Neznám sice přesně statistiky věkového průměru čtenářů TVzone, tak nějak ale tuším, že na slavný seriál Plný dům jsme v dětství narazili asi všichni. Sitcom o třech kámoších, kteří vychovávali tři malé holky, patřil přesně do té éry sterilních a klišovité komedií typu Krok za krokem či Kutil Tim, jež však u nás v devadesátkách patřil mezi oblíbené jednohubkové řachandy a na našich stanicích rotuje do kolečka úspěšně dodnes. V amerických domácnostech se pak jedná takřka o klenot, na nějž nedají ty typické americké rodinky dopustit ani po dvaceti letech a všem představitelům zařídil dostatek peněz až do konce života.

No, a nyní je tato komediální legenda zpátky. Návrat nemá na starosti nikdo menší, než internetový  Netflix. Že půjde o divácký doják se vším všudy, potvrdil i návrat téměř celého původního obsazení včetně nestárnoucího Johna Stamose či Boba Sageta. Jen ty Olsenovic ségry se na tuhle slezinu po dvaceti letech s díky vykašlaly. Už při ohlášení pokračování s výmluvným názvem Fuller House pak bylo jasné, že si Neflix připíše jeden ze svých největších diváckých hitů. Dočkali se ovšem fanoušci i důstojného sequelu?

Jo, něco mi říká, že nenáročné diváctvo bude stejně jako před mnoha lety spokojené. Vezmeme to ale raději hezky popořadě a řekněme si, o čem že to tentokrát vlastně je. No, nepřekvapivě o tom samém, jako před více než dvaceti lety. Jen se ta dětská štafeta přenesla na v originále malé Tannerovic holčičky. Z D. J. už je tak dávno dospělá žena, která navíc nedávno ovdověla, a na krku jí zůstali tři ratolesti. Tatík Danny i oba strýčkové se navíc stěhují pryč z jejich slavného domu a svobodné matce hrozí, že zůstane na všechno sama. Právě v tu chvíli jí ale nabídne pomoc mladší sestra Stephanie i její stará dobrá kamarádka Kimmy, jež se k ní nastěhuje společně se svou rozmazlenou dcerou. A spolehnout se může i na časté rady “staré gardy“. No prostě Plný dům 2.0, jen ve více babském podání.

Již od prvních vteřin (a v tomhle případě to myslím opravdu doslova) je potom jasné, že tady se bude sázet zejména na nostalgii a diváckou radost z toho, že po dvou dekádách zase vidíme své staré známé. Což o to, na tom by samo o sobě nebylo nic špatného. Ostatně, na podobné vzpomínání zpočátku sází takřka všechny seriálové návraty. Jenže jedna věc je spoléhat na nostalgii pomocí úvodní znělky a nějakého toho odkazu, a něco jiného nám ji okatě cpát do očí v takřka každém druhém záběru. A přesně to je bohužel případ Fuller House. Pokaždé, když se v pilotu poprvé objeví známý charakter (takže v podstatě všichni) ozve se falešný davový jásot, načež přichází scény ve stylu “vzpomínáte si, jak před lety Jesse zpíval tuhle písničku“ apod. A kdybyste si náhodou na vykrádačky a vzpomínky některých slavných momentů nevšimli, tvůrci vám do vedlejšího obrazu pustí originální scénu! Z téhle dávky nostalgie zkrátka nebudete mít úsměv na rtech, ale spíš vám z ní bude solidně šoufl.

Po pekelné úvodní části, která až příliš lpí na slavném originálu a vůbec nefunguje, se ovšem v nadcházejících třech dílech dočkáme malého zlepšení a seriál, stejně jako hlavní ženská trojice, začíná čím dál více stát na svých nohách.  Jenže ani přesto se divák nemůže zbavit dojmu, že v případě tohoto kousku se tvůrčí styl za těch více než dvacet let vůbec nezměnil. Opět nás tak čeká hromada rodinného a rutinního humoru, jenž vás nemá moc čím překvapit, jede se tu podle hodně ohraných klišé a samozřejmě se nezapomene ani na nějakou tu hřejivou rodinou moralitku. Vážně jsem měl chvilkami pocit, jako by někdo prostě jen přepsal scénář nějaké staré epizody a dopsal do ní jen pár narážek na Donalda Trumpa či absenci sester Olsenových. Zdejší vtípky vás tak vlastně nijak neurazí, osvědčená herecká parta si odehraje svoje a atmosféru těch výše zmíněných devadesátkových komediálních klasik se tvůrcům podařilo vrátit na obrazovky celkem obstojně. S ničím novým však scenáristé vlastně nepřichází. A jelikož já osobně měl na tyhle přeslazené rodinné záležitosti vždycky malinko cukrovku, tak mi to na dnešní poměry přijde docela málo.

I přesto ovšem musím po zhlédnutí čtyř epizod uznat, že Fuller House si své diváky rozhodně najde a fanoušky originálu dokáže dozajista uspokojit.  Ostatně, fanouškovské reakce z Imdb či Metacritic napovídají, že v tomhle návratu se Netflix trefil do černého. Pokud tedy patříte mezi příznivce originálu či podobných dobových kousků typu Krok za krokem a dáte tak za vděk menšímu návratu “starých dobrých sitcomových časů“, klidně si připočtěte k hodnocení cca dva bodíky navíc. A vlastně vám to i přeju. Mě už však v dnešní době tato porce jednoduchých a neurážejících gagů společně s velkou dávnou nostalgie ke spokojenosti bohužel nestačí.