Zatím jste se v celkem čerstvé seriálové rubrice setkávali buď s klasickými a prověřenými kousky nebo se zajímavými novinkami ze zámoří. Clerks nezapadají ani do jedné z těchto kategorií, ale to neznamená, že byste je měli bez povšimnutí minout. Kevin Smith se rozhodl vrátit se ke svým ne nejslavnějším postavám (i když Jay a Tichej Bob se tu také objeví), ale rozhodně k těm nejdůležitějším. Dante a Randal při přechodu z reálného světa do toho kresleného neztratili nic z toho, co na nich máme rádi. Dante je pořád nerozhodný hňup s až perverzním smyslem pro plnění povinností a s permanentní depresí, Randal prudí každého, kdo mu k tomu dá tu nejmenší příležitost (třeba vejde do dveří, nebo udělá něco podobně provokativního), Jay a Bob dělají bordel a společně jim to všem tak nějak ideálně funguje. Kreslený svět ale Kevin Smith využil dokonale. Všechno, o čem si v hraných filmech hrdinové jen povídají a o čem teoretizují, to díky animátorům může Smith přivést k životu. A i z pouhých šesti epizod je jasné, že Smithův mozek pracuje úplně jinak, než hlava normálního člověka. A právě proto se na Clerks tak dobře kouká. Kreslení Clerks jsou důkazem toho, že Smithův humor může fungovat v jakékoliv podobě a ze seriálu jsou nadšeni jak lidé, kteří se s filmy našeho oblíbence nikdy nesetkali, tak i notoričtí sjížděči ohraných videokazet s jeho černobílým debutem. Zkrátka a jednoduše - bizarní dialogy se střídají s totálně ulítlými scénami, hrdinové prožívají obyčejná i těžce neobyčejná dobrodružství a když to celé skončí, budete žadonit o další dávku. A Kevin Smith už pár let tvrdí, že udělá všechno proto, abyste ji dostali.