Už je to rok a půl, co kouzelnický spratek Harry Potter naposledy mávnul hůlkou a porazil svou beznosou nemesis. Kde kdo se obával, že s koncem megapopulární ságy se bude pomalu schylovat také ke konci kariéry představitele mladého kouzelníka, Daniela Radcliffa. Mladý herec se však překvapivě stále drží v hledáčku filmařů a zatím si pro svou post-kouzelnickou kariéru vybírá i velice zajímavé projekty. Po vydařeném hororu Žena v černém tak přichází televizní minisérie na motivy povídek Michaila Bulgakova Zápisky mladého lékaře. Dokázal již v prvním díle bývalý čáryfuk vedle neméně kvalitního Jona Hamma obstát a potvrdil, že se v něm skrývá i nějaký ten komediální talent?

Samotný příběh seriálu vypadá na první přečtení možná obtížněji, než jakým ve skutečnosti je. Hned na začátek se podíváme do Moskvy roku 1934, kde postarší doktor Vladimir Bomgard nezažívá zrovna nejšťastnější období. V kanceláři se mu totiž zabydleli oficíři a prohledávají, zatím z neznámých důvodů, všechny jeho osobní věci. Doktor s tváří Jona Hamma si tak vezme do ruky svůj deník z doby, kdy jako mladý zrovna vyučený lékař zažíval své první doktorské zkušenosti v jedné hooodně daleké vesnici. S hlavní postavou se tak ve vzpomínkách dostáváme o sedmnáct let zpátky do doby, kdy se svým mladším naivnějším a roztržitějším já vede více či méně vtipné dialogy. Jestli jste si tedy při prvních zmínkách o této minisérii mysleli, že by se snad svým způsobem mohlo jednat o projekt se sci-fi prvky, tak jděte rovnou o dům dál. Zde se totiž ono setkávání staršího a mladšího já odehrává opravdu jen v hlavě hlavního hrdiny a to je jenom dobře. Celý projekt pak jednoznačně spoléhá na dva hlavní představitele a vtipné situace či dialogy.

Z hereckého hlediska se tato sázka zatím vyplácí víc než dobře. Dialogy mezi oběma herci jsou totiž nejlepšími momenty celého prvního dílu a je jen škoda, že jich zatím vlastně moc nebylo. To se ovšem do budoucna určitě změní. Oba si zkrátka hodně sedli. U Daniela Radcliffa sice člověku chvíli trvá, než si zvykne na jeho vtipně roztržitou polohu, která se většinou skládá z drmolení a bouchání do hlavy. Ke konci už ale exkouzelníkovi tato postava více sedla a snaha se mu rozhodně odepřít nedá. Jon Hamm už je samo sebou sázka na jistotu a již životem zkušené starší já si zahrál s velikou chutí.

Co se vtipné stránky týče, tam už to bohužel tak veselé není. Tvůrcům se sice daří slušně dávkovat jemný a odlehčený humor. Zatím se ovšem nedostavila žádná scéna, u které bychom smíchy budili domovnici, a většinou se divák jen mile pousměje. Některé vtipy pak vyznívají velmi křečovitě a dopadají spíše na rozpačitou půdu. To se týká většiny scén okolo nemocničního (nebo co to bylo) osazenstva, které je složeno ze tří naprosto stereotypních figurek, které prozatím nemají divákovi moc co nabídnout. Jedinou zajímavou postavou, jejíž vývoj nás opravdu zajímá, je tak jenom titulní doktor. Ještě štěstí, že je tam rovnou dvakrát.

Z úvodních doktorových zápisků tak převládají malinko rozpačité dojmy. Humorné scénky se zatím nedaří tvůrcům prodávat tak, jak si nejspíš představovali, samotný scénář má několik much a některé dialogy drhnou více, než by se čekalo. Hlavní herecké duo si naštěstí výborně rozumí a sérii tak tlačí do mírného nadprůměru. Postava Vladimira Bomgarda je navíc zajímavá v obou případech a určitě jí do budoucna čeká velmi interesantní vývoj. Doufejme ale, že veselejšího vývoje se nakonec dočká i projekt samotný.