Hororovým seriálům se letos mimořádně daří. Úspěch sklidila nová adaptace Kingovy Carrie, po dlouhé době se prý dá konečně dívat i na American Horror Story a nesmím zapomenout ani na cenou EMMY ověnčenou Widow's Bay, která ovšem tak úplně hororem není. Zářným příkladem budiž také TO: Vítejte v Derry, který s Crystal Lake spojuje jméno tvůrce Brada Kanea. Ani od jednoho jsem přitom příliš mnoho nečekal – zatímco ale TO je nakonec jen solidním nadprůměrem, Crystal Lake překvapil mnohem víc – a nejen v rámci svého žánru. Jde totiž o jeden z nejlepších letošních seriálů vůbec. 

 

 

 

Začíná – jak taky jinak – osudovými chvílemi na letním táboře a Jasonovým utonutím. Ještě předtím nás ale seznámí s jedinou další Jasonovou spřízněnou duší, jeho kamarádkou Grace, která v dalším vyprávění sehraje velmi důležitou úlohu. A samotná Pamela, kterou z prvního dílu známe jen jako pomstychtivou psychopatku – ostatně strávila v něm v podání Betsy Palmer jen pár minut – se tu konečně stává plnohodným charakterem s klady i nějakými těmi zápory. Linda Cardellini naprosto špičkově ztvárnila žalem zmítanou matku, která těm, kteří si to zaslouží, nabízí své laskavé srdce. A před těmi, kteří si to naopak nezaslouží, se mění v šílenou a nelítostnou mrchu, co ráda bere spravedlnost do svých rukou. 

 

 

Crystal Lake samozřejmě ctí své slasherové kořeny, ale díkybohu na nich nestojí. Krvavých masakrů a jiných gore scén tu není zas tak moc, ale když už na ně dojde, jsou zpracovány opravdu mimořádně kvalitně, takže to opravdu stojí za to. A navíc jsou i nápadité. Někdo jistě namítne, že v tomhle směru se tvůrci jistě mohli rozšoupnout trochu víc – jistě, možná ano, ale za mě je to menší množství vlastně akorát. Tenhle seriál nabízí víc. Dává třeba konečně pořádně nahlédnout do Jasonovy minulosti i do života obou jeho rodičů – ano, opravdu poznáme i pana Voorheese stašího. I v tomto případě tak činí na výbornou, skvěle doplňuje filmy a je tak opravdu plnohodnotnou součástí ságy. Sice končí tak, že jeho navázání v podobě původního filmu nedává úplně smysl, ale rozhodně ne tak, aby to nějak zásadně vadilo. Stejně tak by se jeho závěr dal interpretovat i tak, že jde o uzavřenou záležitost a druhá série nebude (a opravdu z logiky věci ani není potřeba a tvůrci si to nejspíš uvědomují), ale víte jak to je... nikdy neříkejte nikdy. A obzvlášť u projektu, jako je tenhle. A obzvlášť, když náznaky přece jenom jsou. Případné pokračování se tedy může vydat vlastní cestou a zároveň pořád stylově vzdávat hold výchozí látce. 

 

 

Celý seriál je natočen tak, jako by opravdu vznikl v 80. letech, přesto moderně. Znalcům série nabídne i odkazy v podobě vražd během milostných radovánek a navíc přímo z pohledu vraha (a taky povědomou hudbu a stylové intro). Navíc je tu nejeden zvrat, obzvlášť pátý díl je v nich opravdu špičkový. Crystal Lake je jedním z těch seriálů, který má během celé své stopáže pořád co vyprávět, a nemusí tak polovinu stopáže trávit zbytečnostmi. Opravdu utekl a nadchnul, neměl jsem potřebu každou chvíli sledovat, kolik minut ještě zbývá do konce... myslím, že to už je docela vzácné. Jedním z těch důvodů jsou jistě i postavy - o Pamele a Jasonově kamarádce Grace už řeč byla, ale zaujme i ústřední parta puberťáků. A zajímavé jsou i charaktery vedlejší - jen mnohdy mají přirozeně poněkud omezenou životnost. 

 

Crystal Lake je jako celek vizuálně podmanivý, se špičkovou dobovou atmosférou, mistrně budovaným napětím a skvěle natočenými vraždami. Linda Cardellini hraje jako královna a přestože je psychopatka už od začátku, dokáže v divákovi vzbufit sympatie. Psychologická rovina taky funguje na jedničku, tvůrce Brad Kane je očividně srdcař a podle toho taky vypadá výsledek. Fanoušky zcela určitě potěší a nadchne a radost budou mít i noví diváci, kteří jen hledají kvalitní žánrový seriál.