Varování: Tato recenze bude osobní. Hodně osobní. Asi jste podle mé ikonky už dávno mohli vypozorovat, co je mým vůbec nejoblíbenějším seriálem ever, na který nedám dopustit. Ano,kultovka 24 hodin zůstane už asi navždy mou největší televizní srdcovkou, jež mi za ty roky naordinovala v bedně snad tu největší porci napětí a adrenalinu. A hlavně také toho největšího drsňáka a řezníka teroristů, jenž se kdy objevil před kamerou, Jacka Bauera. Jenže Kiefer Sutherland dal tvůrcům po minulé minisérii definitivně košem a přesunul se raději k novému zajímavému charakteru v novince Designated Survivor.

Tvůrci však místo toho, aby svůj hit uložili na nějaký čas (neboli než si to Kiefer zase rozmyslí) k ledu, rozhodli se snad pro to nejriskantnější řešení. Naservírovat nám spin-off s podtitulem Legacy a se zcela novým obsazením. A už upoutávky a záběry na novou hvězdu série Corey Hawkinse nasvědčovaly, že nás zřejmě čeká pořádný průser. Na druhou stranu, tým za kamerou zůstal i po letech pořád stejný a šance na další dechberoucí den plný zvratů tu pořád byla. Podařilo se tedy tvůrcům překvapit všechny škarohlídy a opět nadchnout i ty nejskalnější fanoušky se mnou v čele?

Na místo hlavního hrdiny po Bauerovic Jackovi tak nastupuje mladý Eric Carter, válečný hrdina, který svého času se svou jednotkou zabil jednoho z teroristických lídrů Bin Khalida. Nyní se však kvůli své bezpečnosti musí společně se svou manželkou Nicole skrývat, stejně jako zbytek jeho týmu. Jenže jelikož čas v tomto seriálu tiká neúprosně vpřed, idylka netrvá dlouho. Khalidovi muži jednotku vypátrají a téměř všechny zabijí. Pouze Eric, Nicole a jeho bývalý parťák Ben dokážou útočníkům utéci. Jak se ovšem posléze ukáže, cílem záporáků není pomsta, nýbrž nalezení ztracené krabičky, v níž se skrývají kódy k jejich organizovanému teroristickému útoku. A jelikož zrádce se dle všeho skrývá i na těch nejvyšších postech vládních agentur, může pouze Carter za pomoci své bývalé nadřízené ze CTU Rebeccy Ingram jejich plány překazit.

Moc rád bych teď svou kritiku začal tím, že jedinou velkou výtkou je absence osvědčeného drsňáka, to je však možná ten nejmenší problém úvodních dvou dílů. Ten hlavní kámen úrazu totiž tkví malinko nečekaně v samotném scénáři. Zatímco předchozí série nabízely většinou až ukázkovou práci s napětím a budováním příběhu či postav, tady se dočkáme pouze snahy o známé propriety, jež ale končí většinou nechtěně směšně. Zde totiž jakoby osvědčené autory někdo zamknul do skříně a nahradili je začínající scenáristé, kteří se snaží pouze lacině překopírovat osvědčené fígle, jež tentokrát vůbec nefungují.

Slušně znějící námět na další napínavý thriller se tak během pár minut mění v až příliš tupé béčko s takovým množstvím logických lapsů, že to diváka po chvíli přestane bavit počítat. Tvůrci navíc při snaze dostat fanoušky co nejrychleji zpátky na svou stranu až příliš tlačí na pilu a snaží se do úvodu nacpat co nejvíce vyhrocených situací a zvratů, co to jen jde. Nezajímavé postavy se tak často chovají jako po lobotomii, napínavé scény mnohdy vyznívají spíše nechtěně vtipně a o klišovitých dialozích plných vylévání srdíček snad ani radši nemluvím. A co si budeme povídat, ani ty rádoby twisty už na zkušeného diváka (u 24 hodin obzvlášť) moc nefungují. Ne, tentokrát zkrátka tvůrci zapomněli svůj talent na svižný napínák někde hodně hluboko v šuplíku.

Ani obsazení složené převážně ze zkušených televizních tváří to příliš nezachraňuje. I když na druhou stranu, většina nováčků v čele s Jimmym Smitsem ze Sons of Anarchy tu ani zatím nemá moc co hrát. Ani Corey Hawkins pak nedokázal všechny kritiky příliš překvapit. Je sice trošku nefér mluvit o něm jako o nástupci Jacka Bauera, jelikož jeho charakter se bude, doufejme, ubírat malinko jiným směrem. A rozhodně není jeho casting takovou katastrofou, jak se mnozí obávali. Na druhou stranu, charisma byste u něj hledali marně a toho válečného řízka, který dokáže na počkání pozabíjet skupinku teroristů, mu prostě nežerete. Takhle hlavní tahoun potenciální akční pecky prostě nevypadá. Aspoň, že ta Miranda Otto neselhává a jako jediná může pracovat i s o něco zajímavější postavou.

Co si budeme nalhávat, nová “čtyřiadvacítka“ je i přes snížená očekávání solidním zklamáním a důkazem, že stanice FOX jen udržuje jednu ze svých nejslavnějších značek při životě stůj, co stůj. První dva díly se sice mohou pochlubit celkem fajn akcí a solidním tempem, díky němuž vám i tato scenáristická patlanina rychle uteče, to je ale z kladů téměř vše. 24 zkrátka ve své nové kapitole působí jako zcela vykastrovaný klon sebe sama, v němž je všechno tak o dvě třídy horší, než za éry Jacka Bauera. Šance na zlepšení a nečekané scenáristické překvápko tu ovšem přeci jen pořád je. Stále je tu totiž naděje, že s brzkým návratem Tonyho Almeida konečně zase získáme pořádně charismatického hrdinu, který všechny nesympatické nováčky postupně vystřílí a poletí osvobodit tu jedinou hlavní hvězdu seriálu. Jo, ta šance je fakt malá, ale já v ní raději pořád věřím.