"When my ass was 19 years old, I changed the face of professional baseball". Kenny Powers (Danny McBride) stojí uprostřed vyprodaného stadionu, zvedá miliónovou ruku a švihem jak "fuckin´ canon" hází baseballový míček vstříc dalšímu strikeu. "Everyone wanted piece of my shit". Ano, Kenny byl hvězda, měl všechno: prachy, sporťáky, ve kterých vozil ty nejhezčí zadky ve městě, a otevíral si hubu na koho chtěl. Jenže každá hvězda jednoho dne zhasne a stejně rychle jako se Kenny vyšplhal na horní příčky všech žebříčků, z nich také spadl. Teď je z něj naprostá troska. Díky svým hvězdným manýrům si nedokáže vydělat ani na plechovkové pivo, bydlí u svého bratra a jediné, co mu ze dnů slávy zůstalo, jsou vodní skůtr, konstantně zvednutý prostředníček a pivní pupek, který zdobil jeho postavičku z večerníčku už v oněch hvězdných devatenácti.

Připravte se, Eastbound and Down je naprostá komediální pecka. Jak moc vážně se tenhle seriál bere, poznáte už z jeho prvních slov, která zdobí i tohle pojednání. Kenny Powers je nafouknutý jak děcko po plechovce fazolí, myslí si, že je absolutní hvězda a slovem "fuck" zdobí každou větu alespoň třikrát. Jeho arogance a machovství působí vtipně samy o sobě, protože Kenny je ve skutečnosti pro smích i capartům, které dočasně učí na základní škole tělocvik. Tahle vyhaslá hvězda si žije ve své vlastní realitě, na každého mluví patřičně z patra a když náhodou pustí ke slovu někoho jiného, stejně ho vůbec nevnímá - a pokud ano, pak jen proto, aby ho mohl záhy poslat do řiti. Jeho životní filosofii asi nejlépe vystihuje poslouchání audionahrávek sebe samého, kde plácá jedno životní moudro za druhým a vypráví svou vlastní biografii. Stejně hloupou a nadutou, jako je on sám.

Na tenhle typ humoru, ne náhodou podobný vtípkům skupiny Frat Pack, se nelehko zvyká, takže první epizody šestidílné série na vás můžou působit trochu slaběji. Na druhé zhlédnutí je ale jasné, že jsme akorát už dlouho neviděli nic správně fratpackovského a odvykli si na okamžiky rozpačitého ticha po pronesení účelově trapného fórku. Koneckonců, ano, objeví se tu i Will Ferrell a kupodivu ne v roli sportovce. Zato má blond paruku, prodává bavoráky a je to ... inu, nepůsobí trapně víc než normálně, to je asi nejdůležitější.

Eastbound and Down těží hlavně z konfrontace Kennyho Powerse s realitou. Kennyho cesta za slávou, u které všichni do posledního dílu tuší, že dopadne hodně špatně, je lemována nezapomenutelnými epizodkami, ve kterých vládne poměrně hrubý humor. Okolo Kennyho je dost zajímavých vedlejších postav (kolega učitel a zároveň velký fanoušek, který za Kennyho všechno odsírá, Kennyho láska, bratrova rodina, Kennyho odvěký nepřítel, toho času protihráč ve velmi drastické exhibici...) na to, aby tvůrci mohli celou sezónu poskládat ze šťavnatých scének, s dost vysokým indexem svérazně obhroublé zábavnosti.

Eastbound and Down tak trochu pokračuje ve ferrellovské linii sportovních komedií - jen je tu ještě míň sportu, ale víc povedených fórů. Jakmile se naladíte na správnou frekvenci, začnou se na vás hrnout vtípky s obdivuhodnou kadencí. Seriálu zjevně dost prospěl střídmý rozsah šesti epizod, díky němuž se tvůrci nemuseli opakovat a ždímat ze sebe i slabší kousky. Výsledkem je přímočará podívaná bez zbytečných vedlejsích linek, se skvěle vypointovaným humorem, který kočíruje Danny McBride, chlapík s geniálním komediálním timingem. Hlavně kvůli němu si Eastbound and Down zaslouží další sérii (seriál mimochodem končí krásně otevřeně a přímo se nabízí, aby příště podobně začal někde úplně jinde - a také že začne).

V poslední době letí spíš komediální seriály, kde se hraje na ztotožnění diváka s postavami - ať už je to Chuck, Big Bang Theory, How I Met Your Mother a další jim podobné, vždycky se točí okolo mladých sympaťáků, kteří nám jsou  v jádru velmi podobní (s čestnou výjimkou Sheldona). Zato Kenny Powers je jen jeden svého druhu. Je to člověk, kterým rozhodně být nechcete a snad nikdy ani nebudete. Jeho neotesaná postava s pořádně praštěným životním příběhem na současné televizní scéně chyběla. Nevolám tím po dalších takových, stačí jeden. Mezi komediemi se každopádně jedná o velmi milé osvěžení, které už díky stopáži (dohromady kolem dvou hodin) rozhodně není radno opomenout.