A neměli byste si první díl odepřít jen proto, že už vás politicky korektní doktoři a doktorky z Pohotovosti nudí a tracheotomie vám nahání husí kůži. Možná proto mě tolik oslovil Scrubs, který do již důvěrně známého prostředí vnesl svěží vítr. A Chirurgům se daří totéž. Tohle nejsou ti nervózní doktoři, co pochodují skrz vizity a kamarádí se s pacienty. Tihle se namydlí a jdou řezat. Skalpel do ruky, Mozarta do přehrávače a modlit se, aby se to stihlo předtím, než se pacient probudí z narkózy. Trapný vtip, já vím, ale i humor se do Chirurgů dokázal probojovat. Sice stojí trpělivě v pozadí dramatického vývoje postav (mít ve svých rukou život a smrt pěkně zamává vaší psychikou, zvlášť pokud vás všichni považují za Barbie... postavu Izzie si jistě zamilujete :). O podobný trumf se snaží všichni scenáristé, ale tady odlišný a trochu hlubší přístup vychází i díky zajímavému mixu hereček. Ellen Pompeo má talent, Sandra Oh je přesvědčivá, až z toho drní zuby a Katherine Heigl je sympatická každým coulem (a ona má hodně coulů). Stejně dobře fungují i herci ve vedlejších rolích, což seriálu zajišťuje dobrou atmosféru a spolehlivý chod po celou sezónu (viděl jsem jen tu první). Nečekejte realistická jatka na operačním sále, ani výbuchy smíchu... dostanete něco mezi, což je možná to správné řešení pro všechny, kterým se doktorské seriály doposud vyhýbaly.