Slavný režisér Jan Hřebejk má sice na svém kontě klasiky jako Pelíšky či Šakalí léta, v poslední letech se mu ovšem překvapivě více daří na obrazovkách České televize než v kinech. Jeho minisérie Rédl sbírala velmi pozitivní ohlasy a diváckou oblibu si získali i Detektivové od Nejsvětější Trojice. I pro svůj další projekt si oblíbený tvůrce vybral nejen veřejnoprávní televizi, ale také detektivní vody. Tedy tak trochu. Jeho novinka Boží mlýny totiž má být mixem kriminálky s komedií, na níž spolupracoval s investigativním novinářem Jankem Kroupou a Janem Drbohlavem. Což je kombinace, jež mě díky tvůrčímu týmu i sympatickému obsazení docela lákala. Jenže nakonec z ní vnikl vlastně jen hodně divoký mišmaš.

Seriál se zaměřuje na případy viníků, kteří od soudu kvůli korupci, chybám v systému či zlikvidování korunního svědka odešli bez trestu, a spravedlnost na ně byla krátká. Jedním takovým je i nebezpečný lichvář a majitel casina Válek. Právě na toho se při otevření starého případu zaměří kapitán Fajt, poctivý detektiv ze staré školy kašlající na předpisy. Ten ovšem sám uvízne ve zločincově pasti a je podezřelý z korupce. Je tu naštěstí ještě Fajtův talentovaný student Alex, jenž začne pátrat na vlastní pěst a spojí síly se sebevědomou reportérkou Markétou, která chce pravdě také přijít na kloub. A právě tahle trojice nepravděpodobných hrdinů časem pochopí, že ne vždy se mohou v otázce spravedlnosti spoléhat na systém, a tak zločince potrestají po svém.

Jak už jsem ovšem zmínil na začátku, ve skutečnosti to vůbec nedrží pohromadě a místo svěžího žánru tu máme spíš hodně divný guláš. Na jedné straně tu máme místy vážně se brané kriminální linky, v nichž Kroupa nezapře své investigativní kořeny, a na té druhé by měl být právě onen humor s nádechem crazy komedie. Jenže podobných momentů je tu zatím příliš málo, anebo naopak prakticky vůbec nefungují a působí velmi křečovitým a rušivým dojmem. Tyto dvě roviny se tedy prozatím vůbec nedoplňují, ale v jistých scénách spíše bolestivě tlučou. O to víc pak ještě vynikne děravý a dosti naivní scénář, v němž zkušenému divákovi dojde finální rozuzlení půl hodiny před koncem, a jednotlivé instituce a postupy tu fungují velmi nerealisticky. Což by možná nevadilo v případě stoprocentní komedie či parodie, v tomto případě však podobné scenáristické minely dost bijí do očí.

Naštěstí je tu však pořád Jan Hřebejk, jenž i přes roztříštěný scénář dokázal dát první epizodě patřičné řemeslné kvality. Seriál se tak může pochlubit solidním vizuálem, slušným tempem a vlastně i malinko feel-good atmosférou, kterou kromě režiséra táhne dopředu hlavně skvělé obsazení. Martin Myšička je do role staromódního detektiva, jenž si ve volných chvílích vyrábí dýmky, ideální volbou a v podstatě tu jen potvrzuje svou aktuální silnou hereckou formu. Eliška Křenková je pak správně odměřenou i půvabnou reportérkou a z Vincenta Navrátila vyrostl slušný sympaťák. Jen ten Matěj Ruppert v roli záporáka je s kovbojským kloboukem místy spíše už nechtěnou parodií. 

Z Božích mlýnů mám tak po úvodu velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně tu máme poctivé a na tuzemské televizní poměry stále nadprůměrné režijní kvality a sympatické ústřední trio, díky němuž má divák chuť přeci jen ještě zkusit další epizody. Jenže pak tu máme hodně děravý scénář, který svým žánrovým mixem zatím moc nedrží pohromadě a obsahuje několik docela podivných momentů (např. finální přestřelku), které výsledný dojem ještě více shazují. I přesto však dám tuzemské novince ještě šanci. Potenciál pro svěží a neotřelou kriminální komedii tu totiž stále máme. Jen musíme doufat, že Kroupa s Drbohlavem psali následující díly jistější rukou.