V nebi se otevře magický portál a vyletí dvojice dravců podobných fénixům. Na příkaz své magické paní se snesou na upíra a zatnou své neomylné pařáty do jeho trupu. Znovu a znovu. Bič práskne a šlehne, končetiny jsou odděleny od těla. Rychlým pohybem vzad zavíří plášť a nestvůry jsou se skřeky odehnány. 

Tuto dynamiku bojů, fluidní a plnou kinetické energie, si nová Castlevania po svém předchůdci zachovala. Ale co ostatní kvality, které zdobily kriticky úspěšný seriál?

Anime Castlevania adaptuje slavnou videohru společnosti Konami, která se dočkala mnoha pokračování a zejména v devadesátých letech pohnula herním světem. Videoherní Castlevania staví na tom, co fascinovalo už romantiky: zřícenina hradu, tajemno, osamění poutníka. Hrajete v ní za lovce upírů, jednoho z řady potomků tradičního rodu Belmontů, který v této kratochvíli našel poslání i své rodové řemeslo. A řekněme, že jim hubení nemrtvých a dalších monster jde, jako když bičem mrská.  

Seriál z let 2017 až 2021 se vyznačoval otevřenou erotičností včetně znaků femdomu (Carmilla pravidelně šlapající po krku slabším upírům, vztah uvězněného Hectora a lstivé vězenkyně Lenore) a kromě kladných hrdinů jsme se dočkali i propracovaných antagonistů. Castlevania zasadila do svého vyprávění slavné literární vampýry, jako je Dracula nebo již zmíněná Carmilla a její upíří sesterstvo (lesbická upírka Carmilla je dílem autora Sheridana Le Fanu, který na poli upíří fikce předběhl Brama Stokera o celé čtvrtstoletí). Upíři zde nesloužili jen jako nepřátelé a překážky, ale jako plnohodnotné postavy. 

Čtyři řady Castlevania se nesly ve znamení dominance, krve a špičkování. Původní tvůrce Warren Ellis, uznávaný komiksový autor, byl nahrazen Clivem Bradleym, a to proto, že má za sebou skandál týkající se nevhodného sexuálního chování. Z pozice slavného komiksového scenáristy kontaktoval mnoho mladých žen, kterým poskytl platformu a které nezřídkakdy skončily v jeho posteli. Tedy ne tak docela jeho, protože jim opomněl řici, že je v dlouhodobém (volném) vztahu. Tato volnost byla natolik značná, že jen v roce 2019 údajně udržoval sexuální vztahy s devatenácti fanynkami naráz a zároveň jim pomáhal v kariéře skrze své Warren Ellis Forum, které nastarovalo komiksovou dráhu nejednomu tvůrci. Některé z nich pak ustanovil i moderátorkami tohoto fóra. 

Žádná z žen jej však neobviňuje z protiprávního jednání, snaží se jen upozornit na zjevnou kulturu sexuální manipulace ve špičkách prestižních odvětví. Ellis se těšil skutečně prominentnímu postavení, psal mimo jiné batmanovský komiks s názvem The Batman’s Grave, byl po něm pojmenován prezident ve třetím Iron Manovi Matthew Ellis a jeho vlastní komiks Transmetropolitan taktéž zaznamenal úspěch. 

Castlevania: Nokurno adaptuje dvě z nejslavnějších videoher, Castlevania: Rondo of Blood a Castlevania: Symphony of the Night a odehrává se přibližně tři sta let po událostech původního seriálu, který se inspiroval hrou Castlevania III: Dracula's Curse. Namísto Trevora Belmonta se setkáváme s mladším protagonistou, Richterem Belmontem, který se stal v dětství svědkem toho, jak jeho matku, lovkyni upírů, zabil nosferatu Olrox. Toto trauma si nese s sebou z Bostonu až do Francie, kam se plaví. Právě včas, aby o pár let později zažil Velkou francouzskou revoluci. 

Upíři zde samozřejmě patří do stavu šlechty, proti níž musí poddaní povstat – vysávají tedy lid metaforicky i doslova (mimochodem toto není první podobná analogie mezi nemrtvými a francouzskou revolucí, dočkali jsme se jí i v hraném seriálu Netflixu La Révolution). Upíři s nadějí očekávají zjevení Bohyně, kterou představuje upírka Alžběta Báthory, známá to uherská šlechtična a sestřenice polského krále, která se podle legend koupala v panenské krvi, aby si zachovala mládí a krásu. Jelikož byla Alžběta jedním z inspiračních zdrojů pro samotného Brama Stokera při psaní Draculy, její přítomnost coby upírky dává smysl a skládá poctu reálnému tvůrčímu procesu. Alžběta zde však převyšuje upírský úděl, neboť pozřela moc egyptské bohyně války Sachmet, a stává se tedy jakýmsi upířím mecenášem, který svou vůlí dokáže zastínit slunce a dát tak upírům věčný pobyt ve stínu, věčné nokturno. 

Seriál těží z větší diverzity, postavy totiž pocházejí z obou stran Atlantiku a mají zásadně rozdílné životní zkušenosti. Olrox sám je například domorodý Američan. Mezi nejpodařenější patří bývalá otrokyně Annette a její zachránce Edouard, který je středem jedné překrásné operní scény. Jinak však Nokturno doplácí na to, že nikdo z protagonistů nedosahuje zajímavosti sestavy původní Castlevanie. 

Trevor byl poutavější než Richter, kterému se nedostává prokreslení ani šarmu. Syphu a její pražení Trevora, jiskrnost a špičkování v jejich vztahu, citelně postrádám. Podepisuje se na tom i herecké obsazení. Zatímco původní Castlevania se mohla pochlubit hlasem Richarda Armitage nebo Billa Nighye, ta současná podobnými hvězdami neoplývá. Možná nejslavnější herecké jméno patří Nastassje Kinski. 

Ústřední postavy mnohdy nemají co na práci, což je zajisté problém, ale kde trpí Nokturno nejvíce, je v absenci prokreslených vampýrů. Kromě Olroxe z nich nikdo plně nevyniká a Báthory žel dostane příliš málo prostoru. Velmi chybí někdo jako tragický, mysteriózní Alucard, nebo dvojice vyvolávačů Hector a Isaac. Nicméně je třeba přiznat, že též první série Castlevanie představovala hlavně základnu pro další řady. 

Castlevania: Nokturno je tedy dílo spíše rozpracované, i když slibné. A byť dle mého představuje zhoršení oproti původní, peprnější, ambivalentnější Castlevanii, jíž jsem značným příznivcem, když jí dáte šanci, krev vám pít nebude. Alespoň ne obrazně. 

---

Autor: Tomáš Krause
Foto: Netflix