Televize by zoufale potřebovala nějaký masivní sci-fi hit. Ze všech stran se na nás valí kriminálky a dramata a o poctivých vědecko-fantastických opusech nejsou ani zmínky. Nemluvím teď o postapokalyptických seriálech jako Falling Skies nebo Revolution, ale zkrátka o něčem žánrově jednoznačněji ukotveném. Na úspěšnou space-operu Battlestar Galactica, která skončila už před čtyřmi lety, se pokusilo navázat několik prequelů a televizních projektů, žádný z nich se však ani nepřiblížil vrcholné kvalitě nejúspěšnějšího seriálu stanice Sci-Fi. Ta to však nyní jako podivně přejmenovaná SyFy zkouší znovu a rozhodně nešetří ambicemi.

Defiance je už díky tomu, že je svázán s aktuálně vycházející počítačovou hrou, docela nevídaným projektem, jehož uváděcí strategie přesvědčivě zastiňuje své kolegy. „Watch the show. Play the Game. Change the World.“ – tagline na oficiálním plakátě přímo láká na prozkoumávání nového sci-fi světa nejen prostřednictvím seriálu, ale také videohry s již bohatě prokreslenou mytologií. Už prolog pilotu nastiňuje velkolepé (byť značně digitální) měřítko – záběry na obří kosmické lodě v doprovodu s voiceoverem stručně komentujícím události, jež se staly mezi lidmi a mimozemšťany zvanými Votani, slibují potenciál z nevídaným rozmachem.

Poté dostaneme břitký střih do budoucnosti, kde se po terraformované (a zdevastované) Zemi, jakožto výsledku války mezi lidmi a Votany, prohánějí dva uprchlíci – bývalý mariňák Nolan a jeho adoptovaná dcera Iris - ve snaze najít archu, která spadla z oblohy. Po několika patáliích s ostatními (těmi „zlými“) přeživšími jsou zavedeni do města Defiance – což je čirou náhodou Nolanovo rodné mésto St. Louis, nyní transformované do gigantické "osady" s ochrannou bariérou před okolním světem, kde lidé žijí poklidným životem. Tedy domněle. Jak jste správně pochopili, Nolan a Iris se ihned začlení do nové komunity a seznámí se s novými postavami jako například starostkou Amandou (Julie Benz z Dextera) a jejím pobočníkem Datakem Tarrem, který už ze svého mrtvolného vzhledu s dlouhými vlasy říká, že s ním budou v budoucnu problémy. Zkrátka typická úvodní, ale povinná rutina.

Je nutné podotknout, že pilotní dvojdíl Defiance je vlastně takovou předehrou k samostatnému seriálu – obsahuje víceméně samostatnou zápletku a v závěru nabízí možnost, jak by se mohl vyvíjet dále. Ta nám ale moc dobře nevoní – není spoilerem (jelikož se to můžete dočíst v kdejaké synopsi), že se Nolan v závěru dílu stane strážcem zákona ve městě. To je samo o sobě možnou zárukou epizodní struktury následujících dílů. Jak si jistě pamatujete, podobný syndrom postihl i ambiciózní dinosauří Terra Novu, která dala v pilotu také příslib netušených možností a pak se zvrhla v otravnou rodinnou telenovelu dodržující rovnici jedna zápletka=jeden díl. Druhý díl nám už víceméně na toto dilema odpovídá – zárodky jakési hlavní dějové linie zůstávají, ale čím dál více se dere na povrch epizodnost a z ní pramenící nezajímavost.

Vizuálně jde samozřejmě o seriálový nadstandard – dialogové scény se odehrávají v bohatě vybavených interiérech a když dojde naopak na akci, vypadá jako průměrné in-game video. V těch digitálních kulisách vypadají herci mnohdy až podivně neživotně, že až na povrch začíná vyvstávat otázka, proč se tvůrci raději nerozhodli pro čistě animovaný počin. Vždyť už závěrečná bitva z pilotu vypadá v mnohých částech jako výňatek ze hry. Nehledě na to, že při sledování si neustále budete vzpomínat na možné inspirační zdroje seriálu, kterých jde odhadnout jen tak z fleku hned několik – Hvězdná brána, Farscape (není divu, když je to od stejného tvůrce), Soudný den, Star Trek, Firefly, hra Borderlands, navrch kostýmy jako z Batmana a Robina a Andromedy říznuté steampunkem...a tak bychom mohli pokračovat dále. Otázkou také je, zda Defiance ve svých prvních dílech nevyplýtvalo všechny náboje na drahé efekty a zbytek se bude odehrávat někde v laciných studiových kulisách. Zápletky postav totiž nepůsobí nikterak objevně na to, abychom se zajímali čistě o ně.

Potenciál se zde ale rozhodně skýtá velký – rozmanitý svět, několik ras, konflikt mezi lidstvem a Votany a politické machinace ve městě – je ale velkou neznámou, zda se Defiance nevydá cestou přízemní jednohubky, kterou si pustíte jako kulisu k mnohem zajímavějším činnostem (kdyby vás to přestalo bavit, pořád tady máte hru, ale i ta se prý moc nepovedla). I tak je ale dost možné, že hardcore scifisti budou pravděpodobně nadšení - pro ostatní se však jedná jen o varovný exkurz do světa, na který se budete dívat podle toho, nakolik vám podobná látka mezi současnou seriálovou produkcí chybí. Nic nového nebo zajímavého zatím nenabízí.