Série CSI znamenala pro detektivní seriály novou krev. Najednou tvůrci zjistili, že televizní diváci nejsou úplní blbci a trochu té vědy (i když ve značně hollywoodském balení) klidně snesou. Bones se nesnaží skrývat, že jde o variaci na CSI, ale přesto se něčím od svého vzoru zásadně liší. Tvůrci se totiž rozhodli přitlačit na pilu nejen v zápletkách, ale především v charakterech postav. Jednoduše řečeno jediným normálním člověkem v seriálu je agent Booth a ten vedle skupiny magorů dost často nestíhá. Jednomu je sotva dvacet a společenské chování má asi jako orangutan, další sbírá brouky a fascinuje ho rozklad lidského těla a šéfová týmu Brennanová je už absolutní magor. Několik let práce s těly z masových hrobů už vám mozkovnou pořádně zatřese. Temperance Brennanová je absolutně asociální tvor, jedná s lidmi s upřímností dítěte předškolního věku a nechává si vysvětlovat hlášky a filmové odkazy (protože nemá televizi a nic nechápe). Právě společné scény mezi celkem normálním agentem Boothem a naprosto šílenou doktorkou Brennanovou jsou tím nejlepším, co tato kriminálka nabízí. Vedle výtečně napsaných dialogů a zajímavého obsazení ale tvůrci spoléhají i na zajímavost tématu. Každý případ je originál a scénáristé vždycky přijdou s nějakým úmrtím, které vás překvapí. To všechno je navíc obohaceno HODNĚ černým a osobitým humorem, který Bones odlišuje od ostatních kopií CSI. Konec konců kde jinde byste mohli vidět, jak někdo strká za nadšených pokřiků vědecké komunity prase do drtičky na dřevo? Přesto každého, koho seriál Bones zaujal, je nutné před jednou věcí varovat. Díky tomu, že postavy jsou opravdu hodně originální, může trvat pár dílů, než si na ně zvyknete. A nemluvím teď o dvou třech epizodách. Pokud se ale naladíte na správnou vlnu, čekejte detektivku, která rozvíjí klasické žánrové téma hodně zajímavým a zábavným způsobem.