Pokud vás už přestalo bavit neustálé hraní na kočku a na myš, které předvádí Abramsovo Fringe, ale zároveň stále toužíte alespoň po částečné náhražce za stará dobrá Akta X, Eleventh Hour je přesně to, co hledáte. Je to seriál držící se klasického schématu "případ - řešení - konec představení", nesnaží se kolem sebe budovat nějakou mytologii, dokonce skoro postrádá nějakou nadzápletku, ačkoliv ji tvůrci během první epizody velmi letmo naťukli. Maximálně se ohlédne za historií postav.

Eleventh Hour není jen o Jacobu Hoodovi. Spolu s ním na případech pracuje ještě agentka Rachel Young. Ti dva si ze začátku rozhodně nepadli do oka. Hood je jakožto vědec trochu potrhlý, a tak potřebuje dozor. Hlídat ho ale rozhodně není za odměnu. Přesto, i přes svou potrhlost, není Jacob Hood Rufuse Sewella nesnesitelnou postavou, naopak při správném přístupu je ideálním parťákem do nepohody. Jeho excesy se pokaždé drží v rámci mezí, na rozdíl od jiných vědátorských kolegů v současných seriálech není otravný a světe div se - má dokonce veliké charizma. Typově bych ho zařadil někam mezi Charlieho z Life a Patricka z Mentalist, což jsou už tak velmi podobné postavy. Je to hlavně díky perfektně obsazeným hercům, že tahle nová trojice tvoří nejzajímavější hrdiny letošní sezóny.

Nezapomínejme ale na jeho dohled - věřím, že většina našich čtenářů by si Marley Shelton jako ideální kolegyni dovedla představit zejména kvůli jejím tělesným dispozicím (pokud si snažíte vybavit, odkud je vám povědomá, hledejte injekční stříkačky v Rodriguezově Planetě Teror). Její Rachel je tvrdohlavá a dost přísná, zároveň však neskutečně roztomilá a ačkoliv by měla hrát "tu blbou, které ten chytrý všechno vysvětluje", dovede působit velmi bystře a inteligentně. Scénáristé se naštěstí snaží stavět k postavám Rachel a Jacoba tak, aby si byly vzájemně rovné, díky tomu se skvěle doplňují jako tým a čas s nimi strávený uteče jako voda. Velmi zábavná voda.

Hned vedle postav jsou samozřejmě nejdůležitější případy a tady produkce Jerryho Bruckheimera (nic předraženého ovšem nečekejte) boduje. Každý z řešených případů se snaží udržet v rámci reality, ačkoliv by se vám po prvním díle (o klonování lidí) mohlo zdát něco jiného. Pravda, pokaždé se pohybujeme na velmi tenké hranici fikce a skutečnosti a těžko se odhaduje, kdy už tvůrci zašli daleko a kdy by se něco podobného mohlo stát i nám. I v tom hledejte body k dobru, Eleventh Hour totiž jinak působí civilně, nijak nezametá s divákem, naopak s ním hraje na rovinu, všechno mu pokorně vysvětluje a nevyžaduje od něj žádné nadstandardní myšlenkové výkony.

Eleventh Hour proto spadá do kategorie odpočinkových seriálů. Víc se tu vtipkuje, než hraje na slzy. Pro některé by mohl po chvilce upadnout do stereotypu, obzvlášť kvůli velmi jednoduché konstrukci a mírné absenci napětí. Jacob Hood totiž většinou vběhne do davu policistů, vyplivne jim řešení - nebo alespoň klíč k němu - přímo pod nohy jako by se nic nedělo a stačí během toho akorát pronést nějakou solidní hlášku nebo moudro (ovšem nečekejte žádné trhání brácnic, zas tak originální scenáristé nejsou). Suverenita hlavní postavy, která se zároveň (stejně jako zdánlivě tvrdá partnerka) dokáže účelně podělit o svoje emoce, vám ale vymete zrak.

Eleventh Hour je takový ten nenápadný seriál, kterého si skoro nikdo nevšímá, protože vzniká ve stínu mnohem větších hráčů (proklaté Fringe!). Seriál který když objevíte, budete si připadat jak úspěšný zlatokop.