Šestá řada antologie Black Mirror přichází až čtyři roky po té předchozí, zato ale nabízí pět epizod oproti pouhým třem minule. Jestli je to dobře a jestli má tvůrce seriálu a scenárista všech dílů Charlie Brooker stále co říct, to si povíme později. Nejdřív si nové příběhy projdeme jeden po druhém.

V prvním díle Joan Is Awful nese titulní Joan (Annie Murphy) se značnou nelibostí, že streamovací platforma Streamberry adaptuje její život do seriálu, a to jen s minimálním zpožděním oproti realitě a včetně všech špinavých detailů. Neobměkčí ji ani to, že její televizní verzi propůjčuje tvář Salma Hayek. Epizoda hezky pracuje s vnořenými úrovněmi skutečnosti a fikce a v závěru nabídne i jeden povedený zvrat.

Streamberry není jen libovolnou fiktivní streamovací službou, je to naprosto nezaměnitelná variace přímo na Netflix, kde má Černé zrcadlo už od třetí série svůj domov. Charlie Brooker tady naťukává cynické využití negativních emocí jakožto marketingově atraktivnějších, žhavé téma používání umělé inteligence v kinematografii (jeden z bodů sporu v aktuálních hollywoodských stávkách) i kritiku nejen Netflixu jakožto média, jež netvoří umění, ale pouze produkuje obsah, nenáročný produkt sloužící jako kulisa. Brooker tak kouše ruku, která ho krmí, ale to kousnutí je jaksi bezzubé, spíš jen pro formu, ne tak aby někoho skutečně urazil. Nechtěně tak připomíná závěr jedné z nejlepších epizod seriálu, Fifteen Million Merits z první řady, kde se hlavní hrdina vzepře systému v živém přenosu, načež mu onen systém nabídne šanci jej kritizovat i nadále, a to přímo ve vlastním pořadu. A on to přijme. Tehdy měl Brookerův projev ostrou hranu, teď už tvůrce spíš jen pobírá merity od „Streamberry“.

V Loch Henry dvojice mladých filmařů natáčí dokument o lokálním sériovém vrahovi. Epizoda se opírá do fetišizace násilných zločinů v podobě záplavy dokumentů, podcastů i hraných adaptací, a to jak na úrovni jedince (cynický přístup k tématu u všech zástupců mladé generace v epizodě), tak i na úrovni mediálních platforem (znovu Streamberry). Loch Henry neobsahuje vůbec žádný sci-fi prvek, čímž z Černého zrcadla na první pohled poněkud vyčnívá. Pouze s tématem současných médií si sice vystačila i úplně první epizoda celého seriálu (o premiérovi a praseti), ale je to další srovnání, z něhož aktuální řada rozhodně nevychází jako vítězná.

V retrofuturistickém díle Beyond the Sea se dvojice astronautů (Aaron Paul, Josh Hartnett) účastní několikaleté mise, průběžně se ale vrací ke svým rodinám (mj. Kate Mara) prostřednictvím přenosu vědomí do předem připravených robotických replik. Epizoda bezmála celovečerní stopáže hezky pomalu vykresluje vztahy mezi hlavními charaktery i jejich postupný rozklad (vztahů i charakterů). Jde patrně o nejpovedenější z pětice nových příběhů.

V následující Mazey Day se v nové roli vrací Zazie Beetz z divácky oblíbeného San Junipera. Tentokrát hraje fotografku, která si kvůli nabídce vysoké odměny bezohledně jde za bulvárními fotkami jedné celebrity skrývající se v ústraní. Děj na chvíli zamíří i do České republiky, kterou ovšem hraje Španělsko. A ano, je to poznat. U Mazey Day velmi cením zvrat se změnou žánru. Kritika mrchožroutské mentality paparazziů tak, jak je tady rozpracovaná, je ale na epizodu Černého zrcadla docela málo a ve výsledku se do antologie příliš nehodí.

Ještě víc vyčnívá Demon 79, kde mladá prodavačka vypustí démona a pak musí spáchat tři vraždy, aby odvrátila konec světa. Tematicky i formálně epizoda upomíná na exploatační horory a ve výsledku není špatná, ale do Black Mirror vůbec nepatří. To si uvědomuje i sám Brooker, který zvažoval nastartování nové antologie nazvané Red Mirror. Nakonec ale zůstal u zajeté značky a nálepku červeného zrcadla jen přidal k úvodním titulkům pátého dílu.

A to je přesně kámen úrazu. Brooker už nemá nápady na příběhy varující před nebezpečími plynoucími z technologického pokroku. Místo toho by si radši točil různé dobové sci-fi a fantasy povídky, které by byly daleko méně svázané nějakým jednotícím konceptem a on by si v nich volně hrál s více či méně podvratnými variacemi na různé subžánry. Jenže stejně jako mnoho z jeho nových příběhů, i Brooker se svou vizí skončil někde na půl cesty a ve výsledku je nová řada Černého zrcadla sbírkou mírně nadprůměrných a mírně podprůměrných epizod s obroušenými hranami, zařazených pod již neaktuální značku.

---

Autor: Ondřej Kubín
Foto: Netflix