Rádi byste si užili nějaké strhující konverzační drama z prostředí burzy, akciových trhů a investičních fondů, ale oscarová Sázka na nejistotu je na vás moc rychlá a hlavně složitá? A moc ostatních povedených filmů s podobným tématem už se také po obchodech neválí? Žádný problém. Stačí si naladit oceňované hity produkující stanici Showtime. Právě zde totiž skoro celý minulý rok vznikal živelný příběh plný stamilionů dolarů (a barvitých postaviček mezi nimi) o tom, jak si čachrováním s akciemi spolehlivě namastit kapsu. Anebo slepě machrovat a přijít při tom na buben. Jak dopadla první řada ambiciózních Billions?

Začnu parádními herci. Znovu totiž platí, že jakmile s vašimi oblíbenými hollywoodskými celebritami strávíte o něco více času než jen dvě standardní celovečerní hodiny, dostanou se vám jejich postavy zpravidla mnohem hlouběji pod kůži. A divák se následně buďto přesvědčí o spanilém herectví svých účinkujících idolů, anebo v polovině maratónu naštvaně vypne bednu a zamručí cosi ve smyslu, že tohle by lépe zahrál snad i Franta Popleta z Horní Plané. No. Nemusím teď už snad psát o tom, že jak Giamatti, tak Lewis (tedy dva ústřední charaktery) mají k hereckému polenu asi tak daleko jako Magnusek k mistru Spielbergovi.

Je libo srozumitelnější dvánactihodinovou Sázku na nejistotu?Žádné strachy. Na Lewisova Brodyho z Homelandu zapomenete už po pilotu. Chválený anglický herec původem z Londýna se do nové role miliardářského demagoga Bobbyho Axelroda ponořil až po konečky vlasů. Kolem střídmě playboyářského Axeho se točí tolik nejen virtuálních bankovek, že by je atypickému anti-hrdinovi snadno záviděl i strýček Skrblík. Jsou ale veškeré Axelrodovy finanční rezervy a nemovitý majetek legitimní? Má jeho právní oddělení čisté ruce? A dodržují všichni zaměstnanci Axe Capital pracovní směrnice nařízené státem? Nevydělává si některý z nich bokem? A co úplatky?

Na zatraceně ošemetné otázky budou hledat odpověď Paul Giamatti aka státní návladní Charles Rhoades a jeho tým bezúhonných kancelářských krys, agentů FBI a právníků. Protože nejde o to, jestli vůbec Axe něco špatného udělal. Udělal, nenechal se ovšem prozíravě nachytat. Nyní se jen čeká na to, kdy poruší zákon a pohrdne peněžními regulemi příště, státní daňové bance totiž konečně došla trpělivost. Na Chuckově týmu tedy je, aby kriminálníkovu (?) neopatrnost správně zmapoval a případně obhájil u soudu. A bude to napínák jako kráva.

Axelrod a Rhoades se pochopitelně hodně dobře znají. Asi jako zná žralok tygří riskujícího potapěče, který se kvůli adrenalinu jen se šnorchlem a v chatrné kleci pravidelně vydává do smrtonosných vod. Základní premisa Billions pak stojí na tom, že se tyto dvě role oběti a predátora neustále sympaticky obměňují. Jednou je žralok líný a jen tak si pluje, jindy jej do ruda rozběsní pouhá kapka krve a aby přežil, potřebuje vraždit. A stejně je to i s potapěčem. Většinu času jen zaujatě pozoruje své okolí, ale když je žralok moc drzý nebo nenažraný, neštítí se sáhnout do lodi pro harpunu a sjednat si pod vodou autoritu. Přirovnání ke hře na kočku a myš se k Billions mimochodem vážně nehodí. Tohle je mnohem nebezpečnější hra. Obě postavy totiž ve svých profesích – které je živí – plavou jako pomyslné ryby ve vodě.

Nelze tedy úplně přesně říci, kdo hraje perma-žraloka a kdo chlápka v neoprénu, páč jednou se ten první tváří jako ztracený Nemo a ten druhý si pod hladinu klidně skočí ozbrojen pancéřovými pěstmi. Kouzlo seriálu navíc tkví v tom, že divák často nemá nejmenší problém fandit oběma znepřáteleným týmům zároveň. Vítězství a porážky jsou sladké či hořké podle toho, jak jsou momentálně nastavené vaše charakterové preference a také v návaznosti na to, který z ostře sledované dvojice je aktuálně za větší (ne)profesionální svini. Aneb když se nedaří v kanclu, doma to kvůli špatné náladě o moc lepší nebude. Rhoades se sice ohání justičním systémem a spravedlností, jenže když si potom pracovní neúspěchy vylévá na svých blízkých, moc sympatií z diváka zákonitě nevytříská.

Mrkněte se, jak snadno dokáží peníze zašpinit ruce!Bude to ovšem ještě zajímavější. Billions přímo ukázkově pracují s encyklopedickým slovním spojením střetu zájmů. Chuckova manželka Maggie totiž zná Bobbyho manažerského démona taky. V Axe Capital zastává znamenitě placenou pozici psychologické poradkyně a kouče, který motivuje tamní zaměstnance. S Bobbym si navíc Maggie podle všeho tyká ještě mnohem déle (ze školy) než se svým mužem, který mu s punisherovským trikem šlape na paty. Je jen otázkou času (a nepříjemně nahlas tikající časovanou bombou) kdy Chuckovi rupne cévka. Může svou ženu donutit k tomu, aby ve zlatém dole Axeho akciového podílnictví sepsala výpověď? Anebo hůř, aby na svého přítele a šéfa v jedné osobě donášela? A dojde tu vůbec i na fyzičtější akci a napětí? Mohu opatrně potvrdit, že první sezóna počeštěných Miliard vážně není jen o neustálém tlachání o penězích.

A tak hlásám naposled a nejdůrazněji: milovníci břitkých konverzaček, zbystřete! Billions sice nejsou tak úplně bez chyb a když se budete hodně soustředit, veškeré pohnutky a činy umně vykreslených televizních postav jim tak docela nezbaštíte, plus by to celé klidně mohlo být o takové dvě hodiny kratší... ale to není podstatné. Důležité je, že se sebejisté kabelovce Showtime znovu povedlo úspěšně atakovat první signální fanoušků plnokrevných dramat. Občas je dobré si uvědomit, že pohltit a strhnout dnes nedokáží jen comicsové blockbustery a jiné akční áčkové filmy plné slovutných hollywoodských hvězd, ale že se to výjimečně povede i zprvu nenápadným konverzačním seriálům.

P.S. Jo, na tom prvním obrázku fakt je Malin Åkerman. Hraje Bobbyho ženu. Hodně souložej. Chci nafukovací recenze!!