Konec dvacátých let, neslavný. Krach na burze znamenal krach nadějí, krach vztahů, krach bezstarostného života plného večírků a hlavně krach Výmarské republiky. Skoro ze všech Evropanů se nakonec stali zkrachovalci, tím či oním způsobem. Válka za skončení všech válek dala Evropě deset dobrých let. 

Přesně v okamžiku krachu potkáváme Gereona Ratha (Volker Bruch), otřeseně se šinoucího po schodech berlínské burzy, zatímco (bez)cenné papíry kolem něj lítají jako peří oškubaného ptáka, je slyšet jeden sebevražedný výstřel za druhým, když v tom mu kolem hlavy prosviští oběšenec. Panikařící dav z ulice vbíhá dovnitř, čímž Gereona povalí. Tím končí úvodní, bujný tracking shot na jeden záběr nejnákladnějšího neanglicky mluveného seriálu všech dob.

Nejsou to jen světové finance, co není ve formě. V ději se vracíme poněkud nazpět a dozvídáme se, že ikonický club Moka Efti byl terčem konkurence, a nyní je vytopen a v akutní potřebě renovace, což se poněkud negativně podepíše nejen na nočním životě našich hrdinů, ale i na zábavnosti série (předloni jsem se rozplýval nad tanečními čísly a tuhle scénu z první série Babylonu Berlin pokládám co do drivu za nejlépe natočenou seriálovou scénu posledních let). Club totiž patří tak řečenému Arménci, šéfovi podsvětí, jehož se kdosi snaží zruinovat. A tak útočí i na jím produkovaný velkofilm.

Adaptace druhé knihy Volkera Kutschera Tichý zabiják režisérem Tomem Tykwerem (Lola běží o život, Parfém, Atlas mraků) nás přivádí na další filmovou produkci. Jenže tentokrát se místo filmu pornografického na mravnostním řeší film studiový na kriminálce. Při natáčení expresionistického filmu Démoni vášně (na motivy slavné Metropolis z roku 1927) zemře doslova v záři reflektorů představitelka hlavní role a na vyšetřovatelích je, aby zjistili, zda šlo o nešťastnou nehodu, či vraždu – a kdo je jejím pachatelem. 

Babylon Berlin připomene Kabinet doktora Caligariho, jeden z nejvíce inspirativních snímků pro žánr noir. Není to náhoda. Babylon Berlin se k noir hlásí. Najdeme zde zachmuřeného nesdílného detektiva (Gereon navíc trpí PTSD), temné ladění i mme fatale, byť nového druhu. Charlotte Ritter (senzační Liv Lisa Fries) je moderní, má spíš charisma než oslnivou krásu a oplývá vtipem („Máš spoustu skvělých kvalit, já pro ně jen nemám využití.“) i pílí spojenou s bystrostí, která jí má dopomoci k místu inspektorky kriminální policie (kdokoliv měl někdy chuť ještě ukázat svému zkoušejícími, bude nadšen). Feministické poselství je tu pak místné, jemné a vítané. 

Třetí Babylon Berlin nachází své téma v motivu mechanizace a umělosti. Robotický osud postihne hrdinku filmu Démoni vášně, celou sérií prostupuje konflikt mezi metodami vyšetřování v podobě lidského instinktivního přístupu vedle exaktní forenzní metody, nakonec pak v nabádání doktora psychiatrie vysílajícího pro pacienty s PTSD, který nabádá k vytvoření nového člověka skrze medikaci. 

I kvůli zavření Moka Efti jaksi ubylo nočního flámování a třetí série je jednoznačně nejméně dekadentní, nicméně i tady se najde příležitost pro heteroflexibililní chování. Ještě aby ne, když byla Výmarská republika Mekka (Efti) homosexuálních coming outů.

Babylon Berlin se nikdy nevyznačoval extrémní morální šedavostí, ale přeci jen bych ocenil, kdyby ne každá postava s odlišným názorem na věc musela být zloduch. Zápletek je jako obvykle celé klubko, od těch hlavních: detektivní (vraždy ve filmovém studiu), ekonomické (horečka s akciemi a blížící se krize,) politické (vzestup nacionalismu), po vedlejší, kde se řeší chudoba a problém dostupnosti zdravotní péče, utlačování novinářů, soud s Gretou nebo se formuje Hitlerjugend. Naneštěstí se na rozdíl od předchozích sérií vždy nedostavuje dojem naprosté vnitřní sevřenosti, místy podzápletky nikam nevedou, od jiných se upustí a další nejsou vygradovány s takovou precizností jako dřív. Nemluvě o záchranách na poslední chvíli, šťastných únicích a opakujícím se vzorci, kdo zachraňuje koho. Ani užití násilí už není tak intenzivní (i když Gereonova tvář by nesouhlasila) a mimořádná tenze trochu povolila. Ovšem zvrat s použitím zařízení, který se běžně užívá jako laciný prostředek usvědčení viníka, je zde z důvodů historické novosti vlastně velmi originální.

Už vzhledem k významu meziválečného Německa pro dějiny filmy by mě potěšil detailnější pohled do filmového světa skrz větší množství natáčení, nejen to jedno ústřední. Navíc se obávám, že tajné vyzbrojování armády v prvních dvou je lepší velkou historickou zápletkou než čekání na prasknutí investiční bubliny a sázka na nejistotu Alfreda Nyssena (Lars Eidinger). Co naopak je subtilní, to je zobrazení posilujících radikálních stran. Nejen nacistů, ale i nacionalisticky smýšlejících konzervativních monarchistů.

Nový Babylon Berlin je méně vibrující pokračování prvních dvou sezón, ale co na tom, že Gereon by mohl s Charlotte sdílet více scén, že je soundtrack horší nebo že ne všechny drobnosti fungují, tohle je pořád nanejvýš vtahující, zábavná a chytrá podívaná. Laťka jen zkrátka byla nastavena velmi vysoko. 

Plný režijních fines, technicky a do ambic nemá projekt na kontinentě konkurenci (nedávný Freud spoluprodukovaný Netflixem je chudý příbuzný). Továrna na sny spala bezesným spánkem, zatímco psychadeličností stižení, seance navštěvující Berlíňané bděli. A vy byste měli bdít s nimi. Pořád totiž platí, že v tomto babylonském zajetí by jeden zůstal dobrovolně.