Uvažovali jsme, který úvod by byl pro zhodnocení pilotu nového seriálu České televize Ententýky nejvhodnější. Naše potměšilá alter-ega delší dobu zvažovala, zda nezapátrat v médiích a nevyhledat si rozhovory s Petrem Dvořákem, který za pár dní oslaví roční vedení české veřejnoprávní televize. Když minulý rok zvítězil v ředitelském konkurzu, hromadně jsme sympatizovali s jeho pohledem na originální tvorbu ČT. Otevřeně prohlašoval, že současné seriálové produkty (divácky úspěšné Vyprávěj a Život je ples) jsou upocené jako čelo Petra Novotného a že pod jeho vedením budou znovu vznikat filmy a seriály, jež budou s oblibou sledovat i budoucí generace. Naštěstí pro pana Dvořáka potměšilí nejsme a dnešní první dojmy proto koncipujeme zcela tradičně.

Slovní spojení „český Sex ve městě“ je tak umocněné sprosté slovo, až nás po jeho vyslovení koprní jazyk. Ententýky byly světu oznámeny jako komediální drama o životě současných třicátníků, které by mělo svojí strukturou připomínat právě slavný seriál se Sarah Jessicou Parker. Chystaný projekt tak od samotného zárodku mířil na jasnou cílovou skupinu - s použitím oblíbených slov českých socialistů - na rodiny s dětmi. Partička emancipovaných žen v hlavní roli, která zvládá i nezvládá své ratolesti, a muži okolo plnící nevděčnou roli (tragi)komické výplně. To vše očima scénáristky, která je symbolem dnešních tuzemských televizních muk. Lenky Konečné, stvořitelky populární novácké Ordinace.

Hodinový pilotní díl očekávaného hitu podzimu je snůškou epizodních scének bez náznaku pointy. Zdejší hlavní postavou je maminka a bloggerka Ute. Proč se ústřední hrdinka jmenuje jako většina německých čivav, je hned zpočátku vysvětleno bez jakýchkoliv známek invence. Zřejmě proto, že se scénáristka Konečná dívá ráda na odpolední Frisch Gekocht. Po prvním interním monologu hlavní hrdinky, který by zřejmě rád připomínal zmiňovaný seriálový Sex či zápisky Bridget Jonesové, bychom Ute v podání Jitky Schneiderové nejraději přejmenovali na Muschi. Sympatické herečce jsou zde totiž od prvních minut vkládány do úst věty zapáchající továrnou na scénáře. Její slovní výtrusy by měly okouzlovat nadsázkou a životními moudry. Stačilo prvních několik minut, aby nám došlo, že ani jedno z toho zde zkrátka nenajdeme.

Ententýky jsou zcela otevřeně příběhy „žen z pískovišť“. Divák tak tedy sleduje známé trable současných i budoucích maminek, polité omáčkou trapasů, v níž se hlavní postavy doslova utápějí. Vlastně si nevzpomínáme na jiný typ komediální scénky v pilotním dílu, který by nebyl založen na absurditě nějaké společensky nepříjemné situace. Valná většina je zabita nepěkně učesanými dialogy, některé pozbývají smyslu již ze své podstaty. Černého Petra získává především Martin Písařík v roli rockového hudebníka na mateřské dovolené. Scéna, v níž se naštve na malé děti, že se nemohl podepsat dvěma ošklivým třináctiletým fanynkám na ruku, si zcela neskromně uzmula titul nejobskurnějšího momentu středečního večera. A že to vedle trička mokrého od mateřského mléka a marným snahám o orální sex měla zatraceně obtížné.

Spíše než klady jsme na pilotním dílu Ententýky našli několik nevyužitých příležitostí. Tou první je samotný blog hlavní hrdinky. Ten je po vzoru zahraničních seriálů veden i ve skutečnosti, konkrétně pod adresou jsemvtom.cz, a v tomto ohledu nelze neocenit snahu. Tento vcelku propracovaný a rozhodně tematický web byl dokonce veden již od dubna tohoto roku, čili splňoval primární zásadu virálního marketingu. To samo o sobě vypovídá o docela slušné práci s divákem a hromadu čtiva pro cílovou skupinu seriálu. Příspěvky jsou do té míry obstojné, až vyvstává myšlenka, zda nemají ve výsledku mnohem vyšší opodstatnění než samotný seriál. Druhým světlým bodem Ententýků je postava Oldřicha Víznera. Ač je šaškování u šicího stroje pro charakterního herce kapku dehonestující, jeho postava má jako jediná určitý potenciál růstu. Do jisté míry nám připomněla absurdního Lilyina otce z How I Met Your Mother. V tomto ohledu nás ale prosím neberte za slovo a nesuďte za pokus o vkusový atentát.

Babyboom na České televizi je bohužel odrazem českého diváka. Takového diváka, který se podílí na monstrózní sledovanosti Ordinace v růžové zahradě. Dvořákovy velkohubé žvásty o kulturně bohaté seriálové produkci pod jeho velením jsou věcí druhou, ovšem tuzemský konzument v roce 2012 je právě takový. Zbožňuje trapasy v nových filmech Marie Poledňákové a ve středečních večerních hodinách jich rád spořádá nášup. Nejde ani tak o to, že nesplňujeme věkové a mateřské hranice příkladného diváka. Dobrou látku dovedeme ocenit vždycky a Ententýky se až příliš podobají nekonečným seriálům našich komerčních programů. Zde je naděje na zlepšení bohužel opravdu minimální.