Nenápadná novinka. Přesně taková je Cassandra, která se počátkem února dostala na streamovací platformy. Přesto si po svém uvedení získala pozornost (nejen) českých uživatelů Netflixu, když se objevila v žebříčcích nejsledovanějších seriálů. Přináší totiž originální téma, jež v posledních letech stále více získává na aktuálnosti. Hned úvodem je nutné poznamenat, že Cassandra je dílem německých tvůrců. Za podpory streamovacího giganta přitom v minulosti u našich západních sousedů vznikl nejen oceňovaný sci-fi thriller Dark, ale například i historická Císařovna, jež byla nedávno obnovena pro třetí sezónu.

Právě k prvně jmenovanému seriálu má počin režiséra (a zároveň i scenáristy) Benjamina Gutscheho o poznání blíže. I v tomto případě se totiž děj odehrává v několika časových rovinách – konkrétně v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století a v současném Německu. A také tentokrát je německé dílko zástupcem sci-fi. Jeho zápletka je vlastně jednoduchá. Již samotný název minisérie odkazuje na titulní „hrdinku“ – chytrého domácího robota zkonstruovaného v sedmdesátých letech. Brzy se ale ukáže, že původní majitelé nejstaršího chytrého domu v Německu zemřeli za záhadných okolností. A trvalo padesát let než se nemovitost dočkala nových obyvatel – sochařky Samiry, jejího manžela, autora erotických krimi románů, a dvou dětí.

Žánrové zařazení Cassandry ovšem není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, což platí především pro pozdější epizody. S přibývajícími minutami totiž zprvu rozpustilá atmosféra sci-fi thrilleru výrazně potemní a přibude prvků hororu i psychologického dramatu. Minisérie tak trochu klame tělem a ve výsledku není ani tak o rizicích moderních technologií, jako o údělu ženy ve společnosti, rozpadu rodiny a v neposlední řadě i o psychických problémech. Co se minisérii rozhodně nedá upřít, je svižné tempo. Vzhledem ke střídmé stopáži šesti epizod novinka uhání k cíli, aniž by došlo na výplňovou vatu. Ostatně, vzhledem k tomu, že je stopáž rozdělena mezi příběhy dvou rodin, rozhodně je co vyprávět. Cassandra je tak prakticky dokonalým materiálem pro „divácké maratony“.

Poutavosti příběhu napomáhá herecké obsazení, kterému kraluje Lavinia Wilsonová. Ta se zhostila obou verzí Cassandry – tedy virtuální asistentky i jejího lidského předobrazu. Čtyřiačtyřicetileté rodačce z Mnichova zdatně sekunduje o rok starší Mina Tanderová v roli traumatizované Samiry. Pro dětské herce pak platí, že jsou ve svých rolích uvěřitelní a představitelé manželů obou žen si sice divákovy sympatie patrně nezískají, to však také bylo záměrem tvůrců.

Cassandra měla potenciál být skvělá, do nadprůměrné podívané jí ale nakonec přece jen něco chybí. A na vině je především scénář. Dalo by se odpustit, že vnímavější divák odhadne, kam se bude ubírat příběh ze současnosti, více ale zamrzí, že příběh z minulosti je až příliš překombinovaný a minisérii se nevyhýbají logické díry velikosti Macochy. A ačkoli „moderní“ technologie dokáže vyvolat nepříjemné mrazení v zádech, její vyobrazení stejně často rozesměje svou naivitou. 

---

Autorka: Tereza Polaczyková
Foto: Netflix