Z hollywoodských filmů je většina z nás tak zblblá, že si přepadové jednotky představuje jako bandu nařachaných těžkooděnců, kteří člověku udělají díru do dveří, rozstřílejí mu celý byt a pokud začne mávat s pistolí, nebudou dveře to jediné, co skončí s dírou na nesprávném místě. Všichni tušíme, že ve skutečnosti bude takové zatčení probíhat trochu jinak. Jenže ono to pak nevypadá tak dobře. Nebo by mohla diváka nadchnout i realita bez výbuchů a létajících kulek? Samozřejmě! Zapomeňte na SWAT, na scénu nastupuje Strategic Response Unit - policejní elita, která neovládá jen špičkové zbraně. V záloze má ještě jednu strategickou výhodu: perfektní znalost lidské psychiky.

Možná se vám to zdá jako zbytečná vlastnost pro skupinu ozbrojených profíků, ale zanedlouho se ukáže, že právě komunikace mezi útočníkem, obětí a policistou mnohdy zachrání víc životů než správně mířená kulka. Flashpoint totiž vychází z toho, že každý únos, přepadení nebo podobné zločiny mají nějaké citové základy. Málokdo je dneska geniální lupič, většina zločinů vzniká z vášně - a člověk v afektu může udělat něco, čeho by později litoval. SRU nepřijíždí na scénu proto, aby vám ustřelila ruku, ale aby vám zločin rozmluvila. Přijde vám to úsměvné? Na papíře možná, na televizní obrazovkách ale Flashpoint přináší větší drama, než všechny policajtské seriály dohromady.

Právě důraz na psychologii zločince je na seriálu hodně znatelný, psychologie dokonce dostává přednost před vším ostatním - ačkoliv s SRU prožijeme každý týden opravdu vysilující třičtvrtěhodinu, o problémech samotných hrdinů se dozvíme jen velmi málo. Občas na povrch vyplavou nějaké rodinné potíže, ale jen v souvislosti s případem. Ale i když se jim seriál prakticky nevěnuje, s hlavními hrdiny se velmi rychle ztotožníte - dáno je to tím, že žádná z postav nezapadá do nějakého scénáristického stereotypu (jediný, kdo tak zprvu působí, je nově příchozí člen, i ten ale zapadne během pouhých tří epizod, v těch dalších působí jako přirozená součást týmu, jako by v něm byl odjakživa) a jejich skvělým obsazením. Důraz na zločince dělá z Flashpointu trochu jiný seriál - dozvíme se, proč co dělají, vlastně od prvního okamžiku jim rozumíme, fandíme členům SRU nejen při osvobozování rukojmích, ale často i v záchraně agresora (který může být někdy i oběť, viz výborná epizoda o unesených dívkách). Tenhle přístup je velmi neobvyklý a maže viditelnou hranici mezi dobrem a zlem.

Každopádně si na své přijdou i ti, kteří se těšili na moderní zbraně a policejní techniku. SRU používá špičkové moderní technologie, které občas musí použít, ať už jsou její členové ve vyjednávání skvělí jak chtějí. Hned při vstupu na scénu je tedy důležité získat "solution", tedy řešení, což v překladu pro diváka znamená kulka do hlavy. Tady bych měl dost možná jedinou výtku - umazání hranice mezi dobrem a zlem je skvělé, jakmile se ale objeví postava, která je v jádru opravdu zlá, většinou to odnese, zato "ten hodný" (napravitelný) má mnohem větší šanci na přežití (výjimku potvrzující pravidlo představuje jen první díl, který je mimochodem ze všech nejslabší). Tenhle postup divák rychle prokoukne, ale stejně ho ve finále každé epizody sžírají pochybnosti.

Flashpoint je navíc nejen skvěle napsaný, ale i skvěle natočený. V současnosti asi nenarazíte na lépe zpracovaný seriál. Je tu všechno, co od profesionálně natočeného pořadu očekáváte - výborný scénář, uvěřitelné (a skvěle zahrané) postavy, nervy drásající drama a když už na ní přijde, tak i realistická akce. Navíc má stoupající tendenci, takže můžete od každého dalšího dílu čekat ještě větší vzrušení. Členové SRU jsou pouze lidé a ačkoliv jsou to největší profíci v oboru, i tak občas dělají chyby nebo je něco trýzní. Flashpoint ale karty odkrývá velmi pomalu, o hlavních hrdinech se dozvídáme poskrovnu, o to víc ale může nabídnout další epizoda. Tak se rychle pusťte do té první, Flashpoint zatím představuje z letošních (ale vlastně i loňských) novinek dost možná to nejlepší, co se dá sehnat.