Castle začal jako další z nekonečných řad televizních kriminálek „s něčím navíc“ (odborník na řeč těla, filmová herečka, matematik…), což v tomto případě byl náhled spisovatele detektivek. Rychle se mu podařilo vyrůst ve velice pohodovou seriálovou záležitost, kterou táhlo hlavně charisma Nathana Filliona a jeho chemie se Stanou Katic. Jenže v posledních letech se kouzlo vytrácelo a bylo čím dál tím víc cítit, že už by to pomalu chtělo končit, dokud si ještě šlo zachovat tvář. V osmé řadě už Castle tento milník bohužel prošvihnul.

Únava materiálu tentokrát už přímo bila do očí. Castleovi nikdy příliš neslušely dlouhodobé zápletky. Vyšetřování vraždy matky Beckettové vcelku fungovalo, protože se ještě relativně drželo při zemi (oproti tomu, co přišlo později) a taky bylo pro postavy velice osobní, což vedlo k zajímavým posunům v jejich vztahu (viz třeba Castleovo rýpání se v případu poté, co mu Beckettová výslovně řekla, že si to nepřeje). To se ale samozřejmě časem vyčerpalo a tak bylo potřeba vymýšlet něco nového… Jakoby Castleova ztráta paměti ještě nebyla dostatečně laciná, pro osmou řadu to byla zápletka jak z Bournea, jenže v jalovém a roztahaném televizním podání. Zkrátka to působilo spíš směšně než mrazivě (jak asi tvůrci zamýšleli). A k tomu vyloženě pitomý dějový oblouk s rozchodem ústředního páru. „Ale jen abych ho ochránila“. Tenhle seriál míval na víc.

Nápady už docházely i u jednotlivých případů a i když se našly světlejší výjimky jako třeba hororová epizoda či vyšetřování na vysokoškolském kampusu, objevovalo se čím dál tím víc dílů, jež byly nakonec jen rutinním oběhnutím a výslechem pěti podezřelých a usvědčením třetího z nich. Párkrát se šlo naopak až přes čáru a dostali jsme něco vyloženě uhozeného (Castleův konkurz do společenství detektivů), pořád ale lepší než procedurálková šeď. Zamrzí i naprostá rezignace na dávný trademark seriálu – Castle a jeho náhled spisovatele na aktuální případ, poker detektivkářů, vydávání nových knih... Pamatujete, jak v začátcích vždycky přemýšlel, jak by daný případ napsal on? Jistě, něco takového nešlo udržet tak dlouho. Jenže možná taky Castle neměl zůstávat na obrazovkách tak moc dlouho. Což je ostatně leitmotivem celé této recenze.

Tvůrci už dávno nevědí ani co si počít s vedlejšími postavami. Detektivové Ryan a Esposito, a soudní lékařka Lanie se alespoň přímo účastní vyšetřování, takže mají na obrazovce co dělat i přes minimum svých vlastních dějových linek. U Castleovy matky a dcery už ovšem scenáristická bezradnost bije do očí. Snaha přidat novou krev v podobě dalších postav je sama o sobě vcelku chvályhodná, jenže konkrétně nevýrazný hacker Vikram a afektovaná a nepříliš sympatická Hayley příliš hodnotnými přírůstky k obsazení nejsou. Potěší alespoň camea Fillionových starých kamarádů z Firefly – vrátí se Adam Baldwin (Jayne) a objeví se i Summer Glau a Jewel Staite (River a Kaylee).

Nathan Fillion je pořád velký sympaťák a jestli něco drží seriál alespoň trošku nad vodou, je to právě on. Problém je, že se do značné míry vytratila dřívější hnací síla seriálu – jiskření mezi ním a Kate. Nutno uznat, že to vydrželo fungovat i poměrně dlouho poté, co se dali dohromady. Teď zabrousíme do trošku bulvárnějších vod: dvojice ústředních herců se prý poslední dobou vůbec nemohla vystát a Fillion prý měl dokonce ve smlouvě omezení počtu natáčecích dní v týdnu, které by společně se Stanou musel absolvovat. Oba jsou alespoň takoví profesionálové, aby tyto antipatie z jejich scén nečišely. Je to ale vidět na stavbě jednotlivých epizod. Všimněte si, že nejčastější model je: Castle a Beckettová spolu ráno vstanou, něco prohodí, pak začne vyšetřování, ve kterém si každý jedou více méně po své linii s pomocí Ryana a Esposita, a pak se znovu setkají zase až na konci epizody.

Ke konci osmé řady nebylo jasné, jestli se pojede dál nebo se už bude končit. Smlouvy se podepsaly s Fillionem a většinou herců ve vedlejších rolích, už se ale neměla vrátit Stana Katic a Tamala Jones (Lanie). Což by nechtěl vidět snad nikdo. Oficiální potvrzení deváté řady ještě nepadlo a fanoušci byli uklidňováni informací o dvou alternativních závěrech osmé série. Budiž, to není nic neslýchaného a alespoň seriál nebude končit nějakým nikdy nevyřešeným cliffhangerem. Málokdo si asi představoval to, co jsme pak reálně dostali – zrušení deváté řady (potud v pořádku) a na konci posledního dílu osmé řady jednoduše odfláknutý slepenec obou konců dohromady. Nejdřív cliffhanger otevírající vrátka pro další sérii a pak přeslazené „o pár let později“ ujišťující diváka, že je s Kate a Rickem všechno v pořádku. Přiznávám, přál jsem jim happy-end, ale ne takový.

Castle jednoduše udělal stejnou chybu jako mnoho seriálů, zůstal s námi déle, než měl. Neodešel v nejlepším, neodešel ani v dobrém, ale skončil až s pachutí v ústech. Přesto se většinu z jeho 173 epizod jednalo o příjemnou, pohodovou kriminálku se sympatickým obsazením. A tak si ho chci pamatovat.