Živí mrtví mají stále neotřesitelnou fanouškovskou základnu, která bude neochvějně očekávat každý příspěvek z tohoto oblíbeného světa. Sledovanost posledních sérií původního seriálu sice neustále klesala, to ale studio AMC nikterak neodradilo od sypání dalších spin-offů či pokračování tohoto hitu. Teď jsme se konečně dočkali toho, na který fandové čekali s největšimí nadějemi - pokračování příběhu Ricka a Michonne, ústředních postav, jejichž oblíbenost je všeobjímající. Jak se tedy první díl povedl?

Úvodní epizoda skáče do děje rovnýma nohama. Čas se tu příliš neplýtvá s nějakými flashbacky či zdlouhavým připomínáním toho, co se událo v předcházejících sériích. Společně s Rickem se rovnou vrháme do nezáviděníhodné situace, kdy se hlavní hrdina ocitá na neznámém místě, z něhož se na rozdíl od všech ostatních snaží dostat pryč. A je proto ochoten udělat úplně všechno, jak nám dokazuje hned první působivá sekvence, která Grimese ukazuje tak, jak ho máme nejradši. Urputného, akčního a šeptajícího. Vyhýbaje se spoilerům je také třeba říct, že i fandové předlohy si v některých momentech přijdou na své, navíc se díky celému úvodu zdá, že nový svět bude živý a zajímavý. 

Celý úvod je navíc protkán působivým a emočně našlapaným monologem, v němž si Rick vylévá srdíčko, seznamuje diváky s novým světem a představuje jeho hlavní motivaci. I v tomto ohledu první díl šlape a diváka nenudí. Zůstáváme-li u kladů, je třeba vyzdvihnout i seznámení s novou postavou Okafora, se kterou to nicméně bude nejspíš ošemetnější. Zaryté fandy kvalitních seriálů pak jistě potěší krátká, leč působivá návštěva Terryho O'Quinna, u nějž musíme doufat, že se bude objevovat pravidelně. Tím však bohužel výčet pozitiv končí.

První díl by měl okamžitě diváka vtáhnout. Přišpendlit ho k obrazovce, něčím ho zaujmout. Tady se ale vše opírá výhradně o postavu Ricka, která zůstává přesně stejná jako dřív. Jen možná trochu víc kloní hlavu na stranu. Nový svět sice v náznacích působí dobře, ve výsledku je ale těžce nedotažený, nedostatečně rozvinutý a tím i nezajímavý. Scénář pak trpí přesně oněmi neduhy, které způsobily odliv věrných fandů ve velkém. Neskutečně plytké konverzace mezi postavami, které se opírají o nicneříkající obecné fráze o boji, rozhodování, vlastním osudu či přežití, tu jsou na každém kroku a jsou úplně stejně slepé a hloupé jako v původním seriálu. Každý dialog se tak snaží působit vážně, jako kdyby se rozhodovalo o osudu světa, přitom není vůbec jasné, co postavy vlastně chtějí a říkají. Je to sice zabalené do pěkného vizuálu a produkční hodnoty jsou vysoké, ale co naplat, když je to nuda.

Dalo se to čekat, neboť tvůrcem seriálu je opět Scott Gimple, jenž měl na starosti i poslední série Živých mrtvých. Konflikty jsou stále se opakující, nedotažené a neumožňují divákovi se do postav vcítit. Snové sekvence jsou vychtěné a připomínají spíš kýč. Rickova motivace je sice jasná a srozumitelná a jeho postava pravděpodobně nikdy nebude nudnou. Po celou dobu stopáže jsem však přemýšlel nad tím, do jaké míry charakteru odpouštím tyto neduhy hlavně proto, že jsem s ním strávil tolik milého času. S odstupem totiž i výkon Andrew Lincolna působí poměrně vyčpěle. Zarputilé zatínání zubů a výhružný šepot byly pár sérií fajn, teď už se ale pomalu zdá, že Rick kromě průměrné výplachové oddechovky nemá co nabídnout. 

---

Autor: Marek Mičke
Foto: AMC