V pořadí již druhá seriálová marvelovka Agent Carter to měla u diváků, ostatně jako její předchůdce agent Coulson, docela těžké. Mnozí fanoušci se totiž na vlastní dobrodružství sličné Peggy těšili minimálně od jejího slibného kraťasu, a někteří dokonce už od prvního Kapitána Ameriky, kde si získala lásku nejen jich, ale hlavně samotného Stevea Rogerse. Jenže očekávání byla od mnohých možná až příliš veliká a diváci se tak ihned po premiéře rozdělili na dva odlišné tábory. Je tedy televizní mise Carterovic Peggy opravdu jen rutinní výplňovkou mezi novými díly Agents of SHIELD, nebo se z ní nakonec vyklubala solidní comicsová podívaná?

Upřímně, a z mých ne úplně nadšených recapů jste to možná pochopili, po prvních epizodách to skutečně vypadalo na tu první možnost. Tedy ne, že by scenáristé z počátku úplně nudili, to zase ne. Už od pilotu nám totiž byli schopni servírovat jednu povedenou hlášku za druhou. Kápova osudová láska navíc téměř každou epizodu vyfasovala jiného hláškujícího přihrávače, a tak její slovní výměny mezi Jarvisem, agentem Thompsonem či Howardem Starkem nejenže odsýpají v duchu filmových marvelovek, ale také se jen tak neohrají. Tvůrcům se pak daří navodit solidní dobovou atmosféru, jež sice musí bojovat s evidentně hodně omezeným rozpočtem. I přesto se ovšem seriálu daří přesně navázat na atmosféru prvního Kapitánova dobrodružství a přijít i s několika dobovými či comicsovými odkazy.

Jenže i přes tyto zjevné klady stále jakoby očekávané novince v první půli něco pořád chybělo. Tvůrci se až příliš soustředili na hláškování, vzpomínání či na odkazy na Prvního Avengera a zapomněli okolo oblíbené hrdinky vystavět zajímavý a napínavý příběh. Zápletka okolo ukradených Howardových zbraní totiž zprvu opravdu není tak zajímavá, jak asi scenáristé zamýšleli a rozhodně jí nepomáhá ani slušný počet logických lapsů. Akční scény pak jakoby si vzali to nejhorší od seriálových kolegů ze SHIELDu a celkově epizodám jakoby chyběl ten správný drajv a tah na branku.

To se však naštěstí s přibývajícími díly změní a seriál nám ve své druhé polovině a vlažném rozjezdu, který už začíná být pro seriály od Marvelu pomalu typický, konečně servíruje tu pravou comicsovou zábavu se vším všudy. Příběh sice stále nehýří originalitou a dějové zákruty a rádoby zvraty asi nikoho nepřekvapí, na to se ovšem tady naštěstí příliš nehraje. Tvůrci jakoby si začali být jisti v kramflecích a kromě hlášek začali servírovat i nebrzdící tempo, fungující konflikty a v rámci žánru i napínavou podívanou. Samotný závěr pak velmi překvapivě funguje i po emociální stránce a je svým způsobem i hodně milým epilogem prvního Kapitána Ameriky.

Za to ostatně může seriál vděčit hlavně skvěle napsaným postavám, jež vám přirostou k srdci podstatně snadněji a rychleji než Coulsonova partička. Největším kladem celého seriálu je pak samozřejmě Hayley Attwel, která nám v kůži neohrožené Peggy každou minutu dokazuje, že si svůj seriál bez debat zaslouží. Z Carterové nejenže díky ní neodtrhnete oči a budete hltat každou její hlášku, ale hlavně se mění v pořádně silný ženský charakter, jež toto comicsové univerzum už zatraceně potřebovalo. Suverénní tahounku seriálu pak stoprocentně doplňuje i zbytek osazenstva v čele s Jamesem D'Arcym coby překvapivě výtečným sluhou Jarvisem či neselhávajícím Dominicem Cooperem. Půvabná Lyndsy Fonseca zde pak má sice tu nejzbytečnější roli, co si umíte představit. Jakmile však na scénu přiskotačí v těsném úboru servírky, je všechno odpuštěno.

Já tam té Peggy tu sedmičku nakonec opravdu šoupnu. Její vymodlená sólovka sice trpí mnoha neduhy a člověk se musí připravit na trochu rozpačitější rozjezd. Jenže jakmile se tvůrci rozjedou, servírují nám více než slušnou comicsovou jednohubku, která se navíc od konkurence odlišuje svoji povedenou retro stylizací a silnou hrdinkou. Škoda, že i přes spokojené ohlasy novinka své diváky postupem času spíše ztrácela a doplatila nejspíš na zmiňovaný rozjezd. Druhá série proto zůstává velkým otazníkem. Neohrožená agentka by si přitom svou další řadu nakonec rozhodně zasloužila.