Ano, čtete správně. Možná vám to kvůli nekonečným televizním reprízám a nesmrtelné oblibě u diváků nepřijde, ale od premiéry prvního dílu Dva a půl chlapa uplynulo před pár dny už neuvěřitelných 20 let. 20 let od chvíle, kdy z domu odkopnutý Alan zazvonil před domem svého bráchy Charlieho, bral tam k sobě na víkendy malého synka Jakea a vznikl tím obří komediální fenomén a jeden z nejoblíbenějších sitcomů nového tisíciletí, který se vysílal 12 sezón a „přežil“ i svůj největší hnací motor v podobě zmiňovaného Charlieho. 

Nikdy nepatřil mezi nejoceňovanější televizní počiny, vlastně byl mnohdy až příliš jednoduchý a na pozdní série s náhradníkem Ashtonem Kutcherem nevzpomíná většina diváků rádo. I přesto je však zejména jeho prvních sedm řad ukázkovým příkladem, jak by měl vypadat sitcom jak z učebnice. Tváří v tvář současnému žánrovému půstu pak jeho silné kvality vyznívají čím dál více.

V základě jde přitom o tu nejklišovitější a nejzákladnější žánrovou premisu – zkrátka tu máme zase jednou dva dospělé chlapy, co se musí starat o dospívajícího kluka. Jenže tvůrce Chuck Lorre zdánlivě okoukaný námět trošku otočil a postavil ho na malinko sprostších a sexuálně uvolněnějších základech – přidal do hry ukázkového sukničkáře Charlieho, který střídá své objekty v posteli rychleji než Agáta Hanychová. To dává autorům šanci vytvořit ukázkovou dynamiku mezi proutníkem, který v #MeToo éře asi nepřežil, a jeho uťápnutým bráchou. V kombinaci s malým a ne úplně bystrým klučinou a jejich neustálými vztahovými peripetiemi pak vzniknul neodolatelný divácký mix, co ani po letech neomrzí.

Seriál Dva a půl chlapa totiž má opravdu vše, čím by měl správný sitcom disponovat. Máme tu v některých ohledech naprosto precizní komediální timing, tunu running joků, chytlavé epizodní zápletky s rozmanitými milenkami, partnerskými problémy či výchovnými trampotami a také řadu naprosto vděčných vedlejších postaviček. Je tu sexuálně náruživá babička Evelyn, drsná hospodyně Berta, věčná stalkerka Rose a otravná ex-manželká ždímající alimenty Judith. Všechny figurky mají v domku na pláži své jasné místo a scénář je dokáže patřičně vytěžit, dostávat je do vděčných či chytlavých situací a zároveň jejich osobnosti patřičně rozvíjet. Scenáristé si taky s postupujícími sezónami dokázali šikovně poradit s Jakeovým dospíváním a jeho puberta či první flirty dodávaly pozdějším řadám další vrstvu zábavy.

Velkých komediálních šancí pak samozřejmě stoprocentně využívali herečtí představitelé. Charlie Sheen se dočkal jedné ze svých ikonických rolí a ukázal, proč je v komediálním žánru jako doma. Jeho parťák z Žhavých výstřelů Jon Cryer se postavy vyžírky Alana už také nikdy nezbaví a Angus T. Jones byl na komediálním poli slušný talent, jenž zkušenější dvojici pěkně doplňoval. A zapomenout nesmíme také na nenápadného muže vzadu, již zmiňovaného Chucka Lorrea. Ten měl sice za sebou už populární počin Dharma a Greg či v osmdesátkách animované Želvy Ninja, až úspěch Dva a půl chlapa ho však katapultoval mezi guru televizních komedií, co později vytvořil hity Teorie velkého třesku, Máma, Malý Sheldon či Mike a Molly. Příhody Charlieho s Alanem pak byly první a téměř nejvýraznější vlaštovkou toho, že disponuje receptem na správně stravitelnou diváckou zábavu.

Možná si říkáte, že všechny klady, jež nahoře zmiňuji, by měl mít každý správný sitcom a jejich naplnění přeci není tak těžké. Jenže fakt, že v současnosti na podobný kousek v podstatě nenarazíte, dává tušit, jaký jackpot tenkrát stanice CBS trefila. Seriál Dva a půl chlapa není zdaleka dokonalý a asi vám došlo, že do jeho kultovnosti prakticky nepočítám Kutcherovu nepovedenou kapitolu, v níž už scenáristé s charaktery a zápletkami hodně zoufale vaří z vody. Éra s Charliem Sheenem se ovšem počítá mezi ty nejnahláškovanější a nejřemeslněji natočené sitcomy posledních dvou dekád, které člověka svým tvůrčím sebevědomím a energií asi nikdy neomrzí. Bůhví, kdy se dalšího podobného hitu dočkáme.