Pokud si chcete přečíst skutečně dobrou detektivku a Agathu Christie znáte nazpaměť, je P. D. James výbornou alternativou. Její jméno možná znají také fandové sci-fi a kvalitní kinematografie, protože je mimo jiné autorku Potomků lidí, které v roce 2006 skvěle zfilmoval Alfonso Cuarón, spojená je ale především právě s detektivkami. Nejvíc (celkem 14 románů a několik povídek) jich napsala s vrchním inspektorem (a tak dál, až po komandéra) Adamem Dalglieshem. Nový seriál, jenž, jak je dobrým zvykem, je pojmenován po hlavní postavě, ovšem není první adaptací těchto knih. V průběhu 80. a 90. let vzniklo šest skvostných pěti- až šestidílných minisérií, z nichž každá adaptovala jeden román (jednalo se tak o docela zajímavé předchůdce dnešní serializace). Na tento klenot britské žánrové tvorby s fantastickým, naprosto přesným a hlavně zcela nezapomenutelným Royem Marsdenem v hlavní roli ještě o pár let později navázaly další filmy a minisérie a Marsden tak vyřešil deset případů. Další dva na počátku století zadaptovala BBC v minisériích s bývalým profesionálem Doylem Martinem Shawem... a ty zbývající dva nám nové zpracování od Acorn TV nepřináší, což samozřejmě vůbec nevadí, ale znalý divák se prostě srovnání neubrání. Já na začátek prozradím jen to, že je velmi povedené.

Dalgliesh přináší šest epizod, celkem tři dvojdíly o čtyřiceti pěti minutách. A právě tady se ukazuje nevýhoda stopáže (90 minut na každou knihu). Dalglieshovky jsou často mnohem delší knihy, než ty od Agathy Christie, takže bych v tomto případě uvítal delší stopáž. Možná by stačila stopáž o délce celé hodiny, nebo naopak děj natáhnout do celé další epizody. Takhle jak to je, to samozřejmě není nutně špatné, ale to závěrečné odhalení prostě vždycky tak nějak vyplyne samo od sebe a určitě by stálo za to, dát vyšetřování větší prostor, a to také díky velkému množství postav, ve kterých je v té rychlosti docela těžké se zorientovat. Ale třeba jsem jenom rozmazlený původním zprácováním a tohle vylepšení chci jenom já.

Co se knižních předloh týče, lepší věci k převedení na obrazovky si tvůrci dle mého soudu ani vybrat nemohli, protože jak úvodní Rubáš pro slavíka, tak zejména následující Černá věž a Pachuť smrti patří k nejlepším románům nástupkyně Agathy Christie v titulu královna detektivek. Zatímco jak knihy, tak původní minisérie kráčí s dobou (hrdina stárne a sbírá frčky a tím pádem se také mění jeho role u policie), nový seriál má jednotný styl a celý se odehrává v 70. letech. Hlavní (a zároveň titulní) postavu tentokrát ztvárňuje Bertie Carvel, mezi jehož nejlepší a nejznámější role rozhodně patří Jonathan Strange ve fantastické adaptaci neméně fantastického fantasy románu Susanny Clarke Jonathan Strange & Mr, Norrell. Nemám s ním sebemenší problém, role mu dle mého perfektně sedne, ale kdo alespoň jednou viděl Marsdena, ten už nikdy nemůže jinak. Za to ale Carvel nemůže, v té roli je skvělý.

Asi nemusím říkat, že tato tradiční britská detektivka akčními scénami ani vražedným tempem (co se rychlosti děje týče, jinak se v ní vraždí docela obstojně) příliš neoplývá, zato dialogů je zde požehnaně. Ale jak je dobrým britským zvykem, je to krásně natočené, krásně zahrané, krásně napsané, takže i výsledek je krásný. V Rubáši pro slavíka vyšetřuje Dalgliesh smrt mladé zdravotní sestry během zdravotního výcviku, která vypadá jako nehoda. Později zemře další sestřička a její smrt pro změnu vypadá jako sebevražda. Tak jednoduché to ale samozřejmě ani zdaleka není. 

Černá věž je dle mého ne zas tak skromného názoru nejlepší dalglieshovkou, a jak původní, tak i nové zpracování, to jen dokazují. Dalgliesh, vdovec a autor několika básnických sbírek, v ní na žádost svého dávného známého, otce Baddeleyho, přijíždí do domova pro invalidy na pobřeží Dorsetu, hned po příjezdu na místo se ale dozví, že starý pán zemřel. V Toynton Grange ale začíná úmrtí přibývat - a také v tomto případě všechny vypadají jako nehody. Co třeba ten starý pán na vozíku, který spadl z útesu do moře? A důležitou roli zde sehtaje i ona titulní černá věž stojící nedaleko ústavu. V Pachuti smrti pak dojde k dvojnásobnému mordu v kostele sv. Matouše v centru Londýna. Bezdomovec a bývalý ministr vlády mají proříznutá hrdla. Jak už to tak bývá, mezi oběma úmrtími je patrně nějaká souvislost – jaká ale?  

Všechny adaptace jsou věrné svým předlohám, což je dobře, tyto knihy žádná vylepšení opravdu nepotřebují. Britská tvorba je mi velmi blízká, a tak vím, že Angličané o své národní klenoty při převádění na plátno či obrazovky pečují výborně, ale v době, kdy je adaptace sprosté slovo, je to prostě přijemné. Při sledování nádherných exteriérů a interiérů se můžete kochat také parádní kamerou a zručnou režií od převážně zcela neznámých, ale zato poměrně zkušených (různé televizní seriály, převážně dobře hodnocené) lidí. Herecké obsazení se taktéž vydařilo, pár známějších herců (jako například Fenella Woolgar z prvních dvou dílů, která ztvárnila třeba Agathu Christie v Doctorovi Who), tu poskytuje podporu mnoha pravděpodobně dosud neviděným, ale velmi šikovným tvářím.

Takhle dobrá a poctivá detektivka tu už pěkných pár let nebyla. Všechno si tady krásně sedlo, a proto bych z případného pokračování měl opravdu velkou radost. Předlohového materiálu je navíc v zásobě více než dost, a proto by byla zatracená škoda ho nevyužít.