Adam Sedlák už několikrát prokázal, že patří mezi nejprogresivnější české režiséry současnosti a svým stylem vyprávění či citem pro vizuál je „někde jinde“ než většina tuzemské konkurence. A jako jeden z mála také rozumí mladé generaci a současným trendům. Dokázal to jak u nápaditého Semestru, tak u naspeedované pecky BANGER., která patří mezi nejvýraznější české počiny posledních let. Právě úspěch tohoto snímku se pokusil režisér napodobit ve své seriálové novince Adikts, jež vznikla mimo jiné ve spolupráci s Policií ČR a Českou asociací pojišťoven. Divoká zápletka má být totiž začátkem osvětové kampaně proti drogám, jež je cílena na mladé. Adam Sedlák se pak zdá pro podobný projekt tou správnou volbou. Bohužel se mu ale kdesi uprostřed cesty projekt tak trochu rozpadl pod rukama. 

Sledujeme pětici studentů adiktologie, jimž se ovšem – ve studiu či v životě – příliš nedaří a různé okolnosti je zavedou do zoufalého bodu. Vezmou si experimentální drogu, kterou věčný pohodář a milovník drog Max našel v laboratoři jejich profesorky. Účinek drog je však permanentní a každý z nich navíc získává zvláštní schopnost. Nejistá Mell se mnohem lépe učí, zakřiknutá Soňa má větší sebevědomí, Robin přestane koktat, cynická Ema začne milovat všechny lidi a Max má neustále erekci. I když se jim zprvu zdají účinky drogy fajn, brzy se dostaví i vedlejší účinky a kvůli permanentnímu stavu se navíc blíží vstříc jisté smrti. Dokáží tedy účinky látky včas „vypnout“?

Ze začátku je to přesně takový Adam Sedlák, jak jsme zvyklí – dravý, nekompromisní a naprosto utržený ze řetězu. Na Adikts je už od prvních minut znát, že tu dostal takřka volnou ruku a dělá si tak trochu co chce. Což vede v prvních třech dílech sice k trochu rozháranému, ale pořád hodně zábavnému výsledku. Seriál se může pochlubit výrazným moderním vizuálem, s nímž si dokáže režisér hezky pohrát, atmosféra i tempo jsou správně intenzivní, a i když je to celé místy možná až moc přestylizované a přeplácané, divák se nemá moc kde nudit. 

Sedlák navíc opět nezapře svůj talent na skvělý komediální timing, chytlavé hlášky a vděčné postavy, jejichž osudy diváka baví. I když je pravda, že v případě Maxe a jeho hlášek už se tvůrci až příliš snaží o napodobení Ládi v podání Marsella Bendiga z filmu BANGER. I tentokrát pak Sedlák pracuje se svižnými střihačskými nůžkami, maximálně moderním pojetím a skvělým zakomponováním hudby. Navíc znovu dokázal do svého kousku obsadit neokoukané mladé talenty, kteří jsou ve svých rolích maximálně uvěřitelní a minimálně Petr Uhlík na sebe dokáže upozornit v každé druhé scéně. Ze „starší gardy“ pak zaujme zejména zpěvačka Lenka Dusilová ve své první roli, v níž působí až nečekaně sebevědomým dojmem.

I přesto, že režisér dokáže v úvodu hezky servírovat své silné stránky a s divákem se opravdu nemaže (tolik rozkostičkovaných penisů v jedné epizodě asi jen tak někde neuvidíte), člověk se tak nějak vnitřně obává, zda tvůrci dokáží všechny témata a zápletky dovézt do silného konce a výrazné pointy, nebo skončí někde v půlce cesty. Bohužel se všechny obavy u Adikts s každou další epizodou naplňují a v nepovedeném finále se pak ambiciózní projekt rozpadne takřka až na miniaturní kousíčky, které se autoři jen marně pokouší poslepovat k sobě.

Už od čtvrté epizody vrší příběh několik nešťastných scenáristických rozhodnutí, kvůli nimž se děj až zbytečně větví do zápletek, které by ani sebelepší seriál nedokázal během pár epizod uspokojivě odvyprávět. Závěrečný díl ovšem dává ději definitivní K.O., kdy se postavy chovají nelogicky, dialogy v jistých scénách nedávají smysl, vyústění jednotlivých linek je uspěchané, triviální a scénář samotný působí dojmem, že z něj před natáčením někdo vytrhal polovinu stránek. Sedlák navíc jako by v závěru přišel o svou pověstnou „flow“ a ani po audiovizuální stránce nebaví završení seriálu tolik jako jeho první polovina.

Je celkem úsměvně, že seriál několikrát opakující fakt, že drogy jsou pro lidi často způsobem zkratky při řešení problémů, doplácí na svou zkratkovitost jak v jednotlivých dialozích a dějových linkách, tak zejména tématu. Seriál totiž nakonec moc nefunguje ani jako protidrogová osvěta, jelikož k celé problematice „vypnutí“ závislosti přistupuje dosti zjednodušeně. Vlastně se tu celou dobu pohybujeme hodně po povrchu a zásadní otázky se tu vyřídí velmi ploše a zrychlenou cestou. Nemluvě o tom, že jedna ze zápletek vyznívá ve svém závěru dosti kontraproduktivně a bizarně. 

Seriál Adikts se tak kvůli scenáristickým a stylistickým zkratkám po efektním úvodu nakonec dostal do slepé uličky a selhává i ve svých základních cílech. A z posledního dílu se stal absolutní mišmaš, jenž toho chce říct strašně moc, ale nakonec je zmateným počinem, co předešlým epizodám brutálním způsobem podřezává větev a zanechává v puse hořkou pachuť. Ano, díky Sedlákově svižné režii a výjimečnému audiovizuálnímu citu se na to hezky kouká, vzhledem k ambicím a jeho předešlému „bangeru“ je to však tentokrát přeci jen trochu málo.

---

Autor: Adam Poslušný
Foto: Česká televize