Fallout nebyl jen jedním z nejočekávanějších seriálů letošního roku, ale také jednou z vůbec nejočekávanějších adaptací videohry. Tato oblíbená herní franšíza se do povědomí lidí dostala v roce 1997 se svou první hrou a od té doby následovalo mnoho pokračování s různou mírou nadšení mezi fanoušky a kritiky. Fallout je jednou z nejznámějších videoherních značek s obrovským počtem fanoušků, mezi kterými každý má vlastní oblíbené díly, momenty, lokace i frakce, a tak očekávání, jak se tvůrcům tento svět podaří představit, byla obrovská.

Válka. Válka se nikdy nemění. Tato ikonická věta, která doprovází sérii Fallout od jejího vzniku je také perfektním začátkem pro příběh seriálu. V roce 2077 totiž válka eskaluje do takového měřítka, že jaderné velmoci se rozhodnou ignorovat doktrínu MAD a odpálí na sebe navzájem jaderné hlavice, čímž garantují vzájemné zničení. Nad světem 21. století tato možnost visela dlouho a jedna z prominentních amerických korporací Vault-Tec z ní udělala hlavní pilíř svého byznys plánu. Postavili totiž více než stovku podzemních vaultů, které měly zaručit, že lidstvo i v případě velké jaderné války přežije a nakonec bude moci vyjít na povrch a obnovit civilizaci. V jednom z těchto vaultů žije i naše hrdinka Lucy MacLane. Idylický život podzemního vaultu, který je diktovaný pravidly a zákony, ovšem musí po velmi nešťastné události opustit a vydat se na povrch, aby zachránila svého otce.

Jinde v pustině pak militantní organizace Bratrstvo oceli trénuje své vojáky, mezi kterými je i Maximus. Ten dostává příležitost vypravit se do nehostinné pustiny po boku elitního rytíře, s cílem najít artefakt, který by Bratrstvu dovolil ovládnout obyvatele pustiny a nastolit světu tolik chybějící řád. Na jiném místě pak vidíme nelidského Ghúla, který se po dlouhé době vrací mezi “živé” a vyráží na dlouhou cestu, od které má velké očekávání.

Pokud se vám popisek příběhu zdál delší než obvykle, má to svůj důvod. Seriál totiž sleduje boje o moc a dostupné technologie mezi několika frakcemi a pro celkové vykreslení příběhu používá právě zmíněné tři hlavní postavy. Jejich děj se pak v průběhu seriálu postupně prolíná, ať už v dobrém nebo ve zlém a jejich osudy se navzájem ovlivňují. Toto vnímám jako jedno z nejlepších rozhodnutí tvůrčího týmu, protože divákům poskytli několik velmi odlišných úhlů pohledu, které ale fungují v perfektní synergii a vytváří tak pro diváka mnohem komplexnější obrázek o tomto postapokalyptickém světě. Lucy jako nevinná, ale odhodlaná obyvatelka vaultu (dwellerka), Maximus jako nepříliš přesvědčený člen Bratrstva oceli a Ghúl, který má za sebou tolik historie, že lidskosti už mu zbývá pouze velmi málo.

Samotný svět Falloutu je definovaný jako retro-futurismus. Ve své podstatě se jedná o vizi budoucnosti, jak si ji představovali lidé v minulosti. Velkou vizuální inspirací pro tuto značku jsou pak americké představy z padesátých let minulého století o tom, jak bude využívána jaderná energie a jak budou vypadat nové vynálezy, které tato forma energie bude pohánět. Většina technologií proto působí poměrně archaicky, i když se ve své podstatě jedná o nejpokrokovější vynálezy lidstva.

Seriál často pomrkává na svou videoherní předlohu skrz nejen vizuální odkazy, ale také tím absurdním způsobem, jaký zvládá jen značka Fallout. Když totiž naše postavy potkávají rozličné existence, které tento nehostinný svět obývají, tak se často jedná o nejzábavnější a nejvtipnější momenty. Fallout se totiž mimo ty hlavní věci viditelné na povrchu vyznačuje také nemalou mírou absurdity a temného humoru. V samotném úvodu mě velmi bavil ten pragmatičtější pohled na život v uzavřeném vaultu s omezenější genetickou rozmanitostí. Tyto aspekty se tvůrcům povedlo velmi dobře převést z videohry na malou obrazovku. Zároveň je třeba také pochválit to, že tvůrci se nesnažili adaptovat nějakou konkrétní hru, ale přišli s originálním příběhem. Ten perfektně trefuje nejen výše popsané aspekty, ale zejména celkovou atmosféru postapokalyptického světa.

Jako největší úspěch seriálu vnímám, jak se tvůrcům podařilo vybalancovat pohled nového diváka, nepolíbeného videoherní předlohou, s tím, co od seriálu mohli očekávat fanoušci předlohy. Seriál totiž jednoznačně stojí na svých vlastních nohách a zajímavý příběh plný rozmanitých postav by klidně mohl být ze své podstaty videoherním příběhem, zároveň ale představuje něco nového a se světem pracuje efektivně a nenechá na holičkách diváky, pro něž je seriál prvním kontaktem se světem Falloutu. Jedná se tak nejen o skvělou adaptaci, ale také skvělé samostatné dílo.

Fallout také vypadá naprosto fenomenálně. Ve valné většině případů se natáčelo v reálných lokacích a produkční hodnota, kterou seriál disponuje je v dnešní době téměř šokující. Ať se už se totiž jedná o samotné vaulty, power armor T-60, legendární Pip Boy nebo řadu ikonických lokací, tak je na seriálu vidět obrovský cit pro detail, a péče, kterou mu věnovaly všechny produkční jednotky od kostýmů až po trikové oddělení. Jak jsem zmiňoval, v seriálu je mnoho nejen vizuálních referencí na herní předlohu a všechny jsou dokonale přivedené k životu, aniž by působily jako přehnaný či zbytečný fanservis. Akční scény jsou řádně krvavé a brutální, což k tomu světu patří stejně jako dweller k vaultu. Seriál naplno využil svůj eRkový rating a zejména všechny akční scény s Ghúlem jsou úžasné.

Fallout je zkrátka přesně ten typ adaptace, ve který jsem doufal, a rozšířil tak velmi úzký výběr fenomenálních děl v tomto stále poměrně úzkém žánru. Ať už totiž sledujeme Lucy, Maxima nebo Ghúla, tak se v seriálu stále děje něco zajímavého a odhalují se postupně další a další zvrácené aspekty tohoto světa. Pokud jste tedy Fallout ještě neviděli nebo jste hrami nepolíbení a tím pádem nejistí, zda by pro vás byl seriál zajímavou podívanou, doufám, že se mi podařilo představit jeho kvality dostatečným způsobem, abych vás navnadil na výlet do nehostinné pustiny. Nezapomeňte si ovšem geiger counter.

---

Autor: Jakub Kratochvíl
Foto: Amazon Prime Video