustili divákům do žil čirou akci s postavami, které ony „ufňukané filosofy“ připomínají jen vizuálně.

Druhá řada skončila skupinovým útěkem z farmy, Rickovou dílčí proměnou v chladnokrevného vůdce a naznačila směřování nové série do prostorů státní věznice. Premiérový díl však začíná o několik měsíců později a z chatrné skupinky přeživších je vcelku soběstačné „komando“ jdoucí po kořisti a zabíjející zombie s gustem a chutí. Nejmarkantnější proměnou tak prošla například Carol, jejíž někdejší zoufání po mrtvé dceři je konečně zapomenuto. V globále se epizoda s podnázvem Seed zabývá dobýváním se do prostorů věznice, jejíž exteriér i interiér je zahlcen oživlými mrtvolami. Úvodní epizody seriálů pokaždé nabízejí kapku více, než zbytek řady, ovšem The Walking Dead přišel do říjnového sychrava s téměř konstantní akcí. A dívá se na ni zatraceně skvěle!

Všechny ty bezvadné efektní záběry, střelba z odstřelovací pušky, z pistole s tlumičem či z kuše, toho všeho jsme se nyní najedli dosyta. Scenáristé navíc poměrně dobře popsali chladnost, se kterou se hrstka přeživších vypořádává s nebezpečím. Z efektního zabíjení zombií po desítkách mají očividnou radost, takřka jak z úspěšného hraní nějaké videohry. Pryč jsou morální zábrany, útoky na důstojnost a prostor pro obavy. Tito hrdinové jsou již protřelí, oživlé mrtvoly neberou jako lidské bytosti a je úplně normální, když malý Carl zachází se zbraní. Popravdě jsme až v takto divoký progres nedoufali a kvitujeme jej rozhodně s povděkem. Oslavné chorály ve stylu, jak je krásné, že se již tolik neřeční, ovšem ještě vynecháme. Dost možná na vatu v zápětí dojde.

S novými postavami série jsme byli seznámeni jen zpola. O černošce Michonne, která našla v lese zoufalou Andreu, určitě ještě uslyšíme, a David Morissey v roli Guvernéra, patrně největšího záporáka komiksové ságy, se na scéně dosud neobjevil. Jako předkrm před kompletním nášupem se však premiéroví Živí mrtví vytáhli. Ačkoliv nepočítáme, že by se takto akční, napínavá a technicky dokonalá epizoda opakovala každý týden, nelze toho úvodnímu dílu příliš co vytknout. Očekávání zatím krotíme, ale rádi jim v nejbližší době povolíme uzdu.

Že se televizní stanice neštítí při natáčení seriálů jakéhokoliv žánru, už jsme před nějakým tím časem zjistili. Ta tam jsou časy, kdy nám televize servírovaly pouze předvídatelné kriminálky a ubulené romanťárny. Nyní už jsou naštěstí daleko odvážnější a tak už zde můžeme vidět velkoryse pojatou gangsterku z 20. let, epickou fantasy ságu a v neposlední řadě také seriál plný zombie a post-apokalyptického světa The Walking Dead. První série Walking Dead, kterou si vzal pod svá křídla zkušený režisér a producent Frank Darabont, zaznamenala před rokem solidní úspěch a seriál se ihned stal nejsledovanějším artiklem kabelovky AMC.

Adaptace komiksu Roberta Kirkmana oslovila spoustu diváků díky své výborné, místy až realistické atmosféře. Mnoho lidí si navíc začalo říkat, že takhle nějak by to mohlo ve světě, kde problémy okolo placení složenek nahradili chodící nemrtví, opravdu vypadat. Na druhou stranu se zde ale objevila i druhá skupinka lidí, kterým vadila spousta zbytečných dialogů a celková natahovanost, díky které nad celým seriálem zlomili hůl. A právě ti se nám, zbytku věřících, asi teď dost smějí. S druhou sérií se totiž ukázalo, že měli docela pravdu.

S Rickem Grimesem a skupinkou přeživších se opět potkáváme na cestě do dalšího vysněného bezpečí. Při cestě po dálnici se ovšem naše skupina připlete do cesty bandě nemrtvých a při následných událostech se ztratí malá Sophia a je postřelen Rickův syn Carl. Tyto události zavedou Ricka a spol. na nedalekou farmu, kterou obývá zásadový Hershel se svou rodinou, na které zůstanou do Carlova uzdravení a nalezení Sophie. To ale nebude tak snadné, jak se zdá a skupina bude muset řešit rozpory nejenom s Hershelem, ale také mezi sebou.

Jestli máte po přečtení předešlých vět dojem, že jsem prozradil děj jen na prvních pár epizod a na farmě strávíme s hlavními hrdiny jen několik dílů, tak to vás musím zklamat. O mnoho víc se toho za celou řadu nestane a farma je dokonce i jedna z mála lokací, kterou v této řadě uvidíte (dál je tady ještě les a městečko s pár baráky). Co se děje týče, tak se toho zde stane snad ještě méně než během o polovinu kratší první řady. A to je docela problém.

Po řemeslné stránce je to pořád hodně dobře odvedená práce.Tvůrci jakoby nevěděli, jakým směrem se dál ubírat a až příliš dlouho přešlapují na místě a scénáristé se snaží děj natahovat, seč jim klávesnice stačí. A to je zvláště v druhé polovině série, kdy postavy stráví 3 díly rozhodováním o zajatci, docela únavné. Dalším problémem jsou dialogy, tedy spíše moře dialogů. Zde se totiž mluví opravdu hodně a ne vždy to je zajímavé. Je jasné, že se tvůrci snaží, aby se postavy vyvíjely a to se jim vlastně ke konci i daří, jenže rozhodně ne díky velkému vykecávání, které je v mnohých případech totálně zbytečně a postavám to jen škodí. Tempo některých ukecanějších dílů se tak dá měřit s plazícím se zombíkem a atmosféra již většinou také není tak hutná a “realistická“ jako v 1. sérii. Zombie samotné se definitivně přesunuly na druhou kolej a v některých epizodách se objevují vyloženě z povinnosti.

I přes všechnu kritiku ale nejsou Živí mrtví špatným seriálem. Po řemeslné stránce je to pořád hodně dobře odvedená práce a herci se snaží prodat i ten sebeblbější rozhovor. Když už dojde na nějakou akci se zombíky, tak je velmi dobře natočená a slušně odsýpá. Navíc se zde stále najde celkem dost silných emotivních scén, které dokazují, že hrdinové mají ještě rozhodně co nabídnout i bez sáhodlouhého vykecávání. To potvrzuje hlavně výborná finální epizoda, která nabízí dostatek akčních i vypjatějších scén a přerod hlavního hrdiny zde funguje na jedničku. Je akorát škoda, že tvůrci naplno nevyužívají potenciálu, který komiksová předloha nabízí, a kvůli neustálému natahování přešlapují někde na půli cesty. Těžko říct, jak moc za to může odchod Darabonta ze seriálu. Otázkou je, zda se tento přístup v nadcházející sezóně, která bude mít navíc 16(!) dílů, vůbec změní. Sledovanost seriálu je totiž stále hodně vysoká a amíky tento styl hodně baví, takže tvůrci nejspíš zůstávají v klidu. A to se nám, co jsme čekali nekompromisní a atmosférickou pecku ve stylu komiksu, moc nelíbí.