Zatímco první tři epizody nových Živých mrtvých: Počátek konce představovaly plynulý, chronologický děj, který na sebe úzce navazoval z dílu na díl, s minimálními časovými posuny, přichází čtvrtá epizoda s dosud asi nejrazantnějším skokem. Od minula totiž Travise a spol. přijela zachránit jakási vojenská jednotka a od té doby zjevně uběhlo minimálně několik dní. Díky úvodní písničce a záběrům na tuhle novou „safe zónu“ vám to dojde poměrně rychle, nicméně první, co mě napadlo, bylo: proč? Odpověď mi sice byla ihned jasná, ale mírné zklamání z pozastaveného děje a nastupující konverzačky uprostřed slunného, byť lechce zapáchajícího Kalifornského předměstí na mně bylo přesto od začátku znát. A toho pocitu jsem se tak úplně nezbavil ani teď. Ale od začátku.

Jelikož děj a postavy stojí na jednom místě, je potřeba rozehrát nějaké to boční drama, naznačené v předchozích epizodách. Tzn., že Nick začne záhadně překonávat svůj absťák, Travis se začne chovat trochu jako idiot, Maddy se stává paranoidní a Ofélie (dcera snědého kadeřníka) se vydává cestou soon-to-be šlapky v rámci získání léků pro svou nemocnou matku. Novou linkou se stává samotný vojenský režim, který tady pod velením kapitána Dicka (jeho skutečné jméno nejspíš zní jinak) jedná s civilisty, jako s hloupými, otravnými dětmi a mezitím za těmi ploty, které mají udržovat živé od nemrtvých, páchá tak trochu zločiny proti lidskosti. Pokud si tedy chcete z těchto několika ukázek lidského chování něco odnést, pak nejspíš to, že se z lidí stávají na konci světa chladnokrevní pitomci rychleji, než byste čekali.

Pokud jste to ještě nepoznali, nejsem z nově nastoleného směru nijak zvlášť šťastný, i tak se ale stále najde pár míst, kvůli kterým seriál pořád baví mnohem víc, než většina jiných aktuálně vysílaných sérií. Tak například atmosférou, při které zkrátka tušíte, že tahle aktuální situace nemůže trvat dlouho. Výbornými herci, především tedy Kim Dickens, která se v hlavní roli neskutečně osvědčila a u níž jediné si přejete, aby brzo vzala do rukou zbraň, přetvořila se do silné, smrti odolné hrdinky a začala si zjednávat pořádek nejen u sebe doma, ale i v jejím okolí. No a nakonec i příběhem, který i přes aktuální zádrhel v podobě armádní okupace, má stále co říct. Koneckonců, někdo tady musí vědět, co se tam venku děje, něco za těmi zdmi a ostnatými dráty ještě musí fungovat, ten finální kolaps ještě musí přijít… no ne? Otázek je zkrátka ještě spousta, dílů do konce první série zbývá po málu a k nějaké gradaci bude třeba dospět, tedy pokud si chtějí zombíci od nás odnést minimálně podobně kladné hodnocení, které se jim dostalo v úvodu.

Zkrátka a dobře, přestože aktuální epizoda lehce zatřásla mojí vírou ve výslednou kvalitu tohoto nového zombie dítka, moji důvěru tvůrci neztratili. Postavy jsou šťavnaté, cliffhangery fungují, drama nepřestává a po akci se zatím nikomu příliš nestýská. Jenom je potřeba vyvarovat se podobně hluchých míst, jako v této epizodě. Vést dialogy, které obohacují děj a ne jen vyplňují tichá místa. Tlačit postavy do nových situací, přitvrdit na nejistotě, na krutosti, tohle je AMC pro kristovy rány, domov Waltera Whita. Krádež morfia od umírajícího dědy, postřílení civilisti bez vnějších známek nákazy a nucené oddělení manželské dvojice je fajn, ale potenciál to má větší. Mnohem větší.