(Text obsahuje lehké spoilery.)

Tak to máme za sebou. Gregory House, nejsledovanější fiktivní doktor současnosti, doordinoval. Jeho seriálová kariéra čítá osm let diagnostikování těch nejzapeklitějších případů. Byl jeho poslední rok „ve službě“ výjimečný jako těch pár předešlých? Nebo už Hugh Laurie a jeho kolegové spíš dosluhovali a je dobře, že za půl roku nedostanou dalšího pacienta? Následující odstavce se budou věnovat právě tomuto tématu. A jestli si myslíte, že budou jen o pění ód na televizní legendu… jste maličko vedle.

Každý, kdo strávil s Housem plných osm let, si totiž musí přiznat, že se časem trochu okoukal. Nemluvím ani tak o tom, že byla každá epizoda vsazená do zoufale stejného vyprávěcího rámce. Problém je v tom, že House s přibývajícími léty přicházel o prostor, na kterém by se mohl nadále vyvíjet. A klidně tak mohl skončit několik sezón zpátky. Tvůrci se jej ale rozhodli dovést až do osmého roku, který od začátku působil dojmem maličko natahované kaše.

Prostě se vymyslelo pár nových postav, definitivně zmizela Cuddyová a House se ocitl v base, ze které se logicky musel vysekat v co nejkratším možném čase. Poté nastoupila tradiční štreka lepších či horších případů, do níž tvůrci letmo nahazovali osobní problémy doktorského týmu. A snažili se předstírat, že s nimi opravdu hýbou kupředu. V průběhu sezóny se to podařilo maximálně u Chase, který si jako jediný uvědomil, co pro něj znamená Houseův vliv. A pět minut před dvanáctou přispěchala vážná linie s předtím ignorovaným Wilsonem (Robert Sean Leonard měl konečně co hrát), která snad jako jediná vyústila v tíživé drama a jednu geniální prezentaci. Za tohle palec vysoko nahoru.

Jinak se ale podpůrný tým příliš nevytáhl a celý seriál tak zůstal ležet na bedrech House. Výsledek? Ano, stále to byla po čertech zábavná podívaná, jejíž devizou zůstaly promyšlené dialogy a lehkost, s jakou dokáže slavný diagnostik prokouknout libovolnou osobu. Jedinou opravdu vtahující proprietou sezóny byl ale Houseův vztah s Dominikou, a jeho přesouvání priorit kvůli ní a Wilsonovi tak zůstává nanejvýš uspokojivé.

Srdceryvnost, s jakou House útočil v zakončení minulých sezón, se zkrátka nedostavila jak v průběhu té současné, tak ani na jejím závěru. Houseův sestup k dialogově vyšperkovanému, ale jinak nikterak drásajícímu dramatickému seriálu, pak bohužel postihl i poklidné finále. Je docela pochopitelné, proč tvůrci zvolili právě tuhle zápletku. K jejich smůle jsme ale něco podobného viděli za posledního půl roku hned dvakrát. A v obou případech to bylo provedeno výrazně lépe.

Gregory House tak svoji lékařskou odyseu končí ve větším poklidu, než by možná bylo záhodno. Ne že by tvůrci na jeho osmý rok rezignovali a neměli pár dobrých nápadů. Často ale těžce minuli terč (díl s Wilsonovým synem) a v současné konkurenci House už dávno nepatří mezi plnokrevnou dramatickou špičku. Ano, zábavnost mu zůstala a Laurie do posledního dílu prodával House tak, jako by se pro tuhle roli narodil. Neuvěřitelné věci, které seriál předváděl v minulých letech, se ale poslední sezóně vyhnuly. A proto se na ni bude vzpomínat jako na důstojnou, avšak zdaleka ne prvotřídní tečku za jednou z největších televizních legend nového tisíciletí.