Seriál The Boys od Amazonu nám stačil během dvou řad pořádně přirůst k srdci. Adaptace komiksů Banda od Gartha Ennise zkrátka nabídla ten správný mix výtečně vystavěného superhrdinského světa, jež skvěle převrací žánrové propriety i klišé a navrch přidává parádní postavy, výtečný scénář a extrémní porci brutality a šíleností. A tak to máme rádi. Jelikož ale dostaneme třetí sérii až v létě, rozhodli se nám na Amazonu před pár týdny nadělit menší dárek. The Boys se tak po vzoru netfixovského Love, Death & Robots či Star Wars: Visions dočkali animované antologie s podtitulem Diabolical, neboli hezky česky Banda: Ďábelské historky. I když se však jedná o kousek čistě pro zvrácené fandy, nechává za sebou poněkud rozpačitější reakce.

Dočkáváme se tak osmi samostatných povídek ze světa poněkud ujetých superhrdinů. Každý příběh si vzal pak na starost jiný tvůrce, dočkal se odlišného animovaného stylu a jednotlivé epizodky volně pracují s motivy jak ze seriálu, tak komiksů, a současně prohlubují tamní svět. A dojde i na oblíbené postavy, např. na krvavé počátky samotného Homelandera. Dočkáme se tak např. fatalit v cartoon stylu ala Looney Tunes, anime či formátu starších kreslených žánrových kousků. Je toho zkrátka celkem dost a zejména zpočátku je to správně zvrhlá a ze řetězu utržená jízda, kterou si užije většina fanoušků seriálu. 

To platí zejména o prvních třech zářezech. Epizoda Laser mimčo jde do světa od Setha Rogena s Evanem Goldbergem skvěle kombinuje zmiňovanou cartoonovskou roztomilost a stylistiku s komiksovou brutalitou a přepáleností. Druhá povídka o „naštvaných suprácích“ hezky pracuje s tématem nepovedených hrdinů a trojka s názvem Tvůj dealer je zase klasickou esencí The Boys. Antologie zkrátka spoléhá na to, že se její autoři neskutečně vyřádí a své zvrácené fantazii nebudou klást žádné meze. Jenže to je jak hlavní devíza, tak zároveň slabina seriálu.

Postupem času se totiž čím dál více ukazuje, že nic moc jiného než hektolitry krve, vybuchující hlavy a černý humor jednotlivé povídky vlastně ve výsledku neukazují. Zatímco ve zmiňovaném Love, Death & Robots se tvůrci snažili přicházet s různorodými příběhy či motivy, zde sklouznou autoři vždy k tomu samému cíli – naservírovat nám krvavé hody s co největším počtem mrtvol. Série se tak začíná poměrně rychle okoukávat a jakákoliv pestrost či svěžest je ta tam. Nemluvě o tom, že kvalita samotných kousků začne až opovážlivě kolísat od nadprůměrných až po téměř nesnesitelné (příspěvek od Awkwafiny byl i přes prvotní fajn nápad hodně úmorný) a některé postrádají za vším těm přívalem fatalit jakoukoliv pointu. Po animované stránce si pak není moc na co stěžovat, i přesto se ale z různorodých stylů, dílů i atmosféry dalo v mnoha případech vydolovat mnohem víc.

Ďábelské historky tak zůstaly ve své antologické štaci někde na půli cesty a ukazují, že vypustit režiséry z kreativního řetězu se nemusí vždy vyplatit. Někdy se ten produkční dohled a hlídač kvality zkrátka hodí. Ano, pokud hledáte oddychovou brutální zábavu, která je v některých sekvencích ještě nechutnější a odvázanější než původní seriál, úplně zklamáni nebudete a už jen kvůli krátké stopáži je antologie hezkou jednohubkou. Jenže kvůli sázce na jednu kartu a nevyrovnaným kvalitám jednotlivých zářezů jsem se nemohl zbavit dojmu, že se z těchto historek dalo vytěžit daleko více.