To je tak, když jste v showbusinessu už několik let, máte za sebou čtvrtý rozvod, přetahujete se o dítě a ratingy vaší show pomalu ale jistě předznamenávají blížící se konec. Kdo by neměl chuť utopit trochu té bolesti na dně sklenky s kvalitní whisky. Nasednout pak za volant luxusního jaguáru, sbalit transexuální šlapku a citovat Shakespeara před bandou ozbrojených a velmi nervózních policajtů už tak dobrý nápad není. Patrick, neboli Walter, je ale takový sympaťák, že mu celou akci rázem prominete a naopak mu ještě budete vděční, že vás svým vlastním, zdvořilostně přisprostlým stylem takhle pobavil. A to je teprve začátek. 

Premisa stárnoucí hvězdy, která zažívá osobní problémy ve stejné chvíli, kdy se na ni hrnou i ty profesní, aby se pak rázem pokusila obrátit svůj život naruby (nebo alespoň vydržela střízlivá na pár hodin, než se ten cirkus bude opakovat), není na poli sitcomů a vlastně seriálů obecně, nic nového. Blunt Talk ale přesto vypadá, že bude trochu jiný. Tak především, hlavní postava zatím nedala příliš najevo chuť věci nějak měnit – ustálit, přečkat, to jo. Alkohol a drogy ale v dohledné době snad opouštět nebudem. Za druhé, téma talk show a vůbec pozadí podobné televizní produkce se nikdy neomrzí, lidé se odjakživa rádi dívají kouzelníkům do karet. No a za třetí, je to prostě příliš ujeté na to, aby se tu roztáhlo nějaké vážnější drama. Z atmosféry (a trailerů) lze vyčíst, že se bude dovádět, bude to přestřelené ale především, dosti zábavné a relativně chytře podané.

 

Vedlejší postavy jsou správně cáklé, ale přesto tu, zdá se, existují jisté hranice. Možná se bořit budou, možná ne, ale minimálně v první epizodě sledujeme v rámci žánru celkem rozumný vývoj událostí a já osobně doufám, že se tohoto pravidla budou tvůrci držet i nadále. A když už jsme u těch tvůrců, za seriálem mimochodem stojí vedle Jonathana Amese (Bored to Death) i Seth MacFarlane. Tedy člověk zodpovědný za Family Guye nebo třeba oba Tedy. Kdybych vám to ale neřekl, asi byste to z úvodního dílu neřekli a to má tento pán jindy docela dobře čitelný rukopis. Že by na něj zase někdo konečně dohlížel? Možná, spíše se však soustředí na jiné projekty a zde je pouze podepsaný v roli producenta. Naštěstí.

 

Čekat od Blunt Talk hned napoprvé salvy smíchu, by se vám nemuselo vyplatit. Jestli ale měla pilotní epizoda za úkol přesvědčit vás, že Patricku Stewartovi role bláznivého dědy se spoustou peněz sedne na míru a připravit půdu na další šílenosti, z nichž některé vám sednou, jiné o něco míň, radost a blbý úsměv ale zůstanou, pak se mise povedla. Už kvůli překvapivému závěru, si na tu druhou epizodu zkrátka počkáte. A nebojím se tvrdit, že s přibývající stopáži to může být jedině lepší. A když se naladíte na tu správnou vlnu, máte dost možná i nového sitcomového favorita – ačkoliv na takové soudy, je nejspíš přece jen příliš brzy. Nejdříve musíme počkat, co na to američtí diváci. Tady už se lehce obávám, že stejně jako policisté, nebudou ani oni to správné publikum. No, uvidíme.