Karel Majer je sotva zaměstnán jako vypravěč televizních pohádek, jeho nalezení záhadného zvonečku ovšem způsobí, že se on a celá jeho rodina s pohádkovým světem propojí více, než by mohl kdokoliv čekat. Majer se tak setkává se Sněhurkou a jejími trpaslíky, omylem ovšem zastřelí vlka z pohádky o Červené Karkulce. Odpovědnost za tento čin má nést čaroděj druhé kategorie Rumburak, který pana Majera do pohádkové říše dostal, rozhodne se nicméně pomstít. Spustí tak rafinovaný plán, na jehož konci by se měl stát manželem Arabely a převzít moc nad říší pohádek. Arabela se nicméně nehodlá stát pouhou dívkou v nesnázích a proti Rumburakovým snahám se tak postupně staví. A dochází tak ke klasickému pohádkovému boji dobra se zlem.

Arabela měla tak výrazné obsazení, že i ve vedlejších a epizodních rolích můžete často narazit na minimálně odněkud známou tvář. Největší výhrou ovšem bylo samotné ústřední obsazení. Skvělý Jiří Lábus v roli Rumburaka. Neselhávající Vladimír Menšík v roli pana Majera. Jiří Sovák a Vladimír Brodský jako čaroděj Vigo a král Hyacint. Sympatický Vladimír Dlouhý v roli Petra Majera. Dagmar Patrasová jako egoistická princezna Xenie. A Jana Nagyová jako sympatická princezna Arabela, byť místo Nagyové ve finále promlouvá hlasem Libuše Šafránkové.

Je překvapivé, jak Arabela funguje i v rámci pravidel fikčního světa. Jistě, není to do detailu promyšlený svět, který by za pochodu nevyvolával různorodé otázky, přesto se podařilo vyvolat dojem, že tento svět prostě nějakým způsobem funguje až do okamžiku, kdy se v době událostí začíná od základu otřásat. Je tu Říše pohádek pro dospělé, ve které se pohybuje mimo jiné Fantomas vycházející z filmové trilogie s Jeanem Maraisem a Louisem de Funèsem. Zároveň tu také došlo k rozšíření známého pohádkového světa o postavy nové, i proto se mohl třeba František Filipovský objevit jako dnes už v podstatě ikonický čert Blekota.

Vznik za železnou oponou způsobil, že mohli Vorlíček s Macourkem vykrást nejen design Fantomase, ale i třeba trpaslíky od Sněhurky, kteří byli vyloženě cosplayem trpaslíků z disneyovky Sněhurka a sedm trpaslíků (v pokračování s názvem Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek, které bylo uvedeno v roce 1993, už bylo vše jinak a design trpaslíků se musel obměnit). Mezi nejzábavnější prvky pak patří konfrontace pohádkových postav s vymoženostmi ze světa lidí – třeba zmiňovaná interakce trpaslíků se záchodovou mísou či líný Honza vyspávající na sporáku.

Český Šternberk fungoval jako lokace pro pohádkový hrad, kostýmy působily skutečně jako z pohádky a své dělala také hudba Luboše Fišera. Za pochodu bylo následně těžší se rozhodovat, zda jsou zábavnější pikle Rumburaka, dobrodružství Petra Majera v říši pohádek či jedno neštěstí Karla Majera za druhým. I jednotlivé linky přitom mají své zajímavé pointy – ať už jsou to patálie s blázincem, úloha pana Majera coby vypravěče pohádek či otázky ohledně toho, co s pohádkou o Červené Karkulce s mrtvým vlkem.

Fungovala tu i účast dětských herců, konkrétně dvojice Ondřeje Kepky a Veroniky Týblové. Do jisté míry tu šlo i o jejich perspektivu, právě tady se ukázalo, jak Arabela dokáže vyprávět větší příběh z několika úhlů. Teoreticky by tak mohla fungovat jako příběh pro ty nejmenší, zároveň ovšem výtečně funguje i pro starší diváky. Především díky faktu, že právě konfrontace s pohádkovým světem dodávají snadné paralely se světem lidí a jak je často snadné viditelnost zázraků odsoudit jako bláznovství. Výrazná úloha blázince tu přeci jen není náhodou.

Napříč seriálem jsou ostatně velmi výrazné motivy o tom, jak je možné zprotivit se svému osudu. Když Rumburak začne vyprávět své antipohádky, pohádkové postavy mu mají naslouchat. A tak se třeba z prince Vilibalda z pohádky o Šípkové Růžence může stát zloděj. Arabela a Rumburak jsou originální postavy vytvořené čistě pro účely seriálu a v celém seriálu nepadne, jak přesně má skončit jejich pohádka, vše ovšem nasvědčuje tomu, že by se i Arabela neměla bránit svému osudu. Udělá však přesný opak a tím se odvrací od klasické představy, kterou máme s tímto seriálem spojenou.

Arabela je jinak právě velmi sympatická tím, že v ní zdánlivě chybí jakási politická angažovanost a poznámky od soudruhů. Pořád je to přeci jen pohádka a do té se politika (téměř) tahat nemá. Právě i díky tomu mohla být Arabela velmi sympatickým zpestřením klasické tehdejší televizní nabídky. Fakt, že to skutečně působilo jako seriál, na kterém se nešetřilo a vše v něm funguje téměř dokonale, byl jen sympatický bonus. Vyčítat Arabele, že je až příliš vděčná (pořád se musela držet dobových mantinelů) a svým způsobem ve své době nebyla tak zásadní odměnou (především v kontextu tvorby Vorlíčka a Macourka), jak se na první pohled mohlo zdát? To je tak trochu nesmysl.

Ohledně kvalit pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek se vlečou diskuze i po téměř třech dekádách. Na tohle pokračování dojde řeč zase někdy jindy, svým způsobem se ovšem dá říct, že pokračování nejen vzniklo po pádu železné opony, ale paradoxně se vydalo ve stopách hollywoodských blockbusterů. Bylo větší, rozmáchlejší, velkolepější, rozšiřovalo svět a přidalo bambilion nových postav. Vorlíček a Macourek byli i tentokrát u kormidla a seriálové pokračování tak naštěstí dokáže alespoň částečně vyvolat podobně pozitivní reakce jako první Arabela. Ta ovšem zpětně paradoxně vyhrává nejen svou komorností, ale také svou větší sevřeností. Do velké míry to vypovídá o tom, proč pohádky vlastně skončí s klasickým „a žili šťastně až do smrti“. Uzavřít touto diplomatickou cestou pohádkové příběhy je přeci jen snazší než riskovat, že pokus o jejich rozšíření naruší jejich kouzlo.